Na otázky odpovídá Vladimír Staňura, hlavní poradce České bankovní asociace
Názory na naše banky a bankovnictví se různí – od kladných až po záporné. Jaké tedy je?
Je silné, dobře kapitalizované, výkonné, ziskové. Můžeme sice nadávat na kapitalisty, ale mít silné banky je pro naše hospodářství důležité. Banky se rozhodují, komu poskytnout úvěr. Ať už jde o firmy nebo jednotlivce. Protože půjčují cizí peníze, musí mít (skoro)jistotu, že se jim peníze vrátí. Proto pečlivě prověřují úvěruschopnost firem i lidí a půjčují jenom na životaschopné projekty, hypotéky atd. To je jejich nezastupitelná role.
Vedle toho chci zmínit obrovský pokrok, kterého banky dosáhly v digitalizaci svých služeb. Nainvestovaly a investují každý rok mnoho miliard do bezpečnosti a rychlosti svých služeb.
Když se podíváte na čísla, jak roste internetové a mobilní bankovnictví v ČR, jak se zrychluje platební styk, jak banky mají velkou důvěru klientů ve svojí bezpečnost, tak říkám, že tohle je dobrá story.
Setkal jsem se s míněním, že se banky mění v půjčovny peněz a klasický kontakt bankovní poradce – zákazník se mění na požadavek – počítač. Není to ke škodě věci pro obě strany?
To ale klienti chtějí. Dnešní mladá generace nechce chodit do banky. Chce si vše udělat sama z pohodlí svého domova. A ještě lépe z pohodlí svého mobilu. Tedy kdykoliv a odkudkoliv. Banky samy se snaží navázat s klienty lepší kontakt u složitějších produktů, které si zasluhují osobní projednání. Investice, hypotéky, životní pojištění atd. Jinými slovy, u jednoduchých produktů je žádoucí pro obě strany do banky nechodit. U složitějších je to naopak. A mám za to, že i tohle chtějí obě strany.
Lidé často hází do jednoho pytle s bankami i nebankovní společnosti, které se zabývají půjčováním peněz, mnohdy takříkajíc za nekřesťanský úrok a bez licence ČNB. Znamená to, že neplatí zákony, které by tuto činnost regulovaly?
Existuje důležitý zákon z roku 2016 o spotřebitelském úvěru, který se týká regulace této oblasti. Ten říká, že půjčovat peníze smí pouze banky a nebankovní subjekty, které mají licenci od ČNB. Nikdo jiný půjčovat peníze nesmí. Pokud tak činí, je to nezákonné. Na to, zda je zákon dodržován, dohlíží ČNB. Včetně těch, kteří by chtěli podnikat v této oblasti bez licence.
Na počátku minulého století býval označován za lichváře ten, kdo půjčoval peníze například za desetiprocentní úrok, což je dnes běžné. Nejprve bych se proto chtěl zeptat, existuje definice lichvy?
Podle našeho Občanského zákoníku nesouvisí lichva jenom s půjčováním peněz. Pro stanovení lichvy musí být splněny tři podmínky.
1) Lichvář musí získat plnění, které je v hrubém nepoměru s tím, co musel plnit on.
2) Musí se jednat o tíseň, nezkušenost atd. druhé strany.
3) Tuto tíseň či jiné vyjmenované okolnosti musí protistrana zneužít k tomu prospěchu, který je v hrubém nepoměru.
Pouze při splnění těchto tří podmínek zároveň můžeme mluvit o lichvě. Lichva má v tomto smyslu hlavně význam trestně právní. To znamená, že když mi někdo půjčí za 100 % p.a., nemusí jít o lichvu, pokud věřitel nezneužil mojí tísně. To ale zároveň neznamená, že je smlouva platná, protože je v rozporu s dobrými mravy.
Český právní řád ji nemá, proč?
Jak jsem psal výše, český právní řád definici lichvy má. Dále je na soudech, jak budou tuto definici zavádět do praxe.
Myslím ovšem, že Váš dotaz směřoval spíše do oblasti půjček. Tady se musí praxe soudů ještě ustálit. Stanovit jednou úrokovou sazbou, co už je lichva resp. půjčka v rozporu s dobrými mravy, nelze. Každý úvěr je jiný. Situace na trhu se mění. Mně se zdá, že by se soudní praxe mohla časem ustálit na tom, že nemravné jsou úroky, které jsou dvou a vícenásobně vyšší než obvyklá sazba na trhu.
Měl jsem možnost číst jedno soudní rozhodnutí, kdy soudkyně, aby vyhověla žalující straně, uložila úrok žalovanému jedno procento denně, což pro něj bylo likvidační. Můžete se k tomu vyjádřit?
To je tedy úrok 365 % p.a. Takový úrok je bezpochyby nemravný.
Ministerstvo práce a sociálních věcí na jedné straně prosazuje zvýšení existenčního minima a na straně druhé stát umožňuje jednání, které může udělat z lidí doslova žebráky. Není to proti logice věci?*
Nevím, co máte na mysli: „stát umožňuje jednání“. Moje zkušenost je taková, že většina lidí se dostane do dluhové pasti svojí finanční negramotností. Tedy tím, že se vykašlou na splátky, pokuty… Za to ale stát nemůže. Moje přesvědčení je takové, že stát nemůže (a podle mého názoru ani nesmí) chránit lidi na úkor jejich svobody. Vidím i úspěšnou snahu státu dostat více pod kontrolu tvrdé jednání ze strany exekutorů.
Jak by měli situaci řešit ti, kteří se dostali, bohužel vlastní vinou, do dluhové pasti?
Můžou se obrátit (a také se obracejí) např. na Poradnu při finanční tísni. Její provoz financují banky. Vznikla v roce 2008 a obsloužila už 85 tisíc klientů. Vedle toho existuje celá řada neziskovek, které dělají totéž.
Lze jim vůbec pomoci, podle názoru, který jsem slyšel od zaměstnance nebankovní firmy poskytující půjčky, ten, kdo to udělal jednou, to udělá i podruhé…
Pokud se někdo chce stále zadlužovat nebo si půjčuje od lichvářů, protože je v zoufalé situaci, tak to je opravdu dobrá rada drahá. Opět bych takové lidi odkázal na Poradnu ve finanční tísni. Dlouhodobě pomůže pouze tlak na zlepšování finanční gramotnosti.
Z nedávného průzkumu ČBA vyplynulo, že zejména mladí lidé jsou ochotni řešit své dluhy dalšími půjčkami, což může být lidově řečeno cesta do pekel. Je to spíše z lehkomyslností, nedostatku zkušeností nebo jim chybí odpovědnost, přičemž mnohdy spoléhají na rodiče nebo další blízké?
V průzkumu ČBA, o kterém mluvíte, se ukázalo, že půjčit si na splátku jiné půjčky, by udělalo jenom 10 % respondentů. Z těch 10 % jsou ochotnější k nové půjčce mladší lidé a lidé s vyšším vzděláním. Já z toho dovozuji, že 90 % lidí takovou „půjčku na půjčku“ odmítá. Tvrdím tedy, že i mladí lidé se chovají zodpovědně při půjčování si peněz. Možná o chloupek „odvážněji“, ale systémový problém tady nevidím.
Tím se dostáváme k finanční gramotnosti. Jak na tom v Česku jsme?
Situace se stále zlepšuje. Je to vidět i na číslech úvěrů v prodlení. V celé ČR podle údajů ČNB jsou spotřebitelské úvěry v prodlení pod 4 %. U hypoték je to dokonce pod 1 %. To jsou ve srovnání s Evropou skvělá čísla. Počet exekucí klesá. Poradna ve finanční tísni hlásí, že počet lidí, kteří je oslovují, nenarůstá. To všechno jsou pozitivní signály.
Přesto bych si přál, aby finanční gramotnost byla lepší. Ale i tady vidím pokrok. Postupně se dostává do škol. V tom vidím nejlepší cestu do budoucnosti.
Bankovní asociace se v této problematice angažuje, s jakým výsledkem?
ČBA se finanční gramotnosti věnuje dlouhodobě. Zorganizovali jsme řadu iniciativ. Vydáváme knížky, bankéři chodí do škol, testujeme pravidelně finanční gramotnost a učíme se, kde jsou slabá místa, organizujeme e-learning a zkoušky pro finanční zprostředkovatele. Myslím, že toho ČBA dělá hodně. Přesto bych si přál, aby finanční gramotnost v ČR byla ještě lepší. Můžu jenom zopakovat, že pokrok vidím zejména přes povinné i dobrovolné vzdělávání. Zejména ve školách všech stupňů.
*Myšleno je to tak, že u nás existuje řada společností, které půjčují peníze bez bankovní licence, což je „přehlíženo“.
Zdroj: CzechIndustry 1/2020
