Ministerstvo životního prostředí (MŽP) zveřejnilo studii vypracovanou v rámci Programu zlepšování kvality ovzduší (PZKO), mapující podíly zdrojů znečištění ovzduší v Česku. Vůbec poprvé byly ve studii zohledněny také zdroje ze zahraničí.
V celém Moravskoslezském kraji pochází nejvíce benzo(a)pyrenu i prachových částic PM10 a PM2,5 z Polska, následují lokální topeniště a v případě prachových částic z dopravy. Data dodaná a zpracovaná odborníky z ČHMÚ potvrzují, že díky proběhlé ekologizaci je vliv velkých průmyslových podniků zanedbatelný, a to nejen v kontextu celého kraje, ale i v jejich nejbližším okolí.
Prachové částice PM10 a PM2,5 (označení podle velikosti v µm) pocházejí v Moravskoslezském kraji v největší míře:
ze zahraničních zdrojů (23 % u částic obou velikostí),
z lokálního vytápění (17 %, resp. 22 %) a
dopravy (17 % a 6 %),
příspěvek průmyslu je 3 %.
Zásadním zdrojem jsou sekundární částice – 39 % a 47 % (prach vzniklý ve vyšších vrstvách atmosféry přeměnou z plynných látek, jehož původci jsou vzdálenější zdroje mimo region, zejména zahraniční).
Na měřených hodnotách benzo(a)pyrenu se podílejí
zahraničí (v případě MSK Polsko) – 55 %,
lokální topeniště 42 %,
doprava 2 % a
příspěvek průmyslu je 1,4 %.
„Mám z výsledků osobně velkou radost. Potvrzují to, o čem jsem dlouhodobě přesvědčen, a to že výsledky masivních investic ekologizace průmyslu musí být vidět. O klesajícím vlivu průmyslu na znečištění díky jeho ekologizaci se na odborných konferencích hovoří již několik posledních let. Vůbec poprvé ale nejvyšší ekologická instance, Ministerstvo životního prostředí, vydalo studii zpracovanou ČHMÚ, kde doložená data vyčíslují konkrétní příspěvek všech jednotlivých zdrojů a marginální vliv průmyslu potvrzují,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Průmyslové lokality vykazují hodnoty srovnatelné se zbytkem regionu i republiky
S průměrnými hodnotami za Moravskoslezský kraj (imisní údaje naměřené všemi měřicími stanicemi) jsou srovnatelné také údaje v lokalitách s přímým vlivem hutních podniků. Například v Třinci na měřicí stanici Třinec – Kanada, která monitoruje znečišťující látky v blízkosti hutě.
Stanice vykazuje podíl emisních zdrojů průmyslu (hutního podniku) na znečištění pouze do 5 % u PM10 a PM2,5.
Lokální vytápění má na těchto stanicích podíl 21 % u PM10 a 24 % u PM2,5 na celkovém znečištění.
Doprava se na znečištění na této stanici podílí 14 % u prachových částic PM10 a 5 % u PM2,5.
Zahraniční zdroje mají na znečištění na měřící stanici Třinec – Kanada vliv 19 % u prachových částic obou frakcí.
V Radvanicích, kde je zahrnuta do databáze jako jedna ze dvou měřicích stanic stanice Zdravotního ústavu, označovaná jako mikroměřítková průmyslová imisní monitorovací stanice, se místní průmysl, tedy hutní podnik Liberty Ostrava podílí na naměřených hodnotách B(a)P pouze ze 4 % a částic PM2,5 a PM10 ze 13 % resp. 11 %.
Příspěvek lokálního vytápění je téměř polovina (49 %) B(a)P a 20 %, resp. 27 % prachových částic PM2,5 a PM10.
Podíl polských zdrojů je vyčíslen na 45 % B(a)P a 15 % a 16 % prachových částic velikosti PM2,5 a PM10.
„Výsledky studie napovídají, že i přes realizaci dalších projektů na snižování emisí, které mají hutní podniky v MSK připraveny, nebude jejich efekt na imisní situaci ani v místě, kde působí, už příliš znatelný. Pokud se v další ekologizaci nebude přistupovat i k ostatním zdrojům včetně Polska stejně důsledně, jako tomu bylo dosud v případě těch průmyslových, nelze očekávat významné zlepšení,“ dodává Hanák.
O studii Program zlepšování kvality ovzduší
Programy zlepšování kvality ovzduší jsou spolu s Národním programem snižování emisí ČR hlavními nástroji zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Plány kvality ovzduší jsou v ČR vydávány již od roku 2004 a v pravidelných intervalech aktualizovány. Poslední aktualizace před letošním vydáním byla v roce 2016. (18.9.2019)
