Pravnuk slavného podnikatele Emila Kolbena navštívil PRAKAB Pražskou kabelovnu

V roce 2021 oslavil PRAKAB již sto let od svého založení. Bylo to právě v roce 1921, kdy firmu získal a pod tímto názvem zaregistroval pokrokový elektrotechnik a průmyslník Emil Kolben. PRAKAB který je špičkou v oblasti požárně bezpečnostních kabelů, je po celou svou více než stoletou historii v nepřetržitém výrobním procesu. Dodnes firma vyrábí kabely v původních prostorách hostivařské továrny. A právě tu navštívil pravnuk Emila Kolbena, Martin Kolben.
Emil Kolben spolupracoval s vynálezci Edisonem i Teslou, v Čechách soupeřil s Křižíkem a vsadil na střídavý proud. Stejně jako Baťa nebo Škoda byl strůjcem velkolepého podnikání, které ovlivnilo hospodářský vývoj v českých zemích na celá desetiletí. Kolbenův životní příběh je fascinující. Po studiích na pražské technice získal stipendium na cestu do zahraničí. V USA pracoval s Edisonem a v pouhých 25 letech se stal šéfinženýrem jeho vývojových laboratoří a nejbližším Edisonovým spolupracovníkem. Po 5 letech strávených v USA se rozhodl vrátit do Evropy. Pod jeho vedením se roku 1891 uskutečnil nejdelší přenos tří fázového proudu s nejmenší ztrátou, z Laufenu do Frankfurtu v délce 175 km, který potvrdil, že může být elektrifikován celý svět.
Do Prahy se definitivně vrátil v roce 1896 a ještě této roku založil ve Vysočanech, tehdy periferii, továrnu na elektrické stroje Kolben a spol.” Vybavení a stroje od Kolbena používal celý tehdejší vyspělý svět. Jeho přínos pro český průmysl byl ohromný. V roce 1921 pak zaregistroval značku PRAKAB, výrobce kabelů.
Jak vnímáte odkaz vašeho pradědečka? Byl zásadním člověkem pro vybudování českého průmyslu a jednou z nejvýraznějších osob naší novodobé historie. 
Vždy jsem byl a do dneška jsem velmi pyšný na mého pradědečka Emila. Jeho angažovanost a odvaha mě vždy velmi imponovala: Jako mladý inženýr použil jemu udělené Gerstnerovo stipendium na cestu do Spojených států, kde pracoval v laboratoři známého vynálezce Thomas Alva Edisona. Na to, že můj pradědeček byl šéfinženýrem v laboratoři vynálezce žárovky, jsem byl již jako malý kluk velmi pyšný.
 Co si myslíte, že je jeho největším odkazem? 
V době jeho práce ve Spojených státech se vedla diskuse o elektrifikaci a hlavně o výhodách a nevýhodách různých typů proudu: můj pradědeček se velmi angažoval pro zavedení střídavého proudu a postavil se tím ne jen proti Edisonovi ale i proti známému Nikolovi Teslovi. Dějiny ukázali, kdo měl pravdu …
Je to vaše první návštěva v Prakabu? Nejznámnějším podnikem, který váš dědeček založil je samozřejmě ČKD, nicméně tato značka již dnes prakticky nežije. Na druhou stranu Prakab, který před dvěma lety oslavil 100. výročí funguje neustále a daří se mu prosadit se na evropském kabelářském trhu. Jaký z toho máte pocit? 
Ano, to je moje první návštěva v Prakabu. I když význam fabriky ČKD byl pro mne samozřejmě mnohem větší, již z toho důvodu, že v mém dětství v Praze byla tato zkratka všudypřítomná, tak se u nás v rodině samozřejmě také mluvilo o “káblovce”, jak jsme jí říkali. Je to velmi smutné, že tak velká a důležitá fabrika jako ČKD po převratu před více než 30 lety byla pomalu tak nehezky rozprodána a zanikla. Že Prakab přežila všechny války a krize posledních 100 let, je opravdu obdivuhodné a myslím, že Prakab měla jednoduše mnohem lepší manažery. A samozřejmě je fakt, že Prakab existuje již více než 100 let, impozantní důkaz, že tato fabrika vyrábí produkty vysoké kvality.
V čem si myslíte, že byl váš pradědeček výjimečný
Emil Kolben byl velmi angažovaný a odvážný podnikatel a pozoruhodné je, že produkty ČKD byly tak kvalitní, že kupříkladu do dnes existují turbíny, které jsou ještě v provozu. Nedávno mě kontaktoval mechanik z Čech, který měl udělat inspekci na turbíně od firmy ČKD a ptal se, jestli existuje ještě nějaký archiv s technickými plány. 
Pradědeček Emil byl opravdu pozoruhodný člověk, bohužel udělal ve svém životě jednu velkou chybu: když nacisti obsadili Československo, tak si myslel, že je tak důležitým podnikatelem, že jeho židovský původ pro nacisty nebude hrát roli. Místo aby s celou rodinou včas emigroval, zůstal v Praze a skončil v Terezíně, kde zemřel. Stejný osud potkal i mého dědečka a strýce. To, že se mému tatínkovi podařilo utéct z Osvětimi, byl prakticky zázrak.
 Navštívil jste již znovu otevřenou Kolbenovu vilu? Jaký máte vztah k Praze?
Kolbenovu vilu na Vinohradech jsem znal již jako malý kluk, vila je v Hradešínské ulici a my jsme dříve bydleli ve Slovenské, 5 minut od Kolbenovy vily. Za mého dětství patřila tato vila samozřejmě komunistům a teprve po převratu se mému tatínkovi podařilo třetinu této vily dostat zpět. V podkroví si tam rodiče zařídili malý byt, který jsme pravidelně navštěvovali. Nová funkce této vily jako centrum na různé akce a místo, které připomíná význam Emila Kolbena mě velmi těší.
Vztah k mému rodnému městu Praze je samozřejmě velmi intenzivní: prvních 10 let mého života jsem v Praze žil a jako desetiletý kluk jsem začínal objevovat krásu tohoto města. Kupříkladu jsme pravidelně s kamarádem tramvají z Vinohrad jeli na Václavák a procházeli se ve starém městu. Snažím se, alespoň jednou za rok Prahu navštívit a vždy se cítím jako doma. (1.6.2023)