Schodek českého zemědělství bude letos zřejmě opět rekordní. Česko zůstává levným lánem a chlévem Evropy. Zemědělský svaz ČR uvádí, že do konce roku se může propadnout až na 45 miliard korun. Dříve svaz mluvil o tom, že může stoupnout nad loňských rekordních 40 miliard Kč.
Samotná primární zemědělská produkce naší země není slabá, což nejnověji dokládají čísla k zemědělské produkci za třetí letošní čtvrtletí, která zveřejnil ČSÚ. Potíž je v tom, že tuzemská zemědělská produkce je levná. Jinými slovy, jsme schopni sklidit dost obilí a jsme schopni chovat dost dobytka či drůbeže. Dokonce tolik, že pokud by se náš zemědělský zahraniční obchod počítal na tuny, dosahujeme už od počátku tisíciletí přebytku.
Jenže z velké části bohužel vyvážíme levnou, jen málo zpracovanou produkci. Takže zhusta exportujeme třeba krmiva, obiloviny, olejnatá semena, živá zvířata, minerální vodu či čerstvé mléko.
Takováto produkce sice hodně váží, ale málo stojí. Cena jednoho kilogramu takového vývozu je prostě nízká. A co hůř, je stále nižší.
Docela jiná situace panuje v oblasti zemědělského dovozu. Dovážíme totiž zemědělskou produkci s vyšší mírou zpracování. Jedná se třeba o sýry, tvaroh, vepřové maso nebo čokoládu. Kilogram dovozu tak stojí více než kilogram vývozu. A tyto nůžky se navíc rozevírají.
Česko je levným chlévem a levným lánem Evropy, to je kámen úrazu našeho agrárního zahraničního obchodu. Co s tím? Pomohla by silnější vývozní orientace na méně rozvinuté země. Do nich jsme totiž schopni vyvážet zemědělskou produkci s vyšší mírou zpracování.
Bohužel, teritoriálně vykazuje český zemědělský zahraniční obchod příliš silnou orientaci naopak na rozvinuté ekonomiky, pro které jsme oním levným lánem a chlévem. Šedesát procent obratu tuzemského agrárního zahraničního obchodu se uskutečňuje jen s pěti zeměmi, a to s Německem, Slovenskem, Polskem, Rakouskem a Maďarskem. Neblaze se v tomto případě projevuje podřízenost české zahraniční obchodní politiky pravidlům společné obchodní politiky EU, která omezuje možnost větší teritoriální pestrosti tuzemského agrárního zahraničního obchodu.
Benzín je nejlevnější od dubna, pohonné hmoty zlevňuje sílící koruna
Ceny pohonných hmot v ČR v uplynulém týdnu dále klesly, i když méně výrazně než o týden dříve. Benzín zlevnil o osm haléřů a prodává za 32,25 koruny za litr, tedy nejlevněji za poslední více než půlrok. Naposledy byl benzín levnější začátkem dubna. Nafta zlevňuje méně výrazně než benzín, a sice o čtyři haléře na 31,83 koruny za litr. V příštím týdnu budou ceny stagnovat na stávající úrovni, je změny budou maximálně v jednotkách haléřů.
Důvodem očekávané stagnace v cenách benzínu a nafty v ČR je pozvolný vzestup cen ropy na světovém trhu, který probíhá prakticky od začátku října. Cena ropy Brent se během října dostala z minim pod 57 dolary za barel na více než 62 dolarů koncem měsíce.
Důvodem byl opětovný růst napětí na Blízkém východě, související s nárůstem ozbrojených střetů. Boje zintenzivnily poté, co oblast vyklidila americká vojska a Turecko zahájilo ofenzivu na severosyrském území. Kromě syrského režimu je do situace zataženo také Rusko, které má společně s Damaškem poskytovat Kurdům ochranu právě před tureckou ofenzivou. Třaskavost a geopolitický přesah blízkovýchodní situace tak opětovně zintenzivnily, což potenciálně ohrožuje dodávky ropy z regionu. Výsledkem je právě tlak na růst cen ropy a s obvyklým zpožděním zhruba dvou týdnů tedy také pohonných hmot v ČR.
Tento tlak však nyní tlumí koruna, která posiluje vůči americkému dolaru. Dolar se prodává za zhruba 22,86 koruny a je tak vůči české měně nejslabší od druhé poloviny července. Vzhledem k tomu, že ropa se v dolarech obchoduje, klesá korunová cena barelu ropy, tudíž vzniká tlak na pokles cen, jenž zapůsobí proti zmíněnému tlaku na jejich vzestup.
České řidiče kromě silnější koruny může těšit i to, že benzín je momentálně v Česku levnější než v okolních zemích, s výjimkou Polska. V Německu, Rakousku, na Slovensku i v Maďarsku vyjde benzín řidiče v průměru dráž než v Česku. Nafta je pak dražší v Německu, Rakousku i na Slovensku, v Polsku a Maďarsku ale vyjde levněji.
Příčinou méně výrazného vyhlíženého zlevnění nafty v porovnání s benzínem je i nadcházející zimní motoristická sezóna. Rafinérie se přeorientovávají na produkci takzvané zimní, nebo dokonce arktické varianty nafty, která je odolnější vůči chladnějšímu, ba přímo mrazivému počasí. Evropské normy žádají úpravu výrobní kvality zimní či arktické nafty, jež se v ČR prodává především v horských oblastech, prostřednictvím přidávání většího množství řídké petrolejové frakce, která tuhne třeba až při minus padesáti stupních Celsia. Tyto petrolejové frakce jsou letos, podobně jako loni, poměrně drahé, což se pak projevuje právě výraznějším cenovým růstem, resp. pomalejším zlevňováním nafty, či dokonce její přechodně vyšší cenou v porovnání s benzínem, jako tomu bylo během loňské zimní motoristické sezóny.
Christine vs. Greta: Vyhlížejme zásadní střet stávající podoby centrálního bankovnictví s mohutnícím environmentálním hnutím, obé je neslučitelné
Už tento pátek stane v čele Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Jedna z největších výzev, před níž stojí, je ta, že bude muset v jistém okamžiku „kápnout božskou“. „Ano, Greto, ultra-expanzivní měnová politika centrální banky jde přesně proti tomu, co se svým hnutím žádáte.“
Expanzivní měnová politika totiž možná umí přechodně „nakopnout“ spotřebu a investice, ale způsobuje současně přesun pracovní síly do méně produktivních odvětví, například do nemovitostního. Takže se více staví, ale méně vynalézá. Věda a výzkum pláče. Píše se o tom třeba ve studii Labour Reallocation and Productivity Dynamics: Financial Causes, Real Consequences (studie Banky pro mezinárodní platby č. 534 z roku 2015).
Něco podobného psala také současná hlavní ekonomka Mezinárodního měnového fondu, Gita Gopinathová. Gopinathová s kolegy publikovala roku 2015 studii Capital Allocation and Productivity in South Europe (studie Národního úřadu pro ekonomický výzkum USA, č. 21453), která je také vlastně nepřímou kritikou eura. Příliš nízké úrokové sazby, které euro Španělsku a dalším zemím jihu eurozóny v minulém desetiletí přineslo, nafouknuly tamní realitní bublinu. Ta odsála produktivní zdroje z dalších částí ekonomiky. Takže se překotně stavěly golfové rezorty a plážové vily, které pak prodávali třeba vystudovaní jaderní fyzici v roli realiťáků. Holt, reality kvůli manipulaci s úroky přechodně, uměle vynášely znatelně více než fyzika. Ve výsledku se zase více stavělo, než vynalézalo. Když fyzik prodává plážové bungalovy, nemá pochopitelně na vynalézání čas.
Když pak koncem minulého desetiletí španělská bublina splaskla, zůstaly z rezortů „města duchů“. Náš jaderný fyzik, co se stal raději realiťákem, už se k fyzice nevrátil, přeregulovaný trh práce mu totiž v čase krize neumožnil získat práci. Takže místo toho raději odjel učit španělštinu do východní Evropy. A učí jí tam dodnes.
Co z toho plyne? Nízké úrokové sazby mohou dlouhodobě negativně dopadat na produktivitu, zvláště v kombinaci s přeregulovaností. Fyzik, místo aby zkoumal, bádal a vynalézal, učí španělštinu. Říká se tomu hystereze. O neblahé hysterezi měnové politiky a dlouhodobě stlačovaných úrokových sazeb se píše v letošní studii Banky pro mezinárodní platby č. 817, nazvané Monetary Policy Hysteresis and the Financial Cycle.
Města duchů nejsou jedinou strašidelností, ke které příliš nízké úroky vedou. Další jsou zombie firmy. Píše se o nich opět pod hlavičkou Banky pro mezinárodní platby, ve studii The Rise of Zombie Firms: Causes and Consequences (BIS Quarterly Review, září 2018). „Zombíci“ jsou nepříliš produktivní firmy, které tak tak přežívají, i když měly dávno zbankrotovat. Při vyšších úrocích by se tak stalo, ale takto zůstávají a „zaclánějí“ produktivnějším, vynalézavějším. Náš fyzik tedy stále učí španělštinu ve východní Evropě, ačkoli kdyby viděl boom vědy a výzkumu ve své domovině, třeba by se i vrátil. Byl by o něj zájem. Byl by zájem o kdekoho, jako před více než deseti lety, kdy byl zájem o kdekoho, včetně fyziků, v oblasti nemovitostí. Boom v oblasti vědy a výzkumu je ale zpravidla méně spekulativní, zdravější a udržitelnější než ten v realitách, neboť věda a výzkum jsou daleko produktivnějším segmentem, takže si na svůj boom „dokáží vydělat“.
„Zombifikace“ španělské podnikové sféry a stále příliš nízké úrokové sazby ale brání boomu vědy a výzkumu, protože potlačují proces kreativní destrukce. Filadelfská pobočka americké centrální banky letos píše ve studii The Firm Size and Leverage Relationship and Its Implications for Entry and Concentration in a Low Interest Rate World (studie č. 19-18) právě o tom. Nízké úroky způsobují pokles vzniku nových firem a vedou k určitému zakonzervování celých odvětví. Fyzik raději stále učí španělštinu.
„Takže ano, Greto,“ bude muset časem přiznat Christine, „naše expanzivní měnová politika způsobuje, že se více staví a spotřebovává, leckdy i plýtvavě, ale méně bádá, zkoumá, vynalézá a objevuje.“ A doplnit: „Ano, Greto, umíme přechodně povzbudit investice a spotřebu, ale hlavně jen extenzivně – tak, že lidé pořizují více domů a aut, s rizikem bubliny. Neumíme už tolik povzbudit intenzivní růst, ten naopak zabíjíme. Myslím růst daný třeba právě vynalézáním šetrnějších postupů při nakládání s přírodními zdroji. Ano, Greto, to je také růst.“ Fyzik, co k němu mohl přispět, teď nepříliš produktivně radši učí španělštinu – ekonomika o něj takto asi navždy přišla
Eurostat: Česko doplácí na slabé zastoupení vědy a výzkumu a obecněji pozic s vyšší přidanou hodnotu, zato v průmyslu společně s Irskem dominuje celé EU
Česká republika byla loni druhou nejprůmyslovější ekonomikou Evropské unie. Vyplývá to z nových údajů Eurostatu, které zachycují podíl jednotlivých odvětví ekonomiky na její hrubé přidané hodnotě. V ČR se loni průmyslová výroba podílela na přidané hodnotě z 30,5 procenta. Průměr EU přitom činil 19,1 procenta. Průmyslovější zemí než ČR je z pohledu statistiků v celé EU už jedině Irsko. V Irsku průmyslová výroba loni představovala 36,5 procenta hrubé přidané hodnoty.
Irský výsledek je však třeba brát s určitou rezervou. Do roku 2014 byla nejprůmyslovější zemí EU Česká republika, v roce 2015 ji však překonalo právě Irsko, když podíl průmyslu na jeho přidané hodnotě z roku na rok mohutně vzrostl z 24,5 na 39 procent. Takový nárůst je vskutku nevídaný a ojedinělý a Eurostat jej vysvětluje zintenzivňující globalizací a přesuny závodů nadnárodních korporací jak v rámci Evropy, tak celosvětově. Mezi lety 2014 a 2015 také nevídaně stoupl irský hrubý domácí produkt. Do určité míry se tak jedná o jistou statistickou anomálii a z hlediska tradiční průmyslové produkce zůstává premiantem v jejím podílu na přidané hodnotě stále Česko.
Vysoký podíl průmyslové výroby na hrubé přidané hodnotě je ale v Česku vykoupen velmi nízkým podílem aktivit s vysokou přidanou hodnotou, které vyžadují vysokou úroveň kvalifikace. A to zejména v oblasti vědy a výzkumu, ale také v oblasti práva, účetních a finančních služeb, managementu, architektury, inženýrství či v oblasti dalších technických, případně analytických oborů. V souhrnu se celý tento segment loni podílel na přidané hodnotě české ekonomiky pouze 6,9 procenta. V celé EU už nižší podíl u dané položky zaznamenaly pouze Bulharsko a Řecko. Průměr za EU jako celek přitom činil 11,5 procenta.
Nová data Eurostatu tak dokládají, že Česko je stále až příliš závislé na průmyslové výrobě. Zato podíl aktivit s vysokou přidanou hodnotou je poměrně nízký, vlastně jeden z nejnižších v EU. Z toho plynou další, spíše stinné stránky tuzemské ekonomiky. Například ta, že Češi vykazují poměrně vysoký počet odpracovaných hodin ročně, který je například citelně vyšší než počet hodin odpracovaných Němci. Přitom mzdová úroveň v Česku za tou německou stále propastně zaostává. Klíčovým důvodem je právě nižší zastoupení aktivit s vyšší přidanou hodnotou na tvorbě přidané hodnoty celé české ekonomiky. Už z laického pohledu je zřejmé, že jestliže se během pracovní doby přidá poměrně nízká nově vytvořená hodnota, musí být pracovní doba za celý rok o to delší, aby se vzniklá ztráta alespoň částečně kompenzovala.
Data Eurostatu tak potvrzují, že relativně nízké české mzdy jsou spíše než rozmarem vlastníků podniků a zaměstnavatelů odrazem struktury celé české ekonomiky.
Česko stále patří v čerpání evropských peněz k podprůměrným státům EU. Programové období končí příští rok a proplacenu má zhruba třetinu
Ačkoli Česká republika letos oproti loňsku zrychlila tempo čerpání evropských peněz, z celounijního pohledu patří v čerpání stále k podprůměrným státům. K dnešnímu dni se podíl proplacených dotací z celkového přiděleného objemu zvýšil na 34 procent, jak vyplývá z průběžně aktualizovaných údajů Evropské komise. Průměrné číslo za celou EU přitom činí 36 procent.
ČR je tak v čerpání opravdu stále podprůměrná. Hůře než Česko je na tom osm států, zatímco koncem srpna letošního roku to bylo jen šest států. Za necelé dva měsíce si tedy Česko v mezinárodním srovnání polepšilo o dvě příčky, což je příznivý vývoj, který však nelze přeceňovat. Například Finsko už má proplaceno 62 procent přidělených dotací. Je ovšem pravda, že třeba zrovna Finsko má celkově přidělen mnohem menší objem dotací než ČR, v běžícím programovém období je tento objem zhruba jen čtvrtinový. A protože je snazší rozdělit méně peněz než více, je Finsko v určité výhodě, což částečně vysvětluje jeho rychlejší čerpání.
Větší objem než ČR však už mají proplacený i země, jimž byl přidělen vyšší objem dotací, ať už jde o Polsko, Francii, Německo či Portugalsko. Česká republika tak stále v čerpání vykazuje rezervy, což je zvláště varovné s blížícím se koncem programového období. Ten nastane v příštím roce, avšak období bude „dobíhat“ i v letech následujících, kdy se bude zřejmě opět překotně dočerpávat. Tak jako po skončení minulého programového období v roce 2013, kdy zejména rok 2015 poznamenalo právě až příliš překotné dočerpávání, které je leckdy „čerpáním pro čerpání“. Financovány jsou tedy projekty, které by třeba ani financovány být nemusely nebo neměly, jen proto, aby se prostředky dočerpaly. Je tristní, že ČR dosud nedokázala větší objem prostředků uspokojivě a strategičtěji použít na rozsáhlé, dlouhodobé projekty typu vybudování kvalitní dálniční a železniční infrastrukturní sítě. (31.10.2019)
