Potápěčský zvon

Nejstarší zpráva o užití p. z. je z r. 1535, kdy italský vojenský technik F. de´Marchi dal p. z., sestrojeným G. di Lorini, pátrat po římských galerách potopivších se kdysi v jezeře Nemi; zvon byl dřevěný válec s okénkem a sahal potapěči po pás, takže měl nohy a ruce volné; zásoba vzduchu ve z. stačila na nějakou dobu. R. 1538 užili p. z. dva Řekové v Toledu. R. 1592 navrhl B. Lorini ve svém spisu Delle fortificazioni (1592) dřevěný, železem pobitý p. z. pro několik osob, k různým pracím pod vodou. R. 1616 navrhl malíř F. Kessler z Wetzlaru p. z. z dřevěné kostry a potažený kůží; sahal potápěči až po kotníky a měl několik pozorovacích okének. R. 1665 bylo užito p. z. k vyzdvižení děl z potopených španělských korábů. R. 1778 užil p. z. angl. inž. Smeaton při zakládání přístavních hrází v Ramsgate; zvon byl litinový pro dvě osoby a byl stále zásobován čerstvým vzduchem.