Dopis, jehož překlad z latiny uvádím níže, napsal exjesuita Josef Stepling a poslal P. Ignáci Musilovi (rovněž exjesuitovi) do Hradce Králové, kteréžto místo v té době se měnilo v pevnost, v níž byla zřízena skladiště prachu. Tento dopis známe jednak z „Josephi Stepling Litterarum Commercium eruditi cum primis argumenti“, Vratislav 1782; dále ze spisku Stan. Vydry „Vita admodum reverendi ac magnifici viri Josephi Stepling“, Praha 1779. Commercium jest sbírka dopisů, jejich pisatelem nebo adresátem jest Stepling, profesor fysiky a matematiky na pražské universitě; ten byl první u nás, jenž proti dialektické přírodní filosofii pěstoval fysiku v duchu Newtonově; druhý spisek je projev vděčného žáka k slavnému učiteli; k jeho životopisu Bohemus cordatus, Čech srdečný i srdnatý, připojil asi 30 dopisů Steplingových a Steplingovi psaných. V obou sbírkách náš dopis jest poslední; jest datován 7. VI. 1778 a dne 11. VII. téhož roku Stepling zemřel; jde tedy asi o poslední projev tohoto znamenitého učence, jenž z matky Češky a otce Němce se narodil 29. VI. 1716.
Vědomosti o statické elektřině vnikaly k nám zejména z Anglie; Stepling o pokusech Franklinových byl zpraven z Philosophical Transactions: svůj pokus s elektrickým kondenzátorem popsal v „Miscelanea philosophica, tam mathematica, guam physica“, Praha 1759. Petr Chládek upravuje do tisku III. vydání Kašpara Sagnera „Instituones philosophicae“, Praha 1772, přijal Steplingovy výklady (IV. 340/5); nelze rozhodnouti, zdaž Sagner či Chládek v předchozích výkladech (IV., 2. část) „materiam electricam“ klade na úroveň čtyřem živlům.
Stavba hromosvodů byla asi první praktické použití poznatků o elektřině; pole u nás ovládla úplně konstrukce Franklinova, pokusy a konstrukce Prokopa Diviše zůstaly nepovšimnuty. Mocným popudem k stavbě hromosvodů byla katastrofa hornoitalského města Brescia, kde r. 1769 udeřil blesk do prachárny. Byla zničena šestina města a zahynulo na 3000 lidí. Aby se takové neštěstí neopakovalo, nařídila Marie Terezie opatřiti všechna rakouská skladiště prachu hromosvody; tak se stalo za vedení majora Unterbergera r. 1776 i na pražském Vyšehradě; avšak první hromosvod v Čechách (7 let po prvním hromosvodě, postaveném na pevnině v Hamburku na kostele svatojakubském) zřídil v r. 1775 Dr. Jos. Tad. Klinkoš na právě dostavěném zámku nostizovském v Měšicích (okr. Brandýs nad Labem). (Pelzl, Abbildungen böhm. und mahr. Gelehrten und Künstler, III., 184, 1777) Dr. KLinkoš byl pražský rodák (* 1734) a lékař († 1778); patří k slavné generaci lékařů, kteří se zabývali studiem fysiky a chemie – i u nás pokrok přírodních věd ve století XVIII. dál se mimo universitní půdu a namnoze i proti oficielní vědě. Jiným členem této generace je pražský rodák a lékař Jan Ant. Scrinci (1697 – 1773); ten před Marií Terezií a jejím dvorem v nádvoří břevnovského kláštera opakoval v r. 1754 pokus s magdeburskými koulemi, který přesně před sto lety provedl v Řezně Otto Guerick před císařem Ferdinandem III.; podle současného líčení neodrhlo od sebe tyto polokoule ani deset koní.
Leč vraťme se ke zmíněnému dopisu. Jeho překlad uvádím doslovně; místo „perticae verticaliter errectae“ a „perticae descendentes“ užívám odborných názvů „jímače“ a „svodiče“.
„Důstojný otče v Kristu, byl jsem dotázán magistrátem (města) Poličky – ten zároveň mně poslal nákres kostela s věží, - kterak hromosvod se má vztyčiti a zaříditi; odpověděl jsem, že onen nákres nestačí, aby se mohl hromosvod správně postaviti, nýbrž že je třeba očité prohlídky místa a okolí.
Menší nesnáz se naskýtá při prachárnách, pročež červenou tužkou jsem označil tyče i hromosvody při pohledu s té strany, která se vystavuje na nákresu zrakům divákovým: zároveň zde důstojný Otec má ukázku způsobu, jakým je hromosvod zřízen na Vyšehradě v Praze; nutno však poznamenati, že jeden z železných svodů je sveden do Vltavy.
Jímače, nahoře zaostřené, nižádným způsobem nesmějí spočívati na elektrickém podkladě, jako na pryskyřici, sklu, jak se důstojný Otec domnívá, neboť tak by se elektřina shromažďovala; nýbrž je nutno, aby ke kamenu olovem byly připevněny. Nebezpečno by též mohlo býti svésti řetěz nebo svod do studny; ten budiž sveden do vlhké zemní vrstvy nebo tekoucí vody.
Ostatně uvedu některá obecná pravidla o hromosvodu:
1. Na nejvyšších místech budovy buďtež vztyčeny jímače, končící hrotem; tyto hroty buďtež pocínovány nebo pozlaceny, aby nerezavěly.
2. Všechny jimače buďtež spojeny železnými nebo mosaznými dráty nebo tyčemi, které jdou od dolního konce jednoho jimače k dolnímu konci jiného jimače.
3. Jimače mějte tloušťku přes půl palce, tyče nebo dráty od konce jimačů vedené, nejméně 1/10 palce; čím silnější, tím bezpečnější.
4. Čím hustěji a souvisleji tyče a dráty od konců jimačů a mezi jimači budou vedeny, tím lépe; pročež bedlivě jest se vystříhati toho, aby vznikly mezery nebo články, jak je tomu při obyčejných řetězích.
5. Nejenže musí býti jimače mezi sebou spojeny dráty a tyčemi, upevněnými na jejich dolních koncích, nýbrž z týchž konců a místy i z drátů a spojovacích tyčí musí býti vedeny dráty do země, zejména s míst budovy nejvíce vyčnívajících; a nutno dbáti toho, aby žádný z těchto všech drátů nedostal se do styku s dřevěnými součástkami. Jestliže svodným drátům na dolních koncích bude postupně přibývati na tloušťce, bude obzvláště užitečné; tyto části nechť končí ve vlhké zemi nebo v kolem tekoucí vodě; aspoň jeden pak z drátů, když ne všechny, budiž ponořen do vlhké země nebo tekoucí vody; dolní konce svodných drátů buďtež vzdáleny několik stop od základů budovy.
Odporoučím se snažně zbožné vzpomínce u oltáře a ze srdce přeji šťastný úspěch tomuto elektrickému podniku.
Důstojného Otce v Kristu oddaný služebník
Josef Stepling“.
V Praze, 7. června 1778.
Tento zajímavý dopis lze jistě pokládati za první dochovanou elektrotechnickou expertisu!
Ph. Dr. Karel Čupr, Elektrotechnický obzor, 1946
Obr. Ukázka z knížky Josefa Steplinga De pluvia lapidea anni MDCC. LIII. ad Strkow et ejus causis meditatio
