Čeští milionáři měli v roce 1919 majetek v průměrné hodnotě 3,7 milionu korun. Základ jejich bohatství spočíval v průmyslovém podnikání a ve vlastnictví zemědělské a lesní půdy. Vyplývá to ze šetření Státního úřadu statistického (SÚS), který zpracoval údaje finančních úřadů shromážděné při výběru majetkové daně.
Přehled o majetku obyvatel dvaceti vybraných obvodů finanční správy publikoval SÚS v roce 1928 v časopise Zprávy Státního úřadu statistického Republiky československé. Článek nazvaný „Majetek zjištěný ve dvaceti berních správách při uložení dávky z majetku“ přináší informace například o movitých občanech Opavy, Českých Budějovic, Slaného, Českého Brodu, Karlína, Hodonína, Přerova, Prostějova a Krnova.
Údaje poskytly berní úřady, které pro SÚS vyplnily zvláštní statistické výkazy, a to na základě daňových přiznání, jež museli povinně poskytnout všichni občané Československa. Tuto povinnost jim uložil zákon č. 309 z roku 1920, kterým byla zavedena jednorázová dávka z majetku a z přírůstku majetku. Statistici získali mimořádnou příležitost nahlédnout do majetkových poměrů obyvatel nové republiky. „Zákon poskytl vítanou příležitost k pokusu zjistiti majetek na základě přiznání, které podle paragrafu 36 byl povinen podati každý přednosta domácnosti za sebe a členy své domácnosti,“ pochvalovali si ve zmiňovaném článku s tím, že do konce roku 1927 získal SÚS od finančních úřadů zhruba 3,25 milionu výkazů.
Takové ohromné množství podkladů nicméně postavilo SÚS před velký problém. Neměl totiž dostatek finančních prostředků k jejich zpracování. Příslušné oddělení SÚS mělo tehdy jen tři úředníky a 15 pomocných sil. Sami statistici přitom odhadli, že by potřebovali sto nových zaměstnanců, kteří by na zpracování výsledků potřebovali tři roky. Tyto okolnosti je přiměly zveřejnit v článku souhrnné údaje jen z dvaceti berních správ vybraných ministerstvem financí.
Údaje o majetku byly podle zmíněného zákona zjišťovány k 1. lednu 1914 a k 1. březnu 1919. Zjišťoval se „… majetek zemědělský a lesní, majetek domovní (nemovitosti), majetek výdělečný a majetek jinaký, zvláště kapitálový“. Dále pak celkové úhrny majetku, dluhy, břemena, ostatní pasiva a čistý majetek.
Ve vybraných 20 obvodech žilo v roce 1919 dohromady 319 milionářů s majetkem 1,17 miliardy korun. Na jednoho tedy v průměru připadalo bohatství v hodnotě zhruba 3,7 milionu korun. O pět let dříve to bylo 148 osob s majetkem 514 milionů rakousko‑uherských korun. Nejvýnosnějšími třídami povolání byly průmysl (139 milionářů), zemědělství, lesnictví a rybářství (113 milionářů), jiná povolání, bez povolání a bez udání povolání (34 milionářů) a také obchod a peněžnictví (22 milionářů). Jednotliví milionáři se objevili i mezi vojáky, a dokonce i v kategorii státní a veřejná služba. Nejvyšší celkový majetek měli vlastníci zemědělské a lesní půdy (592 milionů) a průmysloví podnikatelé (427 milionů).
Z publikovaných přehledů vyplynulo, že například Opava měla v roce 1919 celkem 15 milionářů, z toho osm osob s majetkem vyšším než dva miliony korun. Jmění všech těchto opavských boháčů mělo hodnotu zhruba 40 milionů, z toho přes 10 milionů tvořil majetek zemědělský a lesní a přes 16 milionů majetek „jinaký“. V roce 1914 vlastnilo 11 milionářů majetek v hodnotě 22 milionů rakousko‑uherských korun.
V Karlíně registrovaly finanční úřady v roce 1919 celkem 37 milionářů s majetkem v úhrnu zhruba 83 milionů korun. Majetek v hodnotě více než dva miliony vlastnilo 11 osob. Hodnotu zhruba 30 milionů měl jejich zemědělský a lesní majetek, 7,5 milionu nemovitosti, 22 milionů výdělečný a 24 milionů „jinaký“ majetek. V roce 1914 zde žilo 12 milionářů s majetkem zhruba 30 milionů korun. (16.8.2019)
