Dnešní domácí koně mají jediného předka. Pochází z jediné linie v pontsko-kaspické stepi, z oblasti mezi povodími řek Don a Volha, lidé ho domestikovali kolem roku 2200 př. n. l. Studii o původu moderních koní publikoval časopis Nature. Je to prestižní vědecký časopis se všeobecným zaměřením vydávaný od roku 1869 ve Velké Británii. Badatelé prozkoumali archaické genomy 273 koní z 25 zemí Evropy a Asie, což zahrnuje desítky miliard dat.
Obr. Koně běžící stepí ve Vnitřním Mongolsku, Čína
Domestikace koní zásadně změnila mobilitu obyvatel, ekonomiku a válečné strategie, čímž měla podstatný vliv na lidské dějiny. Dávnou historii zdomácnění koní odhaluje nová studie rozsáhlého týmu badatelů z řady zemí světa včetně ČR pod vedením Ludovica Orlanda z francouzského Národního centra pro vědu a výzkum (CNRS) v rámci projektu Pegasus. Vědci analyzovali několik miliard dat pravěkých a starověkých koní z 25 zemí Evropy a Asie. Zjistili, že dnešní domácí koně pocházejí z jediné linie z oblasti dolní Volhy a Donu. Ukázalo se také, že tito koně se do střední Evropy nedostali s migrační vlnou lidí z kultury jámové, ale později. Dřívější představy o historii koní se opíraly zejména o analýzu znaků plynoucí z morfologie kostí a nalezených artefaktů, což má řadu omezení. V poslední době mají badatelé k dispozici genetické metody, které umožňují analyzovat archaické genomy čtené přímo z archeologických nálezů kostí a dokážou tak odhalit skutečnou příbuznost jedinců.
Obr. Mongolské dítě s koněm
Odkud pocházejí koně domácí? Původ linie koní, která vedla k dnešním koním domácím (genetická linie označovaná jako DOM2), zjistili vědci pomocí analýz. Určili, že domestikace koní vzešla z ponto-kaspické oblasti, konkrétně z oblasti dolní Volhy a Donu, která je mimo jiné spojována s archeologickou kulturou jámovou. „I když se domestikace koní někde ve východních stepích nabízí, naše práce lokalizuje oblast konkrétně a vyvrací některé dřívější kandidáty na domestikační centrum v Ibérii a Anatolii,“ říká René Kyselý z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, který se výzkumu účastnil. „Identifikovány byly celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale beze zbytku představiteli pouze linie DOM2.“ Ostatní linie zanikly s výjimkou linie asociované s kulturou Botai, jejímiž jedinými žijícími představiteli jsou koně Převalského. Moderní kůň byl domestikován kolem roku 2200 př. n. l. na sever od Kavkazu. V následujících staletích se rozšířil v Asii a Evropě. Toto zjištění je výsledkem práce mezinárodního týmu 162 vědců, kteří shromáždili, sekvenovali a porovnali 273 genomů prehistorických koní z území celé Eurasie, což zahrnuje desítky miliard dat. To představuje dosud zdaleka největší objem archeogenetických údajů ke koním. Experti tak získali zcela nové možnosti pro posouzení historie domestikovaných koní. Oproti některým dřívějším archeogenetickým studiím, které analyzovaly jen vybraný úsek DNA a jen omezený počet jedinců, nynější publikace v časopise Nature zahrnuje analýzy celých genomů, ty pocházejí z kosterních nálezů koní z 25 zemí Evropy a Asie za období pleistocénu i holocénu (až do doby železné).
Obr. Farmář chytá koně v severním-středním Kazachstánu
Kdy se dostali koně do střední Evropy? Do střední Evropy se koně nedostali v rámci migrace Indoevropanů, ale později. Dřívější studie lidské archaické DNA prokázaly masivní imigraci lidí ze stepní kultury jámové – ztotožňovanými s Proto-Indoevropany – do Evropy, doloženou od počátku 3. tisíciletí př. n. l. Přestože by mohlo dávat smysl, že se domácí koně do střední Evropy dostali v rámci této migrační vlny z oblasti jejich původu, ukázalo se, že přišli později. „Ve střední Evropě se nová linie domácích koní (DOM2) objevuje až ve starší době bronzové, zhruba od 2000 př. n. l. Invaze stepních nájezdníků z východu s pomocí velkého počtu koní, známé z pozdějších dob, lze proto ve 3. tisíciletí př. n. l. stěží předpokládat, lidé se museli pohybovat jinak,“ popisuje René Kyselý. Naproti tomu šíření genetické linie DOM2 po Asii se šířením indoíránských jazyků dobře časově koreluje, stejně jako se šířením lehkých vozů s loukoťovými koly z kultury Sintašta na hranici východní Evropy a Asie, která je nejpravděpodobnější kulturou jejich vynálezu. „Genetická data poukazují rovněž na tehdejší explozi v demografii koní, která nemá v posledních 100 000 letech obdoby,“ dodává Ludovic Orlando. „Tehdy jsme my, lidé, převzali kontrolu nad reprodukcí těchto zvířat a začali je chovat v astronomických počtech.“ Jak si ale tehdejší nesmírnou popularitu vysvětlit? Vědci objevili dvě zajímavé odlišnosti mezi genomem tohoto koně a genomy populací, které nahradil; jedna je spojena s větší poslušností, druhá se silnější páteří. Podle výzkumníků mohly právě tyto charakteristiky zajistit úspěch zvířat v době, kdy docházelo ke „globalizaci“ využití koní v přepravě.
