.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Takřka dvě stovky technologických firem žádají britského ministra financí, aby odvrátil závažnou krizi, co hrozí propuknout už v pondělí.
Nadcházející týden by měl ukázat, zda je páteční kolaps šestnácté největší banky v USA, Silicon Valley Bank, pouze izolovanou záležitostí, nebo zda může jít o předzvěst plošnějšího problému, potenciálně dokonce bankovní krize s mezinárodním přesahem.
Řada indicií hovoří pro první, optimističtější ze scénářů. Silicon Valley Bank totiž skutečně představuje poměrně specifickou banku. Zaměřovala se, až příliš koncentrovaně, na mladé technologické firmy. Ty jsou obecně vysoce citlivé na růst úrokových sazeb v ekonomice. Byla tak zranitelnější než jiné banky tváří v tvář vysokoinflačnímu prostředí, které se americká centrální banka už zhruba rok snaží rozptýlit rapidním zvedáním svých úrokových sazeb.
Část mladých technologických firem, klientů banky, se nyní nemůže dostat ke svým vkladům. Dalším specifikem Silicon Valley Bank je totiž nebývale vysoký podíl nepojištěných vkladů. Ten je důsledkem toho, že v bance má relativně vysoký podíl klientely zůstatky přesahující limit zákonného pojištění vkladů.
Potíže se netýkají jen mladých technologických firem v USA. Britská divize společnosti Silicon Valley Financial Group, pod jejíž křídla Silicon Valley Bank spadá, se nyní ocitá na prahu insolvence. Už dále neotvírá účty novým klientům a je jen otázkou času, než přestane řádně fungovat. Šéfové zhruba 180 britských technologických firem proto v pátek dopisem požádali ministra financí Jeremyho Hunta, aby se do situace vložil. Pokud o své vklady přijdou, branže britských technologických firem se vrátí o dvacet let nazpět, upozorňují. Řada firem by prý přes noc zkrachovala.
To však může být jen začátek. Silicon Valley Bank měla pobočky v Číně, v Německu, Dánsku, Indii, Izraeli či Švédsku.
Pondělí bude podle šéfů technologických firem na ostrovech začátkem skutečné krize, pokud britská vláda nezasáhne.
Končí „spanilá jízda“ koruny?
Dolů ji sráží rostoucí hrozba recese v USA.
Od minulého čtvrtka koruna proti euro oslabuje vůbec nejvýrazněji od loňského srpna. Vyvstává tak otázka, zda se růstový potenciál české měny nevyčerpal. „Spanilá jízda“ koruny ji za posledních dvanáct měsíců proti euru zpevnila do čtvrtka v tomto týdnu o sedm procent. Z významnějších relevantních světových měn proti euru za stejnou dobu posílila ještě výrazněji jen jediná, a to mexické peso.
Přitom ještě v polovině minulého týdne „spanilá jízda“ pokračovala, když česká měna prolomila hranici 23,40 za euro, prvně od července 2008. V historii eurozóny od roku 1999 stálo euro méně než 23,40 Kč jen v osmi dnech, vesměs v červenci 2008. I to ovšem může signalizovat spíše návrat ke slabším úrovním kursu, v souladu se statistickou tendencí návratu k průměrným hodnotám. Koruna je z dlouhodobého hlediska nadále mimořádně a nadprůměrně silná.
Česká měna minulý týden na svůj zmíněný mnohaletý rekord pevnila bezprostředně zejména kvůli nečekanému zvýšení inflace v Německu. Měnoví investoři totiž sázeli na to, že kvůli nepředpokládaně silným, přetrvávajícím inflačním tlakům v nejsilnější ekonomice eurozóny bude muset Evropská centrální banka přistoupit k ještě razantnějšímu utažení měnové politiky, případně utažené podmínky udržovat po delší dobu. To samé „v bleděmodrém“ platí i pro Česko, protože Německo, a obecněji eurozóna, je mu stěžejním obchodním partnerem a celkem, s nímž je ekonomicky a finančně intenzivně provázané.
Razantnější nebo trvalejší utažení měnové politiky přitom příslušné měně a aktivům velmi často svědčí, protože zvyšuje atraktivitu souvisejícího úroku.
Inflace v Německu vzrostla letos v únoru meziročně o 9,3 procenta, zatímco v lednu to bylo o 9,2 procenta. Únorový růst cen poháněly u našich západních sousedů rostoucí ceny potravin a citelně zdražující služby. Inflace zrychlila i přesto, že německá vláda na svůj dluh srazila domácnostem v zemi účty za energie.
Experti oslovení agenturou Bloomberg očekávali ve střední hodnotě pouze devítiprocentní únorovou inflaci v Německu.
Citelná, nepolevující inflace přetrvává nečekaně také ve Francii, kde podle dat rovněž z minulého týdne dosáhla historického rekordu, nebo ve Španělsku. To jen umocňuje tlak na ECB, aby eventuálně ještě zpřísnila svoji měnovou politiku. Trhy nyní vůbec poprvé předpokládají, že depozitní sazba ECB se dostane – bude muset dostat – z nynější úrovně 2,5 procenta až na rovná čtyři procenta.
Co tedy bude s korunou dále? Přízeň mezinárodního kapitálu je vrtkavá, takže její dosavadní úspěch nelze přeceňovat. Nicméně i přes oslabení posledních dní, z úrovní pod 23,40 na úrovně nad 23,60 za euro, zůstává silná. Může za to letošní teplá zima a s ní související nadále nadprůměrně naplněné plynové zásobníky napříč EU. Ty jsou nyní o více než 20 procentních bodů naplněnější, než odpovídá pětiletému průměru. Jsou totiž naplněny takřka z 60 procent. Jejich nadprůměrná naplněnost citelně snižuje riziko hlubší recese v EU i ČR, což korunu tlačí vzhůru.
Česká měna ovšem těží také z rozdílu v základním úroku na koruně a v základním úroku na euru. Základní úroková sazba České národní banky činí sedm procent, zatímco základní sazba Evropské centrální banky nyní představuje tři procenta. Rozdíl tedy odpovídá čtyřem procentním bodům. Uvažme, že v dlouhodobém průměru let 1999 až 2023 odpovídá tento rozdíl zhruba 0,6 procentního bodu. Rozdíl v úrocích na koruně a na euru je tedy stále bezmála sedminásobný proti dlouhodobému průměru. Pro mezinárodní investory je tak výhodnější než prakticky kdykoli v minulosti ukládat si své volné prostředky v koruně, a nikoli euru, případně je z eura do koruny přesouvat. I to vede ke zpevnění koruny.
Navíc je Česká národní banka nadále připravena svá eura na devizovém trhu prodávat, a nakupovat za ně koruny, aby tak českou měnu zpevnila a stabilizovala, bude-li třeba. I tato její permanentní připravenost kurs korunu zpevňuje. Jedná se o takzvanou slovní intervenci, v tomto případě tedy ve prospěch silnější koruny.
To jsou ale všechno faktory, které už kurs koruny – nyní se tedy pohybující nad úrovni 23,60 koruny za euro – víceméně započetl. Naopak, trh teprve nyní postupně započítává přísnější výhled šéfa americké centrální banky, s nímž tento týden seznámil americké kongresmany.
Ve svém vystoupení v Kapitolu Jerome Powell varoval, že úrokové sazby americké centrální banky mohou vystoupat výše, než se dosud čekalo. To je pro korunu špatná zpráva. Protože ji oslabuje nejen proti dolaru, neboť výhledově výrazněji snižuje rozdíl korunového a dolarového úročení, ale i proti euru. Přísnější měnová politika USA je totiž pro svět faktorem, jenž spíše stupňuje riziko recesí v různých jeho částech.
Koruna, jež nepředstavuje „bezpečný přístav“ jako třeba dolar nebo švýcarský frank, pro svůj další vzestup potřebuje spíše zprávy toho rázu, že riziko recesí se snižuje, a to jak v Česku, tak ale i v Evropě či v ekonomicky vyspělém světě.
I v reakci na zmíněná Powellova slova se riziko recese v USA, jak jej vnímají trhy, nyní naopak zvyšuje. A to závažně. Recesi v USA poměrně přesvědčivě signalizují také tamní dluhopisové trhy. Vždyť úrok na dvouletém dluhopisu vlády USA v tomto týdnu – poprvé od roku 1981 – vyskočil o více než celý jeden procentní bod nad úrok na desetiletém dluhopisu téže vlády. To znamená, že investoři poměrně výrazně přesouvají peníze z dvouletých do desetiletých dluhopisů, neboť v období příštích právě zhruba dvou let se obávají závažného propadu americké ekonomiky.
Tento propad, jak se strachují, může způsobit americká centrální banka, která nakonec nebude mít jinou možnost než s přetrvávající inflací skoncovat výrazným zvýšením základní úrokové sazby a souvisejícím vyvoláním recese. Obava z recese v USA, největší světové ekonomice, vytváří tlak na pokles kursu koruny, a to, jak už víme, nejen k dolaru, jenž představuje „bezpečný přístav“, ale i vůči euru. To je vnímáno jako přece jen bezpečnější alternativa v porovnání s korunou právě pro čas recesí a obecně světové ekonomické tísně.
Analytici oslovení agenturou Bloomberg to v důsledku toho všeho na posilování koruny už moc nevidí. V polovině letošního roku by podle nich mělo euro nejpravděpodobněji stát 23,90 koruny a ke konci letoška dokonce 24,00 Kč.
Český průmysl drtí kleště energetické drahoty a hrozby recese
V lednu zklamal.
Tuzemský průmysl nakročil do nového roku zle. Průmyslová produkce se meziročně propadla, a to poprvé od loňského dubna. Propad činí 1,4 procenta. Meziměsíčně je pád rovněž nečekaně silný, o 2,7 procenta.
Přitom se nezřídka čekal vzestup, jejž měl mít na svědomí hlavně autoprůmysl, který těží ze zlepšování zásobování komponenty typu čipů a z odeznívání světové logistické krize. Autoprůmysl skutečně zaznamenal silný růst, který však ani tak nekompenzoval propad většiny dalších průmyslových odvětví.
Výrobu v energetickém odvětví průmyslu tlumilo v lednu nadprůměrně teplé počasí, které snižuje poptávku po energiích a zároveň jejich velkoobchodní cenu. Přes pokles velkoobchodních cen však podniky průmyslu zpracovatelského čelí cenám vycházejícím z loňských velkoobchodních, resp. burzovních cen, které dramaticky navýšily důsledky války na Ukrajině a mezinárodních sankcí. To zvyšuje nákladnost jejich výroby. Klesají tak jejich odbytové možnosti, které navíc podvazuje i vývoj na straně poptávky, české i mezinárodní, kterou decimuje hrozba recese a související investiční nejistota.
Ty bude neblaze doléhat na průmyslovou výrobu v ČR po celý letošní rok, takže průmysl si celkově připíše oproti loňsku reálně jen desetinky procenta, jeho růst tak bude odpovídat „černé nule“.
Únorová inflace je vyšší, než ČNB čekala
Takže opět může rozdmýchat debatu nad signálním zvýšením základního úroku. To doporučuje i MMF.
Únorová inflace v ČR byla mírně vyšší, než se čekalo. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny o 16,7 procenta, zatímco analytici oslovení agenturou Bloomberg čekali ve střední hodnotě růst o 16,6 procenta. Vyšší, než se čekalo, byla v únoru také meziměsíční inflace. Činila 0,6 procenta, kdežto odhad počítal s 0,5 procenta. Meziroční inflace předčila také očekávání České národní banky, která ve své aktuální prognóze předpokládá únorový údaj 16,5 procenta.
V zásadě ale nelze říci, že by inflace svým tempem jakkoli výrazně zaskočila. Oproti lednové úrovni, 17,5 procenta, jde o zpomalení. Pokud bychom nebrali v potaz snížení inflace způsobené loni v říjnu až prosinci zavedením energetického úsporného tarifu a souvisejícím poklesem cen elektřiny pro domácnosti, je letošní únorová meziroční inflace nejnižší od loňského května. To signalizuje zmírňování, byť zatím jen velmi pozvolné, inflačních tlaků v ekonomice.
Je však třeba říci, že inflaci nadále snižuje další administrativní zásah, a to je odpuštění poplatku za podporované zdroje energie. Odpuštění platí od loňského října. Bez něj by únorová inflace činila 17,3 procenta, takže by tak byla nejnižší jen za období od loňského srpna, nikoli května. Zmírňování inflačních tlaků v ekonomice je tedy opravdu jen tak pozvolné, že snad ani pozvolnější už být nemůže. Což může opět rozdmýchat diskusi nad tím, zda by Česká národní banka přece jen neměla přikročit k signálnímu navýšení své základní úrokové sazby, jak ji doporučuje třeba i Mezinárodní měnový fond. Tím by tlumila přenos přetrvávající, jen velmi pozvolně klesající inflace do inflačních očekávání. Debata by to byla o to případnější, že inflace v únoru překonala, byť poměrně mírně, prognózovaný údaj samotné ČNB. (12.3.2023)
Víkendové události hrají do karet holubicím
Investoři si přes víkend příliš neodpočali. Pozornost se totiž upínala k intenzivně se vyvíjející situaci ohledně Silicon Valley Bank, která se dostala do problémů s likviditou a dlouho nebylo jasné, zda klienti přijdou o svá depozita či zasáhne americký garanční systém (FDIC). Podobné problémy se objevily i u další lokální banky zaměřující se na startupy Signature Bank. I ona nakonec podlehla a byla vzata do nucené správy. Většina akcionářů a držitelů bondů přijde o své peníze, vkladatelé však ne, fond je vyplatí. Hrálo se tedy o důvěru v bankovní sektor a předejití potíží širšího rozsahu. FED po horké sobotě prostřednictvím výše zmíněného fondu zaujal obrannou pozici a že poskytne americkému finančnímu sektoru dodatečné finanční prostředky k zajištění požadavků klientů. Tyto prostředky budou poskytnuty skrze Bank Term Funding Program (BFTP), v rámci kterého bude jako kolaterál akceptovat státní dluhopisy a cenné papíry kryté hypotékami za jejich nominální hodnotu. Tento program bude účinný maximálně jeden rok. Detaily rozepsané v podrobném článku zde.
Důležité je však to, že vedle zcela jistě špatného managementu těchto padlých bank jsou pro bankovní systém problém vysoké sazby a jejich další předpokládaný růst. A víkendové události hrají do karet holubicím. Výrazně se totiž zvýšila pravděpodobnost, že zvedání sazeb příští týden bude posledním a od té doby by mohly začít klesat. Došlo by tak k obratu politiky FEDu od svatého boje s inflací ke snaze v rámci tohoto boje ještě více ochránit zjevně křehký ekonomický růst.
Ač samotný široký index nevykazuje velké změny, tak pohled na jednotlivé sektory ukazuje opak. Finančí sektor prudce oslabuje, hlavní tíhou je subsektor malých lokálních bank, kde vidíme poklesy mezi 10-30%. Klesají i energetické tituly. Na druhé straně se daří utilitám a realitám.
Výnosy amerických dluhopisů jdou tvrdě dolů, zaceňujíce očekávanou mírnější měnovou politiku FEDu. Silně rostou drahé kovy a z poklesů se odpoutal i bitcoin.
Zdroj: USA, Novinky z trhů, Fio banka (13.3.2023)