Komentář Martina Dozrála, generálního ředitele společnosti SOLODOOR
V omezení agenturních pracovníků na deset procent celkového počtu zaměstnanců ve firmách nevidím žádný přínos. Nenajdeme zde benefit pro samotné firmy a agentury, které tyto zaměstnance najímají, ale ani pro zaměstnance ze zahraničí nebo České republiky, a také z této situace nebude profitovat stát. Tito zaměstnanci totiž vykonávají práci, o kterou mezi českými občany není zájem, a proto pouze zaplňují mezeru na pracovním trhu. Zavedením kvót se rozhodně nezlepší jejich podmínky a finanční ohodnocení.
Agenturní zaměstnanci nezvyšují nezaměstnanost
Zcela jistě tito zaměstnanci neberou práci Čechům. Na úřadech práce nečekají fronty potenciálních zaměstnanců do výrobních nebo zemědělských podniků. Mezi Čechy zkrátka není poptávka po pracovních pozicích ve fabrikách nebo v zemědělství. Zavedení kvót by znamenalo pouze růst nákladů na straně výrobcům bez možnosti zvýšení jejich výrobní kapacity. Na jednu stranu denně posloucháme vize budoucnosti, kde se Česká republika bude profilovat v oborech a profesích s vysokou přidanou hodnotou, a na straně druhé je tu i při prakticky nulové nezaměstnanosti snaha začít českými zaměstnanci obsazovat ta nejméně kvalifikovaná pracovní místa a nahrazovat jimi cizince. Česká republika si musí vybrat, zda chce, aby její občané vykonávali maximálně kvalifikovanou práci s odpovídajícím platovým ohodnocením, nebo zda chce, aby Češi byli chudým a nekvalifikovaným obslužným aparátem bohaté západní Evropy.
Některá odvětví se bez agenturních zaměstnanců neobejdou
Výrobní podniky a zemědělci, ale i další podnikatelské subjekty jsou v mnoha případech na agenturních zaměstnancích závislí. V naší továrně bychom byli těsně na hranici navrhovaných 10 %. Velmi často však potřebujeme navýšit po omezené období výrobní kapacitu, což jsme schopni pokrýt pouze pomocí agenturních pracovníků. Desetiprocentní kvóta by nám to ale neumožnila, potýkali bychom se s problémy, jak dynamicky uspokojovat kolísající poptávku a klesala by nám konkurenceschopnost. V konečném důsledku by došlo k omezení výroby, resp. nevyužití maximální kapacity, snížení tržeb, zisku a pochopitelně odvodů do státní pokladny.
Pokud by takový návrh prošel, bude to pro některé podniky likvidační. Většinou ne hned, ale propad konkurenceschopnosti způsobí, že je na globálním trhu v řádu let nevyhnutelně nahradí flexibilnější firmy.
Kvóty nejsou řešením pro zlepšení podmínek
Kvóty určitě nezlepší pracovní podmínky agenturních zaměstnanců, nebo nezvýší jejich mzdy. Pouze zvýší náklady firem. U nás mají agenturní pracovníci stejné platové ohodnocení jako kmenoví zaměstnanci, podmínky ubytování jsou na agentuře, ale dbáme na to, aby to byly vždy kvalitní ubytovny, často pronajaté byty a domy. V dnešní době je šikovný a spolehlivý zaměstnanec tím nejcennějším, co každá firma má, a je jedno, zda jde o kmenové nebo agenturní pracovníky. Hlad po lidech ochotných pracovat je obrovský. Kdo se nechce o své lidi postarat a zajistit jim slušné podmínky, rychle o ně přijde a žádné kvóty na této neúprosné logice nic nezmění.
Kdo bude benefitovat?
Nevidím zde přínos pro zaměstnance, zaměstnavatele, ani stát. Nemyslím si, že toto téma mezi lidmi rezonuje a zaměstnávání agenturních zaměstnanců je pro veřejnost reálný problém. Dovedu si představit, že pro menší město kolem 10 000 obyvatel, kde se chystá otevřít provozovna s 500 agenturními zaměstnanci, bude toto tématem, ale ne z důvodu, že by se místní báli o práci nebo kvůli jejich úzkostlivé péči o pracovní podmínky agenturních pracovníků.
Ekonomika potřebuje nastartovat, tento krok omezí výrobu, služby, tzn. i příjmy do státní kasy. A jak jsem již uvedl, pro mnohé zaměstnavatele to bude neřešitelné!
