Prachotřenka nečekaná – nápadný lišejník, kterého si donedávna nikdo nevšiml

Italsko-rakousko-český tým zveřejnil popis úplně nového druhu lišejníku, který je zatím znám pouze ze severní Itálie. Zde roste nejčastěji na dubech ve světlých lužních lesích. Za tento objev sice nejspíš nebude udělena Nobelova cena, nicméně okolnosti vedoucí k popisu druhu byly plné překvapení.

„Před více než rokem mi poštou přišla obálka s lišejníkem, který na první pohled vypadal jako desítky jiných druhů. Měl však poměrně charakteristickou modravou barvou, kterou jsem u podobných lišejníků neznal. Proto jsem se rozhodl z druhu získat DNA,“ uvádí Jiří Malíček z Botanického ústavu AV ČR, spoluautor popisu.

Podle DNA patřil lišejník do rodu prachotřenka (Leprocaulon). Ten měl v celé Evropě jen tři známé druhy, které vypadají jinak. Hned bylo téměř jisté, že se jedná o nový druh lišejníku. Následovaly kroky vedoucí k formálnímu popisu druhu, tedy morfologicko/anatomický popis, fotodokumentace, analýza DNA, průzkum ekologických nároků, a nakonec i zkoumání, jakého řasového partnera má lišejník ve své stélce.

„Řasy v lišejnících dnes nejčastěji zkoumáme dle DNA, protože existuje velké množství vzájemně velmi podobných druhů“, říká Lucie Vančurová, spoluautorka popisu. „A naše prachotřenka v sobě měla úplně nový druh řasy“, dodává.

Lišejníky jsou totiž houby, které žijí společně s řasou, případně se sinicí. Samostatně fungovat zpravidla nedokážou. Je to velmi úzké a v přírodě unikátní symbiotické soužití. „Toto soužití si můžeme představit jako pizzu, kde houba je těstem, tedy základní složkou pokrmu, a řasa všechny ostatní přísady. Samotné těsto je jen obyčejnou pšeničnou plackou, zatímco dohromady s přísadami pizza dobyla svět. Taková zajímavost by se rozhodně měla učit na základních školách“, zdůrazňuje Jiří Malíček.

Nakonec bylo potřeba lišejník latinsky pojmenovat. „Italští kolegové vymysleli jméno Leprocaulon inexpectatum, což je v překladu prachotřenka nečekaná“, vzpomíná J. Malíček.

Objev byl nečekaný hned z několika důvodů – pochází z oblasti dobře prozkoumané a hustě obydlené, z jaké většinou nové druhy lišejníků vědci v současnosti nepopisují. Lišejník je navíc poměrně nápadný, proto vědce překvapilo, že ho dosud nikdo nenašel. V oblasti severní Itálie zřejmě není vyloženě vzácný, dosud byl nalezen na více než dvaceti místech.

„Naši práci na právě dokončeném popisu nového druhu zachytili španělští kolegové, kteří nám poslali fotky v podstatě stejně vypadajícího lišejníku ze Španělska. A přestože kreativita vědců ve vymýšlení jmen organismů téměř nemá hranice, pojmenovali ho stejně jako my čili prachotřenka nečekaná“, uvádí J. Malíček.

Vědci tak stáli před zásadní otázkou, spolupracovat či soutěžit. Kdo totiž publikuje jako první popis nového druhu, je jeho platným autorem. Druhý má smůlu. Volba padla na spolupráci, přestože to znamenalo práci navíc. Při bližší analýze DNA se však zjistilo, že španělský lišejník je sice příbuzný, ale odlišný od toho italského. Od té chvíle si týmy šly vlastní cestou.

„Popis nového druhu lišejníku a objev nového druhu řasy v hustě obydlené severní Itálii nám ukazují, že k poznání biodiverzity ještě vede dlouhá cesta“, uzavírají autoři.

Odkaz na originální publikaci: https://www.cambridge.org/core/journals/lichenologist/article/epiphytic-leprose-leprocaulon-inexpectatum-sp-nov-ascomycota-leprocaulaceae-from-italy-and-its-photosynthetic-partner-symbiochloris/0DBB4DD3C7CE76EF3F179FACC945FAC2 (4.4.2025)