Dále uvádíme projev prof. Ing. Dr. h. c. Vladimíra Lista, DrSc., který přináší osobní zkušenosti a názory zkušeného pedagoga, zejména z předválečné doby.
Podněty k vyučování na technice
Prof. Ing. Dr. h. c. Vladimír List, DrSc.
Na vyzvání předsednictva dovolím si svými zkušenostmi podepřít velmi podnětný referát prof. Haňky. Poznal jsem, že naši absolventi elektrotechničtí opouštějí techniku bez celkového rozhledu o možnostech užití elektřiny. Myslím, že by se tento nedostatek napravil bez rozšíření vyučovací osnovy vydáním poutavě napsaného spisu o všeobecném užití elektřiny, a to nejen u nás, nýbrž i ve světě. Takový spis by musel vypracovat kolektiv několika odborníků, a to tak, aby byl přístupný maturantům. Myslím, že rozsah by byl 600 až 800 stran a že by se spis mohl podobat kdysi velmi populární Kronice práce vydané Kobrem. Sám jsem tenkrát ten spis hltal a vím, že i kolegové ho četli a znali. Spis by ovšem musel být velmi dobře ilustrovaný; myslím, že by to byl dobrý podnět pro práci znovu vzkříšeného ESČ.
Vyučit za 5 let maturanty na tak zdatné inženýry, aby 30 až 40 let mohli platně sloužit národu, je velmi nesnadný úkol, který je omezen dvěma nemožnostmi.
Není možno vůbec naučit za 5 let studenty všemu, co budou za 30 až 40 let potřebovat, ale není ani možné, aby sebelepší profesor během 60 až 100 hodin přednášek přenesl na své posluchače všechno, co ví a čemu se ve skutečnosti naučil.
Z toho vyplývá, že se může učit jen hlavním zásadám velmi pečlivě vybraným a vyváženým podle známé zásady „v omezení se pozná mistr“.
Po mém názoru však ani tyto zásada nestačí a je zapotřebí ve studentech vytvořit náklonnost k samostatné práci a chuti k samostatnému vývoji tak, aby je tvořivý elán v životě neopustil.
O pečlivém výběru látky a omezení na hlavní zásady není třeba se rozšiřovat, to je známé všeobecně.
Ukáži jen na druhou část výchovy, to je na vyvinutí trvalé chuti k samostatné práci.
Při vyučování je zapotřebí úzkostlivě šetřit časem posluchačů a zbavit je všech zbytečných i jalových prací. Velkou pomocí v tom je dokonalá výstavba vysoké školy tak, aby všechny obory byly pohromadě, aby posluchači neztráceli čas přecházením a aby se znali s kolegy z jiných oborů.
Takové známosti jsou v praxi velmi užitečné. Tak například první projekt pražského metra vznikl z takového studentského kamarádství mezi mnou a Ing. Beladou.
Je-li vyučování na VUT Brno roztříštěno na 38 míst, je to velké plýtvání časem.
Musí se také šetřit časem profesorů. Za velkou úsporu času považuji hromadné písemné zkoušky, které jsem po několika letech zkušenosti ve svých praktických předmětech převedl na číselné vyřešení tří příkladů za pomoci jakékoli literatury, se kterou může posluchač ke zkoušce přijít. Opisování bylo znemožněno tím, že každý posluchač dostal jiné příklady. Uvedu několik takových příkladů: v Technickém průvodci je na obr. x výkres a všechna data dynama. Vypočítejte reaktanční napětí toho stroje. Nebo: na obr. y v Technickém průvodci je asynchronní motor se všemi daty, vinutí atd. Vypočtěte podle křivek a dat v Technickém průvodci oteplení statoru toho stroje při jmenovitém zatížení.
Práce studentům se musí co nejvíce usnadňovat. Největší usnadnění jsem zažil, když při zápisu na roční kurs elektrotechniky na universitě v Lutychu mně předložili 3 knihy, každá asi 400 až 500 str. po 60 fr. Dvě knihy byly Leçons sur électricité (přednášky z elektrotechniky) a třetí spis Mesures, tj. měření. Výsledek byl ten, že jsem za celý rok při přednáškách ředitele Gérarda napsal jen asi 1 stránku poznámek, poněvadž vše ostatní bylo vytištěno. Při přednáškách se experimentovalo nebo promítalo, a to i rovnice. Měření se vůbec nepřednášelo, to byl návod, jak se má měření dělat.
Vynasnažil jsem se také, aby studenti měli tištěné nebo litografované moje přednášky. Zejména jsem se řídil Technickým průvodcem.
Všechna ostatní má snaha byla, aby posluchači dospěli k tvořivému elánu. Za tím účelem jsem po belgickém způsobu zařídil laboratorní cvičení. Zrušil jsem hromadná cvičení ve velké laboratoři za dohledu a pomoci asistentů a z jedné velké laboratoře a chodby jsem zřídil 11 malých pokojíků asi 10 m2, kde v každém byl namontován jiný příklad, a to tak, že stroje byly pevně namontovány a přístroje byly na zásuvných prkénkách umístěny na svislé stěny laboratorního stolu. Stroje a přístroje však nebyly zapojeny. Příklady, které byly v těchto komůrkách, začínaly velmi lehkým určením cen ohřátí např. dvou litrů vody na lihu, na plynu, na elektrické plotýnce nebo ponorným vařičem. Druhý jednoduchý příklad byl v jiném pokojíku vyexperimentovat nabíjení a vybíjení akumulátoru při současném měření hustoty a teploty kyseliny. Pak přišly příklady složitější, např.: určit úbytky napětí na malých trojfázových transformátorech nízkého napětí při různém zapojení v trojúhelníku, ve hvězdě, v lomené hvězdě apod. Také byl příklad vypočítat na stejnosměrném modelu věnovaném od ZME nějakou menší trojfázovou síť nebo nastavit impedanční ochranu určitého vedení na tabulovém modelu věnovaném od SME. Pak přišly složitější příklady: 2 trojfázové alternátory nn spojit přes impedanci paralelně a oběma přes impedanci napájet třetí alternátor, pracující jako synchronní motor. Podotýkám, že tyto stroje i všechny další podobné byly poměrně malé 3 až 5 kVA, takže experimentování nebylo nebezpečné. Tato cvičení končila na studiu umělého vedení nn představujícího asi 200 km vedení vvn a řešit při zapnutí a vypnutí průběh proudu a napětí na konci nebo v polovičce vedení. Toto umělé vedení sestávalo z 12 skříněk, ve kterých byly nastavitelné odpory, indukčnosti a kapacity podle dané úlohy. U tohoto pokojíku byla vedle temná komora na vyvolávání oscilogramů.
V přízemní velké laboratoři byly větší úlohy: model Ilgnerova soustrojí, 2 sériové stejnosměrné motory, spojené přes ozubený převod a několik asynchronních motorů s různým spouštěcím zařízením.
Konečně ve strojní laboratoři se mi podařilo u kolegů strojníků vymoci povolení, abych pro zkratové zkoušky mohl rozpojit parní turbínu 100 kW od příslušného alternátoru, což byl dar věnovaný První brněnskou. Odpojený alternátor se budičem přivedl asi na 3100 otáček a po vypnutí budiče při poklesu otáček na 3000 byl proveden zkrat z dálky řízeným stykačem. Alternátor byl chráněn v každé fázi samostatným stykačem a oscilografy se zachytil průběh napětí a proudu ve všech třech fázích a oscilogramy se v temné komoře vyvolávaly. Tento jediný pokus byl za dozoru asistentů. Všechny ostatní pokusy dělali posluchači rozdělení na malé skupiny po 2 až 3 bez dohledu zcela samostatně a měli k tomu příslušný pokojík po celý týden k dispozici. Úloha byla podle daného schéma zapojit přístroje, zkusit naprázdno, je-li vše v pořádku a pak provést celé měření v předepsaném rozsahu.
Tato samostatná cvičení se těšila velké oblibě posluchačů, kteří je považovali za jakýsi druh výzkumu. Rozumí se, že při tom často praskly pojistky, spálil se některý voltmetr apod., ale na chodbě byl hasicí přístroj na suché hašení, který jsme bohudík nemuseli nikdy upotřebit.
Udělal jsem s tímto způsobem cvičení výborné zkušenosti a ušetřil sobě, asistentům i personálu mnoho zbytečné práce, poněvadž vše bylo trvale namontováno.
Práci posluchačů jsem hleděl všemožně usnadnit bez snížení úrovně. Tak vedle rýsovny byl jednookenní pokojík, který jsem dal k dispozici spolku posluchačů, a dal do něho skříň asi se 40 elektrotechnickými spisy českými, německými, francouzskými pro práce při rýsování. Spolek se zavázal knihy ošetřovat, předplácet Elektrotechnický obzor a Radioamatérský časopis a snad i některé jiné. To se osvědčilo, až na to, že knihy byly zakrátko rozdrbané a musel jsem je obnovovat.
Ve zdi rýsovny byl namontován automatický promítací přístroj, který na mdlou skleněnou desku v průsvitu promítal automaticky za sebou asi 30 diapozitivů. Stisknutím knoflíku si mohli posluchači kdykoli přístroj spustit.
Na chodbě mezi uvedenými 11 kabinety jsem namontoval asi 10 dřevěných beden, ve kterých byly různé příklady a ukázky osvětlení, tak např. na stejných interiérech osvětlení žárovkou, bílou výbojkou, růžovou výbojkou a rtuťovou výbojkou. Pak v jedné bedně malý pokojíček se světlými tapetami a pestře oblečenou panenkou, na sousedním týž interiér, ale s tmavými tapetami a se stejně velkou žárovkou. V jiné skříňce byl sádrový model hlavy s různým osvětlením různým směrem a různými vlastními i vrženými stíny. Pak byly 3 bedny vedle sebe, kterými procházel jediný hřídel. V bednách bylo různě velké osvětlení při stejném kotouči s puntíky nebo zuby a na podlaze s různě rozloženými předměty. Na první pohled se viděl rozdíl způsobený osvětlením a různé posuzování rychlosti. Pak tam bylo černé světlo v jedné bedně a různé reklamní triky a na stropě chodby nejrůznější druhy svítidel a průsvitných skel. Tato výstavka se těšila pozornosti celé techniky. Myslím, že byla přes svou láci velmi poučná.
Pozoroval jsem, že posluchači, zejména posledního ročníku, projevují jakousi depresi, kterou jsem přičítal podvědomým obavám z praxe. Proto jsem posluchače vedl k tomu, aby sledovali odborné časopisy, a občas jsem se o tom zkouškou přesvědčoval. Dbal jsem, aby posluchači chodili na exkurze a nevynechali žádnou výstavu.
Když jsem začal přednášet Hospodaření elektrických podniků, viděl jsem, že posluchači byli bezradní. Za čas si však předmět oblíbili tak, že se z nich stali výborní elektrárenští odborníci. To jsem přičítal tomu, že na Hospodaření poznali, že je jalový proud a fázové posunutí mohou uživit. Proto jsem pak při návrhu elektrických sítí dbal na to, aby projekt byl doložen rozpočtem. Přitom ovšem asistenti opatřili data příslušných materiálů.
Myslím, že by bývalo dobré, aby konstrukční příklady elektrických strojů byly ukončeny i kalkulací stroje, aby posluchači vypočetli, co bude dělat stroj, kolik bude stát a srovnali oboje s ceníky. K tomu jsem se však již nedostal, poněvadž jsem později již stroje nepřednášel. Jsem však přesvědčen, že jsem správně pozoroval, že posluchači v kalkulacích svých úkolů se hmatatelně přesvědčí, že to je práce pro život a ne pro známky. Na prázdniny jsem posluchačům opatřoval praxi v nejrůznějších závodech, a to nejen u nás, ale i v různých cizích zemích.
Závěrem mého vyučování byly zahraniční exkurze, na které se mně vždy podařilo od elektráren nebo od průmyslu dostat tolik podpory, že i nejchudší student se mohl exkurze zúčastnit. Během času jsem s posluchači navštívil Polsko, Německo, Belgii, Anglii, severní Francii, Paříž, jižní Francii, Švýcary, severní Itálii, Rakousko. Exkurze bývaly v září, kdy již není horko, a hotely nejsou přeplněny a byly také levnější. Trvaly 12 dní, posluchači dostali návod, jak se mají chovat, takže se dokonale reprezentovali, na exkurzi jsem mohl 12 dní s posluchači mluvit a rozebírat to, co viděli, kritizovat a dávat podněty, takže jsem je dokonale poznal. Posluchačům se tyto exkurze neobyčejně líbily a měly za následek, že posluchači vstupovali do praxe ne jako zmoklé slepice, ale s odvahou, elánem a přesvědčeni, že něco vědí a něco viděli.
Když šedesátiletý bývalý posluchač na sjezdu ESČ si rád vzpomene na to, co na exkurzi viděl, slyšel a zažil, je to nejvyšší uznání mé učební soustavy.
Nemyslím, že by můj systém byl nejdokonalejší, ale snad to, co jsem řekl, prospěje i dnes a lze z toho leccos využít. Ovšem dnešní poměry jsou zcela jiné. Já míval na exkurzi asi 15 účastníků.
Myslím, že na příštích závěrečných schůzích ESČ by neměl scházet referát o stavu vysokých škol technických, jejich vybavení, jejich výsledků vyučovacích, počtu posluchačů atd.
Nesmí se však zapomenout na výzkumné ústavy, o kterých by se mělo také soustavně referovat, a to ne suchopárným výpočtem prací, nýbrž zdůrazněním dosažených význačných výsledků. Takové sledování je důležité proto, aby se veřejnost přesvědčila, že peníze věnované na výzkum elektrotechniky nejsou nadarmo vydané. Upozorňuji zejména na dva mladé výzkumné ústavy, které vyrostly přímo z potřeb průmyslu. Je to Výzkumný ústav chlazení elektrických strojů při Výzkumném a vývojovém ústavu točivých strojů (Brno, Mostecká) a Výzkumný ústav elektrických přístrojů vzniklý při Fučíkových závodech v Heršpicích.
Konečně nesmí ESČ zapomínat na Státní zkušebnu elektrických spotřebičů v Tróji, kterou starý ESČ založil, financoval a po řadu let vedl. Je zapotřebí tento ústav navštěvovat, sledovat a všemožně podporovat.
Elektrotechnický obzor, 1970
