Není snad nikoho, kdo by neznal toho pocitu palčivého v hltanu spojeného často s říháním nepříjemně, silně kysele chutnajících plynů, při čemž někdy se zdá, jakoby kyselá, hustá vlna zvedala se ze žaludku a vystupovala k ústům. O říhání pojednáváme jinde, zde budiž řeč jen o pálení žáhy. Vyplývá z poruch trávení a nejčastěji je příčinou jeho chorobný rozklad potravin v žaludku, při němž vznikají v hojném množství kyseliny, jež v žaludku nemají přicházeti, např. kyselina mléčná a jiné. Známe však od nějaké doby choroby, při nichž vyvinuje se v žaludku přílišné množství kyseliny solné, jež je sice normální součást žaludeční šťávy, ale jen v určitém, malém množství tu smí přicházeti. Tato hyperchlorhydria vyžaduje léčení odborného. Protože seznáno, že kyselina solná v žaludku se tvoří ze soli kuchyňské (žlázy žaludeční ji vytvořují z chloridu sodnatého krví přinášeného) a protože shledáno, že hyperchlorhydrie přestala, jakmile se přestaly pokrmy pro nemocného soliti, radí se nesoliti v takových případech, které však může rozpozonati jedině lékař, někdy teprve lučebním vyšetřením obsahu žaludečního.
Pálení žáhy z odchylných kyselin žaludečních povstává po chybách diaetních, někdy po každém pokrmu, zvláště moučných. Tu je nejrozumnějším lékem diaeta. Den uložme si půst a po té bude asi zase dobře. Lidé však, než by se nějaký čas jídel a zvláště nápojů zdrželi, léčí se právě naopak lihovinami, jimiž stav svůj jenom zhoršují, nebo pijí magnesii s vodou nebo dvojuhličitan sodnatý (na špičku nože do ½ sklenice vody), čímž, nezachovávají-li při tom diaetu, také jen na chvíli si pomohou. Nepomine-li však přísné diaetě pálení žáhy za den nebo vrací-li se častěji po jistých pokrmech nebo snad po každém jídle, může běžeti závažnější onemocnění zaživadel neb i orgánů vzdálenějších (roztažení žaludku, rakovina žaludku, choroby ledvin, jater, nervové choroby rozmanité). Tu neradno ztráceti čas lehkomyslným sebeléčením, které zpravidla není nic platno; zvláště varujme se zažívacích prášků, hořkých i jiných kapek a vyhledejme lékaře, jenž učiní po velmi svědomitém vyšetření, čeho třeba.
