.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Češi přitom pojištění proti povodním stále podceňují, přitom hrozí škody za více než 200 miliard
Povodně z let 2002 a 1997 představují vůbec nejnákladnější živelní pojistné události v historii České republiky. Jde zároveň o jediné dvě pojistné události, které způsobily pojištěnou škodu ve výši deseti miliard korun u více.
Roku 2002 zasáhly katastrofální povodně Čechy, včetně Prahy, přičemž pojištěná škoda činila 36,7 miliardy korun v tehdejších cenách, vyplývá z dat České asociace pojišťoven. To v dnešních cenách odpovídá 73,4 miliardy korun. Moravské povodně zapříčinily roku 1997 pojištěnou škodu za deset miliard korun, což v dnešních cenách odpovídá 19,4 miliardy korun.
Přitom ale přímé majetkové škody, včetně nepojištěných, činily roku 2002 podle ministerstva životního prostředí 73 miliard, což je zhruba dvojnásobek pojištěných škod. O pět let dříve činily přímé majetkové škody 63 miliard korun, což je dokonce více než šestinásobek pojištěných škod.
Jak v roce 2002, tak 1997 odpovídaly přímé majetkové škody, pojištěné i nepojištěné, zhruba třem procentům hrubého domácího produktu. V letošním roce odpovídá třem procentům HDP částka takřka 240 miliard korun.
V současnosti je však propojištěnost domácností v Česku výrazně vyšší než třeba ještě před šesti lety. Roku 2018 byla propojištěnost domácností napříč republikou 50 procent, zatímco podle nejnovějších dat je to už 63 procent. V porovnání se zahraničím se Češi přesto pojišťují málo. Pojistný trh v zemi pracuje s částkou kolem 150 miliard korun, což je méně než tři procenta HDP. Průměr Evropské unie je přes šest procent.
Tornádo, které na Moravě řádilo v červnu 2021, je po záplavách v Čechách roku 2013 čtvrtou největší živelní katastrofou z hlediska výše pojištěné škody. I ono však demonstrovalo podpojištěnost českých domácností. I když důsledky tornáda, jako předchozích zmíněných velkých povodní, zvýšily zájem Čechů o pojištění, roku 2022 jej i tak měly tři miliony domácností, zatímco necelé dva miliony nikoli. Odhadovaný počet nepojištěných domácností se sice v čase snižuje, leč i tak zůstává na poměry EU vysoký.
Problémem je navíc ta skutečnost, že řada domácností sice pojištěna je, ale nedostatečně. Z důvodu uplynulých let mimořádně vysoké inflace nyní více než předtím hrozí, že domácnost má svůj majetek pojištěn na částku, která je výrazně nižší než jeho aktuální hodnota. Vždyť podíl českých domácností, které jsou pojištěny na skutečnou hodnotu svého nemovitého majetku, je v Česku jen asi třicetiprocentní. Zhruba sedmdesát procent pojištěných domácností tedy nemá smlouvu, která by nemovitost pojišťovala dostatečně, přičemž patnáct procent z toho jsou nemovitosti pojištěné ani ne na polovinu hodnoty.
Průměrná podpojištěnost se v Česku pohybuje mezi 25 a 30 procenty, vyplývá z dat pojišťovny Allianz.
Ovšem pravdou je, že ne všechny nemovitosti lze pojistit proti všem rizikům. Buď vůbec, nebo jen s omezenou výší plnění je to možné třeba právě v často zaplavovaných oblastech. Pojišťovny využívají pro posouzení rizika povodňové mapy. Například bytové domy v obvyklých záplavových územích, které bývají zaplavovány povodní s periodicitou 20 let nebo nižší, proti povodni a záplavě často pojistit nelze vůbec.
Akcie Volkswagenu se propadly níže než během aféry Dieselgate či covidu, šéf dozorčí rady žádá o pomoc EU
Cla na čínská elektroauta prý řešením nejsou
Běžné akcie Volkswagenu tento týden uzavřely pod hodnotou 95 eur za kus. To je nejníže od října 2011, kdy Evropa v důsledku světové finanční krize procházela závažnou krizí dluhovou. Akcie Volkswagenu jsou nyní níže než kdykoli během jeho emisní aféry Dieselgate, propuknuvší roku 2015, a také než kdykoli během pandemie covidu (viz graf Bloombergu níže).
Vedení automobilky pod tlakem mimořádně nepříznivého vývoje bije na poplach. Šéf dozorčí rady Hans Dieter Pötsch vyzývá EU, aby Volkswgenu z nesnází pomohla. Zejména Brusel žádá, ať přehodnotí své emisní cíle. Ty jsou objektivně nejambicióznější – a z hlediska tradičních automobilek tedy nejstriktnější – na světě.
Podle Pötsche bruselští politici a úředníci stanovili autoprůmyslu cíle, aniž by ovšem byla k dispozici potřebná infrastruktura. Její nedostatečný rozvoj je prý zásadní překážkou razantnějšímu přechodu na elektromobilitu.
Automobilkám v EU přitom kvůli pomalému přechodu na elektromobilitu hrozí nejen trvalá ztráta zákazníků, kteří přejdou k čínské nebo americké konkurenci, ale navrch ještě tučné bruselské pokuty, v přepočtu až za 376 miliard korun. Tuto částku o víkendu vyčíslil šéf Renaultu Luca de Meo.
Produkce elektroaut v EU je nyní podle něj jen poloviční v porovnání s úrovní výroby, která by teprve automobilky ochránila před pokutami Evropské komise. Při tak nízké úrovni produkce se musí automobilky vzdát výroby celkem 2,5 milionu vozů se spalovacím motorem, pokud chtějí pokutám předejít, dodává de Meo.
Do problémů Volkswagenu se výrazněji vkládají již i vrcholní němečtí politici. Vicekancléř Robert Habeck v minulém týdnu slíbil, že vláda podnikne kroky na podpory elektromobility. automobilce pomůže. Bude zřejmě opět výrazněji podporovat elektromobilitu. Od dotací elektroaut upustila loni z důvodu napjatého stavu veřejných financí, čehož důsledkem byl v Německu letošní srpnový prudký propad nových registrací elektroaut meziročně o takřka 70 procent.
Podle Reinharda Houbena, předsedy hospodářského výboru dolní komory německého parlamentu, zase Volkswagen doplácí na své až příliš překotné opuštění výroby aut se spalovacím motorem. „Tuto chybu musíme teď napravit, i kdyby nás to mělo stát hodně,“ nechal se slyšet minulý týden.
Německé a obecněji evropské automobilky v čele právě s Volkswagenem ovšem z velké části naběhly na – neprofitabilní – výrobu elektroaut, protože je k tomu nutily zmíněné tuhé emisní regulace EU a související hrozba velkých pokut z Bruselu.
Volkswagen, největší evropská automobilka, nyní zvažuje zavření až dvou výrobních závodů v domovském Německu, což by byl v její takřka devadesátileté historii zcela bezprecedentní krok.
Podle Pötsche ale Volkswagenu, ani evropskému autoprůmyslu obecně, nepomůže protekcionismus či izolace. Německý kancléř Olaf Scholz se přitom v této souvislosti postavil za včerejší nečekaný apel španělského premiéra Pedra Sancheze. Ten při své návštěvě Číny členské země Evropské unie i Evropskou komisi vyzval, ať přehodnotí záměr zavést vysoká cla na čínská elektroauta.
Ta platí od letošního července provizorně, na přelomu října a listopadu mají vstoupit v platnost trvale, na pět let.
Španělsko takto obrací ze dvou důvodů.
Zaprvé, chce další investice čínských výrobců elektroaut u sebe doma. Zadruhé, bojí se čínské odvety za zmíněná cla. Peking totiž hrozí, že zavede nová, odvetná cla na vepřové. Přitom Španělsko je jeho celosvětově největším vývozcem do Číny vůbec.
Čína také hrozí, že v odvetě uvalí nová cla nejen na vepřové či brandy, ale i na auta z EU s velkoobjemovým motorem. Taková cla by v EU nejvíce poškodila právě Německo a také Slovensko, vyplývá z analýzy agentury Bloomberg.
Nepřekvapuje tedy, že německý kancléř Sanchezův krok podporuje a že šéf dozorčí rady Volkswagenu varuje, že protekcionismus není řešením současné situace.
K zablokování zavedení cel EU na čínská elektroauta je třeba hlas alespoň patnácti členských zemí Unie. Je pravděpodobné, že ke Španělsku či Německu by se mohlo přidat třeba i rovněž průmyslově orientované Švédsko. Ani tak však není rozhodně jisté, že se zavedení vysokých cel na čínská elektroauta podaří zablokovat. (13.9.2024)
