Komentář Lukáše Kovandy
Pokud se celá EU odpojí od ruského plynu, pohonné hmoty v Česku budou stát minimálně 60 Kč/l.
Do Polska a Bulharska dnes (27.4.) přestává téci ruský plyn. Dochází tak k zásadnímu zlomu ve vývoji energetické situace EU v souvislosti s ukrajinskou válkou. Rusko dává zřetelně najevo, že bude dále hrotit situaci. I za cenu svých vlastních ztrát. Polsku loni dodalo 9,9 miliardy metrů krychlových plynu, Bulharsku 3,3 miliardy.
Klíčovou otázkou ale je, zda Rusko přistoupí k vypnutí plynu také dalším zemím, zejména Německu. Nejen proto, že Německo představuje nejsilnější ekonomiku EU, ale též proto, že právě přes Německo proudí ruský plyn do Česka.
Co se bude dít, když k vypnutí plynu Německu dojde? Nás západní soused spadne do recese. Jeho ekonomika by se letos propadla o takřka dvě procenta. Vyplývá to propočtů Bundesbanky, zveřejněných minulý týden. Cena ropy Brent by podle ní v případě zastavení dodávek plynu, ropy a uhlí do EU vylétla až nad 170 dolarů za barel. Takže pohonné hmoty by se v Česku prodávaly minimálně za 60 korun na litr.
Některé státy EU jsou však připraveny se od plynu odpojit samy. Nemusí je tedy potkat osud Polska a Bulharska, v jejichž případě učinil rozhodující krok Kreml. Například Itálie představuje klíčového odběratele ruského plynu v EU, který je dle vlastního vyjádření připravený se od něj zcela odpojit. Itálie uvádí, že tak učiní v tom případě, že požadavek Kremlu na nový způsob plateb za plyn bude v rozporu se sankcemi. Podle nálezu právníků pracujících pro Evropskou komisi a Evropskou radu v takovém rozporu skutečně je. Evropská komise souhlasí. Minulý týden vydala souznící stanovisko. Takže odpojení Itálie od ruského plynu se zdá být už jen otázkou času.
Podle zmíněné právní analýzy Bruselu by totiž země EU musely obejít své vlastní sankce uvalené na Rusko, aby mohly dále odebírat plyn způsobem, jak si nově přeje Kreml. Obcházení vlastních sankcí odmítá také například německý ministr hospodářství Robert Habeck.
Kreml žádá odběratele v EU, aby si u ruské státní Gazprombanky zřídili devizový a zároveň rublový účet. Platby za plyn by měly probíhat právě skrze Gazprombanku. Ta by devizové platby směňovala na rubly a dále posílala Gazpromu, tedy plynárenskému podniku v rukou Kremlu. To podle už zmíněných právních analýz Bruselu dává Rusku výhodu stanovit si příznivý směnný kurs, který beztak již nyní manipuluje razantními zásahy do devizového trhu.
Právní analýzy Bruselu tak dospívají k závěru, že platby za plyn přes Gazprombanku jsou v rozporu se sankcemi. Itálie přitom, jak uvádí, nehodlá v takovém případě nový způsob plateb akceptovat. To ovšem fakticky znamená, že nebude Rusku za plyn platit. Tedy jej ani nebude odebírat.
Postoj Itálie tak citelně zvyšuje pravděpodobnost, že se od ruského plynu odpojí také další země EU. Pokud samozřejmě Rusko nepřistoupí k nějaké formě kompromisu. Což se po dnešním odpojení Polska a Bulharska jeví jako málo pravděpodobné. Moskva se nadále tváří tak, že očekává, že země EU na nový způsob plateb přistoupí. Tento nový způsob se vztahuje už k dubnovým dodávkám. Některé faktury, zjevně ty polské a bulharské, byly splatné už nyní, „lámat chleba“ se však bude v první polovině května, kdy je splatná jejich většina. V první polovině května bude zřejmé, kolik evropských odběratelů skutečně na požadavek Kremlu přistoupilo. V EU má kontrakt na odběr plynu od Gazpromu uzavřeno na 150 firem.
Zatím jedinou zemí EU, která je ochotna nový systém plateb využívat, je Maďarsko. Naopak například nizozemská vláda nový systém plateb odmítá a firmy v zemi vyzvala, aby jej neakceptovaly.
Podle Oxfordského institutu studia energetiky je vysoce pravděpodobné, že se EU jako celek od ruského plynu odpojí právě v první polovině května. Před tím však s nejvyšší naléhavostí varuje například německá podniková sféra. Šéf německého energetického giganta E.ON Leonhard Birnbaum varuje, že odpojení od ruského plynu vyvolá v EU fatální rozkol. A že tedy bude mít nejen dramaticky neblahý ekonomický, leč také politický dopad.
Zejména některé země EU budou tlačit na to, aby se kompromis našel za jakoukoli cenu a plyn z Ruska dále proudil. Například rakouský kancléř Karl Nehammer cestoval dříve v dubnu za Putinem do Moskvy z podstatné části proto, aby se ujistil, že evropské země, a zvláště pochopitelně Rakousko – silně závislé na ruském plynu –, budou moci dále za plyn platit v eurech. Možná to byl dokonce hlavní důvod návštěvy.
Evropská unie se nicméně i tak může bez ruského plynu ocitnout již brzy. Co by to znamenalo ekonomicky?
Podle některých ekonomů představuje odpojení EU od dodávek ruských energií nejrychlejší cestu k ukončení války. A také ekonomicky nejefektivnější. Tak argumentují například ekonomové z pařížské Sciences Po a z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Jiní ekonomové ale nesouhlasí. Rusko by odpojení Evropské unie od jeho plynu i ropy hospodářsky zase tolik nepocítilo. Jeho přebytek zahraničního obchodu by totiž i v takovém případě zůstal letos zhruba stejný jako loni. Tento opírá o nedávno zveřejněnou kalkulaci týmu tří akademických ekonomů, z nichž dva působí na pražském výzkumném pracovišti CERGE při Univerzitě Karlově.
Tito ekonomové upozorňují, že loni Rusko vykázalo historicky rekordní objem vývozu, čítající 490 miliard dolarů. Jenom polovinu z této částky ale představují příjmy z ropy a plynu a příslušných produktů.
Potenciální uvalení embarga na ruskou ropu ze strany EU by se ještě při zahrnutí embarga uvaleného ze strany USA týkalo zhruba 50 procent celkového ropného vývozu Ruska. Snížení dodávek ruského plynu ze strany EU by se pak týkalo 70 procent ruského exportu plynu. Uvedení ekonomové pracují s realističtější variantou, že by ze strany EU došlo v případě plynu ke snížení jeho dovozu o dvě třetiny, nikoli k úplnému zastavení dodávek.
Za daných předpokladů by celkový objem ruského vývozu klesl pouze o čtvrtinu. Vzhledem k tomu, že současně dochází vlivem západních sankcí k poklesu ruského dovozu takřka na polovinu, lze při daných předpokladech – tj. předpokladu embarga Západu na ruskou ropu a snížení dodávek plynu do EU o dvě třetiny – počítat s tím, že Rusko letos i tak vykáže přebytek zahraničního obchodu čítající zhruba 200 miliard dolarů. To přibližně odpovídá jeho loňské hodnotě.
Rusko totiž dále těží z toho, že z velké části kvůli válce na Ukrajině letos nastal další růst cen ropy, přičemž ceny plynu se rovněž drží stále poměrně vysoko.
I při kompletním odpojení EU od ruského plynu – tedy ne pouze dvoutřetinového – by Rusko letos vykázalo přebytek zahraničního obchodu. Byl by sice nižší než ten loňský, který byl historicky rekordní, ale pořád by šlo o znatelný přebytek. Jedním z důsledků odpojení EU od ruského plynu je tedy ten, že Německo – či Česko – padnou do recese, zatímco Rusko jej vlastně nepocítí.
Muskův nákup Twitteru zvyšuje Trumpovy šance na návrat do Bílého domu
Šéf automobilky Tesla kupuje za 44 miliard dolarů sociální síť Twitter a hodlá ji stáhnout z burzy. Stažení z burzy mimo jiného znamená, že Musk se stane jednoznačným pánem Twitteru. Twitter se z korporace, jež musí vyvažovat zájmy svých jednotlivých akcionářů, a navíc ještě politické a jiné tlaky, stane podnikem jednoho muže. V uplynulé době přitom Musk několikrát naznačil, že není spokojený s tím, jak v rámci tohoto neustálého vyvažování dopadá to, co by mělo být Twitteru nejvlastnější, tedy samotná svoboda slova.
Připomeňme, že před Muskovým nákupem ovládaly zhruba pět procent Twitteru saúdské petrodolary. Saúdská Arábie zrovna nepatří mezi režimy, jež se zasazují za svobodu slova. Je to mnohem spíše režim, jenž novináře likviduje.
Republikánská strana naznačuje, že pokud v letošních volbách ovládne Kongres, zahájí prošetřování Twitteru, jejž viní z cenzurování.
Minimálně v tomto se tedy nový majitel Twitteru i republikáni shodují – sociální síť má značné rezervy v naplňování principů svobody slova. Z pošlapávání těchto principů viní síť samozřejmě také sám exprezident Donald Trump. Ten z ní byl vypuzen po svém „útoku na Kapitol“ ze začátku loňského roku. Podle Twitteru porušil zásady sítě. Trumpovi příznivci však za tím spatřují politické spiknutí liberálně progresivních exponentů Silicon Valley a demokratické strany. Není tajemstvím, že z pohledu celé řady amerických IT miliardářů, jako jsou zakladatelé Googlu nebo právě Twitteru, představuje Trump zosobnění toho nejhoršího, co mohlo Ameriku potkat.
Musk, sám miliardář, dokonce v současnosti nejbohatší člověk na planetě, však do liberálně-progresivních kruhů nepatří. V minulosti spoluzakládal platební síť PayPal společně s Peterem Thielem, jenž je otevřeným podporovatelem Trumpa a kritikem liberálně-progresivních proudů nejen v Silicon Valley.
Není náhodou, že vlivná demokratická senátorka Elizabeth Warrenová hned včera tweetovala, že Muskův nákup Twitteru je nebezpečím pro demokracii. Myslí tím pochopitelně liberálně-progresivní demokracii. Obává se zjevně i toho, že Muskův „deal“ je začátkem Trumpova návratu na síť.
Trump zatím návrat vylučuje. Jako obchodník dobře ví, že se svými desítkami milionů sledujících a rozruchem, který umí vyrábět, je pro sociální síť velice cenným aktivem. Neprodá sám sebe pod cenou. Navíc aby se vrátil on, „stabilní génius“, bude třeba, aby Twitter učinil ještě nějaké to vstřícné gesto. „Stabilní géniové“ se přece nikam nevlamují. Těch se jiní doprošují.
Nakonec však bude pro Trumpa potenciál, který mu může Twitter, a vlastně jen Twitter, nabídnout, až příliš lákavý. Zvláště pokud opravdu bude v roce 2024 usilovat o své znovuzvolení americkým prezidentem. Ale i kdyby ne, Twitter může Trumpovi poskytnout celosvětově sledované podium, z něhož bude torpédovat již nyní značně nepopulární Bidenovu administrativu, a hlavně jejího samotného šéfa, jemuž Trump vlastně neřekne jinak než „Sleepy Joe“.
Sečteno, podtrženo, Muskův nákup Twitteru prostě zvyšuje Trumpovy šance na návrat do Bílého domu. Nelze tvrdit, že je to naprostý „game-changer“. Zároveň „deal“ nelze bagatelizovat. Vždyť Trump v Bílém domě může razantně pozměnit současný vztah americké administrativy k Rusku, nebo dokonce k NATO. V tomto kontextu se pak Muskův nákup Twitteru zprostředkovaně týká dokonce i bezpečnostních zájmů České republiky. Je třeba bedlivě sledovat, co se teď bude dít dále. (27.4.2022)
