Proč nebývale zdraží regulovaná cena elektřiny?

Komentáře Lukáše Kovandy

Češi začínají pořádně platit za Green Deal EU a od zdražení dané válkou už jim vláda nepomůže.

Zdražení regulované složky plateb za elektřinu domácnostem o 71 procent je nebývalé. Meziročně totiž zpravidla dochází ke změnám v rozsahu jednotek procent, a to často spíše nižších jednotek. Jistou výjimkou byl loňský rok, kdy Energetický regulační úřad redukoval regulovanou složku o bezmála sedmnáct procent. Jakkoli toto snížení bylo nebývale rozsáhlým meziročním pohybem, v porovnání s nyní zamýšleným zdražením, o oněch 71 procent, byl jeho rozsah pouze zhruba čtvrtinový.

Energetický regulační úřad v markantním navrhovaném zvýšení regulované složky zohledňuje zejména to, že cena silové elektřiny je v Česku stále na poměrně vysoké úrovni, a to navzdory razantnímu poklesu v porovnání s loňskými astronomickými maximy. Cena silové elektřiny kupované na rok dopředu je nyní v Česku zhruba o 230 procent vyšší, než odpovídá průměru let 2014 až 2019.

Růst cen silové elektřiny v řádu stovek procent odráží několik faktorů. Zejména se jedná o dopady války na Ukrajině a odstřihávání podstatné části EU od relativně levných ruských energií, zejména plynu. Dále jde o důsledek zelené agendy EU, jejímž klíčovým cílem je – v souladu se souborem regulací v podobě Green Dealu EU – dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. S tím je spojeno například zdražování emisních povolenek. Cena emisní povolenky EU v posledních pěti letech vzrostla o zhruba 400 procent. Ve vyšší ceně silové elektřiny se odrážejí také další faktory, jako je například německá energetická transformace – takzvaná Energiewende – a s ní související odklon Německa od provozně relativně levné výroby jaderné elektřiny.

Rapidní růst cen silové elektřiny je na evropských burzách, i v Česku, patrný zvláště od druhé poloviny roku 2021. V příštím roce jej tedy lidé v Česku pocítí dosud nejpalčivěji právě i v regulované složce svých plateb za elektřinu. Relativně drahá silová elektřina totiž zvyšuje náklady na elektřinu určenou na krytí ztrát a taktéž obecně náklady na poskytování podpůrných služeb. Od roku 2021 také vzrostly náklady na investice v elektrizační soustavě, které odrážejí vyšší ceny stavebních prací i materiálů.

Dalším zdrojem růstu regulované složky ceny elektřiny je zásah vlády v podobě ukončení platby příspěvku za obnovitelné zdroje energie. V příštím roce bude tato platba uskutečňována samotnými domácnostmi a firmami, nikoli z prostředků veřejných rozpočtů. Vláda tím chce přispět k ozdravení veřejných financí.  Letos platbu odpouštěla – brala ji tedy na sebe –, aby ekonomice od drahých energií alespoň částečně ulevila. Po poklesu cen silové elektřiny má nyní vláda zjevně pocit, že této úlevy už dále není třeba.

Vláda na domácnosti a firmy přenáší od příštího roku opět také platby související se zmíněnými technickými ztrátami v přenosové a distribuční soustavě nebo rovněž uvedené platby na podpůrné služby.

V nárůstu cenu regulované složky elektřiny se tak odráží jak vlastní markantní zdražení silové elektřiny na burzách EU, které je zvláště patrné v letech 2022 a 2023, a pak také fakt, že na rozdíl od letoška už vláda nebude od drahých energií domácnostem a firmám ulevovat za cenu nárůstu veřejného zadlužení.

Česká ekonomika se propadá více, než jsme se obávali

Hrozí jí celoroční pokles.

Tuzemské ekonomice se v letošním třetím čtvrtletí nedařilo. Podle zveřejněných předběžných odhadů ČSÚ se propadla více, než se prakticky všichni ekonomové domnívali ve svých prognózách. Meziročně ztratila 0,6 procenta, zatímco konsensus ekonomů mínil, že to bude jen 0,3 procenta. Mezičtvrtletně pak měla stagnovat, tedy vykázat nulový růst, ve skutečnosti se ale propadla o 0,3 procenta.

Klíčovým důvodem výraznějšího než očekávaného poklesu je pokračující obava domácností z dalšího ekonomického vývoje, jak co se týče obecné inflace, tak cen energií. Domácnosti proto už řadu čtvrtletí v řadě škrtí své výdaje, které se stále nedostaly na předpandemickou úroveň. Skoro se až zdá, že mezi domácnostmi v pandemii zakořenil vzorec méně konzumního chování tak hluboce, že je ve značné míře přítomen stále i dnes a je otázkou, zda nejde o trvalejší změnu, až jakési „nové paradigma“.

Vedle slabší spotřeby domácností se na výraznějším než předpokládaném hospodářském propadu podílejí také strasti průmyslové výroby, zejména autoprůmyslu. Přes léto se opět zkomplikovala situace s dodávkami komponent, například kvůli záplavám ve Slovinsku. Tuzemskému průmyslu pochopitelně nesvědčí ani pokračující německá koketerie s možným zabřednutím do recese.

Česká ekonomika tak za celý letošní rok nejpravděpodobněji skončí v pásmu „červené nuly“, konkrétně vykáže pokles o 0,1 procenta.

Bitcoin slaví 15. narozeniny

Bude do něj investovat i Česká národní banka?

Před rokem touto dobou bitcoin, tedy nejstarší a nejrozšířenější světovou kryptoměnu, mnozí odepisovali a vyhlíželi jeho definitivní krach. Už poněkolikáté se ale spletli. Vždyť jen od počátku letošního roku se bitcoin zhodnotil o zhruba 110 procent z lednového „dna“ pod 17 tisíci dolary. V minulém týdnu dokonce svoji cenou překročil hodnotu 35 tisíc dolarů, a to poprvé od května 2022.
Přesně před patnácti lety, 31. října 2008, pseudonym Satoshi Nakamoto zveřejnil „white paper“ k bitcoinu, tedy jakousi jeho zakládací listinu. Bitcoin se tak v solidní kondici dožívá patnácti let věku. Je v rozpuku puberty, ale výkyvy jeho ceny jsou mnohem slabší než před pár lety, takže působí vyzráleji než snad kdykoli ve svém dosavadním „životě“.

Bitcoinový fond

Důvodem nynějšího výrazného oživení zájmu o investice do bitcoinu jsou především stále intenzivnější spekulace o již brzkém schválení fondu, který by ve Spojených státech umožňoval přímé investice do bitcoinu na okamžitém trhu s ním. Dosud takový fond ve Spojených státech neexistuje, přestože různé společnosti o jeho zřízení usilují již více než deset let. Pokud by takový fond vznikl, lze předpokládat, že zásadně přispěje k usnadnění a popularizaci investic do bitcoinu mezi drobnými investory v USA. Bitcoin by tak získal nový početný okruh potenciálních investorů, a navíc by upevnil svoji pozici coby již celkem standardního investičního aktiva.
O schválení takového bitcoinového fondu se nyní snaží hned několik společností, včetně zvučných a dobře zavedených jmen konvenčního finančnictví, jako jsou BlackRock nebo Fidelity. BlackRock představuje největšího správce aktiv na světě a podílí se třeba i na správě investic rezerv České národní banky. Pokud by takovéto společnosti disponovaly svým bitcoinovým fondem, velmi pravděpodobně dojde k výraznému rozšíření okruhu jeho vlastníků a uživatelů. Což pochopitelně už nyní – v rámci dané spekulace – podporuje vzestup ceny bitcoinu. A s ním i řady dalších kryptoměn, jichž nyní existují již tisíce.
Spekulace o brzkém zřízení bitcoinového fondu, nebo dokonce hned několika takových fondů, neboť žadatelů je několik, v minulém týdnu na sociálních sítích přiživila rychle se šířící zjištění analytika Bloombergu Erica Balchunase. Ten na platformě X upozornil, že organizace zajišťující clearing a vypořádávání obchodů na amerických burzách – Depository Trust and Clearing Corporation – již přidělila takzvaný ticker (neboli při investování a obchodování oficiálně používanou zkratku) fondu jménem iShares Bitcoin Trust. Což je právě obchodní název zamýšleného bitcoinového fondu společnosti BlackRock. Přidělení tickeru ještě sice neznamená formální schválení fondu, avšak jde o poměrně spolehlivý signál, že takové schválení může být „na spadnutí“.
Bitcoin se v posledních letech stále více chová jako konvenční technologická akcie, což je pro mnohé – vedle stále pravděpodobnějšího zřízení bitcoinového fondu spravovaného společnostmi typu BlackRock – dalším dokladem jeho zralosti. Nabízí se tak otázka, zda by se k investicím do této kryptoměny mohly po patnácti letech existence osmělit také centrální banky, včetně té tuzemské. Ostatně víme už, že právě BlackRock se podílí na správě i jejích investic.

Proč jen akcie Applu či Tesly?

V letošním třetím čtvrtletí ČNB citelně navýšila své investice v řadě amerických technologických firem. Ve společnostech jako Apple, Tesla či Microsoft zvýšila své dosavadní investice o zhruba 50 procent, plyne ze záznamů pro americkou Komisi pro burzy a cenné papíry, z nichž cituje prestižní americký finanční týdeník Barron’s.
Své investice na amerických burzách ČNB letos přes léto podle týdeníku rozšířila o 1,88 miliardy dolarů, a to z 4,4 miliardy koncem června na 6,28 miliardy koncem září. To v přepočtu dle průměrného kursu letošního třetího kvartálu odpovídá navýšení amerických investic ČNB o bezmála 42 miliard korun.
Co se týče konkrétně akcií Applu, těch letos od července do září ČNB pořídila celkem 818 501 kusů, takže ke konci září jich měla celkem zhruba 2,6 milionu. Průměrná cena akcie Apple v přepočtu do české měny přitom letos ve třetím čtvrtletí činila zhruba 4067 korun. ČNB tudíž jen za akcie Applu dala od července do září 3,33 miliardy korun.
Akcií Tesly v letošním třetím čtvrtletí ČNB pořídila 163 682 (celkem jich ke konci září měla 482 573 kusů) a stály ji průměrně zhruba 257 dolarů za kus. Od července do září za ně dala tedy přibližně miliardu korun.
Když tedy takto poměrně masivně ČNB investuje do akcií technologických firem, proč by vskutku nemohla dát alespoň zlomek celkového objemu investovaného do amerických technologických firem právě do bitcoinu? Ano, bitcoin je stále mnohem kolísavější, tedy rizikovější. Přesto se stále těsněji vyvíjí v souladu s vývojem cen technologických akcií, přičemž navíc nabízí potenciálně mnohem vyšší zhodnocení. Je škoda se o takového zhodnocení připravit. V BlackRocku si to už uvědomili; uvidíme, zda i v ČNB.

Česká národní banka v létě nakupovala v Americe

Desítky miliard utratila za akcie Applu, Tesly, Microsoftu a řady dalších amerických firem. Na Applu a Tesle ale od té doby už stihla prodělat skoro půl miliardy.

Česká národní banka v letošním třetím čtvrtletí citelně navýšila své investice v řadě amerických firem. Ve společnostech jako Apple, Tesla či Microsoft zvýšila své dosavadní investice o zhruba 50 procent, plyne záznamů (zde) pro americkou Komisi pro burzy a cenné papíry, z nichž cituje finanční magazín Barron’s (zde).

Co se týče konkrétně akcií Applu, těch letos od července do září ČNB pořídila celkem 818 501 kusů, takže ke konci září jich měla celkem zhruba 2,6 milionu. Průměrná cena akcie Apple v přepočtu do české měny přitom letos ve třetím čtvrtletí činila zhruba 4067 korun. ČNB tudíž jen za akcie Applu dala od července do září 3,33 miliardy korun.

V porovnání s průměrnou dolarovou cenou akcií Applu v letošním třetím čtvrtletí jsou nyní akcie výrobce iPhonů o 7,5 procenta níže. Kdyby tedy ČNB svůj nákup akcií Applu neuskutečnila ve třetím čtvrtletí, ale až dnes, mohla nakupovat levněji, o přibližně jedenáct milionů dolarů, tedy bezmála o 260 milionů korun.

Ještě výrazněji ČNB zjevně prodělává na akciích Tesly. Ty v letošním třetím čtvrtletí, kdy jich pořídila 163 682 (celkem jich ke konci září měla 482 573 kusů) stály průměrně zhruba 257 dolarů za kus. Nyní je to zhruba 200 dolarů. Pokud by je tedy ČNB pořídila nyní namísto třetího čtvrtletí, ušetřila by průměrně zhruba 57 dolarů za akcii, neboli v přepočtu zhruba 216 milionů korun.

Jenom na akciích Applu a Tesly tak ČNB od léta prodělává bezmála půl miliardy korun.

ČNB do akcií investuje část svých devizových rezerv. Ty vznikají zejména v souvislosti s prováděním měnové politiky, jejímž klíčovým cílem je péče o cenovou stabilitu, tedy hlavně snaha o dosahování míry inflace ideálně ve výši dvou procent, případně poblíž této cílové hodnoty.

Ke konci letošního září činily devizové rezervy ČNB bezmála 3,2 bilionu korun. Stále tak odpovídají bezmála polovině nominálního hrubého produktu ČR a patří k největším na světě v poměru k velikosti ekonomiky.

Do cenných papírů, což jsou ovšem nejen akcie ale i třeba dluhopisy, aktuálně ČNB investuje zhruba 75 procent svých devizových rezerv (viz zde). Zbytek má v depozitech, ve zlatě nebo třeba v rezervách u Mezinárodního měnového fondu.

Prudce zdraží čokoláda

Kakaové boby jsou totiž na burze nejdražší v historii Česka. Češi by si proto měli dát při nákupu cukrovinek pozor; hrozí, že je prodejci budou podvádět.

Milovníci čokolády se musí připravit na výrazné zdražení. Burzovní cena kakaových bobů, z nichž se čokoláda vyrábí, totiž nyní prudce roste, na nominálně nejvyšší dolarovou úroveň za celé období od prosince 1978. V českých korunách jsou kakaové boby nyní vůbec nejdražší v novodobé historii České republiky. Za celé období od roku 1993 totiž v pátek na burze v New Yorku, určující pro celý svět, vůbec poprvé překonala tuna kakaových bobů cenovku v přepočtu 90 tisíc korun. Dnes se obchoduje za cen jen nepatrně nižší (viz graf níže).

Výrobci čokolády – ve světě se jí ročně vyrobí v přepočtu za více než 2500 miliard korun – přitom předpokládají, že kakaové boby zůstanou extrémně drahé i v roce 2024. Důvodem je zejména to, že země západní Afriky, která zajišťuje dvě třetiny světových dodávek, se potýkají s dramatickým propadem sklizně bobů.

Největší světový producent kakaových bobů, Pobřeží slonoviny, v začínající sezóně 2023 až 2024 vyhlíží meziročně o zhruba 25 procent nižší sklizeň, jak uvádí tamní regulační úřad trhu s kakaovými boby, Le Conseil Cafe-Cacao.

Mimořádně vydatné deště, které nejen Pobřežní slonoviny postihly, způsobují rychlejší šíření hnilobné nákazy, jež fatálně poškozuje západoafrickou úrodu bobů. Slabá úroda pak vyhání cenu bobů vzhůru, takže jejich zpracovatelům se tenčí marže a neinvestují proto do nákladnější výroby – jež je nákladnější právě kvůli kvantitativně i kvalitativně horší sklizni.

Marže se zpracovatelům tenčí proto, že za současné mimořádné inflace nemohou navýšené ceny bobů a jejich zpracování tak snadno přenášet na spotřebitele, jako kdyby žádná mimořádná inflace nepanovala. Spotřebitelé totiž mají kvůli inflaci citelně oslabenou kupní sílu. Poté, co zaplatí za zdražené energie, elektřinu či plyn, nebo za dražší bydlení či základní potraviny, jim už často zkrátka nezbývají další volné peníze, které by utratili právě za čokoládu. Ta – na rozdíl od základních potravin – samozřejmě představuje zbytnou součást jídelníčku, bez níž se lze obejít.

Čokoláda tak vykazuje stále více znaků luxusního zboží, včetně vyšší ceny a obtížnější dostupnosti. Její cena roste i kvůli markantnímu zdražování další klíčové ingredience – cukru. Stěžejní světoví výrobci čokolády a cukrovinek z ní, jako je švýcarská firma Lindt & Sprüngli nebo americká Hershey, které dodávají i na český trh, tak nedávno varovaly své odběratele, že se musí připravit na další cenová navýšení. A to i přesto, že koneční spotřebitelé právě mají stále větší potíže si „luxus“ v podobě čokolády vůbec finančně dovolit.

Spotřebitelé i v Česku by proto při nákupu čokoládových cukrovinek měli dbát zvýšené pozornosti. Jejich výrobci totiž mohou přistoupit na strategii nenápadného zmenšení objemu balení při zachování ceny, což je ovšem jen způsob, jak zákazníkovi navodit falešnou iluzi, že za stejné peníze dostává stále stejné množství cukrovinky. Jde o takzvanou „smrskflaci“, což je jen jiná, zastřenější podoba zdražování, neboť zákazník za stejné peníze dostane méně cukrovinky, jakoby ve smrsknutém balení, místo aby, jako při běžném projevu inflace, dostal její stejné množství za vyšší cenu.

Největší světový producent kakaových bobů, Pobřeží slonoviny, vyhlíží v sezóně 2022 až 2023, jež skončila letos v září, meziročně o takřka pětinu nižší sklizeň. V Ghaně, jež je světovou dvojkou, se má produkce propadnout pod dlouhodobý průměr. Finální čísla za skončenou sezónu ještě nejsou k dispozici. Jak situace v Pobřeží slonoviny, tak v Ghaně nicméně výrazně přispěje k tomu, že světový trh s boby bude třetí rok v řadě v deficitu – jenž tedy nejspíše přetrvá i v příštím roce, a to kvůli zhoršeným klimatickým podmínkám, souvisejícím rovněž s fenoménem El Niño, a přetrvávajícímu šíření hnilobných nákaz bobů.

Na českém trhu by se citelný růst čokolády a výrobků z ní měl projevovat zvláště v roce 2024, až se doprodají zásoby nakoupené za levnější ceny. Situaci zhoršuje to, že světoví dodavatelé vyprázdněné sklady – nedávno vyprázdněné nejvíce za posledních takřka třicet let. Během covidové pandemie sice poptávka po čokoládě a cukrovinkách citelně klesla, a to zejména kvůli restrikcím v oblasti maloobchodu a letecké dopravy, což umožnilo zásoby navýšit. Po odeznění pandemie si však spotřebitelé svůj přechozí „čokoládový absťák“ mohutně kompenzovali, i díky nákupům za covidové úspory vzniklé za cenu rostoucího dluhu států. Tato kompenzace „absťáku“ již ovšem stačila sklady dodavatelů čokolády vyprázdnit. Prázdné sklady pochopitelně představují další tlak na růst cen čokolády a příslušných cukrovinek.

Dušičky jsou pro prodejce v Česku stále výnosné

Porážejí je jen Vánoce, Velikonoce a Silvestr. Naopak, s letošními „dušičkovými“ výdaji obyvatel ČR v objemu 1,4 miliardy korun stále decimují Halloween.

Dušičky, které si připomeneme ve čtvrtek, jsou z ekonomického hlediska, resp. výše příslušných tržeb obchodníků a prodejců stále čtvrtým nejvýznamnějším svátkem v Česku. Po suverénně vedoucích Vánocích, Silvestru a Velikonocích. Letos Češi u obchodníků nechají za svíčky, hřbitovní květiny typu chryzantém, věnce a další předměty uctívající památku zesnulých v průměru necelých 200 korun za osobu. Celkově pak přibližně 1,4 miliardy korun.

Jsou ale lidé, kteří za dušičkové předměty utratí i několik tisíc. Pak jsou však i tací Češi, těch je zhruba dvacet procent, které svátek zcela míjí. Kvůli mimořádné inflaci posledních několika čtvrtletí se ale bude jednat o nejdražší Dušičky české historie.

Smuteční květiny letos zdraží o 10 až 15 procent oproti loňsku. Drahý plyn totiž způsobuje zdražení vytápění skleníků v zemích typu Nizozemska, které ve velkém zásobují i český trh. V důsledku růstu cen energií a paliv zdražuje také přeprava ze zemí typu Ekvádoru nebo Keni, kde ovšem pochopitelně zase není třeba plynu k vytápění skleníků. Proto někteří dovozci preferují právě květiny ze zemí jiných světadílů.

Tradičně nejvyhledávanější smuteční, „dušičkovou“ květinou je v ČR chryzantéma. Do Česka se ročně dováží řezané chryzantémy průměrně za 210 milionů korun.  Zmíněné Nizozemsko se obecně podílí na dovozu květin do ČR ze zhruba 80 procent. Celkově se do Česka každoročně dováží řezané květiny za zhruba 2,3 miliardy korun, přičemž Nizozemsko zodpovídá za 1,8 miliardy z této částky. Vzhledem k tomu, že se v Česku ročně celkově prodají řezané květiny za zhruba čtyři miliardy korun, bezmála polovina útrat lidí v ČR za květiny se týká květin původem právě z Nizozemska.

Nizozemských chryzantém se tedy v Česku prodá ročně za desítky milionů korun, přičemž tyto prodeje vrcholí právě nyní, na přelomu října a listopadu, v „dušičkovém“ období. V posledních letech však pěstitelé květin v Nizozemsku a jinde v Evropě svoji produkci omezovali. Právě proto, že k vytápění skleníků často používají plyn. Jeho velkoobchodní cena v EU včera činila 50,5 eura za megawatthodinu, což je zhruba poloviční úroveň oproti situaci před Dušičkami roku 2022. Je však stále i tak zhruba až trojnásobku průměru předpandemických let. Navíc, řada pěstitelů teprve letos na svých fakturách pociťuje loňské mimořádně vysoké burzovní ceny,

O zhruba deset procent zdraží letos umělé květiny. Jejich dovoz zejména z Číny se prodražil kvůli tamním výpadkům ve výrobě, způsobovaným až do sklonku loňska tuhými covidovými restrikcemi.

Z důvodu stále poměrně vysokých cen ropy ale také hnědého uhlí je třeba počítat letos také se zdražením svíček. Parafín, potřebný pro jejich výrobu, se totiž získává destilací ropy, případně z hnědouhelného dehtu.

Dušičky jsou svátkem spíše lidí středního a vyššího věku, takže i výdaje za dušičkové předměty vykazují rostoucí tendenci s růstem věku zákazníka. Mladší lidé nevykazují takové dušičkové výdaje, takže jejich průměrnou výši stlačují. Mnozí mladí pak dávají přednost spíše importovanému Halloweenu, který se slaví o dva dny dříve, tedy v úterý příští týden.

Halloween slaví zhruba osmkrát méně Čechů než Dušičky, pouze asi deset procent. Průměrná útrata lidí, kteří Halloween slaví, se však pohybuje výše než průměrná útrata těch, kteří si tak připomínají zesnulé během Dušiček. Halloweenské výdaje se běžně pohybují v rozmezí od 500 korun do 1000 korun na osobu, takže v pořadí ekonomické významnosti svátků v ČR se Halloween umisťuje osmý. Je ovšem pravda, že Halloween příliš není svátkem nízkopříjmových a nižších středních vrstev, které si jeho oslavu zvláště letos, v době stále ještě rapidní meziroční inflace, „odpustí“, aby mohly peníze střádat na výdaje spjaté s blížícími se svátky vánočními.

V případě Halloweenu nedochází k tomu, že by výdaje spojené s tímto svátkem vytěsňovaly výdaje dušičkové. Oba svátky se spíše doplňují, než že by si konkurovaly: první je pro mladé, druhý pro lidi středního a vyššího věku.

Dlouhodobě tak kvůli inflaci a růstu obecné životní úrovně dušičkové výdaje stabilně narůstají, a to i reálně, tedy po očištění právě o inflaci. Nenastává tedy to, čeho jsme svědky v předvánočním čase, kdy v posledních letech narůstá objem nákupů koncentrovaných do týdne kolem rovněž importovaného „Black Friday“, a to na úkor objemu nákupů v dalších etapách předvánočního adventního času.

Česko získává možnost danit zisky velkých nadnárodních firem, jako drtivá většina jiných zemí světa

Získá tím i miliardy korun, které ovšem veřejné finance moc ozdravit nepomohou.

Česko získá možnost danit zisky velkých nadnárodních firem. Schválila to Sněmovna. Co tomu předcházelo a co čekat?

V říjnu 2021 lídři skupiny ekonomicky nejvyspělejších a nejvýznamnějších zemí na summitu v Římě dali zelenou přelomové změně světového daňového pořádku. V důsledku této změny přitvrzuje boj proti daňovým rájům i daňovým “kejklům” technologických obrů. Nyní Fialova vláda postupně překlápí pasáže této přelomové mezinárodní dohody do české legislativy.

Skupina G-20 totiž před bezmála dvěma lety posvětila minimální podnikovou daň ve výši alespoň patnácti procent, které budou čelit nadnárodní podniky. Ty dosud využívají třeba zemí typu Irska, kam účetně přelévají vlastní zisky, aby snížily svoji daňovou povinnost. Země, jako je Irsko, přestože je součástí EU, tak představuje svého druhu „offshore“. Dalšími „offshory“ jsou v rámci EU Nizozemsko nebo Lucembursko.

Tažení mezinárodní komunity proti „offshorům“ neboli daňovým rájům ilustruje, že ty samy o sobě nutně nelze spojovat s jakoukoli nelegální činností. To je zásadní připomenout kvůli před časem proběhlé mezinárodní kauze Pandora Papers.

Dokumenty Pandora Papers vlastně potvrdily, co je známé: bohaté, nadnárodní podniky a bohatí jednotlivci využívají daňových rájů, „offshorů“, ke snížení své daňové povinnosti. Platí si za tím účelem protřelé právníky, daňové a účetní poradce, na něž běžný smrtelník nemá peníze.

Těžko předpokládat, že by tito velmi dobře zaplacení profesionálové odvedli špatnou práci a bohatou firmu nebo bohatého jednotlivce, který si je platí, „namočili“ do čehokoli nelegálního. Prostě hledají a nalézají legální skulinky v mezinárodním systému zdaňování. Skulinky hledají a nalézají jak pro nadnárodní podniky typu Applu nebo Googlu, resp. jeho mateřské společnosti Alphabet, tak pro bývalého českého premiéra Andreje Babiše a další tři stovky bohatých Čechů, často mediálně dobře známých miliardářů, kteří Česko „reprezentovaly“ v kauze Pandora Papers.

Proto bývá zveřejnění dokumentů typu právě Pandora Papers nebo dříve Panama Papers do značné míry jen bouří ve sklenici vody. Tyto „bouře“, přestože krátkodobě nemají žádné hmatatelné důsledky, přispívají ovšem k mezinárodnímu růstu povědomí o „offshorech“ a daňových rájích a přispívají také ke stupňování mezinárodního tlaku na ně. Jedním z poměrně revolučních důsledků tohoto tlaku je právě zmíněná dohoda lídrů skupiny G-20 z roku 2021.

Minimální podniková daň ve výši alespoň patnácti procent má podle slov svých stoupenců ukončit po několik desetiletí trvající „závod ke dnu“, kdy se jednotlivé země předhánějí v postupném snižování podnikové daně. Činí tak zejména proto, aby na své území přilákaly nadnárodní firmy a investory.

Některé aktivistické organizace, které se angažují v oblasti reformy světového daňového systému, však patnáctiprocentní minimální sazbu daně mají za stále až příliš nízkou, přestože například právě Irsko nyní uplatňuje sazbu nižší, 12,5 procenta. Podle aktivistů nelze prý očekávat, že patnáctiprocentní sazba způsobí zásadní přehodnocení přístupu daňových rájů. Podle organizace Oxfam ve skutečnosti o žádné reformě nemůže být řeč, neboť minimální sazba je podobná nízkým sazbám podnikové daně uplatňovaným daňovými ráji typu právě Irska, Švýcarska nebo Singapuru.

Nová mezinárodní podniková daň by měla stavět na dodatečném inkasu takzvaného daňového deficitu. To znamená, že jednotlivé signatářské země, je jich více než 130, včetně ČR, budou moci vybírat daň nad rámec této sazby, takzvanou dorovnávací daň. Takže pokud například česká IT firma čelí v Singapuru efektivní daňové sazbě deseti procent ze svého zisku, jejž tam realizuje, Česko bude moci uvalit dodatečnou pětiprocentní daň na tento zisk tak, aby výsledná efektivní sazba představovala dojednaných patnáct procent. Oněch pět procent představuje právě zmíněný daňový deficit.

Studie EU Tax Observatory vypočítává (zde , simulace zde), že EU by zavedením patnáctiprocentní sazby podnikové daně získala ročně navíc 48 miliard eur. Česká republika by dodatečně získala 76 milionů eur neboli necelé dvě miliardy korun. Což odpovídá i aktuálnímu odhadu inkasa této daně.

Součástí dohody zemí skupiny G-20 bude také podpora nové podoby zdanění technologických obrů, zejména amerických společností. Ty by měly v budoucnu své daně odvádět tam, kde jsou činné, nikoli tam, kde formálně vykazují své zisky, což jsou často opět země typu Irska nebo jiné daňové ráje.

Ministerstvo financí ČR mělo v době Babišovy vlády v úmyslu zavést své vlastní zdanění technologických obrů, krok ale nikdy nedotáhlo. V roce 2019 odhadovalo, že by takzvaná digitální daň vynesla 2,4 až 6,6 miliardy korun. Mezinárodní digitální daň bude mít nejspíše sazbu tříprocentní, zatímco české ministerstvo financí počítalo se sazbou až sedmiprocentní. Je proto pravděpodobné, že digitální daň by Česku vynášela zhruba tři až čtyři miliardy korun.

Nová podoba světového daňového pořádku by tedy veřejné kase ČR mohla zajistit dohromady nejpravděpodobněji zhruba pět až šest miliard korun ročně v dodatečném inkasu. Takové inkaso je ovšem příliš nízké, aby zásadněji pomohlo napravit problém strukturálního deficitu veřejných financí, jehož rozsah je v řádu nikoli jednotek, ale stovek miliard korun. (1.11.2023)