Pilník

Pilováním se předměty obrušují a ohlazují; téhož výsledku dosáhl pravěký člověk různými pomůckami: pískem, drsnými kostmi, tvrdou drsnou kůrou, lasturami i drsnou kůží různých živočichů, (např. řecký název pro pilník je totožný s pojmenováním jednoho druhu žraloka, jehož kůží se dříve hladilo dřevo a mramor). Zárodky nástroje připomínajícího pilník, v podobě zhruba upraveného pazourku, se objevují v mladší době kamenné. Nejstarším pilníkem opravdovým je pilník bronzový objevený ve vykopávkách na Krétě; odhaduje se, že pochází asi z 16. století př. Kr. Nejstarší p. železný byl nalezen v Egyptě, ale původu je asyrského, a pochází asi ze 7. století př. Kr. V Evropě bylo nalezeno nejvíce bronzových pilníků v hrobech z doby hallstattské, asi z 5. století př. Kr. Železné p. nalezené v Evropě, pocházejí asi z 3 století př. Kr. Jak dosvědčuje Plinius st., znali Římané již několikerý druh p. Výrobu různých druhů pilníků popisuje podrobně mnich Theofilus Presbyter ve svém technologickém spisu (kol. r. 950). První stroj na vysekávání p. navrhl Leonardo da Vinci (kol. r. 1500). Podobný stroj popisuje Francouz M. Jousse r. 1627 ve svém spisu o zámečnictví. R. 1699 předložil franc. mechanik Duverger paříž. akademii věd svůj stroj na vysek. pilníků. Potom se konstrukce pilnikářských strojů množí. Mezi konstruktéry jich je také J. Watt. Přesto až do poč. 19. století se p. vyráběly převážně ručně. Strojová výroba p. nabývá půdy, až když se pilnikářské stroje zlepšují tolik, že se opravdu hodí k hromadnější výrobě. První takový stroj, na výrobu pilníků pro hodináře, sestrojil kol r. 1800 franc. mechanik Raoul.