Postroj

Dějiny p. jsou zatím v počátcích. Zapřahání tažných zvířat je známo u národů východních již z 5. tis. př. naš. letopočtem,v Evropě teprve od 1. tisíc. př. naš. letopočtem. Skot byl připřahován dlouho jen provazcem omotaným kolem rohů nebo plecí. Koncem 9. století naš. letopočtu se objevuje jho (jařmo) kladené za rohy nebo na zátylek a připojené na oj nebo na rádlo. S malou obměnou se užívalo jha i u koní. Až do 5. století naš. letopočtu byl znám v Evropě koňský postroj z 5 částí: chomoutu, podpěry, jha, oje a udidla. Chomout tehdejší se však nepodobal nynějšímu, byl to poddajný kožený řemen vedený kolem šíje a byl připojen ke jhu na zátylku. Aby kůň mohl dýchat v tomto chomoutu, musil nést hlavu vzhůru. Ale v této pozici nemohl mnoho utáhnout, poněvadž přesunoval váhu těla dozadu. Není divu, že v zákoníku císaře Theodosia je největší náklad, jaký smí kůň táhnout na tehdejších dobrých římských silnicích, pouhých 500 kg. Od 5. století naš. letopočtu se ve východní Evropě začíná objevovat chomout nového typu, v podstatě týž, jakého se užívá podnes – pevný, potažený koží. Podle dosavadního bádání, se dostal do Evropy skrze Araby z Indie; tam se dostal koncem 5. století vpádem Hunů. Ti ho pravděpodobně přinesli ze své pravlasti. Počátky toho nového chomoutu třeba snad hledat u postroje tažných psů v severovýchodní Asii. Z východní Evropy pronikl nový chomout až do západní někdy v 10. století a potom se v podružnostech různě obměňoval.