Vláda České republiky vyhlásila stav nouze a následně i karanténu, která více než na týden znemožňuje fungování celé řady profesí. Opatření se dotknou zejména malých firem s několika zaměstnanci a drobných podnikatelů, kteří nemohou vydělávat na živobytí. Opatření je zatím platné do 24. 3., je ovšem možné, že se výrazně protáhne. Mají za této situace podniky a podnikatelé nárok na náhradu škody, bez které se mnozí z nich budou potýkat s výraznými ztrátami?
Pokud jde o škody, které způsobila současná opatření, je možné poukázat na zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Tento krizový zákon stanovuje odpovědnost státu za škodu způsobenou právnickým i fyzickým osobám v příčinné souvislosti se zavedením krizových opatření, která jsou určena k řešení nastalé situace.
Podle daného ustanovení je jedním z předpokladů vzniku škody příčinná souvislost mezi krizovou situací a škodou, která vznikla v souvislosti s opatřeními, která mají krizi zamezit. Tato speciální odpovědnost je založena za současného splnění tří předpokladů. Zaprvé je jím samotné zavedení krizového opatření, zadruhé musí poškozenému prokazatelně vzniknout újma a zatřetí musí být mezi krizovým opatřením a vznikem škody jasná příčinná souvislost.
Hradit by se měla jak skutečná škoda, tak i ušlý zisk. Pokud tedy opatření proti šíření koronaviru nutí podnikatele zavřít prodejny a provozovny, vzniká jim škoda, protože nemohou své podnikání realizovat a tím vydělávat peníze. Přichází tak nejen o zisk, ale kvůli paušálním výdajům, jako jsou nájmy či platy zaměstnanců, mohou zamířit do ztráty.
Nárok se uplatňuje vůči státu, a to jeho konkrétní organizační složce. Zde i s odkazem na judikaturu se poškozený obrací na Ministerstvo vnitra. Nárok je nutné uplatnit písemně do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě poškozený subjekt dozvěděl, nejpozději pak do 5 let od vzniku této škody. Jde o škodu za trvání krizového opatření, tedy za celou dobu jeho trvání, ale tím není vyloučeno, že by poškozený uplatnil nárok na náhradu škody po částech, například škodu za určitý měsíc.
Podnikatelé si mohou nárokovat ušlý zisk, ale i vynaložené náklady
U náhrady za ušlý zisk se určuje částka, kterou by podnikatel získal, pokud by mohl činnost standardně vykonávat za obvyklých okolností, nebýt škodní události, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit. Výši tržeb lze určit z účetní historie.
Marně vynaložené náklady, např. nájemné, mzdy, apod., které k dosažení příjmů z podnikání sice sloužit mohly, avšak v důsledku škodní události k tomu nesloužily, je možné považovat za skutečnou škodu, a taktéž je vůči státu uplatnit.
Pro soud bude důležitá příčinná souvislost s nouzovým stavem. Proto by si podnikatelé měli vést interní evidenci o svých nutných opatřeních a jejich ekonomickém dopadu. Například u zboží, které by se vyhazovalo, je dobré provést inventury. Je sporné, jestli skutečnost, že se na podnikatele obrátí méně klientů, je způsobena nouzovým stavem. Pokud však musí zavřít provozovnu a nemůže podnikat z domova, mohla by být škoda stanovena relativně snadno. Například znaleckým posudkem po zhodnocení předchozích období a reálného obratu za období nouzového stavu. Pokud nějakým způsobem člověk podniká i nadále, bude prokazování souvislosti těžší.
Jakub Kadlec, advokát právní kanceláře Vilímková Dudák & Partners (17.3.2020)
