Na otázky CzechIndustry odpovídá Jan Daňsa, ředitel české pobočky společnosti ALPLA
Společnost ALPLA je iniciátorem kampaně #replastuj. Proč?
Vnímáme, že u lidí chybí znalosti o plastech, jejich přínosu pro společnost a vlivu na životní prostředí. Edukativní iniciativa Replastuj má tuhle mezeru vyplnit a vysvětlit, proč mají plasty v našem světě nezastupitelnou roli, a že když s nimi neplýtváme a správně s nimi zacházíme, lze je do nekonečna recyklovat s minimálním dopadem na životní prostředí.
Plasty jsou všude kolem nás, dalo by se bez nich v dnešní době vůbec žít?
Těžko. Plasty mají vlastnosti, pro které jsou nejvhodnějším materiálem v řadě oborů. Například díky své sterilitě a zdravotní nezávadnosti jsou prakticky nenahraditelné ve zdravotnictví nebo potravinářském průmyslu.
Takže podle Vás plasty nejsou tak „škodlivé“, jak se publikuje zejména v médiích?
V žádném případě. Tedy pokud neleží pohozené v přírodě! Data LCA analýzy, která zkoumá ekologickou zátěž jednotlivých druhů materiálů (my jsme sledovali sklo, karton, hliník, PET a jeho recyklované varianty), jednoznačně ukazují na to, že rPET je v tomto směru nejméně škodlivou variantou.
Když budu vycházet z předcházejícího, tak hlavním problémem plastů, zejména obalů, je to, že lidé s nimi zacházejí s prominutím jak čuňata…
Littering, tedy vyhazování plastů do volné přírody, je zásadní problém a také důvod, proč řada lidí plasty nenávidí. V Replastuj se tomuto tématu budeme v příštím roce také věnovat a věřím, že chování společnosti v tomto ohledu alespoň trochu ovlivníme.
Vědci jako jednu z hrozeb pro naše zdraví a životní prostředí uvádějí mikroplasty. Méně se hovoří o jejich původu. Jak moc se na jejich tvorbě podílejí plastové obaly a kdo nejvíce?
Hlavním zdrojem mikroplastů jsou syntetické textilie, tedy oblečení z nich (35 %), pneumatiky (28 %) a městský prach (24 %). Plastové obaly nepřispívají ke znečištění oceánů primárními plasty. Zároveň, čím více plastových obalů je správně likvidováno a recyklováno, tím nižší je podíl sekundárních mikroplastů.
Recyklace se dnes skloňuje ve všech pádech. Bohužel někdy mám pocit, že někteří její propagátoři nevědí, o čem vlastně hovoří. Existují zde totiž pomyslné nůžky v podobě energetické náročnosti, některé recyklované výrobky jsou mnohonásobně energeticky náročnější než nové. Jak vychází recyklace například plastových, papírových, kovových a skleněných obalů?
Energetickou a celkově ekologickou náročnost jednotlivých druhů obalů je nutné sledovat a měřit za celý jejich životní cyklus. LCA analýza pracuje s daty od výroby, přes naplnění a dopravu, až po recyklaci obalů. Podle nich vykazují nejnižší ekologickou stopu různých obalů na mléko rPET a PET. Následuje karton a pak až sklo, které má např. čtyřnásobně vyšší ekologickou stopu než karton.
V souvislosti s předcházející otázkou bych rád citoval ze závěrů Komise pro energetiku při prezídiu ČSAV, která v roce 1985 publikovala závěry diskusí na téma využití vědy při racionálním hospodaření s palivy a energií s cílem vytvořit energeticky méně náročný typ národního hospodářství. Uvádí se v nich mj.: „Ve výrobě plastů a zejména v jejich aplikaci ve strojírenství značně zaostáváme, k snižování energetické náročnosti a ke zvyšování technické úrovně strojírenské i elektrotechnické výroby by ve značné míře přispělo rozšíření množství a sortimentu plastů a kompozitních materiálů.“ Uplatnění plastů rovněž v dalších oborech mělo přispět k úspoře energie v ekonomice. Jistě není od věci otázka, jak velké množství ropy se ve světě používá k výrobě plastů?
Výroba plastů vyžaduje mnohem méně fosilních zdrojů, než si lidé myslí. Pouze 1,5 % ropy vytěžené na celém světě se používá pro výrobu plastových obalů. Na rozdíl od „použitého“ paliva lze navíc použité plasty několikrát znovu zpracovat, čímž zdroje dokonce šetří.
Dnes také existují alternativy, jako jsou biologické plasty, které jsou vyráběny z obnovitelných zdrojů.
