Před 70 lety se začala psát historie ÚJV Řež. Ten byl pod původním názvem Ústav jaderné fyziky zřízen vládním nařízením z 10. června 1955 Vládním výborem pro výzkum a mírové využití atomové energie. Ústavu bylo uloženo rozvíjet výzkumnou činnost v oboru jaderné fyziky, radiochemie, jaderné energetiky, dále pak pečovat o rozvoj a využití radioizotopů a jejich výrobu. O tom, jak to začínalo vypráví ve své knize Život mezi atomy aneb jak to všechno u nás i jinde začínalo jeho první ředitel prof. Ing. Čestmír Šimáně, DrSc. prof emeritus, ČVUT, z níž jsme vybrali:
Vládní výbor pro výzkum a mírové využití jaderné energie a Ústav jaderné fyziky byly pak zřízeny na základě vládního nařízení č. 30/1955 Sb. ze dne 10. 6. 1955. Podle tohoto nařízení jmenovala a odvolávala předsedu a členy Vládního výboru vláda, právě tak jako na návrh Vládního výboru ředitele a náměstky Ústavu jaderné fyziky. Vládní výbor mohl na základě směrnic vlády ukládat úkoly ve výzkumu a mírovém využití jaderné energie jednotlivým ministrům a vedoucím ústředních orgánů, měl tedy nadresortní působnost.
V tomto nařízení byly pro Ústav jaderné fyziky formulovány úkoly:
- provádět základní a aplikovaný výzkum v oboru jaderné fyziky, radiochemie a jaderné energetiky, zaměřený zvláště na využití výsledků v energetickém hospodářství Československé republiky, jakož i ve vědě a v praxi jiných oborů, zvláště v průmyslu, v zemědělství a ve zdravotnictví,
- pečovat o rychlé převádění získaných vědeckých poznatků, výsledků výzkumu, technických a výrobních zkušeností do praxe, zvláště v oblasti využití radioizotopů,
- vyrábět radioizotopy a radioaktivní sloučeniny za účelem jejich širokého využití ve vědě a v jednotlivých odvětvích národního hospodářství Československé republiky,
- vychovávat vědecké pracovníky v oborech jaderné fyziky, radiochemie a jaderné energetiky,
- vydávat odborné publikace z oboru výzkumu a mírového využití jaderné energie.
Podle citovaného vládního nařízení upravovala vláda také pracovní a platové poměry zaměstnanců ústavu, u nichž se počítalo s preferencemi nutnými jak pro získávání nových pracovníků, tak i pro kompensaci rizikovosti práce se zdroji záření. Později, když už bylo rozhodnuto o umístění ústavu v Řeži, přibyl k tomu další faktor, kterým byla vzdálenost pracoviště od Prahy.
Formulace poslání ústavu byla tak obecná a vše zahrnující, že si ve značné míře zachovala platnost i při všech změnách, k nimž v organizaci a podřízenosti ústavu později docházelo. Některé oblasti, zejména v jaderné energetice a materiálových jaderných technologiích, jakož i ve využití a výrobě radioizotopů se staly součástí náplně činnosti i jiných výzkumných institucí a průmyslového výzkumu a vývoje, ale značná jejich část se zachovala v dnešních dvou ústavech doposud, i když zejména po roce 1989 došlo k zásadním organizačním změnám.
*
Základem pro projekt ústavu musely být samozřejmě také představy o jeho budoucí činnosti, kterou jsme v hrubých rysech prodiskutovávali už v Moskvě a z toho vyplývající jeho základní organizační struktura. Tuto strukturu měly tvořit tři vědecké úseky – fyzikální, radiochemický a energetický a společné složky k přímé podpoře vědecké činnosti, jak například centrální knihovna. Dále měl ústav mít společný technický úsek a úsek hospodářsko-administrativní, při nichž byly předpokládány i různé provozní složky – centrální mechanické a elektronické dílny, sklady a podobně k zajištění hladkého běžného života ústavu. Všechny tyto útvary musely najít své místo v úvodním projektu, na němž se v prvém roce výstavby, která byla zahájena pouze na základě dílčí dokumentace, usilovně pracovalo.
*
Zajímavá je historie toho, jak se vlastně došlo k lokalitě Řež. Vycházelo se ze základních premis, že by ústav neměl být vzdálen od Prahy více než 50 km, rychlé a časté spojení s Prahou by mělo být zajistitelné stávajícími dopravními spoji nebo snadným zajištěním nových, měl by být k disposici dostatek chladicí vody, kterou by nebylo třeba čerpat do velké výšky s ohledem na její velkou spotřebu pro chlazení reaktoru, poblíž staveniště by měla existovat možnost napojení na elektrickou síť s dostatečným výkonem a se zjistitelností náhradního zdroje.
Staveniště by mělo poskytovat možnost dalšího teritoriálního rozšiřování ústavu v budoucnosti. Při výběru lokality bylo nutno respektovat i některá další omezení. Západ od Vltavy byl považován za nežádoucí ze strategických vojenských důvodů. Jih od Prahy byl územním plánováním předurčen za rekreační oblast Prahy, kam jaderné provozy nelze připustit. Oblast na jihovýchod od Prahy nemá dostatek zdrojů chladicí vody. A tak nezbývalo, než hledat staveniště v sektoru omezeném severním a východním směrem od Prahy.
*
První širší nezastavěný břeh směrem od Prahy se nacházel právě v místech dnešního ústavu u Řeže. Nezastavěný byl proto, že na něm byly vyhnívající jímky pro kaly, které sem vyvážela pražská čisticí stanice. Pozemek však této organizaci nikdy nebyl oficiálně přidělen a byl tedy volný. Již první zastavovací studie ukázala, že by na něm bylo možno umístit všechny předpokládané objekty ústavu a že vyhovuje i ostatním podmínkám. Terasa nad Vltavou dávala i možnost dalšího územního rozvoje. O tento pozemek proto požádal jménem Vládního výboru náměstek Neumann a pozemek byl budoucímu ústavu přidělen. Teprve v tomto okamžiku si pražské čistírny uvědomily, že by o něj mohly přijít a kupodivu jejich žádosti bylo také vyhověno. Ústav získal staveniště jen tím, že jsem požádal svého vedoucího investiční výstavby, aby opatřil bagr a nechal do kalových polí zarýt. Ústav získal tedy pozemek jakýmsi právem prvního.
*
Celý výběr staveniště s nezbytnými měřičskými pracemi a geologickým průzkumem byl proveden v květnu a investiční úkol na výstavbu ústavu byl schválen počátkem července 1955. K urychlení výstavby se započalo se zemními pracemi již v srpnu téhož roku na základě dílčí technické dokumentace. Práce na úvodním projektu probíhaly paralelně s již probíhající výstavbou. Teprve v roce 1956 byl hotov celý úvodní projekt a postupně rostl předstih projekčních prací před vlastní stavbou. Do té doby se celá stavba vlastně vymykala z předepsaných postupů výstavby.
Generálním dodavatelem stavebních prací byl brněnský Ingstav, podnik, který byl specializován na stavbu přehrad. Proto asi jeho první akcí v rámci přípravy staveniště bylo postavit přes Vltavu lanový jeřáb v místech, kde začíná boční údolí, v kterém je umístěn objekt cyklotronu. Tento jeřáb byl málo využíván, protože doprava materiálu po silnici se ukázala lacinější než po železnici na protějším břehu Vltavy. Jezdil ale vždy při návštěvách různých kontrolních orgánů. Práce na objektu reaktoru, který měl být uveden do provozu jako první, probíhaly nepřetržitě i přes zimu.
*
V prvním období výstavby, kdy se pracovalo převážně na základě přímých příkazů a zápisů do stavebního deníku, byla zejména důležitá funkce kvalifikovaného stavebního dozoru. Tak tomu bylo ostatně i později, kdy docházelo v projektové dokumentaci k velkému počtu změn, tak jak se postupně získávaly odborné znalosti o budoucím provozu. Za zmínku stojí, že jen na objektu nízkých teplot, který se do seznamů objektů dostal navíc, muselo být realizováno během stavby okolo 400 změn oproti původní dokumentaci. Je s podivem, jak to všechno tenkrát pracovníci investičního odboru i stavebního podniku zvládli.
Kontraktem o dodávce cyklotronu a reaktoru bylo zajištěno i dodání technologických zařízení, která s nimi bezprostředně souvisela. Místní podmínky staveniště a některé naše dodatečné požadavky si však vynutily vývoj, projektování a někdy i novou výrobu dalších technologických uzlů. V Řeži bylo nutno vybudovat vodárnu a čisticí stanici technologické vody pro chlazení reaktoru a dalších zařízení. Vzhledem k vysokému stupni znečištění vltavské vody bylo třeba zavést její první čištění na hrubých a jemných česlích. To však nestačilo pro chladící okruh reaktoru, jehož výměníky tepla by se mohly takto čištěnou vodou ještě zanášet. Proto byl vložen mezi okruh reaktoru a vltavskou vodu další uzavřený okruh, v němž cirkulovala čistá voda. Tento meziokruh zároveň zvyšoval bezpečnost proti proniknutí vody z primárního okruhu reaktoru do Vltavy. Vodárnu jsme předimenzovali, protože jsme předpokládali, že v budoucnu může dojít ke zvýšení výkonu reaktoru a tím i ke zvýšení spotřeby chladící vody. Díky mimořádnému postavení, které tato stavba měla, neměli jsme potíže se zdůvodňováním této studené reservy. Dnes je této reservy již využito.
Krátce před započetím výstavby ústavu došlo na Vltavě ke stoleté vodě. Z tohoto důvodu musela být do projektu zahrnuta i výstavba ochranné hráze. Hráz, která by byla zcela nepropustná, vycházela neúměrně drahá proti ostatním objektům ústavu. Proto byl zvolen kompromis a hráz byla postavena jako podmíněně těsná, která by byla způsobilá oddálit na tři dny prosakování vody do nejníže položených částí objektů ústavu, ležících nejblíže vltavskému břehu. Počítalo se dopředu s tím, že v těchto prostorách nebudou umísťována žádná zařízení nebo materiály, které by mohly být vodou poškozeny nebo které by nemohly být zavčas přeneseny do vyšších prostor. Zlevnění, které se tím na stavbě dosáhlo, bylo značné. Výška hráze byla zvolena podle dosažené hladiny stoleté vody a počítalo se s tím, že této hladiny nebude nikdy dosaženo. Příroda se bohužel tímto naším tehdejším předpokladem odmítla řídit a v roce 2002 se voda přes hráz přelila a ústav zaplavila.
Při takové stavbě jakou byl Ústav jaderné fyziky, kde se vynořovaly problémy, s nimiž se projektanti na průmyslových stavbách nikdy nesetkávali, byla nesmírně důležitá dobrá spolupráce fyziků s projektanty.
*
Sovětská dodávka zahrnovala i stavební projekty budov pro cyklotron a reaktor. Tyto projekty bylo nutno upravit podle československých zvyklostí, aniž by se zasahovalo do jejich vnitřního členění. Větší změna se týkala pouze objektu reaktoru, který podle sovětského projektu měl být zapuštěn o jedno poschodí hlouběji v zemi. Vzhledem k charakteru podloží v místě jeho situování by jeho zapuštění do země vyžadovalo velký objem terénních úprav, a proto byl zvednut o jedno podlaží a vchod do něj je tam, kde v sovětském projektu byl první suterén. Dále byl k objektu reaktoru vyprojektován malý přístavek, který byl určen pro neutronovou průletovou spektroskopii.
Rovněž projekt budovy cyklotronu byl poněkud upraven a přizpůsoben terénu. U tohoto objektu jsme však počítali navíc oproti sovětskému, že pro neutronovou průletovou spektroskopii bude nutno mít k dispozici dlouhý koridor, do kterého by bylo možno vyvést neutronový svazek. Tímto koridorem měl být protiletecký kryt, který by byl v době míru využíván pro tento účel. Největším problémem bylo zadat projektantům jeho počátek a směr. Nakonec jsme jej s Urbancem přece jen nějako odhadli, k průletové spektroskopii však nikdy nesloužil. Ostatní objekty, objekt pro Van de Graaffův generátor, pavilony pro fyzikální jaderný výzkum a pro teplotechnický výzkum, objekt tak zvané malé radiochemie, malý objekt likvidace radioaktivních odpadů, sloužící pro poloprovoz k odzkoušení různých technologií a všechny další pomocné objekty byly už čistě československým produktem zkušených projektantů Chemoprojektu.
*
Naši hostivařští radiochemici, zejména Ing. Malý trvali velmi důsledně na vybudování tak zvané velké radiochemie, protože se počítalo s tím, že v Československu bude nutno provádět nejtěžší radiochemické operace spojené se zpracováváním ozářeného paliva, se separací štěpných produktů a také s chemií plutonia.
*
Určité projektové podklady pro tento objekt, zejména pro plutoniové laboratoře, získali naši projektanti na první ženevské konferenci v roce 1955, kde Anglie zveřejnila projekt Harwellských laboratoří.
*´´
Velkou část specielního vybavení musel však podle sovětské dokumentace vyrobit náš průmysl. Šlo skutečně o unikátní zařízení, horké komory, dálkové manipulátory, transportéry radioaktivních materiálů a další a je škoda, že zakázku pro Ústav jaderné fyziky považoval náš průmysl za jednorázovou záležitost a nestal se výrobcem specielní jaderné techniky, uplatnitelné i na zahraničních trzích.
Projektanti museli zadat i některé vývojové práce. Pro stínění reaktoru bylo nutno vyvinout betonové směsi plněné těžkými příměsemi, aby se dosáhlo specifické hmotnosti až 4,2 t/m3. Tenkrát se i tento problém zvládl, dnes jsou opět tyto zkušenosti více méně ztraceny. Tak bychom mohli pokračovat dále, abychom ukázali, jak i práce na těchto technologických problémech mohly být pro náš průmysl přínosem.
Nestačilo se však zabývat jen odbornou problematikou výstavby. Rodící se všeobecná psychóza strachu proti všemu, co bylo spojeno s atomovým jádrem, vyvolávaná především strachem z atomových bomb, vyvolala obavu i u občanů Řeže a sousedního Husince z budoucího jaderného ústavu v jejich blízkosti. Museli jsme vystupovat s popularizujícími přednáškami, abychom těmto obavám čelili. Naše prohlášení před občany, že ústav nebude znamenat žádné riziko pro jeho okolí, jsme činili v přesvědčení, že se skutečně podaří zvládnout všechny otázky bezpečnosti provozu ústavu nejen pro jeho zaměstnance ale i pro okolí. Tenkrát jsme si v našem malém kolektivu pracujícím nad projektem snad ani plně neuvědomovali, jakou odpovědnost na sebe bereme, protože jsme se nemohli skrýt za žádné platné a závazné předpisy, kterých prostě nebylo. Na dlouhé odborné expertizy pak také nebylo času. Spoléhali jsme se zcela na naše vlastní zkušenosti a zdravý úsudek, na doporučení ze Sovětského svazu a znalosti literatury. Teď se teprve ukázalo, jakou cenu měly pro nás hostivařské začátky, protože projektanti byli ve všem, co souviselo s jadernou problematickou a kde nestačily jejich zkušenosti z neaktivních provozů odkázáni plně na naše údaje.
Zdroj: časopis CzechIndustry 4/2024