Otrávená půda i uhynulí delfíni. Dopady války na přírodu Ukrajiny jsou enormní

Každá válka poškozuje životní prostředí a přírodu. Nejinak je tomu na Ukrajině, jejíž východní část napadlo Rusko v roce 2014 a v únoru 2022 zaútočilo na celou zemi. Úrodnou půdu dramaticky poškozují toxické látky uvolňované ze zbraní, řeky a jezera ohrožuje nevybuchlá munice a ukrajinské národní parky hlásí tragické ztráty biodiverzity. O ekologických dopadech války na Ukrajině a možnostech obnovy tamní přírody pojednával odborný seminář Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, který se konal v úterý 22. října 2024 v budově AV ČR na Národní třídě v Praze.  

Jen za prvních pár měsíců ruské invaze na Ukrajinu vyplavilo Černé moře na pobřeží v Národním parku Tuzly více než 2500 těl uhynulých delfínů (čísla ke květnu 2022). Jejich skutečný počet ale mohl být už v tu dobu mnohem vyšší, protože spousta těl zůstala ve vodě. Kolik mořských, ale i sladkovodních nebo suchozemských živočichů padlo za oběť válce, která stále trvá, se nedá spočítat.

„Jakákoli válka poškozuje neuvěřitelným způsobem životní prostředí. Kromě tragédie ztrát lidských životů a zničených infrastruktur s sebou války nesou dlouhodobé a leckdy nevratné poškození životního prostředí,“ řekl na úvod semináře Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK. 

„O důsledcích války na Ukrajině je potřeba stále mluvit. Připomínat tuto hrůznou situaci, která probíhá jen několik málo set kilometrů od nás a která nás i přes přirozené toky v životním prostředí může ovlivnit,“ dodal vědec.

Vojenské oblasti znečišťují toxické kovy, zbytky výbušnin i ropné produkty.

Ukrajina čelí ekocidě
Konkrétní důkazy o válkou ničeném životním prostředí monitoruje ukrajinská nevládní organizace EPL (Environment People Law). Její zástupkyně Kateryna Polianska označila katastrofu, které čelí ukrajinská příroda, za ekocidu. Obrovské škody podle ní válka páchá třeba v Národním parku Kamianska Sich v Chersonském regionu.   

Od března do listopadu 2022 část území národního parku přímo okupovala ruská armáda, ostřelování a ničení ale zažívá dosud. Už v listopadu 2023 Ukrajina propočítala škody, jichž se ruská strana na přírodě v Národním parku dopustila. Po Ruské federaci bude chtít kompenzaci nejméně pěti miliard ukrajinských hřiven (v přepočtu asi 2,8 miliardy korun).

Během ruské invaze na Ukrajinu došlo 6. června 2023 v důsledku exploze k protržení hráze Kachovské přehrady a zaplavení měst a vesnic v okolí.

Lze viníka stíhat?
Právní pohled na válečné poškození životního prostředí představila na semináři Hana Müllerová z Ústavu státu a práva AV ČR. Stíhání pachatelů je podle ní v praxi velmi problematické. „Neexistuje mezinárodněprávní režim, podle kterého by se řídilo poškození životního prostředí v době války, takže se v praxi vyzobává z různých právních úprav,“ řekla Hana Müllerová.

Mezinárodní právo v oblasti životního prostředí tvoří stovky různých úmluv, některé z nich se dají aplikovat na válečnou dobu, jiné ale nikoli. Spojuje je to, že většinou nemají mechanismus, jak vynutit jejich dodržování, neobsahují totiž žádné sankce.

Příkladem může být Ramsarská úmluva o mokřadech z roku 1971. Výbor Ramsarské úmluvy schválil deklaraci, v níž Rusko odsoudil za škody, které působí na ukrajinských mokřadech. Jenže nevymahatelná rezoluce se stala pouze symbolickým gestem (navíc oslabeným faktem, že ji některé členské státy ani neschválily).

Další nástroje, které by teoreticky šlo použít na škody na ukrajinské přírodě, definuje mezinárodní válečné právo. Ženevské úmluvy přijaté po druhé světové válce (1949) ještě životní prostředí nezmiňovaly, dodatky z roku 1977 už ale ano. Výslovný zákaz poškozování životního prostředí za války kodifikuje protokol číslo jedna.

Třetí oblastí je pak mezinárodní trestní právo, které postihuje čtyři konkrétní body: genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese. V současné době se uvažuje o připojení pátého prvku, kterým by byla ekocida – tedy ničení přírody a životního prostředí. Její připojení by však musely schválit dvě třetiny členských států (asi 82 zemí).

I kdyby ale ekocida na seznam zločinů přibyla, pro Rusko by to nic moc neměnilo, protože od úmluv o mezinárodním trestním právu v minulých letech odstoupilo a neuznává je.

Prezentace ze semináře: ke stažení zde
Video záznam semináře: ke stažení zde (23.10.2024)