Ovocné sady jsme se naučili vnímat jako běžnou součást naší i evropské krajiny. O přínosu konzumace ovoce pro lidský organismus není pochyb. Ale málokdo si uvědomuje, jak důležité je zachování ovocnářství. Ovocné sady působí proti vodní i větrné erozi a zvyšují organickou hmotu v půdě. Pro zemědělství mohou být vítaným pomocníkem při boji s nedostatkem vláhy.
Starost o ovocný sad nebo alej je doslova věda. Nazývá se ovocnářství a konkrétně s historií naší země je úzce spjata již od středověku. Výsadba je důležitá zejména v posledních letech sucha, protože sady a aleje díky zatravnění dobře zachytávají přívalové srážky. „Jako jednu z nejvýznamnějších funkcí můžeme tedy označit záchyt dešťové vody. Dále slouží jako větrolamy k rozdělení širokých polí. Nabízejí úkryt k přezimování řady živočichů včetně hmyzu a důležitých opylovačů. Sad je také výjimečný, protože se zde spojují dva nejběžnější biotopy. Nalézáme zde pospolu druhy „lesní a luční,“ říká předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík.
Mezi prvními druhy ovocných stromů, které se na našem území začaly pěstovat, byly jabloně a hrušně. Nalézt se daly v zámeckých a klášterních zahradách, ale také u poddaných. O novou a organizovanou podobu ovocnářství se v 18. století postaraly ovocnářské spolky. Jednou z největších ran pro české sady a aleje byla zima roku 1929, kdy umrzlo okolo 40 % stromů. Ubylo především broskvoní a ořešáků. I přesto, že masivní rozvoj intenzivního ovocnářství opět nastal v 70. a 80. letech 20. století, je zde stále prostor na zvyšování produkce. Až dvě třetiny čerstvého ovoce mírného pásma se k nám dováží.
Pro nové sady a aleje je důležité vybírat druhy stromů podle záměru pěstitele. Zásadou je pouze to, že do alejí by se měly vysazovat vyšší tvary (polokmeny, vysokokmeny). Je to z toho důvodu, že lépe chrání před erozí, poskytují stín a zpevňují okraje polí či břehy. „Zde se opět dostáváme k problematice sucha a zadržování vody v krajině. I s ohledem na současnou kůrovcovou kalamitu je zásadní, aby byl v krajině dostatek stromů, které nejen zadržují vodu, ale také ochlazují okolní vzduch, a pozitivně tak ovlivňují lokální mikroklima. Jeden dospělý strom vydá až za tři klimatizace. Zásadní je také podpora ze strany státu v podobě investic do výsadby nových a obnovy stávajících sadů, a především pak ve skladovacích kapacitách a ve zpracování produkce. Bez čeho se ale lokální ovocnářství neobejde, je podpora ze strany spotřebitelů. Ti by si měli uvědomit, že nákupem ovoce z lokálních zdrojů nedělají jenom to nejlepší pro své zdraví, ale také pro zdraví krajiny, přírody a zemědělství vůbec,“ vysvětluje Jan Doležal, tajemník Agrární komory ČR.
Ideální místo pro výsadbu jsou stávající nebo nově vznikající remízky. Pod tímto pojmem si můžeme představit zapomenuté kousky krajiny, které byly neúrodné, a člověk je neuměl využít. Dříve sloužily jako hraniční kameny pro statkáře. Dnes jsou významným krajinným prvkem a mají ekologický význam. Zakládání remízků nebo celých nových sadů je pro zemědělce ideální cestou ke zlepšení zadržování vody v krajině.
V ekologickém duchu se v České republice pokračuje i v oblasti zpracování ovoce. Pokud ovoce nesplňuje kvalitativní parametry pro prodej na trhu čerstvého ovoce, lze jej využít například na výrobu moštů. Nové technologie umožňují vyrábět čistý 100 % mošt, který projde jen pasterizací. Nemusí se tedy přidávat žádné další konzervanty ani cukry. „Využití ovoce z alejí je ideálním řešením, protože v poslední době jsou v oblibě více druhové mošty. Základem bývá jablko a do něho se přidávají další ovocné druhy např. jahody, rybíz, maliny, višně. Většinou se jedná o poměr okolo 10–30 %. Oblíbeným způsobem je také pálení. Opět se na něj velmi dobře dá využít ovoce z krajinotvorných sadů a alejí. Nejoblíbenější ovocem na pálení jsou švestky, pak hrušky a meruňky. Samozřejmě se pálí z jablek jablkovice (prokvašená jablečná drť) či calvados (prokvašené jablečné víno),“ dodává Martin Ludvík.
V historii se můžeme inspirovat třeba výrobou křížal, které po celé generace byly oblíbenou pochoutkou. Sušit můžeme všechny ovocné druhy. K výrobě marmelád nejlépe poslouží drobné peckoviny. Nesmíme zapomenout ani na kompoty a povidla. Velmi vhodná konzervace je mražením. Díky tomu máme přes celou zimu přístup k téměř čerstvému ovoci.
Ať si vybereme kterýkoliv způsob, tak ovoce je důležitou složkou našich jídelníčků. Měli bychom se postarat o jeho pravidelný přísun. Ovoce, které se pěstuje v tuzemsku nebo v blízkém okolí má také minimální uhlíkovou stopu a zároveň obsahuje vysoký podíl vitamínů a také množství různých stopových prvků.
Jaromír a Věra Hamplovi, foto: archiv Zrozeno v EU
