Pokud chtějí průmyslové firmy v Česku obsadit volné místo uchazečem ze země mimo Evropskou unii, znamená to pro ně i půlroční čekání. Výrazně to přitom pociťuji i na vynaložených nákladech. Svaz průmyslu a dopravy chce proto zkrátit měsíční lhůtu vyvěšení volné pozice na Úřadu práce. Průmyslové firmy a personalisté by však volili komplexnější zjednodušení, o pracovní povolení by měli žádat přímo zaměstnavatelé. Jako vzor uvádějí dlouhodobě fungující systém v Polsku či Maďarsku.
Kvůli nízké nezaměstnanosti jsou především průmyslové firmy nucené poohlížet se po zaměstnancích ze zahraničí. Jak uvádí průzkum personální agentury Talentica.cz, cizince v současnosti zaměstnává 98 % technických společností. Převážná část těchto zaměstnavatelů preferuje pracovníky ze zemí Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, protože u nich odpadá náročné vyřizování pracovního povolení. V posledních letech však zájem z jejich strany o práci v Česku pomalu upadá. Stále více personalistů tak hledá posily i mimo EU.
Při hledání zaměstnanců za hranicemi EU musí firmy počítat s výrazně zdlouhavějším a administrativně náročným procesem přijímání zaměstnance. Volnou pozici musí totiž nejprve nahlásit na Úřad práce. Až pokud se do 30 dnů nenajde vhodný zájemce z jeho databáze, získá firma oprávnění k tomu, aby se mohla poohlédnout po pracovníkovi v zahraničí. Zájemci následně musí být vydána zaměstnanecká karta, na jejíž vyřízení mají české úřady ze zákona 60 dnů, poté trvá další zhruba dva týdny vydání víza. Až po jeho převzetí přijíždí uchazeč do Česka, kde poskytne biometrické údaje, což je poslední podmínka před nástupem na danou pozici.
Podle Jiřího Prášila mladšího, výkonného ředitele koncernu ZKL, který se zabývá výrobou ložisek, je zdlouhavá procedura pro tuzemské zaměstnavatele obrovskou překážkou. „Úřady práce v České republice jsou zavaleny žádostmi zaměstnavatelů a pracovních agentur. Kvůli extrémně dlouhému procesu přijíždí nový zaměstnanec až tři měsíce od chvíle, kdy jsme podali žádost na Úřad práce. Ve srovnání se zeměmi jako je Maďarsko nebo Polsko, kde schválení žádosti je řádově ve dnech, má Česká republika obrovský handicap,“ uvedl výkonný ředitel ZKL.
Inspirace v Polsku
Udržet zájem uchazeče o konkrétní pozici v Česku je podle Prášila nadmíru složité. Podobně na problematiku nahlíží i Blanka Mrázková z personální agentury Talentica.cz, která se zaměřuje na nábor technických pracovníků „I v případě, že jde vše hladce, musíme k devadesátidenní lhůtě připočítat čas potřebný pro relokaci zaměstnance do ČR. Ze zkušenosti se často dostáváme až na 6 měsíců. To firmě často brání sladit potřebu obsazení pracovního místa a reálného nástupu uchazeče do práce,“ uvedla.
Zmíněné Polsko přitom představuje přesný opak. Neexistuje zde totiž testování, zda lze dané místo obsadit tuzemským nebo jiným občanem EU. Mnohdy naopak stačí, když firma potvrdí úmysl zaměstnat občana třetí země. Proces vydání pracovního povolení zde tak dosahuje pouhý měsíc, v Maďarsku je to dokonce jen 25 dní. U severních sousedů mohou navíc dlouhodobá víza vyřizovat přímo konzulové, což celý proces dále zjednodušuje. V případě Česka se žádost odesílá ke schválení z konzulátů na ministerstvo vnitra.
Zatímco v případě českého programu Ukrajina se tak počet ročně vydaných víz počítá na několik tisíc, v Polsku se na příklad za rok 2016 dostali přes hranici jednoho milionu. „Často se také setkáváme s problémy cizinců při komunikaci s úřady, které způsobují průtahy řízení. Jedná se o různé nejasnosti či nesprávně dodané dokumenty. Otázkou tedy je, zda by bylo možné inspirovat se v Polsku a Maďarsku, kde o pracovní povolení žádají přímo zaměstnavatelé, což může chybovost na straně žadatele významně omezit,“ uvedla Mrázková.
Souhlasí s ní i Jiří Prášil. „Pokud je zaměstnavatel schopen garantovat uchazeči ubytování, neměl by být problém s lustrací uchazeče na základě biometrických údajů a proces schválení by mohl trvat maximálně dny až týdny, ne měsíce až půlrok, jak je tomu dnes,“ řekl výkonný ředitel ZKL.
Nemalé finanční náklady
Podle Mrázkové by ke zrychlení procesu vedlo i snížení devadesátidenní lhůty pro vydání povolení. „Zároveň povinnost vyvěsit místo po dobu 30 dnů na pracovním úřadě je v dnešní době přežitek a lhůta by mohla být zkrácena,“ doplnila.
Právě touto cestou chce přitom jít i Svaz průmyslu a dopravy. „Apelujeme na vládu, aby zkrátila test trhu práce ze 30 dnů na 10,“ uvedla mluvčí svazu Eva Veličková. Podle ní svaz také požaduje, aby vláda zavedla šestiměsíční lhůtu, po kterou cizinci nesmí změnit práci. Tím by se zamezilo současné praxi, že firma vyřídí veškerou administrativu nutnou pro zaměstnání cizince a ten po příjezdu do Česka nastoupí jinam. Se záměrem zmírňování pravidel nesouhlasí odbory, ačkoliv se v jádru přivážení zaměstnanců z ciziny nebrání.
Podle Jiřího Prášila se jedná o krok správným směrem, celkovou dobu čekání na zaměstnance z třetích zemí to však zkrátí jen o zlomek. Dlouhý proces se totiž výrazně podepisuje i na výdajích zaměstnavatelů, zejména pak v případě poplatků za vyřízení krátkodobého víza pro zaměstnance a také u mzdy zaměstnanců, kteří zahraniční pracovníky zaučují. „Vzhledem ke krátkému času jejich působení u nás jsou tyto výdaje neefektivní. Nicméně díky nedostatku kvalifikovaných lidí nemáme jinou možnost, jak pokrýt potřebu pracovníků ve výrobě. Výsledek je přitom často s velkým otazníkem. Díky komplexnímu zjednodušení procesu bychom mohli uspořit zhruba 45 procent dosavadních nákladů. Pomohlo by to jistě nejen nám, ale i dalším zaměstnavatelům v českém průmyslu,“ uvedl Prášil.
Cizinci se přitom podle posledních dat Českého statistického úřadu podílejí na celkové zaměstnanosti z téměř 11 procent. Na konci roku 2017 podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí bylo v ČR kolem 472 400 zahraničních zaměstnanců. Ministerstvo průmyslu registrovalo dalších 87 200 podnikatelů a živnostníků. Počet zaměstnanců z ciziny se přitom od roku 2006 výrazně zvedá, více jich lze stále registrovat ze zemí mimo EU, počet těch z unie však dlouhodobě roste rychleji. (21.2.2019)
