V Česku se při výkonu práce každým rokem zraní více než 40 tisíc osob. Nejvíce úrazů hlásí zpracovatelský průmysl, kam spadá i strojírenství. Zranění pracovníci mají právo na odškodnění, které podle statistik společnosti Vindicia dosahuje v průměru milionu korun. V jeho dosažení ovšem brání celá řada mýtů, kterým věří zaměstnanci i zaměstnavatelé.
Pokud se zraněný pracovník výrazně neprovinil, například tím, že by pracoval pod vlivem drog, může si nárokovat kompenzaci. „Odškodnění se skládá hned z několika částí. Jde o bolestné, ošetřovné, ale i ztížení společenského uplatnění, které odráží to, jak se následky úrazu podepsaly na dalším životě poškozeného. U pracovních úrazů se k tomu přidává i různé odstupné či renty,“ říká Tomáš Beck, expert na odškodnění ze společnosti Vindicia.
Problém se přitom týká tisíců lidí ročně. Například v roce 2022 Český statistický úřad zaznamenal více než 43 561 případů s pracovní neschopností delší než tři dny. Z toho na zpracovatelský průmysl včetně strojírenství připadlo hned 16 848, tedy více než třetina. Druhý nejrizikovější obor, Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel následuje s 5 256 případy až s velkým odstupem.
Největší množství případů hlásí firmy s více než 500 pracovníky, i malé společnosti zaměstnávající 1-49 osob však reportovaly nezanedbatelných 11 159 úrazů s pracovní neschopností.
Odškodnění brání i mýty
Ačkoliv odškodnění dosahuje v průměru milionu korun, lidé příliš netuší, jak ho získat a na co mají vůbec nárok. „Velmi často se setkáváme s různými mýty – poškození si myslí, že by odškodnění platila firma z vlastní kapsy, takže se o něj bojí usilovat, aby nepřišli o práci. Zaměstnavatelé jsou ale pro tyto případy ze zákona pojištěni, takže kompenzaci hradí pojišťovna. S touto neznalostí se setkáváme dokonce i u samotných firem,“ říká Beck. Obě strany, zaměstnanci i zaměstnavatelé zpravidla tápou, jak v podobném případu postupovat. Neví například, že pokud se pracovník po úraze vrátí a nemůže vykonávat původní pozici, má firma povinnost nabídnout mu jinou, ovšem za původní plat.
Důležité je pohlídat si, aby byl o úraze zhotoven oficiální zápis, Vindicia doporučuje i oslovit svědky události a pokud jde, vše si okamžitě nafotit. Důležité je zdokumentovat zranění, místo vzniku úrazu a to, že člověk nosil povinné ochranné pomůcky. K zisku odškodnění je třeba i schovávat veškerou lékařskou dokumentaci včetně účtů za rehabilitační pomůcky a podobně. I tuto částku je možné proplatit.
Po úraze dostal výpověď, odešel s milionem a půl
Ne všechny firmy přitom hrají fér, některé se snaží nevědomosti zaměstnanců využít. „Řešili jsme případ pracovníka z Vysočiny, kterému obráběcí stroj amputoval kus ruky. Následovala dlouhá léčba a celá řada operací, bohužel je ale funkce končetiny hodně omezena. Nárok na odškodnění byl tady jasný – úraz vznikl v práci a výrazně dopadl na život klienta. Firma se ale nezachovala nejlépe – pracovníka donutila podepsat výpověď dohodou a navrhovala, že měl muž na vzniku úrazu 80% spoluvinu, což by vedlo k výraznému snížení odškodnění. Dokázali jsme změnit výpověď z výpovědi dohodou na výpověď ze zdravotních důvodů po pracovním úraze, která se proměnila na 12měsíční odstupné, spoluvina nakonec činila 10 procent a poškozený získal odškodnění přes 1,5 milionu. A případ ještě není u konce,“ uvádí Beck.
Zodpovědné firmy mají bezpečnost jako prioritu
Úrazy vzniklé ve skladech a výrobních prostorách bývají z logiky věci těžší než případy z kanceláří. Manuální pracovníci jsou ohroženější i proto, že manipulují s těžkými předměty či obsluhují masivní stroje. Přestože vzniku úrazů plně zabránit nelze, na bezpečnost je kladen čím dál vyšší důraz – ať se jedná o interní směrnice, povinnou výbavu či požadavky na technické zařízení. „Bezpečnost práce je zásadní faktor u výroby nových technologií. Například u nás vyvíjené robotické buňky musí splňovat všechny potřebné požadavky a mít i povinné zkoušky i certifikace, jinak je není možné uvést na trh,“ vysvětluje Jakub Kaufman z firmy Profika. Pokud by se firma pokoušela ušetřit a koupila stroje, které neodpovídají standardům, které jako povinné vyžaduje Evropská unie či česká legislativa, odpovědnost za vznik pracovního úrazu by mohla přejít přímo na společnost. Pojišťovna by v takovém případě kompenzaci zaměstnanci zaplatila, ale následně ji alespoň z části vymáhala po zaměstnavateli. (22.3.2024)
