Střecha je neodmyslitelnou a důležitou součástí každého domu. Chrání budovu před vlivy počasí, dává domu jeho tvář a společně s fasádou také zásadně ovlivňuje, jak moc je váš dům hospodárný. Pokud plánujete stavět novou či rekonstruovat stávající šikmou střechu, dejte si záležet na kvalitě montáže a věřte materiálům a technologiím, které během desítek let dokonale prověřil čas.
Čím se řídit, na co nezapomenout, čemu se radši vyhnout a na co si dávat pozor? Pojďme se podívat na konstrukci šikmé střechy z několika úhlů pohledu!
Konstrukční aspekt: Správný projekt střechy je základ
O tom, zda bude střecha dlouhá léta správně sloužit, se rozhoduje už při jejím návrhu. Použité materiály a jejich součinnost v konstrukci musí odpovídat kritériím kladeným na požární odolnost, tepelný a akustický komfort. Střecha by tedy měla být navržena a provedena tak, aby nebylo potřebné ji v následujících letech celkově rekonstruovat.
Zároveň také platí, že veškeré konstrukční části a prvky střechy by měly být jednoduše dostupné bez nutnosti totální destrukce konstrukce střechy (pro případ nenadálé nutnosti opravy některého prvku).
Investiční aspekt: Teplo unikající střechou se prodraží
Na každou nemovitost je možné dívat se i z investičního hlediska. To zásadně ovlivňuje kvalita projektu a jeho provedení, a také ekonomičnost provozu. Pokud má nemovitost nízkou spotřebu energií na provoz a vytápění, zvyšuje to její hodnotu oproti nemovitostem, které jsou nehospodárné. To platí i o střeše – patří ke klíčovým prvkům, které ovlivňují, jak bude budova (ne)hospodárná. Nezateplenou střechou z domu může unikat 25 až 30 procent tepla, určeného k vytápění!
Důležitá je ochrana proti hluku i úniku tepla
Pokud mají podkrovní prostory – a je jedno, zda v novostavbě, nebo v rekonstruovaném domě – sloužit k bydlení, je třeba dbát na správnou skladbu střechy a na dostatečně dimenzované zateplení. Stavební normy i požadavky na hospodaření budov s energiemi se totiž neustále zpřísňují. Z tohoto důvodu odborníci doporučují zateplovat na parametry pasivního domu.
Při návrhu zateplení střechy jsou důležité dva parametry – tloušťka izolace, a také její součinitel tepelné vodivosti, známý jako „lambda“. Díky nim lze spočítat, jaká tloušťka izolace je pro zateplení střechy optimální. Čím nižší je „lambda“, tím lépe materiál izoluje.
Stejně důležité jsou i protipožární a akustické vlastnosti izolantu. Z tohoto pohledu se po desetiletí jeví jako nejvhodnější minerální izolace. Mají široké použití na každé stavbě. Jsou nehořlavé a v systémových skladbách konstrukcí střechy nabízejí nejvyšší protipožární a akustickou ochranu. Jejich použitím lze docílit vysokého užitného komfortu podkrovních prostorů.
Zkondenzovaná voda v konstrukci? Hrozí plísně i degradace
Každý stavebník by se měl pečlivě ujistit, zda si pro izolaci střechy vybral materiál prozkoušený praxí a ne neprověřenou „zázračnou“ novinku. U nich totiž hrozí, že se jejich negativní vlastnosti projeví až po letech.
Oblíbeným izolačním materiálem, který je z mnoha důvodů používán více než 80 let, je minerální izolace. Jejím důležitým kladem je, že je prodyšná pro vodní páry. Dům, který má prodyšné konstrukce, je jednoznačně bezpečnější. Pokud do konstrukce vnikne vlhkost, může se snáze odpařit.
Naopak zkondenzovaná vlhkost v neprodyšné skladbě konstrukce může velmi brzy zhoršit kvalitu prostředí v interiéru. Jejím důsledkem mohou být vlhké mapy na podhledech, u kterých hrozí i tvorba plísní. Hromadící se vlhkost může po několika letech dokonce zapříčinit i nebezpečnou degradaci nosné konstrukce střechy!
Aby byla celá konstrukce střechy prodyšná, je třeba ji správně navrhnout. Směrem do interiéru by tak měly být použity materiály méně prodyšné – například parozábrany (fólie) či parobrzdy (fólie, OSB desky…).
Naopak směrem do exteriéru se použijí materiály prodyšné, které umožní případné vlhkosti odpařit se. Tuto vlastnost minerální izolace splňuje výtečně, protože patří k difúzně otevřeným materiálům.
V hořlavosti izolačních materiálů jsou extrémní rozdíly!
Velmi důležitým parametrem při volbě izolačního materiálu je jeho třída reakce na oheň. Ta určuje, zda a jakým způsobem výrobek přispívá k šíření požáru. Základní rozdělení podle tohoto klíče je na nehořlavé a hořlavé materiály s podrobnějšími podkategoriemi. Jaké je tedy dělení materiálů dle reakce na oheň?
Nehořlavé výrobky
• Třída A1 – Nepřispívají k růstu požáru a k vývoji kouře
• Třída A2 – Nepřispívají významně k růstu požáru
Hořlavé výrobky
• Třída B – Velmi omezeně přispívají k růstu požáru
• Třída C – Omezeně, ale postřehnutelně přispívají k vývoji požáru
• Třída D – Podstatně přispívají k vývoji požáru
• Třída E – Značně přispívají k vývoji požáru
• Třída F – Nezkoušeno, příp. nesplnění kritérií pro třídu E
Jednotlivé izolační materiály se v reakci na oheň, tedy laicky řečeno hořlavosti, značně liší. Jak moc, to je dobře vidět v tabulce níže. Z přehledu izolačních materiálů také vyplývá, že jedině minerální izolace (čedičová či skelná; spadající do kategorie reakce na oheň A1–A2) nepřispívá k růstu požáru. Všechny ostatní izolační materiály představují v mezních případech potenciální nebezpečí ohrožení života či zdraví.
