Přicházet věcem na kloub a nadchnout pro to i někoho dalšího

Cenu Wernera von Siemense v kategorii Nejlepší pedagogický pracovník získal prof. RNDr. Jiří Podolský, CSc., DSc., z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Profesor Jiří Podolský již řadu let zásadním způsobem formuje výuku klíčových teoretických předmětů na úrovni bakalářského, magisterského i doktorského studia fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Kromě výuky se intenzivně věnuje i popularizaci fyziky a astronomie, ať již formou přednášek pro studenty a pedagogy středních škol i širší veřejnost, nebo překládáním vědecko-populárních knih od předních světových fyziků. Před deseti lety vstoupil i do prostoru sociálních sítí – na YouTube lze dnes najít více než 50 jeho přednášek věnovaných moderní fyzice i její historii.

„Popularizaci vědeckého poznání světa pokládám za naprosto zásadní. Je to nedělitelná součást mých aktivit spolu s vědeckým výzkumem, vysokoškolskou výukou a organizační činností na fakultě. Sdělit dalším něco z mnoha zajímavých věcí, o kterých jsem se dozvěděl, a přenést své nadšení na někoho jiného beru jako závazek,“ komentuje své neakademické aktivity profesor Podolský.

Kromě excelentních pedagogických výsledků stojí za profesorem Jiřím Podolským také výjimečná vědecká dráha. Celosvětově patří k předním expertům na Einsteinovu obecnou teorii relativity. Jeho specializací jsou přesná řešení Einsteinových gravitačních rovnic a jejich různé moderní modifikace a rozšíření. Do oblasti jeho zájmu spadá hlavně fyzika černých děr a gravitačních vln – po dlouhou dobu hypotetický typ řešení gravitačních rovnic, který se teprve před nedávnou dobou dočkal experimentální verifikace. Na tato témata publikoval více než 100 prací v odborných mezinárodních časopisech a s prof. Jerrym B. Griffithsem monografii Exact Space-Times in Einstein’s General Relativity, kterou vydalo prestižní vydavatelství Cambridge University Press.

Osudová setkání

K rozhodnutí zasvětit svůj život nejzákladnějším otázkám fyziky dospěl Jiří Podolský v relativně útlém věku. V roce 1969, kdy začal chodit do školy, přistáli Američané na Měsíci. V té době se u nás také začala naplno rozjíždět normalizace, kterou Jiří Podolský v rodné Mladé Boleslavi, jež se tehdy stala posádkovým městem okupační sovětské armády, vnímal velmi intenzivně. I proto se podle svých slov možná už tenkrát přiklonil k „vesmírným“, neideologickým a nadčasovým otázkám poznání, které zkoumá astronomie a fyzika.

Zcela zásadní a osudové pro něj bylo koncem 70. let setkání s Dobroslavem Srncem. Ten se středoškolským profesorem Hylmarem zřídil v Mladé Boleslavi astronomický kroužek. A díky Srncovi se Jiří Podolský stal také stážistou u docenta Josipa Kleczka v Astronomickém ústavu v Ondřejově. To určilo jeho další profesní i osobní život.

Učí stále velmi rád

Profesor Podolský učí již dlouho a stále učí velmi rád. „Neumím to přesně spočítat, ale odhaduji, že pokud jsem každý rok učil mnoho desítek studentů a učím přes 30 let, ovlivnil jsem během své pedagogické kariéry několik tisíc mladých lidí,“ říká.

Jeho přednášky jsou mezi studenty velmi oblíbené a vysoce hodnocené. I proto, že profesor Podolský má vše pečlivě připravené, aby výklad měl jasnou strukturu a důkazy a výpočty byly co nejpřehlednější. „Používám zápis vzorců, který je rigorózní, ale nikoli zbytečně složitý. Osvědčilo se mi dělat různé improvizované odbočky do historie a filozofie vědy. Studenti oceňují i jasný, zřetelný a emotivní přednes, tedy rétorické schopnosti. K tomu jsem se ovšem dopracoval až desetiletími pedagogické praxe. Ve skutečnosti jsem ‚přeučený introvert‘,“ popisuje základní stavební kameny své výuky.

O další osudy svých studentů se zajímá, zvláště pak o kariéry svých doktorandů. Dva z nich jsou nyní již jeho kolegy v Ústavu teoretické fyziky MFF a věnují se podobným tématům jako on, ti ostatní odešli do komerční sféry pojišťovnictví a finančnictví.

Pokud by měl současným studentům nesnadného studia na matfyzu něco poradit, pak především to, aby se nevzdávali a bojovali, i když přijdou nesnáze. „Díky vytrvalosti, cílevědomosti, tvrdé a poctivé práci lze mnohé překonat. Ano, pro úspěšné absolvování matfyzu je nutná určitá míra nadání, ale ještě důležitější jsou motivace a vytrvalost, vnitřní snaha ‚přijít věcem na kloub‘,“ zdůrazňuje profesor Podolský.

Ve volném čase se rád oddává četbě. Zajímá se o letectví a kosmonautiku, v oblibě má ale i výtvarné umění, architekturu a historii. „S rodinou také rádi cestujeme po českých i evropských městech. Klid se snažím čerpat z přírody a z pohledu na hvězdné nebe,“ svěřuje se Jiří Podolský.