Stav západních mainstreamových médií (MSM) považuji za největší hrozbu současné společnosti z principiálního i bezpečnostního hlediska. Kdo věří, že Saddámovi vojáci vytahovali v Kuvajtu nedonošené kojence z inkubátorů, Srbové prováděli v Kosovu genocidu, Saddám vlastnil zbraně hromadného ničení a podporoval al-Káidu, Kaddáfí rozdával vojákům prezervativy, aby mohli bezpečně znásilňovat, Rusové vojensky obsadili Krym a následně sestřelili malajské dopravní letadlo, řezník Asad plynuje v Sýrii vlastní lidi, agenti ruské GRU tráví v Salisbury Skripalovy novičokem, Tump je ruský agent, Rusové roku 2016 hackli server Demokratického národního kongresu a tak dále, nebude semnou souhlasit.
Nezbývá než to risknout
Vybavuje si vážený čtenář, že by MSM předkládala alternativní vysvětlení těchto většinou nejednoznačných případů? Že by v televizi defilovali nezávislí odborníci, analytici, představitelé různých akademických proudů předkládající další možná vysvětlení? Žádné, nebo abych nebyl chycen za slovo, téměř žádné význačné MSM výše uvedené příklady nedementovalo, tím spíše se za matení čtenářů a diváků neomluvilo.
Nikdo se nezabýval podstatou toho, co ze serveru DNK skutečně uniklo, nikdo se nezabýval kriminálním charakterem prvního závažného činu zveřejněného serverem Juliana Assange WikiLeaks, proslulého jako Collateral Murder. Místo toho byla veřejnost bombardována dalším, do nebe volajícím nesmyslem. A znovu a znovu. To, že se jedná o nepřerušovaný řetězec tendenčních tvrzení, je nepřímým důkazem toho, že nejde o šlendrián, ale o zlý úmysl. Nemluvím zde o nadměrném utajování kroků jednotlivých vlád (v čele s vládou USA), ale o prokazatelně záměrné a masové manipulaci veřejným míněním v demokratických společnostech Západu.
Důležité je toto – klíč k odstranění popisovaného stavu se neskrývá za hradbami mlčení vlády. Leží v mozku každého z nás. Denní aplikace tohoto klíče je conditio sine qua non demokracie. Volič v demokratické společnosti musí mít k dispozici přesné informace, aby se mohl správně rozhodovat, u voleb specificky. Pokud existuje jakýkoliv druh cenzury, pokud je veřejnost opakovaně vystavována ohýbání skutečnosti, pokud o druhu informací poskytnutých do veřejného prostoru rozhoduje úzká skupina osob, demokracie neexistuje. Za účinné pomoci MSM je tak náš demokratický systém deformován.
Co tento stav způsobuje?
Celý život v socialistickém Československu jsem se domníval, že pojem americký „vojensko-průmyslový komplex“ je vynález Rudého práva. Tuto frázi přitom poprvé použil ve svém závěrečném televizním projevu prezident Dwight D. Eisenhower 17. ledna 1961, když varoval před potenciálem jeho nepřirozeného sílení. Eisenhower nebyl žádný levicový blouznivec, ale osobně nesmírně úspěšný, a přesto poctivě uvažující republikánský státník, který měl s mašinou zbrojního průmyslu zkušenosti z obou stran – jako generál za 2. světové války i jako prezident ve válce studené, jejímž odhodlaným proponentem a provaděčem sám byl.
Právě studená válka se stala katalyzátorem rozvoje amerického zbrojního průmyslu a do značné míry můžeme díky jeho úspěchům být dnes i my součástí svobodného světa. Ovšem, studená válka byla díky zvrácené ideologii Sovětského svazu i zvráceným obdobím mezinárodních vztahů. Po jeho zániku vymizely i podmínky, důvody a okolnosti studené války. S tím i důvody pro zbytnělost amerického vojensko-průmyslového komplexu. Po několika letech nejistého přešlapování si zpravodajsko-bezpečnostní aparát a Pentagon, těsně na zbrojaře přisátí, vyprojektovali nového strašáka – Rusko. Alternuje Čína, Írán, Severní Korea, islámský terorismus, popřípadě další.
Podmínkou plánu je udržet veřejnost – přinejmenším – v klidu. Na pozadí vzniku stále mohutnějších monopolů jsme proto svědky těsného prorůstání vojensko-průmyslového komplexu, zpravodajských služeb, Pentagonu, US Kongresu, řady think tanků s těmi nejsilnějšími sdělovacími prostředky, především kabelovými televizními stanicemi a deníky celostátního významu. Korporace Amazon, Google, Facebook, které všechny mají rozhodující zakázky buď u zpravodajských služeb, či Pentagonu, ovlivňující masy přímo.
I myšlenka internetu kdysi vznikla na zakázku Pentagonu. Úkol zněl: zajistit alternativní komunikaci v případě devastovaných součástí základních infrastruktur v případě jaderného konfliktu. Důsledky exponenciálního rozvoje internetu, a obecně informačních a komunikačních technologií, zasahují dnes snad do všech oblastí lidského života.
Četnost fyzických kontaktů mezilidské komunikace ustupuje četnosti kontaktů virtuálních. Znalost faktů, které člověk získával poslechem či rozhovorem, současně vždy obsahovala informaci o emočním a psychologickém rozměru těchto faktů, to dnes často chybí.
Fakta komplexnějších procesů (jakými jsou společenské děje) jsou zřídka jednoznačná sama o sobě. Nutno je analyzovat, zasazovat do vnějších souvislostí a takto vzniklé větší logické celky interpretovat. K tomu je, ovšem, nutná intelektuální zkušenost. Česky řečeno – o záležitostech se musí přemýšlet, ne si je jen vyhledat.
Dále, tradiční, scholastický přístup k získávání znalostí učí současně trpělivosti, soustavnosti, úctě k posloupnosti faktů, a nakonec i schopnosti odkládat moment osobní satisfakce.
Je jisté, že pyramida běžných lidských znalostí je dnes i beze zlého úmyslu deformována. To má vliv na způsob jednání politiků a žurnalistů. Z individuálně psychologického hlediska relativně vysoké platy novinářů, atraktivní zaměstnání (televizní komentátor atd.), sociální postavení, uznávání v korporátní společnosti, různé další výhody (Frequent Flyer, VIP salonky, kontakty se špičkovými politiky a umělci) určují povahové vlastnosti osob v mainstreamových médiích. Ty jsou odlišné od povah průměrných novinářů a politických komentátorů ještě před 30 lety. Stručně – průměrný žurnalista MSM dnes sleduje hlavně vlastní kariéru, opakuje bezpečné myšlenky groupthinku a žárlivě útočí na každou nezávislost myšlení. Naopak lidé s povahou zuřivých reportérů minulých dob se stávají obskurními bloggery.
Vše výše uvedené principiálně ohrožuje podstatu demokratického politického systému. Jako ukázku bezpečnostního ohrožení řadových občanů, zvyšovaného žalostným stavem MSM, uvedu příklad teroristických útoků prováděných islámskými teroristy. Vždy, když dojde ke spektakulárnímu krveprolití, slýcháváme politické představitele vyjadřovat přesvědčení, že se jedná o neislámský čin a produkt chorého mozku. Nechci polemizovat s mírou islámskosti, ale čtenáře ujišťuji, že v drtivé většině se nejedná o blázny. V rámci boje s terorismem po 11. září 2001 zabíjíme my, Západ, tolik muslimů, včetně civilistů, že statisticky vzato denně připravíme o život alespoň jednu ženu a dítě. Představitelé salafistického terorismu zdůvodňují své teroristické akce takto: „Vyhlásili jste nám válku a zabíjíte naše ženy a děti leteckými bombami a drony. My tyto vymoženosti nemáme, ale Bůh nás vybavil statečnými muži. Máte demokracii, tak řekněte vašim vládám, až přestanou. V demokracii za činy vašich vlád nesete zodpovědnost. Jestli ji nemáte, nemáte demokracii.“
Kdy jsme měli příležitost se o tomto názoru dozvědět z média hlavního proudu? Kdy některé MSM položilo otázku, jak je možné, že když úspěšně zabíjíme další a další teroristy, po světě jich běhá stále více? Kdy se některé MSM zeptalo, zda se naše vlády mýlí, či zda snad nemůže jít o úmysl?
Zdroj: Návrat k prosperitě, kolektiv autorů, vydala Česká manažerská asociace 2020. Více na https://www.cma.cz/
