.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Vděčí za to i teroristům z Hamásu.
Režim ruského prezidenta Vladimira Putina bude v tomto roce pořádně kasírovat na prodeji ropy a plynu, a to navzdory západním sankcím. Ruský rozpočet letos může počítat s meziročně o zhruba 20 procent vyššími příjmy z ropy a plynu, v přepočtu se jedná o přibližně 2,9 bilionu korun, plyne z výpočtů Bloombergu. Zmíněných zhruba dvacet procent tedy odpovídá nějakým 500 miliardám korun.
K výraznému nárůstu příjmů ruského rozpočtu má dojít ze tří klíčových důvodů.
Zaprvé, Rusku nahrává, že teroristický režim Hamásu, který si zvolili obyvatelé Gazy, loni krvavě udeřil na Izrael. Výsledkem je izraelská odveta a zvýšené blízkovýchodní napětí, které zvyšuje světové ceny ropy a plynu, tedy i příjmy Kremlu.
Zadruhé, Kremlu se daří obcházet západní sankce prostřednictvím neoficiální, stínové flotily tankerů operující v ruských službách. Existence této flotily umožňuje minimalizovat sankční slevu na vyvážené ruské ropě. Například letos v dubnu se Rusku dařilo prodávat svoji ropu Ural Indii za 75 dolarů za barel, tedy 15 dolarů nad stropem stanoveným sankcemi.
Zatřetí, Kreml rovněž navyšuje těžební daně domácím energetickým podnikům, včetně Gazpromu.
Gazprom, ruský plynárenský monopol, se přitom loni topil v rekordní ztrátě, v přepočtu přes 160 miliard korun. Ztrátový byl poprvé od roku 1999. Rusko totiž nyní dodává Evropě nejméně plynu od počátku 70. let minulého století, přičemž Asie zatím markantně snížený odběr nedokáže kompenzovat.
Ruské dodávky potrubního plynu do Evropy jsou teď zhruba jen šestinové v porovnání se situací před válkou na Ukrajině a před covidem. Potrubní plyn mají z Ruska ve větší míře již jen čtyři evropské země, a sice Slovensko a Rakousko, kam proudí přes Ukrajinu, a Maďarsko a Srbsko, které jej dostávají černomořským plynovodem.
Evropské země, včetně některých ze západní části EU, získávají ruský plyn také ve zkapalněné podobě, avšak objem tohoto ruského vývozu do Evropy zůstal loni zhruba shodný jako předloni. Navíc, koncem letoška vyprší pětiletá dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou o tranzitu plynu na Slovensko a do Rakouska. A prodloužena zřejmě nebude… Takže Rakousko a Slovensko budou muset zřejmě hledat jinde.
Hypotéky už letos výrazně nezlevní, Čechům se přesto vrací dobrá spotřebitelská nálada
Ekonomika má nebývalou šanci „přistát“ měkce.
Česká národní banka zbrzdí tempo snižování svých úrokových sazeb, výrazné zlevnění hypoték už proto letos nečekejme. I tak lze vystihnout vzkaz, jejž o minulém týdnu vyslala tuzemská centrální banka veřejnosti. I přesto se běžným spotřebitelům vrací dobrá nálada. Ulevuje se však také vládě. Pokles úroků totiž znamená snížení nákladů obsluhy státního dluhu, který v uplynulých letech znatelně nabobtnal.
Bankovní rada ČNB ve čtvrtek rozhodla snížit základní úrokovou sazbu o 0,5 procentního bodu na 5,25 procenta. Radní jednomyslně soudí, že riziko vzedmutí inflačních tlaků je při současné výši úrokových sazeb stále poměrně slabé. Soudí tedy, že i nová úroveň sazby, 5,25 procenta, je dostatečně restriktivní, aby nevedla k závažnějšímu zrychlení inflace i přes poměrně rychlý růst cen v segmentu služeb nebo před relativně silnou úroveň amerického dolaru.
Další pokles sazeb bude ale pomalejší, než se ještě nedávno čekalo. Zatímco totiž začátkem letošního roku trh sázel na to, že v dubnu 2025 bude základní sazba ČNB kolem úrovně tří procent, nyní míní, že to bude spíše kolem hodnoty čtyř procent. Klíčovým důvodem přehodnocení jsou obtíže s plným zkrocením inflace v USA. Ty jsou způsobeny i závratným zadlužováním USA. Americkou centrální banku nutí držet své sazby déle výše, což zpevňuje dolar. Koruna proti němu tudíž slábne více, než s čím ČNB počítala, což tuzemskou centrální banku nutí obezřetněji redukovat své sazby, aby oslabení koruny nebylo až přílišné – tedy příliš proinflační. Silný dolar pak má vliv i na rozhodování Evropské centrální banky, kterou rovněž může přimět k pozvolnějšímu snižování její základní úrokové sazby. Které by opět přispělo k pomalejšímu snižování základní sazby ČNB.
Tuzemským spotřebitelům však dosavadní snížení úrokových sazeb, jež v současném cyklu nastalo od sklonku loňska do nynějška, ke zlepšení nálady stačí. Důvěra v ekonomiku se s poklesem základní sazby ČNB ze sedmi na 5,25 procenta zvyšuje. V dubnu byla jejich nálada v tomto směru lepší, než odpovídá dlouhodobému průměru let 2003 až 2023; přitom lepší než dlouhodobě průměrnou náladu vykazovali čeští spotřebitelé poprvé za celé období od podzimu 2021.
Klíčovým důvodem optimismu spotřebitelů je pokles inflace na úroveň cíle České národní banky, tedy stabilizace cenového vývoje v Česku, a související pokles cen potravin a energií. To vše při setrvání míry nezaměstnanosti na nejnižší úrovni v rámci EU. Vzhledem k tomu, že tuzemská ekonomika jako celek by letos měla vykázat mírný růst, lehce vyšší než jednoprocentní, lze konstatovat, že Česko pomalu, ale jistě dokonává kýžený manévr „měkkého přistání“. Ten je přitom historicky vzácný. Krocení inflace si totiž zpravidla vyžádá hlubší recesi a citelnější vzestup míry nezaměstnanosti, tedy souhrnně „tvrdé přistání“. Aktuální pokles inflace, který tolik těší spotřebitele – dokonce natolik, že přehlušuje jejich obavy z dopadů od letoška platného konsolidačního balíčku –, je hlavním důvodem, proč jde ČNB se svými úrokovými sazbami dolů. S inflací je třeba bojovat stále, nyní však k takovému boji postačí mnohem slabší zbraně, rozuměj nižší úrokové sazby.
Souhrnný indikátor důvěry v ekonomiku však i v dubnu přes výrazné zlepšování spotřebitelské nálady zůstal na dlouhodobě podprůměrné úrovni, kam jej stahuje dlouhodobě podprůměrný sentiment podnikatelů. Nicméně i nálada podnikatelů, resp. firemní sféry se v porovnání s březnem zlepšila. Optimismus spotřebitelů však podnikatelé zatím nesdílí.
Na podnikatele totiž doléhá skutečnost, že letošní ekonomický růst Česka má být stále jen poměrně slabý. Potýkají se s dopady sice klesajících, avšak nadále poměrně vysokých úrokových sazeb či s důsledky dýchavičného výkonu německé ekonomiky. I tak nálada podnikatelů byla v dubnu nejlepší za uplynulý rok. Zejména kvůli vyhlídce na další snižování úrokových sazeb a rovněž zlepšení stavu německé ekonomiky. Znatelně se zlepšila nálada podnikatelů ve službách. Právě ve službách přitom přetrvávají zmíněné poměrně výrazné inflační tlaky. Zlepšení nálady spotřebitelů však je letos tak výrazné, že i přes navýšené ceny služeb po nich vykazují sílící poptávku, jak dokazuje právě lepšící se nálada podnikatelů ve službách, která je nejlepší od července 2022.
Pokračující příznivý vývoj cen potravin a energií a další pokles úrokových sazeb by měly v příštích měsících letošního roku zásadně přispět ke zvýšení souhrnného indikátoru celkové důvěry v ekonomiky do kladného pásma, tedy do pásma, jež odpovídá dlouhodobě nadprůměrné úrovni.
Vládu může těšit jak zlepšení nálady spotřebitelů a nakonec i podnikatelů – tedy souhrnně voličstva –, tak i jeho fundamentální příčina, tedy pokles inflace a úrokových sazeb. Pokles úrokových sazeb se týká nejen hypoték či firemních úvěrů, ale i státního dluhu. To se vládě hodí.
Česko totiž bylo loni 9. nejméně zadluženou zemí EU; tak špatně na tom předtím bylo naposledy v krizovém roce 2013. Zasadíme-li do kontextu, nejlepších výsledků v tomto miléniu Česko dosahovalo v letech 2016 až 2020, kdy bylo soustavně čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU. Ukazuje se tedy, že hůře než některé jiné země EU Česko zvládlo zejména pandemii covidu, protože v jejím důsledku si pohoršilo ze 4. na 8. příčku. Nutno ale také doplnit, že na zhoršení pozice Česka mezi lety 2020 a 2022 má lví podíl nejen boj s dopady covidu, ale také takzvané zrušení superhrubé mzdy. To bylo schváleno koncem roku 2020, s platností od roku 2021. České veřejné finance tento zásah ročně připravuje o sto miliard korun a více. I proto právě vláda vítá pokles úrokových sazeb – zlevní obsluha bobtnajícího dluhu. Rmoutit ji může snad jen právě to, že pokles úrokových měr nebude letos tak výrazný, jak se počátkem roku čekalo. Ostatně i hypotéky budou zlevňovat výrazně pomaleji, než se čekalo. Jejich další letošní zlevnění už v průměru bude v rozsahu jen desetinek procentního bodu.
Celkově tak i díky právě redukci nákladů obsluhy dluhu zůstanou české veřejné finance v rámci EU mezi těmi, jež vykazují nadprůměrně dobrou kondici. Navíc letošní rok představuje rok zásadní stabilizace veřejného zadlužení, rovněž z důvodu prosazení zmíněného konsolidačního balíčku. Česko by tak ani v příštích letech nemělo vpadnout z první desítky nejméně zadlužených zemí EU. I tato stabilizace veřejných financí podporuje ono „měkké přestávání“.
Stavebnictví se v Česku propadá nejvíce od covidu, hrozí zdražení bytů
Stavebnictví drtí vysoké úrokové sazby a nejistota, zejména v oblasti rezidenční výstavby.
Stavební produkce v Česku se v březnu výrazně propadla a značně zklamala. Meziročně pokles činí 8,3 procenta. To je nejvýraznější pokles od února 2021, tedy za více než tři roky. Přitom v únoru 2021 se ve slabých číslech odrážela tehdejší pandemie covidu. Únor 2020 představoval poslední předcovidový měsíc, takže je zřejmé, že meziroční pokles února 2021 byl poznamenán pandemií citelně. Stavební výrobu letos v březnu stahoval dolů zejména propad produkce v oblasti pozemního stavitelství, které je citlivější na prostředí poměrně vysokých úrokových sazeb než stavitelství inženýrské, v němž jsou více angažovány prostředky z veřejných rozpočtů. Investice z veřejných rozpočtů, tedy právě v oblasti inženýrského stavitelství, zlepšují celkový výsledek stavebnictví, který i tak zůstává mdlý. Rezidenční výstavbu totiž brzdí vysoké úrokové sazby a investiční a ekonomická nejistota. Bytů se i proto zahájilo o takřka osmnáct procent méně než loni v březnu. Díky probíhajícímu odeznívání nejistoty i poklesu úrokových sazeb a oživení poptávky po nemovitostech, i díky zlevnění hypoték, by nakonec za rok 2024 mělo stavebnictví skončit „v plusu“, a to 3,5 procenta. Zpomalení bytové výstavby však může v příštích letech dále zesílit tlak na růst cen rezidenčních nemovitostí.
Průmysl se propadá nejvíce od první vlny covidu
Může za to hlavně kolísavost výroby aut.
Průmyslová produkce České republiky v březnu výrazně klesla, a to citelně více než se čekalo. Pokles činí meziročně 11,1 procenta, což je nejvýraznější meziroční pokles od května 2020, tedy od první vlny covidové pandemie. Tehdy ovšem docházelo k rozsáhlým omezením průmyslové výroby, ať už spontánním či administrativně nařízeným, která měla zamezit šíření nákazy. Letošní březnový pokles je však dán také meziročně znatelně nižším počtem pracovních dní. Letos jich bylo hned o tři méně než loni v březnu. V očištění o rozdílný počet pracovních dní činí letošní březnový pokles meziročně 2,7 procenta. Stěžejním důvodem vyššího než očekávaného propadu – analytici oslovení agenturou Bloomberg čekali ve střední hodnotě svých odhadů neočištěný pokles o 8,4 procenta – je vysoká základna loňského března, zejména v oblasti automobilové výroby. A rovněž letošní březnové omezení výroby v autoprůmyslu kvůli chybějícím součástkám. Což je problém, který se s různou intenzitou objevuje už od pandemie, kdy došlo k zásadnímu zpřetrhání mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců. Český průmysl, zejména výroba strojů, ale trápí také celkově nedostatečná poptávka, daná omezením spotřeby kvůli inflaci a drahým energiím či omezením investic v prostředí poměrně vysokých úrokových sazeb, stejně jako slabší poptávkou v zemích typu Německa, která souvisí s podobnými faktory jako v Česku. Za celý letošní rok tak průmyslová výroba vzroste reálně pouze o jediné procento. (8.5.2024)