Továrna na zpracování kovů funguje ve středočeské Kamenici v různých podobách bezmála 200 let. I přes stále se zrychlující pokrok a modernizace nezůstává závod ustrnulý a zastaralý. Letos na jaře otevře firma Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o., novostavbu Centrum diagnostiky a centrum vývoje supravodivých materiálů. Ptali jsme se, jak bylo těžké skloubit tak impozantní historii průmyslového podniku a jeho novodobé potřeby. Na naše dotazy odpovídali architekti z ateliéru ABTSMOLEN Štěpán Abt a Ďuro Smoleň.
Jak se váš ateliér k projektu dostal?
SA: Byli jsme oslovení firmou Europrojekt, která funguje pro podnik Strojmetal jako generální projektant v rámci rozvoje celého areálu firmy. Dostali jsme nabídku, abychom se zhostili části průmyslového areálu, kterému se říká Zámecké návrší, to znamená bezprostředně objektu zámku a jeho okolí. Europrojekt navrhuje pro firmu především průmyslové objekty jako montovnu a sklady a pomáhá s organizací změn, které nejsou jednoduché. Zajišťuje také inženýrskou a legislativní činnost. My se věnujeme primárně navrhování technologického centra.
Na tomto projektu jsme se setkali se zajímavým klientem. Architekturu pro průmyslový podnik neděláme poprvé, přesto abychom pochopili potřeby klienta a mohli jim vyjít vstříc, museli jsme se naučit hodně nových věcí. Byla to pro nás výzva a zjistili jsme, že právě tímto směrem bychom se chtěli dále ubírat a s každým takovým projektem o kus poporůst.
K čemu má stavba sloužit?
DS: Stavba je rozdělena na dvě části. Jednou je Centrum diagnostiky, tedy zkušebna, kde se nejenom mechanickým způsobem testuje to, co vyrábí kamenický Strojmetal. Druhá, asi i větší část slouží pro vývoj a výrobu supravodičů.
Jaké bylo zadání?
SA: Původní zadání bylo využít pro tyto účely objekt původní Ringhofferovy vily, které se sice říká zámek, ale de facto se jedná o novogotickou vilu, kterou nedávno znovu nabyl Strojmetal jako součást majetku. Toto zadání dává prostorově v celém areálu určitě smysl. Firma se potýkala s problémy rozvoje a chtěla zámek nějakým způsobem využít. Bylo tedy logické mu dát novou funkci.
Zpočátku chtěl majitel vměstnat do prostoru zámku jen Centrum pro vývoj supravodivých materiálů. Pak ale přibyl úkol postavit ještě i průmyslovou zkušebnu.
Tím se tedy původní zadání změnilo?
SA: Pro přizpůsobení zámeckých prostor definovanému účelu jsme udělali projekt na úrovni stavebního povolení, který byl projednaný s památkáři a byl i přihlášen do dotačního programu. Když se ale vyčíslily investiční náklady s tím spojené, tak se investor rozhodl uvažovat spíše o novostavbě, která by vyřešila spoustu technických problémů, které by při umisťování objektu do zámku nastaly. Zároveň se jasně ukázalo, že to bude i levnější a funkčnější řešení.
S jakými komplikacemi jste se potýkali především?
SA: Samozřejmě v celém procesu vzniká spousta problémů, které jsou technického rázu. Ty ale mají vždy své řešení. Komplikace byly také v legislativním schvalování, kdy investor je veden snahou co nejefektivněji využít celý areál a naráží logicky na odpor památkové péče, která se snaží ochránit historickou hodnotu zámeckého areálu.
Čím je projekt jedinečný?
DS: Unikátní je už jen tím, že je to objekt s průmyslovým charakterem v historickém areálu zámku. To bylo pro nás jedinečné zadání. Vymýšlet výraz domu, který má být průmyslového rázu v kontextu historického areálu, a tak, aby to dávalo smysl z výtvarného i funkčního hlediska, bylo pro nás velkou výzvou. Snažili jsme se ho umístit do zámeckého parku co nejpřirozeněji. Zároveň bylo jasné, že je to průmyslový objekt, že to není žádná romantická přístavba a že to má svoji na první pohled čitelnou funkci. Zároveň stavba neměla být rušivým elementem, který devastuje prostředí.
Inspiraci jsme čerpali z podobně starých zámeckých areálů. Ty v rámci svého parku měly například oranžérie a další funkční objekty technického charakteru. Takové objekty jsou bohatě prosklené, odrážejí světlo i zeleň. Z toho jsme vycházeli. Velkou část objemu jsme pak museli zakopat do přirozené terasy hradby, aby nebyl nový objekt velký jako zámek, ale zůstával „v podzámčí“ coby součást parku. Tento krok se nakonec také ukázal jako funkční, protože některé výzkumné a vývojové funkce této budovy jsou rušivé nebo bez potřeby denního světla. Kanceláře, čisté laboratoře a přidružené prostory jsou potom nad terénem propojeny s parkem. Pro klienty Strojmetalu tedy moderní „skleník“ v zámeckém parku tvoří přirozený technologický showroom.
V objektu zámku by mohla v budoucnu vzniknout škola, která by vychovávala dorost pro podnikové provozy tak, jak to bylo přirozené dříve a v jiných zemích je normální dodnes. Vztah učiliště, umístěného v zámku, a technologického prostoru laboratoří, který může žáky motivovat k vyšším ambicím, nás velmi baví a považujeme jej za logický a prozíravý. Hezký je i pohled z druhé strany: když v továrně vidí, jak jim dorůstají noví kolegové. Obě složky se v tomto prostoru mohou ovlivňovat.
SA: Jedinečnost je i v tom, že je to objekt pro vynikající technologickou firmu na světové úrovni, která se jako jedna z několika málo firem na světě zabývá vývojem supravodičů.
Co bylo nejtěžší při vytváření konceptu?
SA: Kromě střetů s památkáři to bylo trochu lavírování s představami investora, které jsou vedené snahou být co nejefektivnější. Tak je to ale v naší práci bývá běžné a je nutno říct, že investor se chová zcela přirozeně jako každý továrník, podobně se dříve chovali třeba právě Ringhofferovi. Zaměřenost jenom na potřeby areálu mu pak často brání vidět jeho vztah k okolí. Z našeho architektonického hlediska jsme dospěli k úvaze část provozu umístit pod zem a nadzemní částí parafrázovat zámecké skleníky poměrně záhy. Zajímavé bylo, že investorova vůle jít na hranu poměrů či chápání otevírala právě pro tohle řešení dveře, protože nás zbavoval nostalgických úvah na zachování starých přidružených staveb, které neměly valnou hodnotu i možnost budoucího využití.
DS: Dá se říct, že přístup investora byl pro nás v tomto ohledu inspirativní. Když jsme pak přišli s řešením, které je pěkné, dobře zpracované, ale není nejlevnější, tak to hned vzal za své. To se nestává vždy a je to pro výsledek nesmírně důležité. Obecně si myslíme, že i v oblasti, kde by běžný člověk nehledal krásu, jako je třeba právě průmyslová výroba, je třeba dbát na to, aby podniky nebyly jen shlukem budov, stavěných či montovaných jen pro jejich účel. Když firemní areál bude mít tvář, která spoluvytváří jeho jedinečnou identitu, nejen že to pozitivně zapůsobí na zaměstnance a klienty, kteří se s podnikem identifikují, ale podnik se tak zaslouží i o kulturní rozvoj lokality, kde působí. Do takového řešení je potřeba zainvestovat, ale je na místě říct, že dobře promyšlený a kvalitní koncept rozvoje může nejenom ušetřit mnoho prostředků, ale i jednoznačně působí na dlouhodobý růst celého podniku.
Kolik na projektu pracovalo lidí?
DS: Tato stavba je jako každá jiná. Pracuje na ní tým lidí: nejen architektů, ale také jednotlivých profesistů a dalších kolegů, kteří projednávají projekt po úřadech a celkově zajišťují inženýring.
SA: Podle potřeby to bylo asi 10 – 15 osob.
V jaké fázi realizace právě teď jste?
DS: Je hotová podzemní stavba a v tuto chvíli jdeme nad zem.
Kolik času zabrala vaše práce od prvního návrhu až po kopnutí do země?
SA: Budeme-li brát v úvahu čistě projekt v současné verzi, tedy ne v prostoru původního zámku, což už byl předstupeň, kdy jsme se s tímto tématem seznamovali, tak v té podobě, v jaké se to dneska staví, je to přibližně ten rok.
Jak mnoho času je ještě před vámi? Kdy začne investor stavbu využívat?
DS: Plán je, aby bylo centrum na jaře funkční a zcela hotové.
Vznikly v průběhu stavby nějaké komplikace?
DS: Při zakládání stavby jsme zjistili, že podloží není tak jednotné a sourodé, jak jsme si podle původně provedených sond mysleli. Musel se tedy opravovat projekt zakládání. To jsme zvládli velice rychle.
SA: Nastalo i zdržení stran stavební firmy, která měla problém s provedením toho zakládání.
Měl investor nějaké speciální požadavky, se kterými jste se dosud nesetkali?
DS: Už samotné zadání bylo speciální. Například poznat průběh diagnostiky a práci v samotné zkušebně výrobků, která zahrnuje významné know-how! Není to věc veřejně přístupná a není snadné zjistit, jakým způsobem se můžou vyrábět supravodiče.
SA: Ve zkušebně bylo specifické a jedinečné zadání na založení zkušebních stolů. Ukázalo se, že není moc lidí v Čechách, kteří jsou schopni vyprojektovat takové dynamické zatížení zakládání.
Do jaké míry bylo nutné zohledňovat rozpočet? Byli jste jím zásadně limitování?
SA: Jak jsem už zmínil, náklady vyčíslené na rekonstrukci zámku pro potřeby firmy byly nepřijatelné. Novostavbou jsme se dostali na částku výrazně přijatelnější a v rámci návrhu jsme samozřejmě byli touto sumou limitováni. Na druhou stranu došlo i k navýšení v souvislosti primárně se speciálním zakládáním.
DS: Stavební průmysl je v současné době přehřátý a ceny jdou nahoru každý měsíc. A to se projevilo i v té stavbě. Investor si to uvědomuje a byl k tomuto faktu dostatečně velkorysý.
Jak se na stavbu dívají místní? Úřady? Zaměstnanci Centra?
DS: Úřady stavbu přijaly kladně. Dokonce i památkáři. Když jsme jim vysvětlili svůj moderní koncept, tak to bylo přijato s pochopením.
SA: Rozvoj průmyslového areálu, který je v přímém sousedství obce, bude vždycky budit nějaké rozporuplné reakce a emoce. Obecně se dá říct, že každá rodina v obci a v okolí je určitým způsobem Strojmetalem zasažená, velká část lidí tam na nějaké pozici někdy pracovala. Spousta z nich má k firmě vazbu a rozvoj vnímá pozitivně, a pak se samozřejmě najde pár lidí, kterým prostě vadí jenom přítomnost průmyslového areálu v jejich blízkosti. A myslím, že zaměstnanci Centra se hodně těší. U nich to bude kvalitativní posun o pár úrovní, co se pracovního prostředí týká.
Jaká je přidaná hodnota stavby?
SA: Určitě to vyplývá z už řečeného. Je to zdařilé vyrovnání se s úkolem mít vedle sebe novostavbu a historický objekt ve vzájemné harmonii. Plus je to stavba pro něco, co minimálně v prostoru České republiky není běžné.
DS: Pokud se povede naplnit myšlenku komplexního a symbiotického zámeckého areálu včetně Centra i školy a to tak, že vedle sebe bude továrna i historický areál, tak to bude skutečná, obrovská přidaná hodnota i v rámci širšího okolí.
FACTBOX
Ateliér ABTSMOLEN začal samostatně fungovat na podzim roku 2016. Jeho duší jsou Ing. arch. Štěpán Abt a Ing. arch. Ďuro Smoleň. Nejdůležitějšími hodnotami ateliéru jsou proklientský přístup, osobní nasazení a odpovědnost za odvedení kvalitní práce.
(3.3.2019)
