Není ideální čili dokonalé stravy, která by se hodila každému v každé době. Základní pravidla výživy musí býti přizpůsobena rozmanitým podmínkám života. V této kapitole se zmíním o různých podmínkách, které nutno pokládati za normální změny, lišící se od pravidel výživy, uváděné pro případ nemoci ve svazku IV. a V. tohoto díla (Dokonalá zdravověda).
Normální podmínky jsou: roční doba a podnebí, vzrůst a věk, pohlaví, těhotnost a kojení, zaměstnání a činnost, postava a váha, vliv stravy na činnost střev. Mezi některými uvedenými podmínkami jsou určité vztahy. Tak na příklad hlavní rozdíl vzorné stravy pro muže a pro ženu je pouze, že ji přizpůsobíme různé velikosti a váze těla. Hlavním důvodem změny stravy v pokročilém věku jest menší svalová činnost. Ke stravě matky v době těhotenství a kojení buďtež přidávány k pravidelné stravě ženy důležité výživné látky, potřebné rychlému vzrůstu dítěte, živeného matkou.
Chceme-li přizpůsobiti stravu těmto různým podmínkám, musíme uvážiti i její množství i její jakost. Jest přirozeno, že přizpůsobování stravy různé velikosti tělesné bude se týkati pouze množství stravy, kdežto rozdíl stravy, kterou vyžaduje vzrůst, a stravy dospělého člověka, záleží hlavně v její jakosti. Přizpůsobení stravy svalové činnosti, jakož i pokročilému stáří záleží ve změně množství látek budících energii a rovněž ve změně jakosti stravy, hlavně poměru látek dodávajících energii a jiných důležitých látek výživných.
Přizpůsobení roční době a podnebí. Všeobecně jsou rozšířeny mnohé mylné názory o vlivu podnebí a roční doby na stravu. Teplo vyzařované tělem musí mu býti dodáváno stravou, a to by znamenalo, že bychom v zimě musili zvětšiti celkové množství potravy. Ve skutečnosti však jeví se výsledky zimy hlavně v tom, že nosíme více šatstva, že zůstáváme v místnostech a zmenšujeme svá cvičení. Proto nepotřebujeme vlastně v zimě více stravy a někdy dokonce potřebujeme jí méně než v létě.
Lidé, kteří jedí v zimě všelicos, jimiž však působí strava v létě velké starosti, ospravedlňují se tím, že strava v létě, kdy je větší nebezpečí, že se potraviny kazí, často má za následek různé otravy, poruchy v zažívání, střevní choroby, a že průměrné množství úmrtí dětí, které spíše podléhají takovým chorobám, je větší. Lidé, kteří pouze v létě jedí lehčí stravu, jedí obyčejně v zimě příliš mnoho a jest velmi zajímavé, že největší počet úmrtí dospělých osob jest koncem zimy po době, kdy lidé seděli většinou doma a jedli těžká jídla.
Omezené požívání masa v létě je poněkud ospravedlněno tím, že přílišné požívání dusíkatých látek (libové maso) zvyšuje tělesnou teplotu. Není důvodu, abychom omezili požívání tak zvaných výhřevných potravin – tuků, škrobů a cukrů – snad jen proto, že je léto. Přílišné množství léto stravy nemá za následek zvýšení tělesné teploty, spíše zvětšení tučnosti těla. Je-li někdo přetučněn v kterékoliv době roční, je mu nevolno a není zdatný jako jindy. Tuk v létě jest velmi nepříjemný, a tu máme více důvodů, aby byl omezen, to však není omluvou, abychom byli tuční v zimě; jest levnější a pohodlnější koupiti si zimník než vykrmiti se tukem jako mrož.
Všeobecné a v hlavních rysech správné je mínění, že strava rostoucího člověka musí obsahovati hodně látek dusíkatých. Toto přesvědčení jest založeno na chemických znalostech, že totiž živé tělo až na tukové tkáně se skládá hlavně z dusíkatých látek a že tedy v době, kdy očekáváme rychlý vzrůst, musí mu býti dodáváno hodně potravy obsahující tyto látky. Tato chemická úvaha byla dlouho podpírána pozorováním, že vzrůst mladých živočichů byl urychlen, dostávalo-li se jim hodně dusíkatých látek.
V zásadě nemůžeme zamítnouti tuto víru v nutnost dusíkatých látek pro vzrůst ani se stanoviska teoretických úvah ani na základě praktického pozorování. Jest však určité nebezpečí v užívání této všeobecné zásady při výživě dětí. Předně stará škola v učení o stravě nezaslouženě zdůrazňovala, že maso jest nejznamenitější potravinou obsahující látky dusíkaté. Ve všech starších tříděních bývaly dusíkaté potraviny označovány jako potraviny důležité pro tvoření tkání a pro vzrůst, a libové maso, které neobsahuje skoro nic než dusíkaté látky a vodu, bylo tedy dáváno na první místo. Pozorování prostého rozumu vedlo k poznání, že mléko a vejce jsou zdravějšími pro děti a tak dostaly se tyto potraviny obyčejně na přední místo ve výživě dětí.
Ale i tak bylo nebezpečí těchto starších nauk hlavně v tom, že základní strava lidí, živících se masem, byla nadmíru bohatá na dusíkaté látky, a když ještě schválně se snažili zvýšiti množství dusíkatých látek stravy pro děti vůči jejich množství ve stravě rodičů, bylo mnohem více dusíkatých látek v potravě, než ho rostoucí dítě opravdu potřebovalo.
Jak nebezpečný je tento omyl, snadno pochopíme, všimneme-li si, oč pomaleji roste dítě u porovnání s mláďaty domácích zvířat. Tele doroste úplně ve dvou nebo třech letech, vepři a kuřata dříve než za rok, kdežto dítě potřebuje ke vzrůstu téměř 12 let. Nepotřebujeme ani se opírati o teoretické úvahy, ale z pouhé skutečnosti pomalejšího vzrůstu přijdeme k závěru, že dítě potřebuje méně dusíkatých látek, než rychle dorůstající zvířecí mládě. Toto poučení jest nám podáváno naprosto srozumitelně též tím, že mléko lidské matky obsahuje jen asi polovinu dusíkatých látek mléka kravského. Tj. dobře známo při úpravě kravského mléka pro děti. Kravské mléko se upravuje tím způsobem, že se do s vrchu sebraného mléka přidá voda a mléčný cukr. Tím způsobem rozpustí se určité množství dusíkatých látek kravského mléka, kdežto množství cukru se zvětší a tukový obsah zůstane asi stejný, poněvadž se užilo vrchního mléka, obsahujícího hodně smetany.
Složení mateřského mléka. Složení mateřského mléka jest jistě nejlepší stravou nedospělého dítěte a je méně bohaté na dusíkaté látky než kravské mléko a rozhodně méně, než strava složená z kravského mléka, masa a vajec. Naopak nebylo by správné předpisovati stravu dětem tak, že bychom vzali za měřítko množství dusíkatých látek, jež jest obsaženo v mateřském mléce, a sestaviti pak stravu ze zelenin nebo ze zelenin a masa, která by poskytovala stejné množství dusíkatých látek. Takové množství dusíkatých látek mateřského mléka nemůže se jim rovnati, poněvadž dusíkaté látky zelenin a masa jsou mnohem méně užitečné.
Tělo se může zbaviti potravinových prvků, jichž má nadbytek, ale jest naprosto neschopno opatřiti si prvky, kterých má nedostatek. Proto je nutno, aby smíšená strava, není-li znám přesný chemický obsah jednotlivých potravin, obsahovala i pro věk dětský i dospělý oněch prvků více, než jich tělo teoreticky potřebuje. Dětská strava nechť jest tedy mírně bohata na dusíkaté látky, které buďtež opatřovány z potravin, jež se nejvíce blíží výborným dusíkatým látkám, obsaženým v mateřském mléce. Jakožto pramen dusíkatých látek pro děti nutno tedy na první místo zařaditi mléko kravské a na druhé místo vejce. Potom není třeba již příliš se zabývati touto otázkou, neboť užívá-li se v mírném množství těchto potravin, opatří ostatní potraviny, které mají dodati jiné prvky výživné, další dusíkaté látky, kterých je třeba.
Avšak při stravě pro vzrůst nepřicházejí v úvahu jen dusíkaté látky. Nové vědecké objevy ukázaly jasně, že nedostatečnost stravy, která často zavinila zakrslost a slabost dětí, nelze vysvětliti sice nedostatkem dusíkatých látek, ale spíše malým množstvím nerostných solí a vitaminů. Velmi blahodárné účinky mléka ve stravě dětí vysvětlují se právě přítomností těchto výživných látek v podobě snadno stravitelné. Nejčastěji se jeví nedostatek vápníku a fosforu. Tyto prvky jsou v největší míře dodávány právě mlékem. Samotná vejce nejsou příliš dokonalou stravou pro vzrůst, protože nejíme skořápek, z nichž přijímá dorůstající kuře velkou část vápníku, kterého potřebuje. Nemůžeme tedy pokládati vejce za dokonalou stravu pro vzrůst, jako jest mléko, ačkoliv jako pramen látek dusíkatých jsou mnohem lepší než maso nebo zeleniny.
Užíváme-li značeného množství mléka ke stravě dětí, zažehnáváme tak hlavní nebezpečí podvýživy. Zmenšíme-li množství mléka a zvětšíme množství energie, dodávané jinými potravinami, musíme se postarati, aby byly stejnou měrou též dodávány nerostné soli a vitaminy. Tuto jistotu si zjednáme hojným požíváním zeleniny, ovoce a výrobků z celého zrní.
Hlavní nebezpečí stravování dětí pochází z jejich záliby pro cukrovinky, pečivo a cukrářské zboží, vyrobené z bílé mouky, cukru, škrobu, glukosy a tuků. Takové nepřirozené nebo příliš rafinované potraviny jsou prakticky bez užitku, nedodávajíce látek nutných vzrůstu. Teoreticky jsou neškodné v malém množství, ale prakticky přesycují dítě tak, že jí málo potravin, obsahujících nerostné soli a vitaminy, a tak vzniká velké nebezpečí, že množství těchto vysoce důležitých výživných látek bude sníženo pod nutnou míru.
První nutnou podmínkou dětské stravy jest požívání mléka a vajec, aby dodávaly látky dusíkaté nejlépe se hodící růstu a byly jistotou, že se dítěti dostává dostatečného množství nejbezpečnějších a nejužitečnějších nerostných prvků a vitaminů. Další hlavní věcí jest zelenina a ovoce, jež se přidávají ke zmenšenému množství mléka, aby zvyklo dítě na stravu, která by mu poskytovala stejné množství těchto důležitých prvků. Za třetí, nutno požívati celopšeničný chléb a výrobky z celého zrní obilnin, na příklad raději ovesnou mouku a nemletou rýži, než bílou mouku, mletou rýži a různé nepřirozené obilní potraviny. Za čtvrté, bylo-li dítě vychováno masitou stravou, musí býti poučeno, aby jedlo maso jen v malé míře, a nesmí se dovoliti, aby mu bylo hlavním jídlem. Za páté, nesmí se podporovati požívání cukru a cukrářských výrobků a přirozená chuť na sladké věci budiž ukájena libovolným požíváním hrozinek, datlí, pomerančů a jiného ovoce, které dodává v přirozené podobě přírodní cukr spolu s nerostnými prvky.
Strava přiměřená věku. Všimneme-li si především množství stravy, shledáme, že musí býti v mládí větší v poměru k velikosti těla a že se musí pomalu zmenšovati s pokračujícím věkem. Novorozeně jí mnohem více v poměru k váze svého těla než dorostlý člověk. Tak tomu jest předně následkem rychlejšího vzrůstu, za druhé, že z menšího těla vyzařuje poměrně více tepla, a za třetí, že činnost orgánů je větší. Tep srdce a dýchání dítěte jest rychlejší a jeho činnost jest stálejší. I malí živočichové jedí více v poměru k váze svého těla, než větší druhy.
Dále uvedená tabulka označuje množství stravy pro chlapce, vypočtené s předpokladem dostatečného zdravého cvičení, nikoliv však stálé těžké práce. Pro děvčata až asi do 10. roku byla by strava skoro stejná, dosáhla by však stravy dospělé ženy (1,2 pšeničné libry) v 15. roce.
Množství stravy pro chlapce.
Věk Pšeničných liber denně Věk Pšeničných liber denně
1 0,5 12 1,1
2 0,6 13 1,2
4 0,7 14 1,3
6 0,8 15 1,4
8 0,9 16 1,5
10 1,0
Jakmile muž dospěje, jest nutné množství jeho stravy téměř po celý jeho život stejné a závisí spíše na činnosti než na věku. Jak se blíží stáří, tak postupně klesá nutné množství potravy, hlavně následkem ustávající činnosti a také proto, že se mnohé svalové tkáně scvrkávají. Ze všech známých návodů k dosažení dlouhého života uznává se mírná strava za nejdůležitější. Při vzrůstajícím věku jest větší nebezpečí z přejedení. Starý člověk nejen neprovádí namáhavá cvičení jako mladý, nýbrž pohybuje se též pomaleji a celá jeho tělesná činnost klesá a vyžaduje menší energie. V 50-60 letech – podle stupně činnosti – má býti strava snížena o 0,1 pšeničné libry. Vyšší stáří a rostoucí slabost vyžaduje dalšího snížení na 1,2 pšeničné libry. Dávka 1,0 pšeničné libry hodí se pro starce upoutaného na lůžko.
Strava přiměřená zaměstnání a činnosti. Činnost svalů při práci nebo při hře je největším činitelem při změnách potřeby potravy. Člověk, který nevykonává svalové práce vůbec a koná jen lehká cvičení, potřebuje méně než polovinu potravy, kterou by potřeboval, kdyby pracoval, až pokud stačí jeho svalové schopnosti. Avšak takové nejvyšší svalové napětí jest poměrně řídké a jen málokteré zaměstnání ho vyžaduje.
Těžce pracující člověk může bez zřejmé škody jísti potravu, která by zničila zažívací ústrojí člověka lehce pracujícího. Sní-li drvoštěp denně jednu až dvě libry masa, umožňuje mu jeho práce toto jídlo, ale neumožňuje mu toto jídlo jeho práci. Co stačí člověku mírně pracujícímu, stačí též těžce pracujícímu muži, protože výjimečná práce nevyžaduje většího množství některých potravinových prvků. Tělo nepotřebuje obyčejně více dusíkatých látek, solí nebo vitaminů k těžké práci, než k pouhému bytí. Ježto obilné potraviny jsou lacinější, jest v tom pro těžce pracujícího muže výhoda, neboť jeho práce nevyžaduje zvětšeného množství látek dusíkatých, jak se dříve myslilo.
Výjimečná svalová činnost vyžaduje výjimečné stravy pouze pro dodávání energie, a proto lze přidati ke stravě, která již obsahuje dosti jiných výživných látek k zachování normálního života, pouze obilniny, cukr a tuky. V praksi znamená to pro chudého člověka spotřebu nejlacinějších jídel. Jest však nutno připomenouti, že žena a děti takového dělníka potřebují stejného množství potravy jako ostatní lidé a tak nechť zasedá těžce pracující muž se svou chutí dělníka pouze k laciným jídlům a lepší jídla nechť jí jen s takovou chutí, jakou očekáváme u člověka lehce pracujícího. Toto omezování hlavy rodiny v chutnějších jídlech zdá se snad v některých případech nesnadné; zamyslíme-li se však nad tím, poznáme, že se to děje v každé domácnosti, kde se dávají chléb a brambory na stůl v neomezené míře, kdežto dessert se podává v porcích pro každého stejných. Potraviny, kterých je nejvíce třeba k doplnění stravy, skládajících se z laciných jídel obilných a tukových, jsou: ovoce, mléko, vejce a zelenina, hlavně saláty. Musí-li rodina hodně šetřiti, učiní dobře, podává-li se více těchto jídel ženě a dětem v poledne a odpoledne, když jest otec v práci. Otec obyčejně po takových jídlech netouží, protože potřebuje „hutnou“ stravu.
Protože svalová činnost podněcuje chuť, jsme často nakloněni následkem nepatrného zvýšení svalové činnosti dovoliti přílišné zvětšení množství stravy. Jsou málokterá zaměstnání, při nichž by množství stravy mělo býti větší, než dvě pšeničné libry. Následující čísla mohou býti vodítkem zvětšování množství stravy podle práce. Jsou ovšem jen přibližná, protože celková svalová činnost v každém zaměstnání je značně různá.
Muž průměrné velikosti a váhy, ležící v posteli (na příklad se zlomenou nohou) potřebuje 1,1 pšeničné libry.
Pohybuje-li se, ale nevykonává-li nijaké cvičení, potřebuje 1,3 pšeničné libry.
Je-li zaměstnán v kanceláři a provádí-li cvičení, které se rovná chůzi asi na dvě míle denně, 1,5 pšeničné libry.
Zaměstnanci v úřadě, kteří jsou celý den na nohou, 1,6 pšeničné libry.
Lehká svalová práce, na příklad vkládání papíru do tiskařských strojů, 1,7 pšeničné libry.
Šoféři, kočí, 1,8 pšeničné libry.
Tesaři, kovodělníci, posluhové, 2,0 pšeničné libry.
Kdo celý den chodí, na příklad oráč za pluhem, 2,2 pšeničné libry.
Dělníci ve žních, kteří na příklad mlátí obilí nebo nakládají seno, 2,5 pšeničné libry.
Drvoštěpové, ledaři a lidé, kteří musí vykonávati podobnou velmi těžkou práci venku v chladném počasí, 2,8 pšeničné libry.
Při závodu na velocipedu šest dní trvajícím a jemu podobných námahách, při nichž se vyčerpává síla svalů do krajnosti, 3-3,5 pšeničné libry.
Nutno si pamatovati, že výkony jako šest dní trvající závod na velocipedu obyčejně spotřebují všechen nahromaděný tuk v těle. Je velmi snadno tělu stráviti a zažíti takové množství potravy, i když je právě svalové potřeby vyžadují. V Anglii byl jednou učiněn pokus, kolik lidí tolik sní a jaký je výsledek tohoto přejedení. K pokusu bylo užito zdravých mužů, kteří cvičili pod širým nebem, a bylo jim dovoleno snísti denně 3-3,6 pšeničných liber stravy. Za několik týdnů byli všichni stiženi poruchami zažívání a obyčejně ztratili na váze, než se opět uzdravili.
Strava pro duševní pracovníky. Věda dlouho usilovala nalézti vhodnou stravu pro duševní pracovníky. Tato snaha však nedostihla konečných výsledků. Dlouho již bylo známo, že mozek nemůže řádně pracovati, je-li povšechné zdraví nějak porušeno. Avšak učencům se nepodařilo nalézti nějakou zvláštní stravu, která by podporovala duševní činnost.
Správné chápání fysiologie duševní činnosti ukazuje na marnosti tohoto pátrání po stravě pro mozek. Svalová práce mění látky v energii, ale práce duševní stravuje velmi nepatrné množství látek. Protože myšlení ničeho nepotřebuje, není potravy, které bychom pro ně našli. Mozková tkáň se p ohybuje jen zvolna a její složení nelze změniti nějakou zvláštní stravou.
Pokusy s postem zdají se nasvědčovati, že fysiologičtí chemikové musí se ještě mnohému učiti, neboť posty zřejmě ukazují, že schopnost duševní práce nejen nezávisí na množství snědené potravy, nýbrž závisí jen v určitých mezích na schopnosti býti bez potravy. Jinými slovy, čím déle se kdo postí, ovšem v určitých mezích, tím větší jsou jeho schopnosti duševní a tím jasnější jeho rozum. Jest však zřejmo, provádí-li se tato myšlenka do krajnosti a postí-li se někdo až do vyčerpání, že jeho duševní schopnosti mu vypoví službu. Nutno tedy zachovávati „zlatou střední cestu“. Nutno přijímati dostatečné množství potravy, aby byla zachována fysická zdatnost v nejvyšším stupni, aby nebylo přeplňováno tělo a člověk zároveň aby se zbavoval nepotřebné a nestrávené potravy. Zkušenost učí, že mozek a nervy po řádném odpočinku samy se zotavují ze zásob, kterých je hojnost ve zdravém těle, a udržují tak duševní ústrojí ve stavu vhodném pro nejvyšší rozumovou činnost.
Není sice zvláštní stravy, která by podporovala činnost mozku, ale jsou různé nevýživné látky, které jí mohou překážeti. Alkohol je pro mozek jed a jeho účinky jsou známy. Nikotin, koffein a jiné jedy, na něž si snadno zvykáme, rovněž působí na mozek. Každý omyl ve stravě, jehož následek je samo-otrava, ničí duševní schopnosti. Pouhé nemírné jídlo uvádí krev do zvláštního stavu otupělosti a lenosti. Velmi mnohé způsoby jídla brání duševní činnosti, hlavně hltavost.
Různé potřeby stravy mužova a ženiny. Hlavní rozdíl stravy muže a ženy, vyjma dobu těhotenství a kojení, zakládá se jen na fysicky menší postavě ženy. Hodí se tedy uváděné rozdíly jen pro muže a ženy, jejichž rozdíl postavy je poměrně stejný jako průměrný rozdíl obou pohlaví.
Potřebná strava ženina odhaduje se obyčejně na čtyři pětiny stravy mužovy. Musí-li žena stejně fysicky pracovati jako muž, pak je to správné. Avšak menší postava ženy a klidnější její život působí společně k tomu, že potřebuje méně stravy, a v mnohých rodinách, kde muž musí fysicky pracovati, jedla by žena příliš mnoho a muž příliš málo, kdyby jedla více než polovinu toho, co sní muž. To není důvodem, aby si žena nedopřála svého správného podílu na stravě, neboť ve skutečnosti bude obyčejný toho následek, že si tím napraví opět zdraví, neboť žena více než muž trpí špatným trávením a otylostí.
Práce ženy je snad únavná, ale pocit únavy a vyčerpání prací v horké a vlhké kuchyni nemůže býti důvodem pro těžká jídla.
Váha ženy činí asi 83 % váhy muže, ale její spotřeba stravy není úměrná této váze proto, že svalový systém ženy nečiní 83 % svalového systému muže. Kdyby tomu tak bylo, byla by žena vzhledem ke své postavě svalnatější než muž. Průměrná žena má více tukových tkání než muž, jak jest viděti na jejím těle. Protože váha těla je závislá na trojím jeho rozměru, byla by ideální váha ženy pouze 77 % váhy muže.
Za normálních podmínek uvádí se též jakýsi rozdíl jakosti stravy pro oboje pohlaví, zakládající se na tom, že žena má více tukových tkání a poměrně méně cvičí než muž, tedy potřebuje poněkud více potravin, obsahujících látky důležité k obnovování tkání a ke zdatnosti, a poměrně méně látek, opatřujících teplo a energii. Je-li žena příliš otylá nebo značně nečinná, musí býti tento rozdíl potravy větší; v případě otylosti musí být hlavně zmenšeno množství dusíkatých látek, dodávaných mlékem a vejci.
Hltavost jest rozšířenější snad u mužů než u žen, ale ženy častěji se přejídají než muži. Tento zjev lze snad vysvětliti tím, že více žen než mužů trpí nedostatkem cvičení. Snad je to též zaviněno tím, že se mužům i ženám podávají stejné porce zvláště v hostincích. Žena průměrné postavy a průměrně činná, která jí stejně jako muž, jí v devíti případech z deseti příliš mnoho. Protože obyčejně zvláště mimo dům nelez porce přizpůsobiti požadavkům jednotlivců, učiní žena dobře, vynechá-li některá jídla z oběda, který se podává též muži. Tak tomu jest rozhodně lépe, než poručiti si všechny chody a nedojísti každý zvlášť. Vynechává-li žena některá jídla při obědě, může si též vybrati z nich a nikdo nebude se domnívati, že jest zmlsána a vybíravá. Nechť hlavně vynechá jídla obsahující mnoho uhlohydrátů a tuků, což platí hlavně ženám, které jsou náchylny tloustnouti více, než je prospěšno jejich zdraví a kráse. Nutno též zde připomenouti, že přílišné jídlo nekončí vždy otylostí, nýbrž u někoho má za následek poruchy zažívání a naopak hubnutí. V obou případech je radno vynechati těžké škroby, maso, příliš sladké věci a cukroví.
Pro těhotnou a kojící matku. Strava pro matku, která musí jísti za sebe a za své dítě, je v první řadě strava podporující vzrůst. Ideální strava pro ženu, která nekoná těžké fysické práce, jest velmi příbuzná ideální stravě dítěte, protože hlavní potřeby matky a druhotné potřeby vzrůstu dítěte nutno souhlasně slučovati. Množství stravy přidávané pro vzrůst dítěte je poměrně malé vzhledem k pomalému vzrůstu dítěte. V době kojení jsou celkové požadavky o něco větší než v těhotenství.
Ježto přidávané množství potravy, jež potřebuje těhotná nebo kojící matka, není velké, jest velmi důležito, aby byla strava pro vzrůst pokud lze nejlepší jakosti a aby v ní bylo hojně pro vzrůst důležitých látek dusíkatých, nerostných solí a vitaminů. Mléko, máslo a vejce nechť jsou v rozumném množství obsaženy ve stravě matky. Ovoce a listnatá zelenina je velmi prospěšná. Sladké potraviny, zvláště ovoce a med, jsou výborným pramenem nejen energie, které potřebuje matka v době těhotenství a kojení, nýbrž i mléčných cukrů.
Zdravý a dobře živený dospělý člověk má v těle zásobu různých výživných prvků, která mu pomáhá přečkati doby nedostatečné výživy. Je-li však strava matky nedostatečná, ubírá z této zásoby především dorůstající dítě pro sebe a matčina životní síla trpí. Není-li postaráno o nápravu, trpí matka i dítě, avšak matka bude míti později větší možnost sílu nahraditi, kdežto vzrůst dítěte může býti zaražen nebo vznikne v rychle se vyvíjejícím mladém životě slabost, kterou nelze později snadno napraviti.
Matčina strava může obsahovati více škrobů než strava nemluvněte, protože její zažívací orgány spíše je stráví. Totéž platí o mase, ačkoliv není vlastně žádných výhod z masa požívaného po mléce a vejcích, a dostává-li se matce v dostatečné míře mléka a vajec, není důvodu, proč by v této době jedla těžká masitá jídla, ačkoli by pak bylo méně nebezpečné později krmiti dítě masem.
Po porodu, je-li matka slába a zvláště musí-li vykonávati těžké domácí práce, nechť její strava se blíží množstvím stravě muže; nespadla-li se však nebo zotavila-li se již, není důvodu pro stravu těžší, než která udržuje pravidelnou váhu těla.
Chuti můžeme bezpečněji věřiti, pokud jde o množství potravy než o její jakost. To platí zvláště o moderní civilizované stravě, při níž jsou přirozené pudy člověka více méně zkaženy pojídáním umělých potravin a směsí. Vědecké znalosti jsou naprosto nutné, chce-li moderní člověk dosáhnouti nejdokonalejší stravy, a tato zásada platí pro těhotné nebo kojící matky spíše, než pro jiné lidi za jiných okolností, protože nedostatečná strava v této době je pramenem vážného nebezpečí.
Dítě buď ještě v matčině těle, nebo v době kojení žije svůj malý život poměrně rychleji, než dospělý člověk, a následky nedostatečné stravy objeví se tudíž rychleji zpomalením vzrůstu a zmenšením životních sil.
Je-li účelem stravy nabýti váhy, pak jest nutno především se rozhodnouti, chceme-li získati tkáně svalové nebo tukové. Svalové tkáně získáme jen jedním způsobem, totiž cvičením. Naše chuť bude nás obvykle nutiti, abychom jedli, kolik právě potřebujeme k vytvoření energie nutné pro cvičení a svalová tkáň vytvoří se pomalu právě tímto cvičením.
Dusíkaté látky jsou stravou, které vyžaduje vzrůst svalových tkání, ale je jich k tomuto účelu zapotřebí jen málo a jsou dodávány pravidelnou stravou. Je též nutno zvýšiti poněkud počet pšeničných liber, jinak zničí těžké cvičení onu malou, ale velmi nutnou část tělesného tuku, kterou má míti každý normální člověk v zásobě.
Jen málokdy a z důvodů vnějších hlavně jen u hubených žen jest nutno, aby bylo zvětšeno množství tukových tkání těla. V takových případech jest radno rozumně zvýšiti množství potravy. I v případě, chceme-li získati tuku, musíme často cvičiti, abychom povzbudili chuť k jídlu a zvýšili zažívací činnost těla. Chceme-li získati na váze, musíme zachovávati patřičnou míru cvičení tak, aby zvyšovalo sice chuť k jídlu, ale nespotřebovalo ony látky, které se v těle ukládají jako tuky.
Je-li zažívací činnost oslabena nebo chuť k jídlu malá, stává se často, že potravy, na něž máme největší chuť, mají malou výživnou hodnotu. Pak jest nutno od případu k případu zkoušeti potraviny, které mají velké množství pšeničných liber a jsou zároveň vhodné pro naši chuť i zažívací schopnosti. Tučné maso je obyčejně nestravitelné a jen zřídka jest radno požívati ho větší množství. V takových případech je lépe nahraditi maso rostlinnými oleji, mlékem, smetanou, máslem a ořechy.
Nemůžeme-li stráviti škrobových potravin, odpomůžeme tomu, požíváme-li více tuků, což však se musí díti tak, abychom nepřekročili rozumných hranic, protože tuk obyčejně nemá činiti více, než čtvrtinu veškeré stravy. Škrobové potraviny lze nahraditi přírodním cukrem ovocným. Rovněž těžké škroby obilné, chléb, kaše atd. lze nahraditi různými a obyčejně chutnějšími uhlohydráty zeleninovými.
Jak zhubnouti. Jediný vědecký způsob, jak zmenšiti váhu těla, záleží ve snížení celkového množství stravy pod míru spotřeby v buňkách svalových. Ve starých naukách o stravě tvrdilo se chybně, že po některých potravinách člověk tloustne a po jiných nikoli.
Tlustí lidé namáhají se obyčejně nejísti bramborů, nesladiti kávy, vyhýbati se máslu a jiným zakázaným potravinám, nestarají se však vůbec o celkové množství své stravy. Je sice pravda, že tyto potraviny přispívají značně k tloustnutí, avšak marno jest vyhýbati se některým potravinám a jísti jiné tak, že celkové množství pšeničných liber je stále stejné.
Cvičení jest též dobrým prostředkem odtučňovacím; jeho přímé účinky však nejsou tak velké jako účinky sníženého množství stravy. Tlustý člověk, který vůbec nepečoval o své tělo, je obyčejně napolo nemocný a jeho tělesná činnost jest většinou ochablá. Cvičení má pro něho nesmírnou cenu, a to nejen jako odtučňovací prostředek. Tuku se můžeme zbaviti buď pouhým cvičením, nebo pouze zmenšenou stravou. Nejlépe však jest spojiti oba tyto způsoby a spoléhati hlavně na zmenšení celkového množství stravy, měřeného v pšeničných librách.
Největší nesnází odtučňování bývá, že osoba, která se dříve vůbec nestarala, aby nějak omezila svou stravu nebo prováděla účelná cvičení, náhle se rozhodne, že zhubne. Takový člověk koná pak náhle kilometrové vycházky a zároveň se rozhodne pro „dietu“. Protože jedl vždy vše, nač měl chuť, a protože se vrací domů ze svých vycházek s chutí, jaké nikdy v životě neměl, dochází ihned ke srážce jeho dobrých úmyslů s jeho zvyky a dobrá předsevzetí obyčejně tím trpí.
Takovému výsledku, který nijak nedodává chuti, lze se vyhnouti, sestavíme-li si prostým rozumem určitý plán. Byli-li jsme zvyklí aspoň trochu cvičiti, snadno zvýšíme postupně své cvičení, aniž se namáháme tolik, aby byla drážděna naše chuť. Nebyli-li jsme zvyklí cvičiti, učiníme lépe, omezíme-li nejprve stravu a počkáme-li, až na ni zvykneme a zvykneme si odcházeti od stolu poněkud ještě hladoví; potom teprve uložíme si ještě větší pokušení, jež působí zvětšená chuť po cvičení. Po několika týdnech střídmého jídla poznáme, že nebudeme pokládati zdravou chuť, vzniklou cvičením, za rozkaz, kterého je nutno buď poslechnouti, nebo zahynouti. Zvykli-li jsme si poslouchati v jídle mozku a ne svého patra, ovládneme chuť, vzniklou cvičením, aniž jí znásilňujeme.
Mnohé knihy o odtučnění klamaly buď vědomě, nebo nevědomky. Jejich pisatelé hlásali, že můžeme zmenšiti váhu těla a zároveň míti potěšení z jídla. Toť pravda, považujeme-li za potěšení z jídla prostou radost, záležející v opravdové přirozené chuti, která je částí systému tělesné kultury. Rozumí-li tomu však někdo tak, že může dále hověti své nemírné chuti na obvyklou stravu, zvlažovanou obvyklými nápoji, dočká se trpkého zklamání, a prodá-li mu někdo knihu o odtučnění, obírá ho nepoctivě o peníze. Nechce-li tlustý člověk zanechati labužnických choutek, ať si zůstane tlustým. Tloušťka jest trest Přírody a nelze odstraniti účinek, neodstranili-li jsme příčinu.
Praktická otázka výběru stravy pro odtučnění záleží v tom, najíti stravu, která by nás nenechala příliš trpěti hladem. Malý hlad je věc dobrá a zdravá, ale tlustý člověk je typ člověka slabého a málokdy má odvahu – aspoň v první době své kury – přemoci se. Nesmíme ho příliš odsuzovati pro tuto slabost, protože právě skutečnost, že je tlustý, ukazuje, že byl dlouho k sobě slabý v ohledu stravy a v jeho žaludku ozývá se asi strašné kručení, které mu působí částečný půst, jenž při zmenšené stravě jest těžší jemu, než jinému, jenž vycvičil svou chuť k střídmosti.
Potraviny, které si vybéřeme k odtučnění, musí býti tedy takové, aby sice obsahovaly všechny výživné prvky, ale aby neobsahovaly příliš mnoho pšeničných liber. Kdybychom např. snědli tolik hlávkového salátu, aby ho byla 1,5 pšeničné libry, musili bychom snísti 22 liber této znamenité potraviny. Pouhé pomyšlení, že by musil snísti 22 liber salátu, ohromilo by snad chuť i tlustého člověka, a z toho důvodu by asi sotva vytrval takový člověk při této stravě. Není ovšem dobře doporučovati stravu sestávající pouze z jediné takové málo výživné potraviny, naopak, strava může obsahovati více potravin toho druhu. Všechny druhy zeleniny jsou znamenité, protože dávají zdání sytosti. Sem patří salátové zeleniny, jichž se užívá za syrova, právě jako vařené zeleniny, a není třeba vylučovati ani brambory, které obsahují asi stejné množství škrobu jako většina vařených obilnin. Zeleniny, ať syrové nebo vařené, buďtež podávány s citronovou šťávou, nikoli s olejem. Olejem bychom zničili jejich odtučňovací účinky. Salát s olejem dodává více tuku než stejně velký talíř bramborů. Čerstvé ovoce má podobný účinek jako zelenina. Užitek jeho může však býti úplně zmařen, užijeme-li cukru. Příliš kyselé ovoce, např. rebarbora, vyžaduje tolik cukru, že přispívá k ztloustnutí skoro stejně jako kaše. Uznává se, že cukr tvoří tuky, byť ne v té míře jako škroby a jistě méně než tuk, a musíme se ho varovati z toho důvodu, že vůbec nevyžaduje kousání, pojídá se rychle a nezanechává pevných látek ve střevech, takže velmi snadno lze ho přidávati velké množství ke stravě, aniž by bylo viděti, že množství stravy bylo zvýšeno.
Třetí skupina potravin, jichž lze užíti k odtučňování, tvoří potraviny, kterých obyčejně požíváme jen málo. Z toho důvodu patří slanina k potravinám, jichž lze užíti k odtučnění. Je-li někdo zvyklý snísti k obědu libru ryby smažené na oleji, spotřebuje větší počet pšeničných liber, než kdyby jedl slaninu, která se obyčejně podává a jí v malém množství. Sestavuje-li kuchař nebo hospodyně jídelní lístek pro toho, jenž chce zhubnouti, snadno vykoná při vaření a podávání jídel mnoho pouhou obratností. Nechť podává malé porce; chléb budiž nakrájen na zvláště tenké krajíčky a nechť užije i jiných prostředků, aby jedlík poznal, že snědl sice svůj oběd, ale nesnědl vlastně příliš mnoho potravy.
Poslední a snad ze všech způsobů nejlepší, jímž lze dosáhnouti, aby byla upokojena chuť menším množstvím potravy, jest důkladnější kousání. Blahodárné výsledky fletcherování jsou hlavně působeny snížením množství snědené potravy. Snědlo se méně potravy proto, že chuť byla jako obyčejně upokojena stejně dlouho trvajícím kousáním. Dosáhne se stejného účinku i tím, že jídlo déle trvá, i tím, že získáme opět pravidelnou a správnou chuť místo umělé chuti, získané obvyklým houbovitým jídlem ostře chutnajícím.
Chceme-li shrnouti a podati všeobecný plán stravy pro odtučnění, musíme se zabývati předně volbou stravy, jako jest čerstvá zelenina a ovoce; dále, jíme-li maso, nutno požívati takové druhy, které se obyčejně jedí v malém množství; za třetí, jísti takové potraviny, které vyžadují kousání, na příklad tvrdé suchary a chléb. Všechny tyto potraviny jezme pomalu a polykejme nezavlažujíce je nápojem.
Stupeň odtučnění záleží na počtu pšeničných liber spotřebovaných tělem a přijatých ve stravě. Spotřebujeme-li následkem cvičení 1,5 pšeničné libry a přijmeme-li ve stravě pouze jednu pšeničnou libru, nutně ztratíme na váze tolik, co odpovídá 0,5 pšeničné libry denní stravy. Ubírá-li se tato ztráta z tělesného tuku, tedy ztrácíme asi ¼ libry denně.
Při úplném postě činí ztráta ¾ libry denně. Na začátku odtučňovací kury bude v prvních několika dnech ztráta mnohem větší následkem vyprazdňování zažívacího ústrojí a zmenšování množství tělesných šťáv, vyvinutých nemírným jídlem. Záleží na jednotlivci, jak rychle bude odtučňování pokračovati.
Ztráceti denně ¼ - ½ libry jest zcela přirozeno, a vyžaduje, aby denní strava činila asi ½ - ¾ normální stravy.
Kdo provozuje odtučňovací kuru, nebo kdo z jiných důvodů se rozhodl zmenšiti svou stravu, nechť se vystříhá různých vedlejších potravin na příklad bonbonů, ořechů, zmrzliny a sodové vody. Hlavním škodlivým účinkem jídla mezi časem jest, že obyčejně končí přejeděním. Hlavně jíme-li bonbony, přibývá nám pšeničných liber velmi rychle. Bonbony jsou vlastně jen čistý cukr s trochou vody a zaplňují žaludek třikrát až desetkrát více než stejné množství polévky, zeleniny a ovoce.
Zcela zvláštní je otázka alkoholických nápojů. Pro výživnou hodnotu jejich byly uváděny mnohé vážné důvody. Pivo obsahuje značné množství nealkoholických výživných látek. Tvrdilo se, že skutečná výživná hodnota piva může býti doporučením piva. Ve skutečnosti však je právě důvodem k jeho odsouzení. Pijeme-li pivo, stanou se jeho výživné látky, přidané k značnému množství požité již stravy, pramenem zla, které pouze provází škody, způsobené alkoholem samým. Totéž lze říci o některých sladkých sodových nápojích. Některé z nich jsou přímo škodlivé svými škodlivými přísadami, že však se pijí po pravidelném jídle, přilévají spíše olej do ohně, ač málokdy si pomyslíme, že by tato vedlejší strava byla příčinou naší nevolnosti.
Nejlepší způsob, jak vykrmiti kuře nebo vepře, jest nechati je neustále žráti. Pivnice, cukrárny a prodejny sodových nápojů budou blahodárným zařízením tenkrát, až lidská zdatnost bude se říditi stejným měřítkem jako pěstování vepřů.
Cenných rad v otázce stravy pro odtučňování lze získati z nauky o moderní zdatnosti. Nechť jde o dělníka ve strojovně nebo o muže, vymýšlejícího plán na burse akcií, jest vždy základním pravidlem osobní zdatnosti, představiti si a rozhodnouti se, co podnikneme dříve, než začneme. Člověk, který si usmyslil, že vykoná určitou věc určitým způsobem, a že jí nechá až bude hotov, vykoná jistě více práce, než kdo se pouští slepě do díla.
Chceme-li se přidržeti této zásady i při dietě, musíme se zbaviti starého přesvědčení, že nutno jísti, dokud nejsme nasyceni, a buď teprve, než zasedneme ke stolu, nebo až když jsme si prohlédli jídelní lístek, musíme se rozhodnouti přesně, co a kolik z toho pojíme. Toto přesné rozhodnutí předem učiněné o nějakém díle, vždy pomáhá je vykonati. Vyvíjí se tak síla vůle, jež jest pouze schopností vymysliti si určitý výkon a dáte si do něho bez váhání a bez kolísání.
Vynikající newyorský obchodník, kterému se podařilo značně zmenšiti svůj objem, doporučuje státi při jídle. Nepokládáme-li tedy jídlo za odpočinek a pohovění, nepodporujeme zvyk jísti do sytosti. Snad by bylo dobré, aby to zkusili lidé, kteří nedovedou uskrovniti se v jídle. Onen pán věří tolik v dobré účinky skrovnější stravy, že zakázal agentům svého závodu uzavříti vůbec nějaký obchod po jedné hodině a obědovati dříve než v jednu. Tak překazil návyk, že obchodní cestující zvali jeho agenty k obědu, dali jim předložiti vybrané věci, tak že s plným břichem a ospalou hlavou vyhověli svému hostiteli a svolili přijmout zboží za žádnou cenu.
Otylost jest příčinou nemoci a smrti. Velmi pronikavá změna názoru lékařů byla nedávno způsobena objevem, že statistiky společností pojišťujících na dožití ukazují, že tlustí majitelé pojistek jsou jim méně nebezpeční než hubení. U otylých majitelů pojistek zjištěn kratší život a větší úmrtnost v každém věku, než u normálních lidí a po třicátém roce věku též u hubených lidí. Ve stáří vykazují hubení lidé menší úmrtnost, než tak zvaní normální lidé, což jest zřejmě následkem toho, že většinou starší lidé jsou tak otylí, že jejich průměrná váha jest větší než ideální váha. A tak ti, kteří byli zařazeni k normálním lidem, jsou ve stáří vlastně příliš tlustí.
Zdá se, že nemoci, jež dále uvádíme, jsou nemoci tlustých lidí. Správněji řečeno, jsou tyto nemoci i otylost důsledkem téže příčiny, totiž přílišného jídla a nedostatečného cvičení. Tato tabulka je příliš závažná, než abychom ji přehlédli. Skutečnost, že čtyřikrát více tlustých, než hubených lidí zemře v prostředních letech na srdeční choroby, velmi zřejmě dokazuje, že přísloví „co je tlusté, je zdravé“, lže.
Tlustí lidé nejsou zdraví, ale naopak, zdraví lidé nejsou tlustí. Velká lež, vyjádřená oním lidovým rčením, kotví ve dvou falešných úvahách: Předně v domněnce, že jest dobře hodně jísti a tloustnouti proto, že potrava jest důležitá pro život a že člověk rád jí; za druhé proto, že opravdu nemocný člověk, který jest blízek smrti, jest jen kost a kůže, a prostá mysl lidu se tedy domnívá, že nejlepším lékem jest krajní opak, totiž otylost.
Tabulka úmrtnosti lidí tlustých (50 liber nad průměr) a hubených (25 liber pod průměr); normální úmrtnost jest vyjádřena číslicí 100.
Zdá se, že svrchu uvedené úvahy, které jsou falešné ve většině případů, jsou v některých případech správné. Tak na příklad tlustí lidé neumírají na souchotiny, to však neznamená, že člověk náchylný k souchotinám se ubrání této nemoci, vykrmí-li se jako vepř. Správněji vysvětlujeme menší úmrtnost souchotinami tlustých lidí asi to, že otylost jest důkazem značných zažívacích schopností, kdežto souchotiny nalézají příznivou půdu právě tam, kde jsou zažívací schopnosti nedostatečné. A tam má otylost i odolnost souchotinám stejnou příčinu, totiž – dobré trávení; dlouhý život však závisí na dobrém zažívání, ale dobře užívaném a ne zneužívaném.
Proč potřebujeme otrub. Zácpa jako nemoc jest podrobněji probrána ve svazku V. K léčení zácpy doporučují se potraviny, které obsahují nejvíce celulosy nebo nestravitelných vláken. První místo z nich zaujímají pšeničné otruby. Účinek otrub je týž nechť jsou požívány s celou pšenicí, v celopšeničném chlebu nebo samy o sobě. Zřejmě pošetilé jest oddělovati otruby od mouky a znovu je přidávati ke stravě. Mouka i otruby, jsou-li od sebe odděleny, nechutnají tak, jako když jsou přirozeně spojeny.
Je-li ve stravě dostatečné množství pšenice a požívá-li se všechna celá, buď jako obilný pokrm nebo jako chléb, budou střeva správně pracovati. Jsme-li však nuceni jísti výrobky z bílé mouky, odpomůžeme tomuto nedostatku požíváním samotných otrub. Pak lze přimíchati otruby k jiným obilným pokrmům, třeba jako ovesnou mouku, nebo je svaříme a jíme se smetanou a cukrem jako jiní obilniny. Asi tři plné lžíce otrub denně dodají stravě ono množství, jež bylo odstraněno z bílé mouky, kterou obyčejně jíme.
Požívání otrub jest hlavně odůvodněno tím, že obsažená v nich nestravitelná celulosa zvyšuje činnost střev, ale z toho se nesmí usuzovati, že otruby jsou pouze odpadkovou potravinou. Jsou bohaté na soli, vitaminy a dusíkaté látky a obsahují mimo nestravitelnou celulosu též jakési množství stravitelných uhlohydrátů. Svým složením se podobají otruby listnaté zelenině, která je též výborným prostředkem ke zvýšení činnosti střev.
Slovo „nestravitelný“ má dvojí význam. Jeden se týká nemožnosti stráviti potravu, která by měla býti strávena, druhý znamená nestravitelnost bezcenných látek, které zvětšují množství stravy a na něž nepůsobí žaludeční šťávy. Nestravování tuků nebo uhlohydrátů a hlavně látek dusíkatých škodí, protože se tyto nestrávené látky rozkládají a otravují celý tělesný systém. Naopak celulosa sice také není stravována, ale nerozkládá se, a její přítomnost je velmi prospěšná, protože dráždí střeva k činnosti a urychluje odstraňování všech zbytků potravy a zkažených látek tělesných, vyměšovaných střevy, které by byly velmi škodlivy, kdyby zůstaly v těle.
Obyčejně je rozšířeno nesprávné mínění o původu látek, které vycházejí ze střev. Velmi malá část výkalů zdravého organismu je skutečně nestrávená potrava, vyjma celulosu, a skládá se ze zbytků zažívacích šťáv a z látek vyměšovaných ve střevech. Člověk se původně živil rostlinnou potravou, obsahující značné množství celulosy. Jeho střeva jsou dosti velká, aby pojala tyto zbytky. Neodstává-li se jich, nepracují tak rychle, jak bylo v plánu přírody, a zkažené látky jsou v nich příliš dlouho zadržovány. Táž zásada platí pro všechna zvířata v různé míře a řídí se jejich stravou.
Obvyklá strava civilizovaných lidí je znetvořena odstraněním vnějších částí obsahujících celulosu. To je velmi škodlivé z důvodů chemických i mechanických. Správně rozdělená potrava, složená z celého zrní, zeleniny, ovoce, ořechů, mléka a vajec, nikdy nezpůsobí zácpu, ovšem vyjmeme-li některé případy vleklé zácpy, která vyžaduje jiný způsob léčení, než správnou stravou. Naopak, když ústrojí uvyklo poněkud stravě chudé na celulosu, přivodí někdy přírodou předepsané množství celulosy příliš rychlý pohyb střev a bývá příčinou nedostatečného zažívání i dobře stravitelných potravinových látek. V některých případech je příčinou průjmu.
Někteří lidé shledají, že musí následkem nepřirozeného života v minulosti zvláště pečovati, aby činnost jejich střev byla správná. Tuto individuální otázku lze řešiti pouze způsobem, který musí každý sám vyzkoušeti. Ve většině případů stačí různé množství celopšeničného chleba. Nestačí-li pouze chléb, jezme též otruby. Jíme-li hodně listnaté zeleniny a vláknitého ovoce, stačí menší množství chleba a otrub. Má-li požívání těchto látek za následek příliš rychlé procházení stravy střevem, vynechme její vláknité části a dodejme stravě větší množství solí a vitaminů mléčných výrobků. Protože přírodní potraviny bohaté na soli a vitaminy obsahují též hojně vláken je hodně druhů vláknitého obsahu, takže si každý může vybrati stravu vzhledem k obsahu celulosy, aniž se vracel k bílé mouce nebo k masité stravě, která postrádá všech těchto důležitých prvků.
Ačkoli množství celulosy nebo vláken jest hlavním činitelem řídícím pohyb střev, mají také jiné nevláknité potraviny různé účinky. Škroby jsou lepším stavícím prostředkem, než cukry, a dusíkaté látky lepším, než tuky. Malé množství mléka je stavící prostředek, kdežto úplně mléčná strava je prostředek počišťovací. Sladké ovoce je mírný počišťovací prostředek, protože obsahuje celulosu a cukr. Potravinové oleje jsou rovněž počišťovacím prostředkem, užívá-li se jich v přílišném množství, neboť nestrávená část jich působí jako mazadlo. Čištěné nerostné oleje nejsou vůbec potravinou, protože jsou úplně nestravitelné. Jako lék proti zácpě působí nerostné oleje stejně jako celulosa, protože procházejí střevy nestráveny. Mimo to působí též jako mazadlo. Doporučuje se požívati je pouze v případech, které nelze vyléčiti změnou stravy. Doporučuje se však užíti jich raději, než různých počišťovacích léků, které působí umělý průjem.
Agar je zvláštní druh celulosy z mořské chaluhy. Je nestravitelný a účinkuje podobně jako otruby, je však jemnější. Jsou-li otruby prostředkem příliš dráždivým, lze užíti místo nich agaru, je však dražší a nelze si jej snadno opatřiti.
Zdroj: Dokonalá zdravověda pro praktický život, Nakladatelství Sfinx 1924