Předení

Nejstarším stupněm je předení s vřetenem a přeslicí. Soudíc z černých nálezů, bylo p. známo nejméně v mladší době kamenné. Druhý stupeň – vřeteno otáčené ručním kolem, tj. jednoduchý kolovrat – je jistě mnohem mladší, ale dobu vzniku nelze zjistit; nelze určit, ani kde vznikl, podobá se pravdě, že někde na Východě. V Evropě je první určitá zpráva o něm z r. 1928 (z Německa). Někdy v 2. polovině 15. století se objevuje kolovrat s křídlovkou, zařízením to k samočinnému navíjení příze na vřeteno; nejstarší zpráva o něm je v rukopisu pocházejícím asi z osmdesátých let 15. století. Leonardo da Vinci toto zařízení zdokonalil, připojic rozdělovač příze na vřeteno. Je tedy pouhou legendou (velmi houževnatou ovšem), že kolovrat s křídlovkou vynalezl mistr řezbář J. Jürgen z Watenbüttelu r. 1530. Jürgena nelze pokládat za vynálezce ani kolovratu šlapacího, ten vznikl podle všeho v Anglii. Dlouho je kolovrat jen vodorovný.

R. 1738 obdržel L. Paul angl. patent na posukovací stroj (na tom měl také podíl společník Paulův, J. Watt) na protahování (posukování) rouna. R. 1767 se objevuje další důležitý vynález, přádací stroj „jenny“ sestrojený přádlákem J. Hargreavesem, zárodek pozdějšího selfaktoru. R. 1755 obdržel bývalý holič R. Arkwright angl. patent na přádací stroj pohybovaný vodním kolem (odtud zvaný „waterframe“), kombinaci to cizích vynálezů s vlastními několika zlepšeními. Nedlouho poté se objevuje jakýsi kříženec „jenny“ a „waterframe“, sestrojený r. 1779 přadlákem S. Cromptonem. Tím bylo dovršeno zmechanizování přádacího procesu. Zbývalo jen učiniti jej úplně samočinným (automatickým). Pokusil se o to r. 1790 J. Strutt, ale bez úspěchu; teprve r. 1825 sestrojil vynikající mechanik R. Roberts „selfactor“, přádací automat. R. 1821 sestrojili Cocker a Higgins flyer. R. 1830 vynalezl J. Thorp přádací stroj prstencový.