Pera psací

Jsou známa až ze starého Řecka a Říma. Egypťané užívali k psaní na papyru jakéhosi štětečku ze stonku šáchoru. Starořecké a starořímské p. byla kovová trubice s přiříznutým a rozštípeným koncem (jako p. z husího brku). O p. z husího brku je nejstarší zmínka až z r. 624 po Kr. Soudíc podle zmínky v návodu k hotovení p. p. od J. Neudörffera v Norimberku, vyd. r. 1544, byla tehdy snad známa již nasazovací p. z měděného nebo mosazného plechu. R. 1748 píše cášský městský sluha J. Janssen, že vynalezl ocelové pero, kterým byl podepsán toho roku cášský mír. Skutečně byla r. 1748 v Cáchách prodávána nasaz. ocelová p. První patent na výrobu ocelových nasazovacích p. dostal r. 1808 Angličan B. Donkin. Strojní výrobu ocelových p. si dal patentovat r. 1828 J. Gillot v Birminghamu. Zavedením různých rozštěpení učinil ocelová p. pružnějšími Angličan J. Perry (pat. z r. 1830 a 1832). Zlatá nasazovací p. se objevila v obchodu poč. 20. let 19. století, měla rhodiový hrot (vynález Angličana Doughyho), r. 1841 si dává R. Mallet patentovat v Anglii zlatá p. s hrotem iridiovým.

Pera plnicí. Německý orientalista a matematik D. Schwenter podává ve své knize Deliciae physicomathem (vyd. 1636) návod na zhotovení plnicího pera z husího brku. Ve franc. cestov. deníku z Paříže z 1. 1657-58 se píše o tom, že jistý Pařížan vynalezl stříbrné plnicí p. a že je prodává po 10 fr. kus. Plnicí pero zobrazuje a popisuje také franc. matematik Bion ve své knize z r. 1725. V 70. letech 18. století hotovil plnicí p. berlínský mechanik Scheller. První (anglický patent na pl. p. dostal r. 1809 F. B. Fölsch.