Ratingová agentura Fitch dává „poslední varování“ Fialově vládě, zhoršuje ratingový výhled České republiky

Komentář Lukáše Kovandy

Česku tak poprvé od roku 1998 vážně hrozí zhoršení ratingu a citelné prodražení dluhu. 

České republice poprvé od listopadu roku 1998 vážně hrozí zhoršení ratingu od některé ze tří světově významných agentur. Agentura Fitch v pátek pozdě večer středoevropského času vydala své nejnovější hodnocení dlouhodobého cizoměnového dluhu ČR (zde). Potvrdila sice dosavadní rating, na stupni AA-, zároveň ale zdvihla varovný prst, když výhled zhoršila ze stabilního na negativní. To znamená citelné zvýšení rizika zhoršení ratingu. Jde o jakési poslední varování před zhoršením ratingu.

Agentura Fitch naposledy Česku zhoršila rating v listopadu roku 1997. O rok později, v listopadu 1998, jej zhoršila také další ze světově významných ratingových agentur, Standard & Poor’s. Od té doby nikdy žádná ze tří světově významných agentur, tedy ani Moody’s, Česku hodnocení dlužnické bonity nezhoršila. Dokonce ani Česko nikdy nečelilo právě situaci negativního výhledu. Až dnes.

Zhoršení výhledu ratingového hodnocení uskutečňuje agentura Fitch v reakci zejména na snížení očekávaného hospodářského růstu České republiky, dále pak v reakci na velmi silné inflační tlaky a v neposlední řadě v reakci na vzestup rizik spjatých s markantní závislostí Česka na dovozu ruských energií. Veřejné finance dále podle agentury významně zatíží fiskální výdajová opatření směřující k utlumení dopadů citelné inflace a navýšené náklady související s pokrytím výdajů na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Agentura Fitch varuje, že rating Česku sníží, pokud trvalejší výpadek v dodávkách energií způsobený odstřižením od dovozu ruského plynu vyvolá recesi, rapidní inflaci a související nepříznivý dopad na klíčové ukazatele fiskální kondice. Agentura dále přistoupí ke zhoršení ratingu, pokud se vládě střednědobě v uspokojivé míře nepodaří učinit kroky potřebné k ozdravení veřejných financí ČR.

Posudek světově významných ratingových agentur bedlivě sledují finanční trhy po celém světě. Pro Česko je aktuální hodnocení agentury Fitch nepříznivou zprávou. Zhoršení výhledu znamená, že Česko si na mezinárodních trzích bude muset za jinak stejných podmínek půjčovat za vyšší úrok, než by tomu bylo bez zhoršení výhledu.

Další ze světově významných ratingových agentur, Standard & Poor’s, minulý týden České republice potvrdila dosavadní rating a také výhled do nadcházející doby. Dlouhodobý korunový dluh Česka tak nadále hodnotí stupněm AA, cizoměnový pak AA-. Výhled nadále ponechala stabilní.

Česko bude mít na odstřižení od ruské ropy více času, až do června 2024

Zatím na odstřižení není připraveno.

Evropská komise navrhuje kompletní odstřižení EU od ruské ropy už během šesti měsíců. Do konce letošního roku by se pak členské země zcela odstřihly také od dovozu ruských ropných produktů, jako je nafta. Výjimku mají mít Slovensko a Maďarsko, jimž Brusel vyhradí čas na odstřižení do konce roku 2024, nikoli tedy jen do konce roku 2023, jak zněl návrh původní. Dnes o tom informuje agentura Bloomberg. Delší lhůtu si nakonec podle téže agentury vyboxuje také Česko, čas bude mít do června 2024. Je to nutnost, alespoň ekonomicky.

Stěžejní maďarský petrochemický podnik MOL, druhý největší provozovatel čerpacích stanic v ČR a v tuto chvíli jeden z největších odběratelů ruské ropy v EU, se ale na embargo podle předvčerejšího vyjádření jeho generálního ředitele Zsolta Hernádiho připravuje. Bude více ropy dovážet po moři tankery a například ve slovenských rafinériích podniku klesne produkce o zhruba 30 procent, z technologických důvodů.

Pravděpodobné embargo na ruskou ropu zasáhne nejen slovenské rafinérie, ale poměrně dramaticky potenciálně také český průmysl a zásobování Česka ropou a ropnými produkty, jako je nafta. Vzhledem k tomu, že skoro padesát procent do EU importovaného dieselového paliva má svůj původ v Rusku, hrozí Unii i Česku „dieslový hladomor“. Cena velkoobchodně prodávané nafty na burze v Rotterdamu proto tento týden vylétla v přepoštu do koruna níce než 29 900 Kč. To je její nejvyšší cena od letošního 8. března. Tehdy tento nárůst předznamenal zdražení nafty u českých čerpacích stanic v průměru až k 50 korun za litr. Něco podobného se může opakovat i nyní.

Zasaženi ovšem budou nejen čeští řidiči či dopravci. Během nejvýše dvou let mohou nastat vážné problémy napříč celým tuzemským průmyslem. Třeba potíže s dodávkami třeba plastových okenních rámů, palubních desek aut, potravin balených v ochranné fólii, materiálů pro zateplení budov, ale také ledniček, televizorů a dalších podobných zařízení. Výroba těchto věcí se bez ropy neobejde, stejně jako se bez ní neobejde třeba stavba a renovace silnic a dalších komunikací.

Česká republika přitom bude v případě uvalení embarga na dovoz ruské ropy a produktů do EU čelit těžkostem už při snaze o úplné zajištění dodávek nahrazujících ruskou ropu.

Ruská ropa představuje zhruba polovinu veškeré ropy dovážené do ČR.

Česko získává ropu prostřednictvím dvou ropovodů, a to Družby a ropovodu IKL („Ingolstadt – Kralupy – Litvínov“). Loni Družbou proudilo do Česka přibližně 49 procent veškeré dovezené ropy, ropovodem IKL to pak bylo zhruba 51 procent. Těmto dvěma ropovody Česko loni dovezlo celkem 6,8 milionu tun ropy (průměrně však dováží 7,5 milionu tun, loňské číslo ponížily pandemické uzavírky). Uvedenou polovinu z tohoto množství, 3,4 milionu tun, tvořila ropa ruská. Více než milion tun pak dodaly ještě Kazachstán (1,2 milionu tun) a Ázerbájdžán (1,1 milionu tun). Čtvrtým největším dovozcem do ČR byly loni Spojené státy, jež dodaly 0,8 milionu tun ropy.

Při výpadku dodávek ruské ropy by muselo dojít k navýšení dodávek ropovodem IKL. Tímto ropovodem Česko získává ropu nejen z Kazachstánu, Ázerbájdžánu či z USA, ale také třeba z Libye (loni 0,2 milionu tun) nebo Nigérie. Ropovod vede do Česka z Bavorska, kde se napojuje na Transalpinský ropovod TAL, jenž vede ropu z italského přístavu Terst.

Jediným zpracovatelem dovážené ropy je v Česku polská společnost PKN Orlen, rovněž provozovatel největší sítě čerpacích stanic v ČR, převážně stále pod značnou Benzina. Ta vlastní ropné rafinérie v Litvínově a v Kralupech nad Vltavou. Litvínovská rafinérie zpracovává sirnatou ropu z Ruska, dodanou ropovodem Družba. Kralupská rafinérie zpracovává lehkou ropu z různých částí světa. Tato ropa – například ta z Ázerbájdžánu, USA nebo Libye – je nejprve tankery dovezena do zmíněného Terstu, odkud pak proudí uvedenými ropovody TAL a IKL až do Česka.

S navýšením kapacity ropovodu IKL není potíž. Jeho přepravní kapacita je 10 milionů tun ropy ročně. Pokud by tedy došlo k úplnému odpojení EU, a tedy i Česka od ruské ropy a ta ropovodem Družba přestala zcela proudit, Česko by přišlo o dodávky 3,4 milionu tun suroviny. Ropovod IKL kapacitně zvládne zajistit dodávku dodatečných milionů tun tak, že nastane plné nahrazení dodávek, které nyní zajišťuje Družba.

Problém však tkví v tom, že už nyní je prakticky zcela vytížený Transalpinský ropovod TAL, jenž vede ropu přes Alpy, z Terstu do Bavorska, k ústí ropovodu IKL. TAL má sice kapacitu dokonce 43 milionů tun ropy ročně, avšak na Česko z ní připadá pouze zhruba desetina, tedy přibližně čtyři miliony tun. Ropovod TAL totiž zásobuje také Německo nebo Rakousko. Pokud by tedy Česko přerušilo dodávky ruské ropy (loni v uvedeném objemu 3,4 milionu tun), kapacita ropovodu TAL by nestačila. Do Česka by jím totiž musela proudit veškerá dovážená ropa (loni v uvedeném objemu 6,8 milionu tun), což by při kapacitě ropovodu TAL vyhrazené pro Česko (přibližně ony čtyři miliony tun) bylo zkrátka „příliš velké sousto“.

Česko skrze státní společnost MERO ČR, jež provozuje ropovody, vlastní v ropovodu TAL zhruba pětiprocentní podíl. To je malý podíl na to, aby si zajistilo výrazné navýšení přepravní kapacity pro české potřeby. Možné sice určité navýšení kapacity pro české potřeby je, to však nemusí stačit, pokud bude třeba nahradit ruskou ropu rychle a na úrovni celé EU.

Česko by pak muselo kombinovat spotřebu ropy z ropovodu IKL, resp. TAL se spotřebou ropy ze strategických rezerv, které samy o sobě vystačí na více než tři měsíce. Další možností je využití kapacity v ropovodu Adria, který vede z Chorvatska přes Maďarsko, kde se napojuje na Družbu, takže jím lze následně vést ropu přes Slovensko do Česka. Avšak Adrii lze využít přinejlepším jen doplňkově, pokud vůbec.

Realita je tedy taková, že Česko zatím nemá uspokojivě vyřešeno nahrazení ruské ropy, přesto, že zřejmě už brzy odkývne odstřižení od ní. Trpět mohou nejen řidiči, jimž zdraží pohonné hmoty, ale i průmysl. Do června 2024 však ještě docela dost času, lze se za tu dobu připravit.

ČNB zvedá úrok více, než se čekalo, nejvýše od října 1999

Kromě výraznější inflace může být důvodem také očekávaný příchod nového, méně jestřábího guvernéra.

Česká národní banka překvapila a zvedá základní úrokovou sazbu z pěti na 5,75 procenta, na nejvyšší úroveň za celé období od konce října 1999. Čekal se přitom nárůst jen na 5,5 procenta. Bankovní rada ČNB tedy z nové prognózy analytického týmu banky převážně nazřela, že inflační tlaky v české ekonomice jsou ještě silnější, než dosud mínila, takže je třeba vyslat takto razantní signál.

Je nyní otázkou, zda se růst základní úrokové sazby zastaví na úrovni šesti procent, nebo ještě výše. Nelze vyloučit letošní růst základní sazby až na 6,25, nebo dokonce 6,5 procenta. Dalším inflačním činitelem je kromě důsledků pandemie a ukrajinské války čerstvě také mohutný lockdown v Číně, která bojuje prostřednictvím své politiky nulové tolerance s novou vlnou šíření covidové nákazy. Dochází tak k vážnému narušení logistiky v Číně a tamních přístavech, což vyvolá inflační vlny po celém světě. Tyto se přidají k již existujícím inflačním tlakům v podobě „pandemické“ a „válečné inflace“.

Citelně inflační by bylo také odstřižení České republiky a potažmo EU od ruských energií, zejména od plynu.

Proinflační rizika tedy nepolevují, což je další důvod, proč se dnes ĆNB rozhodla zvýšit základní sazbu vydatněji, než se čekalo.

Je dále otázkou, kudy se bude ubírat měnová politika ČNB ve druhé polovině letoška, kdy již centrální banku povede jiný guvernér než Jiří Rusnok a obměny dozná také bankovní rada. Pokud by v čele ČNB stanul například Vladimír Dlouhý, o němž jako o favoritovi spekulují média, nelze vyloučit, že ve druhé polovině roku bude ČNB méně razantní ve zpřísňování své měnové politiky, než pokud by se stal guvernérem třeba některý ze stávajících viceguvernérů. Ti totiž podporují jestřábí postoj většiny současné bankovní rady, zatímco Dlouhý, šéf Hospodářské komory, jež prosazuje zájmy i malých a středních podniků ČR, bezprostředněji vnímá nepříznivý dopad razantního utahování měnověpolitických šroubů právě na podnikovou sféru ČR.

Právě vyhlídka více holubičí bankovní rady mohla přispět k tomu, že se dnes bankovní rada ještě ve starém složení rozhodla pro, jestřábí, tedy razantnější než předpokládané zvýšení základní sazby. Analytický tým ČNB má v instituci svůj vliv a může si takto připravovat půdu pro působení pod novým vedením. (7.5.2022)