Podmínky v českém průmyslu nakročily ke stabilizaci. Průmysl ale nadále podvazují vysoké úroky, slabá německá a čínská poptávka či útoky jemenských povstalců v Rudém moři

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se vyvíjejí nejméně nepříznivě za celé období od srpna 2022. Vyplývá to z dnes zveřejněného březnového indexu nákupních manažerů. Podmínky se sice stále zhoršují, ale meziměsíčně vůbec nejslabším tempem právě od srpna 2022. To svědčí o tom, že český průmysl nakročil ke stabilizaci podmínek v něm, které neblaze poznamenaly dopady války na Ukrajině a energetické drahoty.

Klíčovým problémem tuzemského průmyslu ale zůstává nedostatečný výkon klíčového exportního partnera, Německa, jež se samo musí vypořádat s úderem, který mu uštědřuje nutnost vyrovnat se s odpojením od poměrně levných ruských energií, probíhající transformativní přeměna německé energetiky a konečně také zadrhávání čínské ekonomiky. Ta je německému průmyslu hlavním vývozním odbytištěm.

I když spotřebitelská inflace v české ekonomice klesá, tuzemští průmyslníci se musí vypořádávat naopak s růstem cen svých vstupů. Inflace jejich nákladů je sice mírná, ale i tak nejvýraznější za poslední více než rok. Na vině jsou zejména útoky jemenských povstalců na obchodní plavidla v Rudém moři. Související přesměrování lodní přepravy, například v podobě obeplouvání Mysu Dobré naděje, protahuje dodávky vstupů a také je prodražuje. Jen část průmyslových firem v ČR ale vyšší náklady přenáší na zákazníky. Nicméně jde o neklamný znak toho, že možné výraznější inflační tlaky v české ekonomice stále nejsou zcela zažehnány.

Sama průmyslová výroba v ČR letos zatím zklamává, což koresponduje s uvedenými stále se horšícími podmínkami v něm. V lednu se oproti prosinci 2023 průmyslová výroba propadla o 2,3 procenta. Meziročně vykázala stagnaci, zatímco trh počítal se nárůstem o dvě procenta. Růst ve výrobě aut totiž nebyl natolik silný, aby kompenzoval propad zejména v těžebním a těžkém průmyslu či ve výrobě stavebních hmot. V případě výroby aut odeznívá efekt dokončování dříve rozpracovaných zakázek, který poskytoval celému autoprůmyslu silný růstový impuls, který však není udržitelný.

Zakázky se v autoprůmyslu nahromadily coby důsledek zpřetrhaných mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců, které byly narušeny už od doby pandemie. Efekt nahromaděných a dokončovaných zakázek bude letos tedy postupně dále slábnout, takže autoprůmysl bude mít i slabší sílu vytahovat celkovou průmyslovou výrobu do černých čísel.

Přitom podstatná část ostatního průmyslu trpí stále poměrně vysokými cenami energií a zmíněným útlumem německé ekonomiky, zprostředkovaně tedy také ekonomiky čínské. Zároveň ji nesvědčí ani nadále poměrně vysoké úrokové míry, tedy vysoké náklady financování a investic, které rovněž omezují zakázky – jak domácí, tak zahraniční. Za celý letošní rok se tak průmyslová výroba v Česku mírně propadne, v rozsahu „červené nuly“, a to o 0,2 procenta.

Česko loni poprvé od roku 2019 snížilo své zadlužení. Veřejné finance se tak stabilizují po šocích v podobě covidu a války na Ukrajině

Česku se loni v posledním čtvrtletí podařilo snížit zadlužení v poměru k HDP na nejnižší úroveň od druhého čtvrtletí roku 2022, a sice na úroveň rovných 44 procent HDP. Jedná se dosud o nejpřesvědčivější náznak toho, že se vývoj zadlužení tuzemské ekonomiky stabilizuje a že konečně dochází k plné absorpci šoků, které jejím veřejným financím uštědřily nejprve a nejzávažněji covidová pandemie a posléze také dopady války na Ukrajině a energetické drahoty.

O stabilizaci veřejných financí svědčí také celoroční pohled. Poprvé od roku 2019 se totiž loni podařilo snížit celoroční úroveň zadlužení v poměru k HDP, a to 44,2 procenta HDP v roce 2022 na rovných 44 procenta HDP. Byť podle lednové prognózy ministerstva financí měl být loňský údaj ještě o něco nižší, a sice 43,7 procenta HDP.

Deficit veřejných financí loni ve čtvrtém kvartálu činil ještě poměrně výrazných 5,6 procenta, celoročně už ale odpovídal jen 3,3 procenta. Letos by měl podle našeho předpokladu skončit na úrovni 2,3 procenta, tedy už celkem komfortně pod tříprocentní hranici, jež odpovídá příslušnému maastrichtskému kritériu pro přijetí eura.

Nominálně dluh sice loni nadále poměrně citelně narůstal, o takřka 231 miliard korun, avšak ještě rychleji stoupal nominální hrubý domácí produkt, což právě ve výsledku přineslo snížení příslušného poměrového ukazatele. Strukturální schodek přesahující ročně 200 miliard korun tak sice zůstává problémem tuzemských veřejných financí, avšak pokud nadále zůstane nominálně zhruba stejný, bude se v nominálně rostoucím HDP „rozpouštět“ stále snadněji, což postupně přivodí další pokles veřejného zadlužení v poměru k HDP. Letos je však třeba počítat s úrovní veřejného zadlužení k HDP na úrovni kolem 45 procent HDP. Ani to však neznamená jakoukoli destabilizaci veřejných financí.

O tom, že se veřejné financí ČR stabilizují, svědčí také to, že Česko má stále nejlepší souhrnný rating ze zemí bývalého východního bloku, předčí dokonce i méně zadlužené Estonsko. Světově významné ratingové agentury nyní vesměs udávají výhled českých veřejných financí jako stabilní; od negativního výhledu, k němuž se některé z nich uchýlily kvůli hrozící energetické krizi roku 2022, v uplynulých měsících postupně upustily. (2.4.2024)