Pandemie posilují roli vlády, oslabují roli parlamentu a testují soudnictví. Přináší zátěžovou zkoušku demokratické kvality. Liberální demokracie včetně té, která funguje v České republice, zůstává během podobných krizí odolná pouze tehdy, pokud se podaří odvrátit snahy o narušení systému rovnováhy mezi mocí výkonnou, legislativní a soudní. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu vědců Národního institutu SYRI a Oxford University, který aktuálně publikoval časopis East European Politics. Covidová doba zároveň přinesla nové příležitosti k oslabení politických protivníků pomocí manipulace s prostředky, které stát v době krizové situace přerozděluje.
Petra Guasti ze SYRI a Lenka Buštíková z Oxford University analyzovaly rozsah narušení rovnováhy moci, a došly ke třem hlavním zjištěním. „Demokratická eroze nastává v zemích, kde započala už před pandemií, a kde tedy již byly oslabeny institucionální prvky rovnováhy moci,“ uvedla Guasti. Obě vědkyně se pak zaměřily podrobně na země Visegrádské čtyřky a zjistily, že demokratická eroze pouze v důsledku pandemie je tam spíše vzácným jevem. „Našemu třetímu zjištění říkáme pandemická loupež, což je mechanismus, kterým k demokratické erozi dochází. Jinými slovy jde o manipulaci s prostředky, které stát v době pandemie přerozděluje,“ popisuje Buštíková.
Většina dosavadních studií příliš nerozlišovala procesy a mechanismy, které k erozi demokratické kvality vedou. Odborníci se dosud věnovali hlavně nefunkčnosti státních institucí, ale ne fiskálním nástrojům během pandemie. Na rozdíl od finanční krize z roku 2008 je pandemie Covid-19 první velkou krizí po roce 1989, umožňující velké veřejné výdaje. Moc vlády v této oblasti vytvářela příležitosti k oslabení politických protivníků pomocí fiskálních nástrojů.
„Státní výdaje spojené s pandemií a omezený dohled, vytvářejí nové příležitosti pro korupci při zadávání veřejných zakázek a distribuci pomoci. Navíc se otevírají dveře k politizaci státní podpory a klientelismu,“ upozorňuje Buštíková. Vychýlení rovnováhy moci během pandemie je důsledkem obcházení kontrolních institucí a mechanismů vládou při zadávání veřejných zakázek a klientelismu v alokaci veřejných zdrojů. „Přerozdělování státní pomoci lze využít k odměňování loajálních politických spojenců a oslabení politických oponentů. V podstatě jde o vychýlení rovnováhy moci v důsledku pandemie,“ uvedla Buštíková.
Vědkyně v této souvislosti varují. „Budoucí programy veřejných výdajů, tj. národní a evropské programy obnovy, rozšíří příležitosti k erozi rovnováhy moci formou přepisování fiskálních pravidel. Bez silného dohledu na domácí a evropské úrovni by nové prostředky mohly urychlit erozi kvality demokracie v zemích s již oslabenou rovnováhou moci,“ uvedla Guasti.
Výzkumnice naopak dospěly k závěru, že formální instituce jako jsou například parlament a Ústavní soud jsou během pandemie pozoruhodně odolné, protože soudy nižší instance, média, občanská společnost a politická opozice brání vychýlení rovnováhy moci směrem k exekutivě. Efektivní cesty k brždění vychýlení rovnováhy moci pak zahrnují zejména občanský aktivismus, ochotu politické opozice překonat roztříštěnost a efektivně kontrolovat vládu a soudy vyvažující zájmy veřejného zdraví a demokracie. „Občanský aktivismus, sjednocená opozice a efektivní soudy jsou nezbytnou, ale nikoli dostačující podmínkou demokratické odolnosti,“ dodala Guasti. (11.1.2023)
