Pád cen plynu v EU je stále závažnější problém

Komentář Lukáše Kovandy

Obchodníci mohou totiž plyn v zásobnících plošněji zadržovat, aby neprodělali, čímž opětovně vyšponují jeho cenu.

Cena plynu v EU klesla od konce srpna dramaticky, o více než 60 procent. Na první poslech příznivá zpráva ovšem představuje také zásadní potíž. Znamená totiž, že obchodníci s plynem budou mít v řadě případů značné ztráty, pokud by surovinu ze zásobníků uvolnili nyní.  Mohou tedy přistoupit k tomu, že plyn budou v zásobnících zadržovat a vyčkávat, než se opětovně vyšponuje jeho cena. A pak tedy teprve plyn prodávat. Je totiž fakt, že mnozí plyn nakupovali třeba v letních měsících, kdy byl výrazně dražší než nyní.

V červenci a v srpnu se plyn v EU prodával průměrně za zhruba 204 eur za megawatthodinu. Nyní megawatthodina stojí jen necelých 130 eur. Cena tak je takřka 40 procent pod prázdninovým průměrem.

Za normálních okolností takový problém nevyvstává. To proto, že ceny v jarních a letních měsících, kdy se zásobníky běžně naplňují, jsou kvůli nižší poptávce v době mimo topnou sezónu nižší než během topné sezóny. Nyní však tento rys neplatí. Cena plynu je nyní nečekaně nižší než v měsících před začátkem topné sezóny, a to právě v rozsahu průměrně oněch 40 procent, tedy poměrně dramaticky.

Napříč Evropou je pouze zhruba deset procent zásobníků ve vlastnictví států. V ostatních případech by mohly v případně nouze mnohé vlády zemí EU přistoupit ke krizovému řešení a uvolnění plynu firmám nařídit, což by se ovšem zřejmě neobešlo bez patřičné finanční kompenzace.

Drahé uhlí a ropa a i plyn rekordně zdraží Čechům Dušičky, o desítky procent

Za květiny, svíčky či upomínkové předměty utratí letos lidé v ČR zhruba 1,3 miliardy korun.

Dušičky, které si letos připomeneme už zítra, jsou z ekonomického hlediska, resp. výše příslušných tržeb obchodníků a prodejců stále čtvrtým nejvýznamnějším svátkem v Česku. Po suverénně vedoucích Vánocích, Silvestru a Velikonocích. Letos Češi u obchodníků nechají za svíčky, hřbitovní květiny typu chryzantém, věnce a další předměty uctívající památku zesnulých v průměru zhruba 190 korun za osobu. Celkově pak přibližně 1,3 miliardy korun.

Jsou ale lidé, kteří za dušičkové předměty utratí i několik tisíc. Pak jsou však i tací Češi, těch je zhruba dvacet procent, které svátek zcela míjí. Kvůli inflaci se ale bude jednat o nejdražší Dušičky české historie.

Smuteční květiny letos zdraží o 15 až 20 procent oproti loňsku. Drahý plyn totiž způsobuje zdražení vytápění skleníků v zemích typu Nizozemska, které ve velkém zásobují i český trh. V důsledku růstu cen energií a paliv zdražuje také přeprava ze zemí typu Ekvádoru nebo Keni, kde ovšem pochopitelně zase není třeba plynu k vytápění skleníků. Proto někteří dovozci preferují právě květiny ze zemí jiných světadílů.

Tradičně nejvyhledávanější smuteční, „dušičkovou“ květinou je v ČR chryzantéma. Do Česka se ročně dováží řezané chryzantémy průměrně za 210 milionů korun.  Zmíněné Nizozemsko se obecně podílí na dovozu květin do ČR ze zhruba 80 procent. Celkově se do Česka každoročně dováží řezané květiny za zhruba 2,3 miliardy korun, přičemž Nizozemsko zodpovídá za 1,8 miliardy z této částky. Vzhledem k tomu, že se v Česku ročně celkově prodají řezané květiny za zhruba čtyři miliardy korun, bezmála polovina útrat lidí v ČR za květiny se týká květin původem právě z Nizozemska.

Nizozemských chryzantém se tedy v Česku prodá ročně za desítky milionů korun, přičemž tyto prodeje vrcholí právě na přelomu října a listopadu, v „dušičkovém“ období. Letos však pěstitelé květin v Nizozemsku a jinde v Evropě svoji produkci omezují, podobně jako loni. Právě proto, že k vytápění skleníků často používají plyn. Jeho velkoobchodní cena sice včera poprvé od poloviny června klesla pod psychologickou úroveň 100 eur za megawatthodinu, ale i tak je na zhruba až šestinásobku průměru předpandemických let.

Při takto vysoké ceně plynu v EU se dostávají do konkurenční výhody pěstitelé třeba z východoafrických zemí, kteří díky přirozeně příznivému klimatu mnohdy žádné skleníky nepotřebují. Z evropské plynové krize se tak radují pěstitelé květin v Etiopii či Keni, jimž citelně stoupá odbyt. Zaplňují totiž na trhu místo po nizozemských a obecně evropských pěstitelích, kteří museli „zavřít krám“. Přepravní náklady z afrických zemí jsou sice vyšší než ty z Nizozemska, zvláště nyní při globální přepravní krizi, avšak i tak si kvůli astronomickým cenám vytápění evropských skleníků keňští či etiopští pěstitelé udržují cenovou výhodu. Přesto samozřejmě dochází ke zdražení.

O zhruba 15 procent zdraží letos umělé květiny. Jejich dovoz zejména z Číny se prodražuji kvůli tamním výpadkům ve výrobě, způsobeným i letos pokračujícími covidovými uzavírkami. Čína totiž uplatňuje politiku nulové tolerance covidu.

Z důvodu růst cen ropy ale také hnědého uhlí je třeba počítat letos také se zdražením svíček. Parafín, potřebný pro jejich výrobu, se totiž získává destilací ropy, případně z hnědouhelného dehtu.

Dušičky jsou svátkem spíše lidí středního a vyššího věku, takže i výdaje za dušičkové předměty vykazují rostoucí tendenci s růstem věku zákazníka. Mladší lidé nevykazují takové dušičkové výdaje, takže jejich průměrnou výši stlačují. Mnozí mladí pak dávají přednost spíše importovanému Halloweenu, který se slaví o dva dny dříve.

Halloween slaví zhruba osmkrát méně Čechů než Dušičky, pouze asi deset procent. Průměrná útrata lidí, kteří Halloween slaví, se však pohybuje výše než průměrná útrata těch, kteří si tak připomínají zesnulé během Dušiček. Halloweenské výdaje se běžně pohybují v rozmezí od 500 korun do 1000 korun na osobu, takže v pořadí ekonomické významnosti svátků v ČR se Halloween umisťuje osmý. Je ovšem pravda, že Halloween příliš není svátkem nízkopříjmových a nižších středních vrstev, které si jeho oslavu zvláště letos, v době obecné drahoty „odpustí“, aby mohly peníze střádat na výdaje spjaté s blížícími se svátky vánočními.

V případě Halloweenu nedochází k tomu, že by výdaje spojené s tímto svátkem vytěsňovaly výdaje dušičkové. Oba svátky se spíše doplňují, než že by si konkurovaly: první je pro mladé, druhý pro lidi středního a vyššího věku.

Dlouhodobě tak kvůli inflaci a růstu obecné životní úrovně dušičkové výdaje stabilně narůstají, a to i reálně, tedy po očištění právě o inflaci. Nenastává tedy to, čeho jsme svědky v předvánočním čase, kdy v posledních letech narůstá objem nákupů koncentrovaných do týdne kolem rovněž importovaného „Black Friday“, a to na úkor objemu nákupů v dalších etapách předvánočního adventního času.

Vláda ponížila rozpočtový schodek meziročně o 48 miliard, ale její daňový příjem je o 111 miliard vyšší

Zlepšení hospodaření je tedy jen výsledkem inflace a vyššího daňového výběru.

Za prvních deset měsíců letošního roku je schodek státního rozpočtu sice meziročně nižší o 48,2 miliardy korun. Jenže za poklesem schodku je výhradně vyšší daňový výběr. Na daních totiž má státní rozpočet za období od 1. ledna do konce října meziročně hned o přibližně 111,4 miliardy korun více.

Pokud by tedy vláda vybírala daně na úrovni loňských prvních desíti měsíců roku, bude její příjem z daní o 111,4 miliardy korun nižší. A schodek rozpočtu by tak byl za letošních prvních deset měsíců roku meziročně o 63,2 miliardy korun vyšší. Tedy hospodaření by bylo horší než loni. Válka na Ukrajině a její dopady si žádají dodatečné výdaje. Jenže loni v prvním pololetí zase ještě „úřadoval“ covid, dokonce hrozily plošné lockdowny třeba průmyslu. Právě kvůli covidu, ale také nižší inflaci byly loni daňové příjmy o oněch zhruba 111 miliard nižší. Fialově vládě tedy dopomáhá k vyššímu daňovému výběru předně nikoli její vlastní úsilí, ale skutečnost že skončil covid a že se rozjela inflace.

Po desíti měsících svého vládnutí je totiž stále zřejmější, že Fialův kabinet rezignoval na slibované zásadní osekání rozpočtových výdajů a současně na hledání úspor. Ve své nedávné zprávě to ostatně konstatuje i Národní rozpočtová rada. A sněmovnou již rámcově prošel návrh státního rozpočtu na rok 2023 se schodkem 295 miliard korun. Tato výše deficitu také úplně nedokládá jednoznačné úsilí ozdravit veřejné finance.

Na druhou stranu, vláda objektivně čelí velmi obtížným podmínkám, v podobě dopadů války či drahoty. Tlak na to, aby „pomáhala“, je značný. Nejen z opozičních lavic. Ale i od průmyslových či podnikatelských svazů a samozřejmě od odborů. A také ze zahraničí. Kdekdo dnes srovnává pomoc českou s pomocí v jiných zemí. Podle nejnovějšího žebříčku objemu pomoci, který zveřejnil bruselský think-tank Bruegel, kleslo Česko v objemu pomoci k HDP ze 4. na 16. místo v rámci EU. To je samozřejmě vodou na mlýn všem kritikům vlády. A ta tak jedná.

Fialova vláda za prvních deset měsíců vlády – a de facto již po dvou novelách původního rozpočtu Babišovy vlády – neuskutečňuje žádné opravdu viditelné úspory. Nejprve sice seškrtala původní rozpočet Babišovy vlády, ale tyto škrty z velké části bere nyní zpět, když pro letošek počítá rozpočet se schodkem 330 miliard korun, namísto předchozích 280 miliard.

Co je ale nejpodstatnější, současný kabinet nepočítá s výraznými úsporami či s citelným navyšováním příjmů ani pro příští léta. Až do roku 2025 plánuje schodky v pásmu od 250 do 300 miliard korun ročně, jak plyne z nedávno zveřejněných, rámcových údajů. V roce 2024 cílí na schodek 280 miliard, o rok později by to mělo být 260 miliard.

Vláda by ovšem i tak už v roce 2024, nejpozději roku 2025 mohla zásadně přispět ke stažení celkového deficitu tuzemských veřejných financí pod úroveň tří procent HDP. Ta je zásadní, neboť tříprocentní hranice představuje jedno z kritérií pro přijetí eura.

Vládě tak opravdu výrazně pomáhá – a ještě pomůže – vysoká inflace. Ta totiž bude letos i v příštích letech tím vůbec nejpodstatnějším důvodem, proč se nakonec může podařit stáhnout deficit veřejných financí pod úroveň maastrichtského kritéria. Fialova vláda by tak mohla směle deklarovat splnění svého klíčového slibu, jímž je právě snížení deficitu veřejných financí na či pod tříprocentní úroveň do konce svého řádného funkčního období.

Svůj klíčový slib však v takovém případě současný kabinet splní nikoli ani tak na základě svého vlastního úsilí v rozpočtové oblasti – tedy nikoli na základě zásadní redukce výdajů nebo nalezení významných nových příjmů. Nýbrž na základě inflace. Inflace nafukuje nejen vládní daňové příjmy, ale také výdaje, zejména však nafukuje celý nominální hrubý domácí produkt ČR. Jestliže se tedy vládě podaří udržet schodky na nominálně přibližně shodné úrovni, byť jde o oněch závratných 250 až 300 miliard korun, z důvodu inflačního nafouknutí ukazatele nominálního HDP bude těchto přibližně 250 až 300 miliard korun v běhu příštích let stále méně a méně významným podílem na celkovém rozsahu inflačně se nafukující ekonomiky.

Celkový veřejný dluh ČR k poměru k HDP by tudíž ani do roku 2026 neměl překročit úroveň 43 procent. Neměl by se tedy počínaje letoškem a konče právě rokem 2026 dostat z pásma 41 až 43 procent HDP. Tuzemské veřejné finance tak zůstanou s přehledem pod úrovní takzvané dluhové brzdy, jež odpovídá úrovni 55 procent HDP. A vlastně už nyní lze hovořit o tom, že jsou a zůstanou stabilizované (pokud ovšem nenastane například nějaký opravdu velmi závažný průběh energetické krize EU).

Vysoká inflace je tedy pro Fialovu vládu vlastně svým způsobem požehnáním. Umožní ji splnit klíčový volební slib, aniž by příliš „musela hnout prstem“. Reálně prostě velkou část dluhu splatí místo Fialovy vlády občané v podobě vyšších cen a znehodnocené české měny. A řada z nich za to ještě Fialově vládě zatleská a poděkuje – až jim kabinet před volbami vítězoslavně sdělí, že ozdravil veřejné finance a že Česko opět po letech splňuje maastrichtské kritérium deficitu.

Investiční profesionálové utíkají k hotovosti jako nikdy za dvacet let

Trvalejší růst akcií je ale na dohled, kanadská centrální banka zahájila otočku měnové politiky.

Zkušení investiční profesionálové utíkají k hotovosti jako nikdy v uplynulých více než dvaceti lety. Klíčový závěr pravidelného šetření Bank of America podtrhuje současnou povadlou náladu trhů a burz. Nejde o maličkost. Šetření se v první polovině října účastnilo 326 manažerů investičních fondů. Dohromady obhospodařují majetek v přepočtu za skoro 24 bilionů korun, což zhruba odpovídá čtyřnásobku ročního českého hrubého domácího produktu.

Hned 6,3 procenta investic zmíněných profesionálů nyní představuje prostá hotovost. To je nejvyšší číslo od dubna 2001. Ohledně akciových investic mezi nimi stále panuje značný pesimismus. Historicky takřka rekordní počet respondentů šetření totiž v příštích dvanácti měsících čeká další slábnutí americké ekonomiky. Zároveň ovšem míní, že americká centrální banka – Fed – ještě neskončila s nebývale mocným utahováním své měnové politiky. Zítra se od ní čeká další „koňská dávka“ měnověpolitického zpřísnění, totiž v řadě čtvrté zvýšení základní úrokové sazby Fedu hned o 0,75 procentního bodu.

Nicméně z průzkumu Bank of America svítá i naděje. Takřka 80 procent profesionálů předpokládá, že slabost ekonomiky a relativně vysoké úroky nakonec v příštích dvanácti měsících přivodí citelnější pokles inflace. Ta je nyní v USA nejvyšší za posledních zhruba 40 let a na maximech za uplynulých několik desetiletí je i v řadě dalších vyspělých tržních ekonomik, včetně Česka. Pokles inflace Fedu umožní provést „otočku“, tedy ukončit současnou fázi mohutného navyšování úrokových měr, zmírnit jej, a nakonec, po stabilizaci sazeb po určitou dobu, i zahájit jejich snižování. Tato „otočka“, resp. vyhlídka na ni by pak měla nejspíše v prvním pololetí příštího roku znamenat také „otočku“ amerických akciových trhů. Jejich pády a jen přechodná, „medvědí“ vzepětí, které investory po celém světě poslední dobou tolik frustrují, vezmou za své a akcie se vrátí k trvalejšímu, „býčímu“ růstu.

Někteří soudí, že k obrácení nálady už vlastně došlo. Vždyť zhruba od poloviny října americké akcie celkem solidně stoupají. Riziko, že jde jen o další z „medvědích“ vzepětí, které tedy nebude mít delšího trvání, je ale značné. To proto, že Fed si teď ještě žádné výraznější oživení burz vlastně nepřeje. Potřebuje burzy ještě trochu „podusit“. Potřebuje totiž, aby Američané nabyli dojmu, že na burzách opravdu citelně zchudli. Když ne přímo oni, tak alespoň jejich penzijní fondy. Jakmile Američané tento pocit získají plošněji, budou nuceni omezit své výdaje a šetřit. Což je přesně to, co Fed potřebuje, aby zkrotil inflaci a inflační očekávání.

Ne že by se nyní Američanů pesimismus úplně stranil. Jen ho ještě stále není dost, aby jim z hlavy vyhnal i poslední záblesky někdejší nákupní euforie. O prázdninách se pocit chudnutí konečně znatelně promítl do cen amerických nemovitostí. Zlevnily nejvýrazněji od roku 2009. Padající akciové trhy a související pocit chudnutí ve spojení s rostoucími úroky Fedu, a tedy i úroky na hypotékách, způsobují, že Američané opouští odhodlání do realit investovat. Pokles cen nemovitostí pak vede k dalšímu tolik žádoucímu posílení přesvědčení, že teď vážně chudnou. Už nejen z důvodu propadu akcií, ale právě i z důvodu zlevňování nemovitostí.

Ovšem nejspíše teprve až v úvodních měsících příštího roku bude Fed konečně spokojený s tím, jak burzy „podusil“. Bohužel, s tím současně zřejmě také přivodí recesi. Krocení inflace prostřednictvím sražení cen akcií a nemovitostí – a tedy prostřednictvím vyvolání pocitu, že Američané notně zchudli vlivem povážlivé ztráty hodnoty daných aktiv – má totiž dnes mnohem závažnější makroekonomický dopad na celé hospodářství USA než kdykoli v minulosti.

Jen považme. Před čtyřiceti lety Fed také krotil tehdejší rapidní inflaci. Prudce zvýšil úrokové sazby, takže se akcie výrazně a široce propadly. Ukazatel Wilshire Total Market Index, jenž zachycuje výkonnost všech amerických akcií, mezi listopadem 1980 a srpnem 1982 ztratil zhruba 28 procent své hodnoty. To zhruba odpovídá 27procentní ztrátě hodnoty, kterou zaznamenal od loňského listopadu do letošního konce září. Rozdíl je v tom, že počátkem 80. let tehdejší uvedená ztráta daného ukazatele odpovídala jen čtrnácti procentům amerického hrubého domácího produktu, zatímco nyní odpovídá hned 54 procentům.

V posledních desetiletích trendově setrvale rostoucí ocenění amerických akcií, stejně jako jejich stále stoupající oblíbenost coby zdroj zajištění ve stáří zkrátka způsobují, že akciový propad – vyvolaný ve jménu zkrocení inflace – má na reálnou ekonomiku silnější dopad než kdy jindy. Zatímco počátkem roku 2021 byly akcie výraznějším inflačním činitelem než do té doby kdykoli v minulosti, dnes jsou pro změnu výraznějším tlumičem celé ekonomiky než kdykoli v minulosti. Což ovšem právě umocňuje sázky, že zahájení „otočky“ Fedu je na spadnutí. Když mají totiž akcie takový vliv na reálnou ekonomiku a na zajištění lidí ve stáří, politici přece nedopustí, aby se trhy dále výrazněji propadaly. Fed se tak ocitne pod enormním politickým tlakem, byť pochopitelně čistě neformálním, aby ve zpřísňování své měnové politiky přece jenom polevil. Výsledkem této víry – dosud jen falešné – jsou právě ona burzovní vzepětí, zatím jen přechodná, „medvědí“. Svědky posledního z nich jsme byli v červenci a v první půli srpna.

Sázky na to, že Fed nakonec „otočí“ dříve než později, vlivem politického tlaku, stoupají po překvapivém rozhodnutí „sousedské“ kanadské centrální banky. Ta minulý týden ve středu nečekaně zvýšila svoji základní sazbu jen o 0,5 procentního bodu. Trh ovšem čekal navýšení o 0,75 procenta. Okamžitě se vyrojily spekulace, že za překvapivým tahem je tlak řady kanadských politiků, kteří centrální banku viní, že svojí monetární přísností dláždí cestu do recese.

Považme, že jakmile by se něco takového, se stalo minulý týden v Kanadě, přihodilo v USA, tamní akciové trhy zachvátí euforie, jež by mohla i zažehnout trvalejší býčí trh. V něm nejvíce zbohatne ten, kdo investuje na jeho samém počátku. Každý den, ba každá hodina se počítá. Čím přesněji investor „uhodne“ dno a náležitě investuje, tím vyššího zhodnocení se během následného býčího vzestupu dočká.

Je pravda, jak víme, že do hotovosti teď dává spravovaný majetek rekordní počet investičních profesionálů za posledních dvacet let. Ale až nastane ten správný okamžik – a bude to možná letos, spíše v prvních měsících roku příštího –, tahle hotovost se rychle, možná rekordně rychle, zase přemění v investice. Příležitost k výhodnému investování, jaká tu nebyla od pandemického jara 2020, se blíží. (1.11.2022)