V roce 1926 bylo celkem 1,7 milionu zaměstnanců členy odborů. Pět set odborových organizací v Československu se sdružovalo do 13 odborových ústředen. Vlastní odbory měli například holiči, číšníci, státní úředníci, profesionální fotbalisté, ale i zaměstnanci Státního úřadu statistického.
Odbory jako záruka zaměstnaneckých benefitů
Jedním z důležitých cílů nové Československé republiky bylo zlepšení sociální situace dělníků a ostatních skupin zaměstnanců. V roce 1918 byl schválen zákon o osmihodinové pracovní době. Od roku 1925 měli všichni zaměstnanci s výjimkou zemědělců a dělníků na sezonních pracích nárok na placenou dovolenou. Počet dnů volna závisel na délce pracovního poměru a pohyboval se mezi šesti až osmi dny ročně. Státní zaměstnanci měli volna řádově více než dělníci, placenou dovolenou mohli čerpat po dobu dvou až šesti týdnů. Československo převzalo rovněž rakousko‑uherský sociální systém, tedy systém nemocenského a úrazového pojištění. V roce 1918 byla zavedena také podpora v nezaměstnanosti, na kterou měli nárok všichni nemocensky pojištění. Většina těchto vymožeností byla zavedena zásluhou zaměstnaneckých odborů.
Pestrý i roztříštěný svět odborů
O tom, jaký byl za první republiky odborářský svět, vypovídají údaje v článku „Statistika odborových organisací zaměstnaneckých v republice Československé podle stavu 31. prosince 1926“, zveřejněném o rok později v časopise Zprávy Státního úřadu statistického Republiky Československé.
V Československu existovalo ke konci roku 1926 celkem 13 odborových ústředen, z toho osm československých, čtyři německé a jedna mezinárodní, která byla pod vlivem Komunistické strany Československa (Mezinárodní všeodborový svaz). Ústředny sdružovaly 322 odborových organizací, z toho 243 československých, 62 německých a 17 komunistických. Mimo ústředny fungovalo nezávisle dalších 128 československých a 59 německých organizací.
Jedním z nezávislých tzv. volných odborových sdružení byla například Konfederace duševních pracovníků, která sdružovala organizace vysokoškolských učitelů, novinářů, skladatelů atd. Patřily k ní například Klub profesorů Pražské konservatoře, Klub sólistů Národního divadla, Syndikát denního tisku československého i dnes známé Ochranné sdružení autorské, Klub českých skladatelů a Syndikát československých spisovatelů a hudebních skladatelů.
Dohromady statistici napočítali 509 odborových zaměstnaneckých organizací s 1,671 milionu členů. V československých bylo zapojeno 58 % všech zaměstnanců, v německých 17 % a v komunistických 12 % (197 tisíc osob). V současnosti mají odbory zhruba půl milionu členů.
Nejpočetnější odborovou ústřednou bylo Odborové Sdružení Československé s 340 tisíci členy. Za ním následovala Československá Obec Dělnická s 290 tisíci odboráři a na třetím místě byla německá dělnická ústředna s 205 tisíci členy. Největší počet odborářů se rekrutoval z oborů zpracování kovů a strojírenství, průmyslu bez bližšího označení, zemědělství, lesnictví a rybářství a dále hornictví a hutnictví.
Boom odborářských časopisů
Jednou z důležitých činností jednotlivých odborových organizací bylo vydávání časopisů, kterých bylo neuvěřitelné množství. Čtenáři si mohli vybrat z celkem 318 titulů, z toho bylo 26 týdeníků s nákladem 331 tisíc kusů, 95 čtrnáctideníků s nákladem 576 tisíc kusů a 159 měsíčníků s nákladem 543 tisíc kusů.
Vlastní odbory i časopisy měli například řidiči automobilů (Svaz řidičů automobilů, časopis „Řidič automobilu“), číšníci (Ústřední spolek číšníků, časopis „Číšnické rozhledy“), pomocný personál v restauracích (Ústřední svaz hostinského pomocnictva, časopis „Hostinský pomocník“), holiči (Svaz zaměstnanců lázeňských a holičských), pomocný personál v holičstvích a kadeřnictvích (Odborová organisace holičských a kadeřnických pomocníků a pomocnic, časopis „Kadeřnický věstník“), invalidní státní zaměstnanci (Svaz státních zaměstnanců – invalidů, časopis „Naše směry“), řidiči poštovních vozů (Odborový svaz postilionů, časopis „Věstník Odborového svazu postilionů“) a obchodní cestující (Spolek cestujících obchodníků, časopis „Mercator“).
Také posunovači na dráze, průvodčí vlaků, domovníci, úředníci pražského magistrátu, kapelníci, kostelníci, vrátní i posluhovačky v domácnostech měli samostatné odbory a vlastní časopisy. Fotbalové fanoušky by mohlo zajímat, že již v roce 1926 existovala Unie footballových profesionálů, která čítala 106 členů a vydávala časopis „Revue Profesionál“. Ve Státním úřadě statistickém, dnešním ČSÚ, byl aktivní Spolek statisticko‑technických úředníků při SÚS s 28 členy. Vlastní odbory měly i státní úřednice (Jednota československých státních úřednic). (2.8.2019)
Obr. Železniční dělníci 1920
