Na otázky časopis CzechIndustry odpovídá Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví
Nakolik pandemie ovlivnila české stavebnictví?
Nouzový stav jako takový pochopitelně přinesl pro stavební firmy řadu potíží. Musím však říct, a to hodně hlasitě, že celý stavební sektor se s nimi vyrovnal na jedničku. Troufám si tvrdit, že stavebnictví jako jeden z mála ekonomických oborů fungovalo bez problému, samozřejmě se všemi platnými omezeními, která vláda přijala. Za to patří všem, kteří se o to zasloužili, dík.
S jakými obtížemi se firmy z oboru například musely vypořádat?
Asi největším problémem byla neprostupnost hranic a z toho plynoucí nedostatek pracovníků. Stavebnictví je svým způsobem závislé zčásti na zahraničních pracovnících. Opět nezbývá než konstatovat, že se s tím stavební firmy vyrovnaly velmi dobře. Tak jak vypnutí ekonomiky po přijetí opatření nastalo v celé řadě oborů, zejména asi dopadlo na trh služeb, automobilový průmysl a strojírenství, tak opakuji - stavebnictví se s potížemi vyrovnalo velmi dobře. Je pravda, že problém byl třeba v nejistotě, jak se s jednotlivými opatřeními na stavbě vypořádat, jak řešit například dvoumetrové rozestupy, stálé užívání roušek a další věci s tím spojené. Intenzivně jsme proto o těchto věcech jednali s ministerstvem dopravy a ministerstvem průmyslu a obchodu. Nakonec jsme se dohodli s ministerstvem dopravy, že vydá krátký instruktážní list, na základě kterého stavební firmy získaly dostatečnou míru jistoty, co lze a nelze akceptovat. Myslím si, že to zafungovalo skvěle a od té chvíle nebylo v tomto směru co řešit. Pochopitelně, že problémů bylo víc. S ministerstvem dopravy jsme například dotáhli do konce vládní pokyn pro přidělení bonusu za práci ve ztížených podmínkách. Když se pak podmínky vstupu do České republiky rozvolňovaly, museli jsme vyjednávat některé dílčí výjimky pro specialisty a to minimálně se čtyřmi resorty. Stavebnictví má široký záběr a investorské organizace patří do resortu dopravy, do resortu ministerstva průmyslu a obchodu, do resortu ministerstva pro místní rozvoj i do resortu zemědělství.
Kterým hlavním problémům se stavební firmy především věnují nyní a zřejmě se budou muset věnovat v budoucnu?
V tuto chvíli se stavební firmy potýkají se standardními problémy jako před koronakrizí. Firmy nepřestaly pracovat a kontinuita procesů a subdodavatelského řetězce byla zachována. Ostatně po republice můžeme vidět, že se staví pořád dál. Spíš bych řekl, že je obava z budoucího vývoje v dalším roce. Čísla za loňský rok jsou velmi dobrá a data v letošním roce, která máme k dispozici, jde o stav ke konci dubna, což zahrnuje měsíc a půl nouzového stavu, jsou podle mého soudu zatím slušná. Pravdou je, že trh se skládá ze tří nestejně velkých částí. Zhruba čtvrtinu kryje ministerstvo dopravy jako největší státní investor v oblasti dopravního stavitelství. Další zhruba čtvrtina padá na zbytek veřejného sektoru – města, obce, kraje, to jsou většinově pozemní stavby plus silnice II. a III. třídy. A zbylých cca padesát procent je soukromý sektor. Zatím je příznivé to, že státní investoři v oblasti resortu dopravy mají finanční prostředky a investiční apetit a jsou saturováni z hlediska financí. Stavební firmy jsou připraveny tyto prostředky prostavět. Situace může být o něco horší v oblasti tzv. zbylého veřejného sektoru, jak jsem jej popsal. Tam hrozí určitá obava, jak dopadne rozpočtové určení daní. Výběr daní bude zcela určitě nižší, než byl plánován, což bude mít v absolutních číslech dopad do příjmu obcí a měst a může to potom vést k restriktivní politice z jejich strany v investiční oblasti. Měly by si ale uvědomit, že v okamžiku, kdy půjdou směrem rušení investic, jejich voliči budou ti, kteří budou postiženi nejenom tím, že se investice nezrealizuje, ale tím, že pracují ve firmách, které z toho žijí, a mohlo by to mít i nějaké negativní dopady. My uděláme vše proto, aby se nám ve spolupráci jak se Svazem měst a obcí České republiky, tak s Asociací krajů České republiky podařilo investiční apetit udržet na přijatelné úrovni.
Jedním z možných problémů jsou, jak jste uvedl, zahraniční zaměstnanci. Daří se tuto otázku řešit?
Pokud jde o přístup zahraničních zaměstnanců na český trh práce, myslím si, že dnes už je ta situace významně lepší než na počátku „koronakrize“. Všechny okolní státy restriktivní politiku v oblasti kontroly hranic uvolňují. Samozřejmě, že v některých zemích ještě může být problém vzhledem k vývoji pandemie na jejich území, ale v tuto chvíli nemám signál, že by to byl klíčový problém stavebních firem. Myslím si, že se s tím vypořádaly a vyrovnaly.
Denně můžeme číst zprávy o blížící se vlně nezaměstnanosti s tím, že řada lidí z průmyslu by mohla přejít do stavebnictví. Lze o této variantě uvažovat?
V opačném gardu se to stalo po roce 2008, kdy řada lidí ze stavebnictví odešla, a to z velké většiny do průmyslových, strojírenských podniků. Dovedu si tedy představit opačný směr, protože jak jsem říkal v úvodu, myslím si, že strojírenství, zejména automobilový průmysl, který převzal část zaměstnanců ze stavebnictví, zasažen bude. Pochopitelně bude potřeba, asi ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí, určitá míra rekvalifikace. Budeme se muset o ty lidi postarat, aby měli pro práci ve stavebnictví potřebnou znalost.
A pokud jde o zakázky, mají jich firmy v tuto chvíli dostatek?
Částečně jsem na to už odpověděl. Práce se nepřerušila, dodavatelský řetězec funguje dál. V tuto chvíli to není otázka běžících zakázek. I z toho, jak se vyvinul loňský rok a vzhledem k tomu, že v tom letošním je řada akcí, které běží, myslím, že aktuálně to problém není. Problém může být pokračování přípravy akcí ze strany investorů a jejich následné zahájení. A očekával bych větší problém než u státních a veřejných investorů u soukromých investorů, kteří budou zvažovat ještě více aspektů toho, do čeho, jakým způsobem a v jakém čase investovat finanční prostředky. Za nás můžu říct, že se budeme například snažit podpořit významnou měrou výstavbu bytů. Za prvé jich je nedostatek a za druhé je to jedna z činností v oblasti stavebnictví, která by se mohla pozitivně promítnout do udržení chodu české ekonomiky.
S tím souvisí přístup státu. Jaká opatření je třeba přijmout, aby byly minimalizovány ve stavebnictví vzniklé ztráty?
Už jsem to naznačil v předešlé odpovědi. Předběžně jsme se s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou domluvili na spolupráci v oblasti bytové výstavby. Chceme najít alternativní způsob financování, protože příjem Státního fondu podpory investic není úplně ideální. Hledáme cestu, inspirujeme se v Evropě. Jsou to finanční nástroje, kde mohou spolupracovat veřejné peníze se soukromým investorem a může to mít pozitivní dopad. Například cestou fondu kvalifikovaných investorů se mohou investovat a stavět i věci ve veřejném zájmu. Bydlení podle nás v tomto čase splňuje oba parametry. Je v zájmu všech, aby se například policistům, zdravotníkům, hasičům, učitelům, zkrátka profesím, které jsou nutné pro fungování měst a obcí, pomohlo touto cestou. A když bude práce pro stavebnictví, bude se naplňovat multiplikační efekt stavebnictví. Ten je pomalu na čísle tři. Koruna investovaná ve stavebnictví tak přinese skoro tři koruny do ekonomiky, což považuji za velmi dobré číslo. Je tak potřeba udržet investiční apetit. Zdá se mi, že na státní úrovni je to jednodušší, protože tam stát rozhoduje o tom, co bude chtít investovat zejména v oblasti dopravní infrastruktury. U zbylých veřejných investorů bychom chtěli investice směřovat do oblasti již zmíněného bydlení. Umím si představit, že při spolupráci všech bychom to mohli nějakým způsobem zvládnout. Mohla by to být i ukázka postupu pro soukromé investory.
Se Svazem měst a obcí ČR a Svazem českých a moravských bytových družstev jste podepsali doporučení pro oživení bytové výstavby v této těžké a náročné době. Myslíte, že pro to bude vůle? Z vlastní zkušenosti vím, že některé starosty obcí „obtěžuje“ jakákoli další práce … Navíc se stavba nedá připravit takříkajíc přes noc?
Začnu od konce. Nedovolím si tvrdit, že starosty obtěžuje práce. Myslím si, že to souvisí spíše s celkovým prostředím v České republice, kdy každý investiční krok kohokoliv, kdo je odpovědný za municipalitu, kraj, veřejného investora, je podrobován značné míře kritiky ze strany politických odpůrců, možná veřejnosti a pak v neposlední řadě řada těch kroků je přezkoumávána na základě nějakých podnětů orgány činnými v trestním řízení, což nepovažuji za šťastný vývoj. Tam bych spíš hledal tu motivaci, proč není ochota rozhodovat o některých věcech. Za doporučením pro oživení bytové výstavby si stojíme, půjdeme tomu naproti a chceme pomoct veřejnému sektoru právě třeba nalezením alternativních finančních prostředků a možností financování. Je to věc každého starosty, jak se k tomu postaví. Myslím si, že je to trápí stejně, samozřejmě někdo je méně, někdo je více odvážný.
Tím se dostáváme ke stavebnímu zákonu, konkrétně k jeho nové podobě, která zamířila do Legislativní rady vlády. Odpovídá současným potřebám, kdy bychom se ho mohli dočkat?
Rekodifikaci stavebního práva jsme vždycky podporovali a musím říct, že principy, které tam byly, jednoznačně podporujeme dodneška. Jedná se zejména o oddělení státní správy a samosprávy, pak je to princip jednoho razítka a s tím související integrace dotčených orgánů státní správy, protože celá ta věc byla tak komplikovaná a pro stavebníka nejasná, že nás to dostalo z hlediska povolovacích procesů do nepřijatelné pozice. Určitá obava na mé straně je z toho, co vzešlo z připomínkového řízení. Jedním z parametrů mělo být zjednodušení toho zákona, proto je pro mě varujícím prvkem, že se počet paragrafů zvýšil na dvojnásobek. Pokud by se ale podařilo zachovat principy, o kterých jsem mluvil, nebyl by to problém. Na druhou stranu je potřeba říct, že jsme zhruba ve třetině cesty – Legislativní rada vlády, vláda, parlament, po cestě se ještě může přihodit řada věcí a nechtěl bych předjímat, jak to dopadne. Určitá míra opatrnosti je na místě, ale v tuto chvíli je potřeba dívat se pragmaticky. Nějaká změna je lepší než žádná. Kdy bychom se mohli dočkat, je otázka spíše na parlament.
Když bychom to shrnuli, je stavebnictví připraveno na restart ekonomiky?
Za sebe říkám, že ano. Myslím si, že jsme tuto úlohu schopni zvládnout. Koloběh – co se tady vytěží, z toho se tady vyrobí stavební materiál, ze kterého se tady bude stavět, jsme schopni zachovat, aniž bychom k tomu kohokoliv potřebovali. Nejen z tohoto pohledu je české stavebnictví připraveno stát se novým českým automobilovým průmyslem.
Jak se bude podle Vás vyvíjet stavební sektor v nejbližších letech a proč?
Velmi to souvisí s tím, co jsem popsal v předchozích odpovědích. Je to otázka investičního apetitu jak veřejného, tak soukromého sektoru. Myslím si, že letošní rok asi nebude žádná tragédie, příští rok si dovolím tvrdit, že možná také ne. Otázka je, zda veřejný sektor v příštím roce a v těch dalších letech udrží investiční aktivitu a jestli se k němu přidá i soukromý sektor. Platí, že bude-li se investovat, stavebnictví se bude vyvíjet dobře.
Zdroj: CzechIndustry 2/2020
