 malý.jpg?s3=1)
Po pěti letech intenzivního výzkumu a opětovného natahování malby tým osmi konzervátorů Rijksmusea zahájil odstraňování laku z Noční hlídky. To znamenalo začátek druhé fáze operace Noční hlídka, největšího výzkumného a restaurátorského projektu v historii věnovaného tomuto mistrovskému dílu Rembrandta.
Odstranění starého laku umožní zachovat malbu pro další generace. Návštěvníci mohli proces živě sledovat v Galerii Noční hlídky, kde s mikroskopickou přesností probíhaly restaurátorské práce ve speciálně navržené průhledové skleněné komoře. „Začátek restaurátorské fáze byl naplněn očekáváním: odstranění laku odhalí pohnutou historii Noční hlídky a pro návštěvníky bude skutečně jedinečným zážitkem, když bude moci proces sledovat tak zblízka, řekl Taco Dibbits, ředitel Rijksmusea.
 první.jpg)
Konzervátoři odstranili speciálním typem tkaniny lakové vrstvy, které byly na obraz naneseny v rámci restaurování v letech 1975-1976. Konzervátoři umístili tkáň připravenou rozpouštědlem na povrch Noční hlídky na krátkou omezenou dobu. Lak je solubilizován a absorbován do tkáně. Poté pomocí mikroskopu opatrně vatovými tyčinkami odstranili případné zbytky ještě staršího laku.
Operace Noční hlídka Během posledních pěti let studoval Noční hlídku tým konzervátorů, kurátorů, vědců a dalších specialistů pomocí nejpokročilejších technologií: od digitálního zobrazování po vědecká a technická studia a od informatiky po umělou inteligenci. Tato práce vedla k různým průlomům v chápání stavu obrazu a umělcova způsobu práce. Tým spolupracuje s odborníky hlavního partnera Rijksmusea pro tento projekt, AkzoNobel, a také s Agenturou pro kulturní dědictví Nizozemska (RCE), Delft University of Technology (TU Delft), University of Amsterdam (UvA), Amsterdam University Medical Center (AUMC), University of Antwerp (UA), Vrije Universiteit Amsterdam (VU), Eindhoven University of Technology (TU/e) a National Gallery of Art, Washington DC.
Výzkumné metody
Staré vrstvy laku byly potaženy vrstvou transparentního laku, aby vytvořily syté barvy a chránily povrch laku. Laky používané v té době byly obvykle vyrobeny z přírodní pryskyřice, která stárnutím žloutne a stává se méně průhlednou.
Pomocí stereomikroskopu můžete zkoumat povrch ve 3D. To umožňuje studovat povrch laku ve zvětšené podobě. Získáme tak více informací o technice malby (například o pořadí, v jakém byla namalována nebo o struktuře barvy), a také o stavu malby. Stereo mikroskop zvětšuje 6 až 50krát. K mikroskopu je připojena kamera, která pořizuje zvětšené mikrofotografie povrchu laku.
Optická koherentní tomografie (OCT) Rembrandt vytvořil hloubku obrazu pomocí výškových rozdílů na povrchu laku a nanášením poloprůhledných lazurních vrstev ve stínech. Velmi přesným zobrazením těchto vrstev barvy získáme přehled o Rembrandtově použití těchto technik. Tyto nátěrové vrstvy jsou však pokryty ochrannou transparentní vrstvou laku. Pro vizualizaci vrstev pod lakem používáme OCT. Největší výhodou OCT je možnost vytvářet průřezy poloprůhledných vrstev bez poškození malby. V minulosti bylo možné získat průřezy pouze vyříznutím velmi malého kousku z obrazu. Z 3 D snímků se s vysokou přesností určila topologii nátěru a tloušťky vrstev.
.jpg)
Výzkum odhalil, že Rembrandt impregnoval plátno pro svůj slavný obraz látkou obsahující olovo ještě před nanesením první základní vrstvy. Taková impregnace na bázi olova nebyla u Rembrandta ani jeho současníků nikdy pozorována. Rembrandt věděl, že jeho obraz bude viset na vlhké stěně velkého sálu Kloveniersdoelen v Amsterdamu. Impregnace olejem s vysokým obsahem olova poskytuje lepší ochranu proti vlhkosti a plísním než adhezivní vrstva nanášená na plátna v sedmnáctém století.
Fotografie s ultra vysokým rozlišením Největší a nejdetailnější fotografie uměleckého díla, jaká kdy byla pořízena o velikosti 717 gigapixelů, tedy 717 000 000 000 pixelů. Vzdálenost mezi dvěma pixely je 5 mikrometrů (0,005 milimetru), což znamená, že jeden pixel je menší než lidská červená krvinka. Tým použil 100megapixelový fotoaparát Hasselblad H6D 400 MS k vytvoření 8439 jednotlivých fotografií o rozměrech 5,5 cm x 4,1 cm. Ke spojení těchto menších fotografií byla použita umělá inteligence, vytvořil se konečný obrázek s celkovou velikostí souboru 5,6 terabajtů.
.jpg)
Obr. Skica pod malbou
Výsledky výzkumu
1. Původ Nejmodernější zobrazovací technologie, odhalily původ Noční hlídky: počáteční skicu, kterou Rembrandt vytvořil, aby vytvořil svou kompozici.
2. Meč navíc Rembrandt si byl svou kompozicí docela jistý. Udělal jen několik malých změn: načrtl více kopí, než nakonec namaloval. Domaloval také meč mezi kapitánem Cocqem a jeho poručíkem van Ruytenburchem.
3. Chybějící peříčka Rembrandt později provedl více malých změn. Dokonce jsme objevili novou: peří helmy milicionáře Claese van Cruijsbergena. Na makro-XRF železné mapě jsou jeho peří jasně vidět, na hotovém obrazu nikoliv.
4. Citrony Jedovatý pigment obsahující arsen se používá hlavně v zátiších k malování citronů. Není běžně spojována s Rembrandtovou paletou, ale zjistili jsme, že ji Rembrandt hojně používal v oblasti vyšívání Van Ruytenburchova kabátu.
5. Deformace Našli jsme na plátně nějaké deformace, nejvýraznější v levém horním rohu. Deformace vznikly během vystavování v křídle Philips při rekonstrukci hlavní budovy. Obnova těchto deformací je pro konzervaci nejnaléhavější záležitostí.
6. Ztracená barva V důsledku četných úprav v minulosti došlo ke ztrátě části barvy. Na kopii připisované Gerritu Lundensovi je jasně vidět oblak kouře. Na Noční hlídce není. To je způsobeno otěrem. Na makro-XRF železné mapě se pigmenty stále najdou.
7. Černé tečky Zjistili jsme také velmi malé ztráty barvy a bílé žmolky. Vznikají v průběhu staletí, protože olovo v barvě reaguje s olejovým pojivem. Tyto výstupky vypadly nebo byly odstraněny při čištění malby. To zanechává malé díry, které vypadají jako černé tečky.
8. Odbarvený nátěr Rembrandt používal pigment smalt. Smalt je vyroben z modrého skla, které je nestabilní. V průběhu věků se mění z modré na hnědou. To se stalo na mnoha místech obrazu.
9. Šedivý opar Další příčinou ztráty kontrastu jsou zbytky starého laku. Tento starý lak je velmi křehký a drobivý a na povrchu laku vytváří šedavý zákal. Současný lak ze 70. let už tolik nezežloutl, ale našli jsme i stopy staršího laku pod vrchní vrstvou laku.
10. Pes Na začátku operace Noční hlídka jsme měli hypotézu, že změna barvy psa je výsledkem degradace barvy. Zjistili jsme, že tomu tak není. Změna barvy je výsledkem otěru barvy. Horní vrstvy jsou ztraceny, takže nyní vidíme vrstvu světlé skici.
.jpg)
Historie obrazu
Rembrandt toto své vrcholné dílo dokončil roku 1642 v období vrcholu tzv. holandského zlatého věku. Obraz zaujme především svou velikostí (363 × 437 cm), vynikajícím vystižením světla a stínu a přirozeným znázorněním pohybu. Zadavatelem malby byl starosta a vůdce amsterdamské občanské stráže Frans Banninck Cocq, který chtěl skupinový portrét svých milicí. Obraz zobrazuje stráž vedenou kapitánem Cocqeem a jeho poručíkem van Ruytenburchem. Tři nejvýraznější prvky obrazu jsou dva důstojníci v popředí a malá dívka nalevo od nich. Za ní nese vlajkonoš Cornelissen posádkový prapor. Mrtvé kuře, jež má dívka upnuto opaskem k oděvu, symbolizuje poraženého protivníka a jeho pařát je symbolem vojáků bojujících s arkebuzou. Stejně tak žlutá barva jejích šatů symbolizuje vítězství. V roce 1715 při umisťování obrazu na amsterodamské radnici byl obraz oříznut na všech čtyřech stranách z důvodu umístění obrazu mezi dva sloupy, kam se původně nevešel. Na levé straně po oříznutí zmizely dvě postavy, na vrchní straně vrchol oblouku a dále pak balustráda a okraj schodu. Právě balustráda a schod na původním obrazu byly klíčem k vystižení pohybu. Kopie ze 17.století (v Národní galerii Londýn) od G. Ludense ukazuje, jak toto dílo původně vypadalo. Noční hlídka se kromě necitlivých zásahů stala v minulosti také obětí vandalů. Poprvé v roce 1975 kdy byla poškozena nožem. Podruhé v roce 1990, kdy byl obraz úmyslně polit kyselinou. Kyselina však pronikla jen svrchním ochranným lakem. Po obou těchto útocích byl obraz úspěšně restaurován.
.jpg)