Pohonné hmoty přestanou zlevňovat, už v nadcházejících sedmi dnech

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Cena ropy totiž v důsledku útoku Íránu na Izrael míří vzhůru a česká koruna oslabuje

Zlevňování pohonných hmot v Česku neustává, ceny klesají už od poloviny července, v uplynulém týdnu se u benzinu snížily o 12 haléřů a u nafty o 14 haléřů. Ve středu stál nejprodávanější Natural 95 v průměru 35,16 koruny za litr a nafta 33,45 koruny za litr. Vyplývá to z údajů společnosti CCS, která ceny sleduje. Benzin byl naposledy levnější v říjnu 2021, nafta loni na konci července.

V příštím týdnu je ale třeba již počítat se stagnací cen paliv. Důvodem je růst cen ropy Brent, jenž nastal v důsledku masivního raketového útoku Íránu na Izrael. Česká koruna navíc i v důsledku právě zvýšení napětí na Blízkém východě vůči dolaru oslabuje, což jen zvýší tlak na ukončení dosavadního poklesu cen pohonných hmot v ČR. Mezinárodní investoři totiž v obavě z rozhořené velké blízkovýchodní války přesunují peníze z rizikovějších aktiv, jako je právě koruna, do těch vůbec nejbezpečnějších, za jaké se obecně považují zlato nebo dolar či dluhopisy americké vlády.

Ropa zase míří vzhůru v důsledku obav z možného ohrožení jejích dodávek z blízkovýchodního regionu. Izrael nyní Íránu hrozí odvetou, přičemž je možné, že zaútočí i na íránská ropná zařízení.

Investoři zatím ovšem spíše vyčkávají, jaký bude další průběh íránsko-izraelského konfliktu a jak rozsáhlé bude zapojení dalších mocností v čele s USA. Pokud by konflikt přerost v trvalejší závažný konflikt, dočkáme se mnohem výraznějšího růstu cen ropy, ale také pohonných hmot v Česku. Koruna by citelněji oslabila, zlato dále zdražilo. Investory ale zatím uklidňuje vzpomínka na dubnový útok Teheránu na izraelské cíle, který žádné závažnější otřesy trhů nezpůsobil.

Ropa, zlato i akcie zbrojařů míří vzhůru, česká koruna oslabuje

Toť důsledek íránského útoku na Izrael, který navíc nezůstane bez odplaty

V důsledku masivního raketového útoku Íránu na Izrael stoupá cena ropy nebo zlata. Zdražují také akcie zbrojařských firem. Česká koruna ovšem oslabuje. Mezinárodní investoři totiž v obavě z rozhořené velké blízkovýchodní války přesunují peníze z rizikovějších aktiv, jako je právě koruna, do těch vůbec nejbezpečnějších, za jaké se obecně považují právě zlato nebo dolar či dluhopisy americké vlády.

Ropa zase míří vzhůru v důsledku obav z možného ohrožení jejích dodávek z blízkovýchodního regionu. Izrael nyní Íránu hrozí odvetou, přičemž je možné, že zaútočí i na íránská ropná zařízení.

Koruna ve středu vůči dolaru po dopoledním oslabování stagnovala. Za poslední tři dny však odepsala již 1,5 procenta. Rovněž proti euru sice stagnuje, za poslední tři dny vůči němu přišla o 0,7 procenta. Vůči euru je koruna při kursu 25,31 nejslabší od začátku srpna, vůči dolaru pak při kursu 22,90 od poloviny srpna.

Oslabování koruny se promítá i do růstu korunové cena zlata. Ta v úterý krátce po zahájení íránského útoky dosáhla dějinného maxima, více 61 100 korun za troyskou unci. Nyní se pohybuje kolem úrovně 60 600 korun za unci. Zlato zdražuje jak z důvodu oslabování koruny vůči dolaru, tak kvůli vzestupu jeho dolarové ceny. V americké měně ale zatím zlato svoji historicky rekordní cenu, více než 2680 dolarů za unci, nepokořilo. Aktuálně se prodává za zhruba 2650 dolarů za unci, tedy o přibližně 30 dolarů na unci levněji než na sklonku letošního září, kdy historický rekord pokořilo.

Vedle zlata či dolaru se daří i některým akciím, například zbrojařským titulům. Například společnost Lockheed Martin si připsala 3,7 procenta. Větší konflikt na Blízkém východě by zejména při výraznějším zapojení USA znamenal další růst poptávky po zbraních, munici a vojenských strojích a technice.

Investoři zatím ovšem spíše vyčkávají, jaký bude další průběh íránsko-izraelského konfliktu a jak rozsáhlé bude zapojení dalších mocností v čele s USA. Pokud by konflikt přerost v trvalejší závažný konflikt, dočkáme se mnohem výraznějšího růstu cen ropy, ale také pohonných hmot v Česku. Koruna by citelněji oslabila, zlato dále zdražilo. Investory ale zatím uklidňuje vzpomínka na dubnový útok Teheránu na izraelské cíle, který žádné závažnější otřesy trhů nezpůsobil.

Studená sprcha z Bruselu. Fialova vláda loni hospodařila s větším deficitem než Babiš za covidu, opravil Eurostat vládní čísla

Fialova vláda loni hospodařila s větším schodkem než ta Babišova v roce 2020, tedy v prvním roce covidové pandemie. Vyplývá to z dat, která 2. 10. zveřejnila Český statistický úřad na základě konzultací s Eurostatem v rámci takzvané notifikace.

Během notifikačního ověřovacího cyklu Eurostat opravil původní čísla a stvrdil zhoršení výsledku hospodaření českých veřejných rozpočtů v prvním roce o dalších 19,7 miliard korun. Statistický úřad Evropské unie tím fakticky znatelně dokončil výsledek loňského hospodaření vlády. Deficit vlády, resp. ústředních vládních institucí, tak loni činil přibližně 347 miliard korun (viz tabulka ČSÚ níže), zatímco dosud – na základě první, jarní notifikace Eurostatu – ČSÚ uváděl cifru přibližně 334 miliard. Byl to však výrazně vyšší než deficit státního rozpočtu za loňský rok, který podle vlády činil přibližně 289 miliard korun.

Eurostat tedy vládní čísla opravil tak výrazně – což je vskutku nebývalé, že deficit vlády je nyní o přibližně 58 miliard vyšší než údaj, který coby loňský deficit vládního hospodaření, tedy deficit státního rozpočtu, zveřejnila prvního letošního roku sama vláda.

Aby toho nebylo málo, schodek 347 miliard je druhý nejvyšší v historii, a dokonce překonává deficit Babišovy vlády z prvního roku covidu, který dle téže časové řady ČSÚ, resp. Eurostatu činí přibližně 345 miliard korun.

Strany současné vládní koalice přitom v parlamentních volbách před třemi lety uspěly právě i díky slibu, že dají veřejné finance do pořádku. Zatímco Babišův kabinet roku 2020 čelil nejhlubšímu propadu ekonomiky v celé historii novodobé ČR, o 5,3 procenta, loni ekonomika poklesla jen o 0,1 procenta, tedy v podstatě stagnovala. Přesto tedy byl vládní deficit loni vyšší než před čtyřmi lety v době covidu.

Na druhou stranu je pravda, že od roku 2020 kvůli mimořádně vysokému inflaci zejména let 2022 a 2023 výrazně narostla cenová hladina v Česku, což podněcuje i růst nominálního výše deficitu, která se v poměru k nominálnímu HDP drží nyní na již poměrně stabilizované a elementárně akceptovatelné úrovni.

Proč statistika Eurostatu vykazuje o bezmála 60 miliard vyšších schodů loňského hospodaření vlády, než plyne z dat ministerstva financí k plnění státního rozpočtu za rok 2023?

Rozdíl je kromě metodických odlišností, které však existovaly i v době minulých vlád, včetně té Babišovy, souvisí s dvěma klíčovými důvody, které jsou vlastně dost specifické a vážou se ke způsobu hospodaření výhradně současné vlády.

Zaprvé, Eurostat letos v dubnu ministrstvu financí odmítl jako příjem uznat zhruba 29 miliard korun z dividend ČEZ, kterou si ovšem ministerstvo do příjmů započetlo celou, tedy v objemu 54 miliard korun.

Zadruhé, Eurostat do deficitu započítal i hospodaření mimorozpočtových, avšak stále i tak státních fondů, včetně části deficitu Státního fondu dopravní infrastruktury v objemu zhruba 20 miliard korun. Tento dluh ministerstvo vyvedlo mimo rozpočet, za což jej kritizuje i Národní rozpočtová rada. Podle ní dokonce nelze loňský ministerstvem deklarovaný výsledek rozpočtu kvůli tomuto vyvedení – tedy výraznému optickému snížení jeho schodku – srovnávat s těmi z let před rokem 2023.

Podmínky v tuzemském zpracovatelském průmyslu jsou stále ponuré. V září se zhoršovaly 28. měsíc v řadě. Vyplývá to ze zveřejněných údajů indexu nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu. Ten vykázal hodnotu 46 bodů. V srpnu to bylo 46,7 bodu. Meziměsíční zhoršování podmínek tedy ještě o něco zrychlilo.

S tím se pojí nejvýraznější snížení zaměstnanosti v průmyslu za poslední takřka rok. Propouštění v září oznámil například českolipský výrobce autosedadel Adient, na nějž dolehlo výrazné snížení poptávky po automobilech v EU, které přetrvává již od pandemie covidu, a také snížení konkurenceschopnosti evropského autoprůmyslu.

Průmyslu se ovšem nedaří i kvůli ekonomickým potížím Německa a potažmo Číny, která je klíčovým odbytištěm německého průmyslového vývozu. České průmyslové podniky často figurují coby subdodavatelé německému průmyslu. Nadále poměrně vysoké úrokové sazby a nejistota ohledně budoucí poptávky pak brání průmyslovým podnikům v ČR více investovat.

Češi spoří jako život, ekonomika proto stojí. Ve druhém čtvrtletí rostla jen o 0,6 procenta, potvrdili statistici

Český statistický úřad potvrdil údaj k meziročnímu růstu české ekonomiky v letošním druhém čtvrtletí, a to na úrovni 0,6 procenta. Zlepšil však údaj o růstu mezičtvrtletním, a to z dosavadního, předběžného odhadu 0,3 procenta na nynější 0,4 procenta. Koruna vůči euru v reakci mírně oslabila. Část trhu zjevně sázela na možné výraznější zlepšení údajů k ekonomickému růstu, které by snížilo naléhavost další redukce úrokových sazeb v podání České národní banky. Takové zlepšení se však nedostavilo, tudíž právě koruna oslabila.

Růst ekonomiky v letošním druhém čtvrtletí táhly investice a spotřeba vlády, méně pak spotřeba domácností. Spotřeba domácností ve druhém čtvrtletí narostla oproti tomu prvnímu znatelně méně, než jak narostla ve čtvrtletí prvním v porovnání s posledním kvartálem roku 2023. Prvotní oživení spotřeby, jež se dostavilo po odeznění inflačního šoku uplynulých dvou let, tak vzalo poměrně rychle zasvé. S tím koresponduje nadále poměrně vysoká míra úspor tuzemských domácností. V sezónním očištění dosáhla ve druhém kvartálu úrovně 18,7 procenta, zatímco dlouhodobý průměr jednotlivých čtvrtletí let 2010 až 2019 činí 11,4 procenta. Češi tak nadále v poměrně vysoké míře spoří, což představuje hlavní brzdu růstu české ekonomiky. Ta i proto letos vykáže relativně slabý růst kolem jednoho procenta. Další brzdou je pak klopýtání průmyslové výroby, které souvisí se stagnací německé ekonomiky, ztrátou konkurenceschopnosti evropského průmyslu či nadále poměrně vysokými úrokovými sazbami.

Češi šetří v obavě z návratu inflace, kvůli nezvykle vysokým cenám řady produktů a služeb, což je důsledek mimořádné inflace uplynulých let, ale také z důvodu posunu ve spotřebitelském návyku směrem k určité větší střídmosti, který započal již za pandemie covidu. (3.10.2024)