Pošta

Nejstarší pravidelnou poštu kurýrní (jízdní) zřídil perský král Kýros v 6. století př. Kr. Na všech hlavních silnicích perské říše byly roztroušeny v pravidelných vzdálenostech poštovní stanice, v nichž si kurýři vyměňovati koně. Tato perská organizace pošt sloužila vzorem poštovnictví římskému. První zárodky se objevují již za Césara, ale teprve Augustus zavedl rozsáhlou poštovní službu jak kurýrní, tak vozovou, s lehkými vozy pro dopravu osob a s těžkými pro dopravu zavazadel. S pádem římské říše zaniklo i pravidelné poštovnictví. Objevuje se znovu až zase v 7. století v arabském kalifátu a do 10. století se rozšíří po celém tehdejším islámském světě. Počátkem 9. století obnovil císař Karel Velký v Galii starou římskou poštu, ovšem jen v malém rozsahu, a to po jedné cestě do Itálie, po jedné do Španělska a po jedné do Německa. Se zánikem Karlovy říše zanikla i pošta. Jakési primitivní poštovnictví se pak vyskytuje až v 11. století v Itálii.

Zato velmi dobře organizovaná byla pošta v mongolské veleříši Kublaj-chana a Džingis-chana, v 13. století. Počátky novodobého poštovnictví třeba hledati v podniku zřízeném poč. 16. století. Frant. z Tassisů či Taxistů, z italského šlechtického rodu bergamského. S tímto Taxisem uzavřel Filip Krásný, vladař kastilský, r. 1504 smlouvu na poštovní spojení mezi Nizozemím, Německem, dvorem francouzským a španělským. R. 1516 byla tato organizace rozšířena na habsburské državy v Itálii a o spojení s Římem a Neapolí. R. 1520 byl Jan z Taxisů jmenován cís. Karlem V. generálním poštmistrem. V Čechách byl zřízen r. 1527 úřad poštmistra se sídlem v Praze; prvním poštmistrem ustanoven Ambrož z Taxisů a ten zorganizoval poštovní spojení po Čechách, jakož i spoj (kurýrní) Prahy s Vídní. Zprvu sloužila tato pošta jen účelům státním, teprve za Maximiliána II. povolena doprava soukromých dopisů a za Rudolfa II. i doprava osob. Poštovní centrála byla zprvu na Malostranském náměstí v domě „U kříže“, od 2. pol. 17. století pak na Maltézském náměstí, v domě zvaném potom „U staré pošty“.

Poštovní doprava osob ve větším rozsahu byla zavedena nejprve v Anglii, a to někdy počátkem 17. století. R. 1605 jezdily mezi Londýnem a některými většími městy poštovní dostavníky pro větší počet osob. Tyto dopravníky měly rákosové stěny a rákosovou střechu, místo dveří a oken byly jen otvory zakryté záclonami a závěsy. Až později se objevily dopravníky s okny a dveřmi. Francouzská pošta v 17. století užívala k dopravě osob zprvu vozů jen dvoukolových; po nich přišly čtyřkolové „spěšné vozy“, tzv. diligence, jezdily však hodně pomalu, např. cesta z Paříže do Lyonu trvala v létě 5 dní, v zimě 6 dní.