Česká republika má hned několik důvodů, proč se začít velmi vehementně zabývat problémem znečištění ovzduší. Potažmo problematikou starých dieselů, které splňují jen Euro 4 a nižší unijní normy. To proto, že právě automobily a místní topeniště jsou ve městech a obcích největšími znečišťovateli ovzduší. Pokud jde o automobily, pak největší díl „viny“ padá na staré diesely. Známe čtyři nejvážnější argumenty, proč je nutná zásadní změna.
Argument první – zdraví nás všech. Evropská agentura pro životní prostřední odhaduje, že podle kompletních údajů z roku 2013 způsobily koncentrace jemných polétavých částic v ČR více než 12 tisíc předčasných úmrtí. Jen v samotné Praze, kde je tento vliv u nás nejsilnější jde až o 2000 předčasných úmrtí ročně. Nebezpečnost například právě polétavých pevných mikročástic (běžně se hodnotí množství o velikosti do 10 mikrometrů – PM10) je mimořádná. Jestliže je člověk pravidelně vystavován jejich vlivu, dochází k tomu, že se tyto mikročástice, jejichž obsah škodlivin je dán tím, zda vznikají spalováním paliva, nebo nečistotami na silnicích, odlétávajícími částicemi z brzdových kotoučů nebo pneumatik, které se prostřednictvím vdechování dostávají nejen do plic. Vzhledem ke své velikosti končí často až v krevním řečišti, a tak vedle rizika vzniku rakoviny plic, mohou způsobit i mozkovou mrtvici. Samozřejmě, že naše zdraví neovlivňují jen polétavé mikročástice, ale další dlouhá řada látek jako jsou CO2, NOx a další, které jsou v ovzduší.
Hned je na místě si položit otázku: kdo je hlavním viníkem? Odpověď, kterou asi nejčastěji uslyšíte, zní – auta a potažmo diesely. Pokud ovšem necháme emoce stranou a budeme se držet faktů a například dvou položek znečišťujících ovzduší, oxidů dusíku a na pevných částic, je tomu zásadně jinak. Tak první položka – NOx. Údaje českého ministerstva životního prostředí říkají, že v letech 2007–2012 (dostupná a ucelená data) připadal největší podíl (36 %) na jejich emise připadal na energetiku. Jen asi polovina z toho pak bezmála stejným dílem na silniční dopravu a další stroje.
Druhá položka – polétavé částice. Na lokální vytápění v ČR připadá 41 % (částice velikosti MP10), naopak na dopravu 9 %,
8 % na energetiku. Oba sektory pak předčí, například především v nadcházejícím jarním období, polní práce (13 %). Takže? Nesporně ve městech je podíl na znečištění ovzduší osobních aut a především dieselů výrazně vyšší, ale mluvit o jediném a hlavním viníkovi o dieselech není na místě.
Třetí položkou znečištění ovzduší, o níž jsme dosud nehovořili, jsou oxidy dusíku. Tam je podíl osobních vozidel vysoký, asi
32 %, nicméně znovu není to „nepřítel č. 1“.
Argument druhý, proč je na místě se zásadně zabývat problematikou čistoty ovzduší - Evropská komise už vede řízení pro porušení povinností s Českou republikou. O čem je řeč? Podle Smluv EU může Komise proti zemi Unie, jež neprovádí unijní právo, podniknout právní kroky (tzv. řízení o nesplnění povinnosti) neboli infringement. A v čem ČR porušuje unijní právo? V konkrétních lokalitách dlouhodobě překračuje limity oxidu dusičitého a pevných částic o velikosti do 10 mikrometrů. Zatím se ono porušování (samozřejmě nejen ze strany ČR, ale například i Německa, Velké Británie a dalších zemí) kontroluje, ověřuje
a hodnotí, následně může být toto jednání pokutováno. Když vezmeme v potaz, že v Čechách se překračují také emise částic PM2.5 a škodlivých látek, jako jsou kadmium, benzo(a)pyren, oxid siřičitý nebo ozón a další, mohou pokuty představovat vysoké částky ze státního rozpočtu.
Třetí argument pro nezbytné zlepšení – vždyť nás to stojí už teď velké peníze. Evropská komise udává, že znečištění ovzduší stojí Českou republiku ročně přes 150 miliard korun. Za co jsou to výdaje? Za nezbytnou zdravotní péči pro ty, kdo jsou postižení následky znečištění ovzduší. Další škody a ztráty způsobuje pracovní neschopnost lidí, rodičů nucených pečovat a o nemocné děti a podobně. Nepopiratelné škody má špatné ovzduší například na lesy, úrodu zemědělských a dalších plodin.
Čtvrtý argument – změna přístupu v okolních západních zemích. Rozhodnutí spolkového správního soudu v Lipsku o právu města pro zachování dobrého životního prostředí zakázat vjezd dieselům do měst. K tomu přidejme asi 220 oblastí a měst v Evropě, kde jsou fungující nízkoemisní zóny. Rozhodnutí města jako je britský Cambridge, kde již oznámili plný budoucí zákaz vjezdu všech spalovacích automobilů.
To všechno jsou tak jasné a silné argumenty, které by měly přinutit všechny zodpovědné orgány k věcnému jednání o problému, vytvoření uceleného programu, plánu budoucích kroků s jasně stanovenými cíli a roky plnění. Cestou není jednostranný a bezhlavý zákaz dieselů a s tím související „finanční postih“ motoristů, kteří si je v dobré víře pořídili. Odborníci ÚAMK jsou přesvědčeni, že motoristé jsou těmi posledními, kdo by měli nést veškeré následky za to, že orgány nejednaly, že výrobci automobilů podváděli a zkreslovali výsledky, aby se následně „zřekli“ aut, které lidem prodali. Podílet se, a to i finančně, musí na řešení tohoto problému – stát, města, výrobci automobilů a motoristé.