Komentář Lukáše Kovandy
Ceny nájemního bydlení letos citelně vzrostou napříč Českem. Zde je pět stěžejních důvodů, proč se tak stane, a na závěr rada, co s tím může nájemník dělat.
1. Vrátí se turisté či třeba vysokoškoláci
Například v Praze mohou jít nájmy nahoru v průměru až o 20 procent. To proto, že ještě stále jsou níže v porovnání s předpandemickou situací, a to zejména kvůli odlivu turistů a souvisejícímu útlumu krátkodobých pronájmů hlavně v centru města, skrze Airbnb a podobné on-line platformy. S odezníváním covidové hrozby jménem omikron se do Prahy začnou ve větším vracet turisté, což postupně požene ceny nájmů vzhůru.
2. Pronajímatelé započtou rekordní inflaci
Celorepublikově pak ceny nájmů porostou letos o přibližně 10 až 15 procent. Nejen z důvodů návratu turistů nebo vysokoškoláků. Projeví se také inflace. Majitelé bytů často nájmy stanovují tak, aby jim vynášely určitou danou částku nad inflaci. Jestliže letos může být za celý rok inflace až devítiprocentní, musí zvyšovat nájmy už teď právě o devět procent, aby alespoň zůstali „na svém“. Pravděpodobně tedy zdraží více. Někteří mají s nájemníky přímo sjednánu úpravu ceny nájmu na základě inflační doložky, takže v těchto případech bude navýšení o inflaci automatické.
3. Vyšší úrok na hypotéce zaplatí… nájemník
Vedle návratu turistů a vysokoškoláků a vyhlížené letošní nejvýraznější inflace od devadesátých let se na citelném vzestupu nájmů podepíše také růst úrokových sazeb. Ten zvedá úroky na hypotékách. Řada majitelů nemovitostí, tedy řada pronajímatelů, pronajímaný byt či dům pořídila na hypotéku, kterou nyní splácí. Pokud jim například letos končí pětiletá fixace, budou čelit citelně vyšším splátkám, které alespoň zčásti přenesou na nájemníka. Důvodem růstu úrokových sazeb je inflace. Česká národní banka proti ní bojuje zvyšováním své základní úrokové sazby, které je jedno z nejagresivnějších na světě. Proto právě i hypotéky zdražují, nejvýrazněji minimálně od začátku milénia.
4. Během pandemie mocně zdražily nemovitosti, splatí to… nájemník
Během pandemie také dramaticky zdražovaly nemovitosti jako takové. Jejich majitelé do nich investují s tím, že výnos z nájemného jim během určité doby, v řádu let, pokryje výši investice. Pokud však budou nájmy oproti cenám nemovitostí příliš nízké, přestává být z pořízení nemovitosti uspokojivě výnosná investice. Proto s růstem ceny nemovitostí zpravidla dříve či později rostou také nájmy. A ceny realit nyní v ČR rostou nejvýrazněji v celé EU…
5. …na účtu za nájemné se projeví i energetická krize
Dnes ale zdražuje prakticky vše, a to citelně. Klíčovými důvody rapidní inflace, vzpomínané výše, jsou zdražující energie, dále pak zdražující nemovitosti jako takové, včetně růstu cen stavebních materiálů, a zdražování bydlení a služeb s ním spojených. Energetická krize způsobuje zdražení energií. A to zase přispívá k růstu inflace, kvůli níž rostou úroky, třeba ty na hypotékách, pročež tedy nakonec i nájmy.
Vzhledem k rapidnímu zdražování by měl letos nájemník ještě důsledněji než jindy trvat na tom, ať je smlouva s pronajímatelem napsána co nejvíce konkrétně a jednoznačně. Mělo by například být jasné, kdo hradí a zajišťuje služby s bydlením spojené, třeba právě energie, a jak se rozpočítávají. Smlouva by určitě měla obsahovat stanovenou částku výše nájmu. Pronajímatel má právo požadovat místně obvyklé nájemné, takže nájemník by měl mít dobře zmapováno, jaká je v okolí nemovitosti cenová úroveň nájemního bydlení. Každoroční růst cen nájemného je možné mít stanoven přímo ve smlouvě, což se v této době rapidní inflace jeví jako prozíravý krok. Pronajímatelé totiž mohou chtít využít inflace jako záminky k nátlaku na nájemce, aby ten platil ještě více, než o kolik reálně stouply náklady. Nájemník by si nic takového neměl nechat líbit a o každém navýšení, jež se mu zdá i v době rapidní inflace až příliš citelné, jednat, pokud tedy není smluvně stanoveno. Zvýšení nájmu by obecně nemělo překročit dvacet procent během tří let.
Příjmy rozpočtu nafoukla inflace, na skutečném osekání výdajů bude muset Fialova vláda ještě zapracovat
Nebo zvýšit daně, jak radí prezident Zeman i Mezinárodní měnový fond
Po včerejšku máme nový rozpočet. Alespoň tedy jeho základní rámec. Vláda tak učinila první krok ven z provizoria, kompletně by se z něj měla dostat zhruba za měsíc. Oproti rozpočtu Babišovy vlády omezila výdaje o 77 miliard korun. Mnohdy ale jde spíše jen o optické omezení nebo o omezení, které bude obtížně udržitelné pro příští léta.
Nečekaně výrazná inflace, kterou mocně pohání růst výdělků, nafukuje rozpočtové příjmy. Fialův kabinet totiž nyní oproti tomu Babišovu počítá s o více než 62 miliardami korun navíc. Vyšší inflace z definice znamená vyšší ceny v ekonomice, takže i vyšší inkaso daně z přidané hodnoty či daní z příjmu. Takto se příjem vlády nafukuje o 37 miliard korun. Další tučné miliardy vláda oproti předpokladu Babišova kabinetu získá vyšším výběrem sociálního pojistného.
Omezení výdajů o 77 miliard doprovázené nafouknutím příjmů o nějakých 62 miliard by čistě matematicky mělo přinést celkovou redukci „manka“ Babišova rozpočtu o přibližně 140 miliard korun. Jenže tak tomu není, neboť Fialovův kabinet uskuteční některé výdaje, s nimiž Babišova vláda nepočítala. Bude lidem kompenzovat vyšší ceny energií, důchodcům v létě mimořádně přidávat na penzích a musí se popasovat také třeba s růstem úroků na vlastním dluhu – rostou náklady obsluhy vládního dluhu. Takže 140 miliard se smrskává na 97 miliard a výsledkem je schodek 280 miliard, nikoli 237 miliard.
Navíc, jak je zmíněno, některá výdajová omezení jsou jen optická nebo obtížně udržitelná. Třeba zmrazení plateb pojistného. Jak upozorňuje i Národní rozpočtová rada, pro zmrazení plateb, které představuje vůbec největší výdajové omezení, za 14 miliard korun, chybí legislativní opora. Ale zejména: pokud současně se zmrazením plateb nedojde k úpravě výdajů zdravotních pojišťoven, přenesou se náklady snížení schodku na ně. Ty tak budou muset sahat do svých rezerv, příp. dokonce bude muset dojít v příštích letech k omezení poskytování některých druhů veřejné zdravotní péče.
Opticky se tudíž sice snižuje schodek státního rozpočtu, ale jenom proto, že se dopady tohoto snížení zatíží zdravotní pojišťovny. Jenže ve výsledku státní rozpočet i rozpočty zdravotních pojišťoven představují jeden systém. Systém veřejných rozpočtů. Škrtem za 14 miliard se místo státního rozpočtu jen zatíží jiná část systému veřejných rozpočtů. Takže pro daňového poplatníka, který ve finále vše platí, zůstane zátěž beze změny. Jinými slovy, nejde o „tupý škrt“, jak včera pronesl prezident Miloš Zeman, protože to zatím ani žádný skutečný škrt není.
Do příštích let už Fialova vláda nemůže počítat ani s inflačním nafouknutím příjmů. To je prostě výsledkem mimořádné situace, která nastala po pandemii. Už letos ve druhé polovině roku inflace citelně zmírní a v příštím roce se dostane na své běžné úrovně.
Pokud tedy vláda v rozpočtu na rok 2023 nenajde skutečné a trvalé úspory, velmi pravděpodobně se bude muset uchýlit k navýšení daní. Anebo nesplnit slib, že stlačí rozpočtový schodek na úroveň tří procent hrubého domácího produktu.
Hrozba navýšení daní se tak stále vznáší ve vzduchu. Vláda dost možná jen čeká, až se přežene inflační smršť. Nechce lidi a firmy, zatížené letos nejvýraznější inflací od 90. let, zatížit ještě navíc růstem daní. Což je politicky prozíravé. Andreji Babišovi by to mohlo pomoci na Hrad, takže Fialův kabinet by tím významně nahrál svému arcirivalovi.
První salvu ke zvýšení daní nicméně už vystřelil prezident Miloš Zeman. Ten včera ve svém už zmíněném projevu před poslanci volal po obnovení vyššího zdanění příjmu fyzických osob. Prezident v tom nachází společnou řeč s institucemi typu Mezinárodního měnového fondu. Ty žádají to samé, neboť takzvané zrušení superhrubé mzdy, k němuž došlo loni, považují za příliš nákladný krok, jenž veřejnou kasu stojí daleko více, než jaký má přínos. Takzvané zrušení superhrubé mzdy totiž pomáhá zejména domácnostem bohatším, přičemž ovšem citelně prohlubuje zadlužení veřejných rozpočtů.
Zkrátka a dobře, Fialovu kabinetu se pro letošek podařilo snížit obří deficit navržený Babišovou vládou, avšak zatím převážně jen díky různým jednorázovým nebo dokonce jen optickým efektům. Skutečné, koncepční a udržitelné překopání veřejných financí představuje úkol, který má Fialova vláda stále před sebou. Možná už teď chápe zřetelněji, než když nastupovala, že se to neobejde bez zvýšení daní. Jen zatím není ten správný čas to voličům začít říkat. Zatím je na to připravuje hlavně prezident.
Napětí kolem Ukrajiny povážlivě houstne, benzín v Česku je teď i proto nejdražší od roku 2012
Kolem situace na Ukrajině opět přituhuje. Podle amerického prezidenta Joea Bidena se již jeho ruský protějšek Vladimir Putin rozhodl na Ukrajinu zaútočit. Během několika dní by měl podle informací amerických zpravodajských služeb, z nichž Biden čerpá, provést úder jak na Ukrajině, tak v její metropoli Kyjevě.
Spojené státy ovšem podobně varovaly třeba také o minulém víkendu. Tehdy upozorňovaly, že útok nejpravděpodobněji začne v úterý tento týden. Tak se ovšem nestalo. Spojené státy svoji vypjatou rétoriku zdůvodňují tím, že se jejím prostřednictvím, a „držením světa ve střehu“, snaží zajistit, aby Putin nezískal k útoku jedinou záminku. Americká administrativa se totiž obává například toho, že Rusko by mohlo zinscenovat takzvanou operaci pod falešnou vlajkou a tu použít jako záminku k zahájení invaze. Operací pod falešnou vlajkou by mohl být například útok proruských sil na ruské vojáky, z něhož by byly obviněny síly ukrajinské.
Nezvykle temný tón nyní volí ovšem také Francie, která je ve svých prohlášeních obvykle mnohem zdrženlivější než „alarmistické“ Spojené státy. Podle Paříže riziko invaze stoupá a transatlantičtí spojenci musí být připraveni, že úder může začít každým okamžikem.
Opětovný růst napětí na Ukrajině je bezprostředním důvodem včerejšího růstu cen ropy na světových trzích a současně oslabení koruny vůči dolaru, v němž se ropa obchoduje. Oboje se promítlo do toho, že ropa Brent zakončila své včerejší obchodování na cenové úrovni přesahující v přepočtu 2000 korun za barel, konkrétně na úrovni 2010 korun za barel. To je v historickém ohlédnutí nezvyklé vysoká cena, které není daleka absolutních maxim za celou historii novodobé ČR.
Ropa zdražuje, neboť obchodníci s ní se obávají, že ruská invaze na Ukrajinu a související nové sankce Západu by ochromily dodávky ruské ropy na světové trhy.
Zdražující ropa je hlavním důvodem růstu cen pohonných hmot v ČR. Benzín včera v Česku vyšel v průměru na 37,20 koruny za litr, vyplývá z dat CCS, což je jeho nejvyšší cena za celé období od konce října roku 2012. Cena benzínu tak včera letos poprvé překonala mnohaletá maxima z listopadu loňského roku. Nafta se nyní v Česku prodává nejdráže za celé období od začátku října 2014, litr vyjde na 36,18 koruny.
V případě ruské invaze na Ukrajinu a propuknutí války mezi oběma zeměmi lze čekat citelný nárůst cen pohonných hmot v ČR, v případě benzínu až do blízkosti úrovně 40 korun za litr. Došlo by totiž nejen k růstu dolarové ceny ropy na světových trzích, ale také ke znatelnému oslabení koruny vůči dolaru. (19.2.2022)
