Patentnictví

Počátky p. sahají, pokud zatím známo, do zač. 16. století, kdy byly v Sasku zkoumány žádosti o udělení privilejí (výsad) na vynálezy a nové způsoby výroby. Prvního zákonného podkladu se dostalo udílení takových privilejí v Anglii, zákonem z 2. listopadu 1624. Zákon ten dovoloval, „...udíleti privileje na dobu 14 let nebo kratší... skutečnému nebo prvnímu vynálezci n. vynálezcům toliko na zpracování nebo hotovení jakýchkoli nových výrobků v hranicích říše, kterých nikdo jiný v době udělení patentu nebo privileje neužívá a které se také neprotiví zákonu ani nepoškozují stát zdražováním zboží doma, nebo neškodí obecnosti“.

Prvních asi stopadesát let bylo vydáno patentů pramálo, a k udělení postačil jen povšechný popis nebo předložení modelu, nebo vyučení někoho v tom novém způsobu. Teprve od konce 18. století se požadoval podrobnější popis věci, na kterou měl být patent udělen. R. 1907 byl zákon z r. 1624 nahrazen novým a poté několikrát novelizován.

V jiných předních státech bylo patentnictví zavedeno postupně takto: r. 1790 ve Spojených státech, r. 1791 ve Francii, r. 1810 v Rakousku, r. 1815 v Prusku, r. 1877 v Německu; úplně na nových základech v Sov. svazu r. 1931.

Patentní spisy jsou důležitým pramenem dějepisectví technického. Nejstarším pramenem jsou sbírky patentů anglických od 11. března 1617. Byly vydány až do r. 1857 souborně v novém přetisku.