Pily

Nálezy kamenů, ze starší doby kamenné, se širokými zářezy nasvědčují tomu, že pračlověk v té době řezal nejspíše úzkým prkénkem a pískem n. plochým pazourkem bez zubů, poněvadž pazourky „pilovité“ jsou známy až z mladší doby kamenné. Vydutý tvar některých zářezů svědčí, že prkénko n. pazourek byly zavěšeny na kývavém rameni. Nejstarší pily z kovu jsou známy z nálezů v Egyptě. Jsou bronzové. Asi z r. 2700 př. Kr. pochází reliéf zobrazující dělníky pracující s pilou. V Evropě byly nalezeny z 15. až 16. století př. Kr. nejen bronzové pily, ale i kamenné formy, v nichž se odlévaly. Kdežto p. ze střední Evropy mají list rovný, ke konci poněkud se zužující, mají p. ze severských zemí list až s dvojím obloukem. Jsou to vesměs pily s držadlem na jednom konci. Rámové p. se objevují až v době římské. P. řezající v obou směrech (se zuby tvaru M) navrhl Leonardo da Vinci (kolem r. 1500).

Cirkulárka: (pila kotoučová). Roku 1799 dostal Pařížan L. Albert francouzský patent na kotouč. p. složenou z několika segmentů. Někdy kol r. 1530 začal norimberský technik Lobsinger užívati cirkulárky bez zubů. Znovu na totéž připadl Angličan Barnes r. 1823. První takovou bezzubou c. k řezání kamene si dal patentovat r. 1833 G. Wilde z Londýna. Pásovou p. si dal patentovat r. 1808 angl. inženýr W. Newberry.

Válcovou p. (zvanou též korunovou, stočenou do válce) vynalezl r. 1801 inž. M. I. Brunel.