Reakce HZS ČR na (ne)ruský plyn

Reakce HZS ČR na (ne)ruský plyn
V minulých dnech proběhla médii informace o odlišném složení zemního plynu ze zemí, které nahradily dodávky z Ruska, a nestandardním chování plynových spotřebičů.
Hasičský záchranný sbor České republiky se touto informací začal také intenzivně zabývat. Odborníci na požární bezpečnost HZS ČR získali informace od České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), na co je nutné se zaměřit. Komora vyzývá autorizované techniky i inženýry, aby tomuto problému věnovali zvýšenou pozornost, a to zejména u připravovaných nebo již probíhajících staveb. V případě již zkolaudovaných objektů je povinností majitele nemovitosti sledovat údaje o změnách složení plynu. Podle ČKAIT by majitelé plynových spotřebičů měli nezanedbat revizi a měli by se techniků ptát, zda jejich zařízení je po revizi připraveno na bezpečné spalování plynu z Norska či jiných oblastí. 
TEXT ČLÁNKU
Neruský plyn má odlišné složení, české spotřebiče je potřeba přenastavit, upozorňuje sdružení inženýrů a techniků
Odlišné složení zemního plynu ze zemí, které nahradily dodávky z Ruska, způsobuje nestandardní chování spotřebičů. Stavbaři budou muset nové podmínky zohlednit.
Zhasínání hořáků kotlů, nestandardní chování plynového topení, červené konce plamenu na plynovém sporáku i jeho nižší výkonnost. To jsou některé vnější projevy plynových spotřebičů, které se v poslední době začaly objevovat v českých domácnostech a firmách. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) na to upozornila v tiskové zprávě.Důvodem je jiné složení plynu v distribuční soustavě České republiky. Dodávky z Ruska na základě oprávněných sankcí nahradily jiné zdroje, převážně (ale nejen) z Norska. „Tamní plyn však obsahuje vyšší procento sirovodíku, který se při spalování mění na síranové soli a ty pak ucpávají hořák a potrubí,“ vysvětluje Ing. Mgr. Václav Petráš, autorizovaný inženýr v oborech Pozemní stavby a Požární bezpečnost staveb a garant oboru Pozemní stavby v Autorizační radě ČKAIT.
Komora proto vyzývá své členy, tedy autorizované techniky i inženýry, aby tomuto problému věnovali zvýšenou pozornost, a to zejména u připravovaných nebo již probíhajících staveb. V případě již zkolaudovaných objektů je povinností majitele nemovitosti sledovat údaje o změnách složení plynu (norský, nizozemský, katarský nebo americký, včetně zkapalněného skupenství).
Tyto informace a s nimi spojená technická řešení by měli majitelé nemovitostí obdržet od distributora, respektive dodavatele plynu. Podle ČKAIT nebude potřeba plošně kompletně měnit hořáky a už vůbec ne celé kotle, situaci je však třeba řešit například speciálním filtrem.
„Majitelé plynových spotřebičů by tento problém také neměli podceňovat a při revizi plynových spotřebičů by se techniků měli ptát, zda jejich zařízení je po revizi připraveno na bezpečné spalování plynu z Norska či jiných oblastí,“ doplňuje Robert Špalek, předseda ČKAIT.
Úpravy zařízení vyjdou na tisíce korun

Pro koncové zákazníky nejde primárně o životu nebezpečnou, jako spíše o nákladnější záležitost. Náhradní hořáky vyjdou na 10 tisíc korun, práce spojená s jejich výměnou, případným čištěním a kontrolou vyjde zhruba na dalších 5 tisíc korun podle velikosti zařízení a rozsahu eventuálního poškození. Speciální filtr, jenž by u řady plynových kotlů měl stačit, stojí přibližně 1 200 korun, k čemuž je ovšem nutné přičíst náklady za práci.
Odborníci z ČKAIT upozorňují, že nové součástky plynových spotřebičů by měly odpovídat technickým požadavkům trhů v Nizozemí, Dánsku a v dalších zemích, kde se tradičně využívá norský plyn. Pokud jsou osazeny ty, jež se dosud používaly na českém trhu, hrozí, že je bude zapotřebí opět za krátkou dobu vyměnit.
„Naprostá většina plynových kotlů a spotřebičů prodávaných na českém trhu byla nastavena a seřízena podle složení ruského plynu. Vedle stávajícího problému s plynem z Norska a dalších zemí původu nelze vyloučit další nutné přenastavení hořáků, pokud by se dodávaný plyn začal mísit s vodíkem (v maximální přípustné 25procentní koncentraci),“ upozorňuje Zdeněk Žabička, autorizovaný inženýr v oborech Technologická zařízení staveb a Technika prostředí staveb.
Plyn nahrazující ruské dodávky obsahuje několikanásobně vyšší množství sirovodíku (sulfanu, H2S), a proto dochází k jeho nedokonalému spalování, jehož výstupem jsou voda a síra nebo sulfátové soli, které se usazují na plynových zařízeních, zejména hořácích.
Pozor na materiál potrubí
Zásadní je také materiál potrubí v kotli. Podle techniků oslovených ČKAIT problémy nejsou registrovány u plynových technických zařízení s ocelovým potrubím (trubkami), ale téměř výhradně u těch, kde byla použita měď.
„Pokud jde o plyn, může jít vždy o život. Riziko se posuzuje podle toho, odkud zařízení nasává vzduch. Pokud je to zvenku, hořák při překročení únosné míry zanesení solemi sirovodíku samovolně zhasne. A bez vyčištění a revize nejde znovu aktivovat. Skutečné riziko nastává při kombinaci měděných trubek a přísunu vzduchu z interiéru. Nebezpečné spotřebiče jsou zejména sporáky a karmy. Tyto případy je třeba identifikovat a napravit co nejdříve,“ doplňuje Václav Petráš. I proto Inženýrská komora vyzvala své členy, aby věnovali pozornost také novým plynovým kotlům a dalším zařízením, která musí být nastavena na jiný než ruský plyn.
„Informaci o složení plynu i postup technického řešení by měli odběratelé (firmy i domácnosti) primárně obdržet od distributorů plynu. Aktuálně ani specialisté nemají přesné informace, jaký plyn nebo směsi plynů a s jakými vlastnostmi proudí tuzemskými plynovody,“ dodává Miroslav Machalec, autorizovaný inženýr v oborech Technika prostředí staveb, Technologická zařízení staveb a Energetické auditorství.
Machalec zároveň upozorňuje, že základním kritériem záměnnosti zemních plynů bez nutnosti úprav nebo seřizování hořáků plynových spotřebičů je tzv. Wobbeho číslo. Vyjadřuje podmínku zachování tepelného příkonu spotřebiče při změně spalovacích vlastností zemního plynu. V odborné literatuře jsou pro potřeby autorizovaných inženýrů a techniků uváděné vlastnosti pro tranzitní plyn či zemní plyny původem z Norska, Alžírska nebo Nizozemí.
Autor: Ondřej Novák
V souvislosti s tím HZS ČR dále oslovil Český plynárenský svaz (ČPS) a získal vyjádření ředitelky Technického odboru Ing. Kateřiny Vondrákové: „Rádi bychom tímto potvrdili, že zemní plyn, který je dodáván českým zákazníkům, plní i nadále všechny požadavky na jeho složení i kvalitu. Ujišťujeme Vás, že se nejedná o plošný problém. Na celém území ČR se objevilo pouze několik desítek případů z celkového počtu zhruba 3 mil. odběrných míst.“ 

VYJÁDŘENÍ ČPS
Ojedinělé případy vzniku nečistot na měděných instalacích odběrných plynových zařízení
V minulém roce čelila Česká republika i zbytek Evropy bezprecedentní energetické a bezpečnostní krizi, kdy byly ohroženy dodávky zemního plynu. Po velmi dlouhé době se opět objevila krajní možnost jejich úplného zastavení. Díky spolupráci energetických firem a státu se nakonec podařilo zemní plyn zajistit z jiných zdrojů a situaci stabilizovat.
Kvalita a složení zemního plynu plní evropské a české normy
Ačkoliv se může zemní plyn z různých ložisek v jednotlivých parametrech mírně lišit, musí se jednotlivé hodnoty a množství jeho složek vždy pohybovat v limitech stanovených evropskými i českými normami. Kvalita zemního plynu a jeho složení jsou proto i nadále prioritou zahraničních i tuzemských plynárenských společností, které se zabývají jeho přepravou a distribucí. Tyto infrastrukturní plynárenské firmy tak zemní plyn na cestě k zákazníkovi pravidelně kontrolují, zejména s ohledem na to, zda nedochází k překročení stanovených limitů. Rádi bychom tímto potvrdili, že zemní plyn, který je dodáván českým zákazníkům, plní i nadále všechny požadavky na jeho složení i kvalitu. Plynárenské společnosti, které sdružuje Český plynárenský svaz (ČPS), v nedávném období zaznamenaly několik málo případů tvorby sulfidu měďnatého, který se objevil na měděných částech odběrných plynových zařízení (OPZ). Při prověřování těchto několika případů se vždy potvrdilo, že je zemní plyn do daného odběrného místa dodáván v požadované kvalitě. Nečistoty v podobě sulfidu měďnatého nepřicházejí do odběrného místa plynovody, ale tvoří se až na odběrných místech, která jsou v majetku vlastníků objektu. Jedná se tedy o problém, který vznikl na části OPZ, za kterou odpovídá vlastník objektu. Ten se pak zpravidla obrací na servisní firmy nebo výrobce OPZ. Ujišťujeme Vás, že se nejedná o plošný problém. Na celém území ČR se objevilo pouze několik desítek případů z celkového počtu zhruba 3 mil. odběrných míst. Přesto je v dobrém zájmu ČPS upozornit na tuto problematiku. Dále v textu uvádíme detailnější informaci se základními doporučeními, jak na měděných instalacích čelit vznikajícím nečistotám, případně jak jim předcházet.
Nečistoty, které se mohou projevit na měděných instalacích odběrných plynových zařízení
Problém může v některých výjimečných případech spočívat v tvorbě sulfidu měďnatého, který zanáší koncové spotřebiče. Sloučenina vzniká přímo v odběrných zařízeních reakcí síry a jejích sloučenin obsažených v plynu s měděným povrchem instalací u domovních rozvodů plynu a ve spotřebičích, nejčastěji v kotlích. Rádi bychom na tento ojedinělý jev upozornili a přinášíme i základní shromážděné poznatky včetně doporučení, jak těmto nečistotám čelit. Základní informace
Nejedná se o plošný problém u všech, kteří mají na svém OPZ měď. V rámci celé plynárenské infrastruktury v Česku, která čítá přes 3 miliony odběrných míst, jsou hlášeny pouze nižší desítky případů, u kterých však zatím nebyla ověřena stejná příčina. Šetřením distribučních společností bylo potvrzeno, že nečistoty v podobě sulfidu měďnatého nepřicházejí do odběrného místa plynovody, ale tvoří se až na odběrných místech, která jsou v majetku vlastníků objektu. Přesné důvody vzniku sulfidu měďnatého nejsou známy. Vždy totiž záleží na konkrétních provozních a technických podmínkách daného odběrného místa a v rámci České republiky se případy nevyskytují plošně. Kvalita plynu odpovídá i nadále platným evropským i českým limitům.
Možné příčiny vzniku
Na domovních instalacích z mědi se může v průběhu let projevit tvorba probarvení včetně vytvoření povlaku na vnitřním povrchu trubek a tvarovek. Tato změna má původ v reakci měděného povrchu (Cu) se sulfanem (H2S), kdy v potrubí vzniká vrstva sulfidu mědnatého (Cu2S). Sulfan se jako sloučenina síry přirozeně vyskytuje v zemním plynu, a to ve velmi nízkých koncentracích. Vytváření povlaku Cu2S je dlouhodobě známý jev z minulosti a pro potrubní systém nemusí být hodnoceno jako problém. V některých případech byl zjištěn rozpad tohoto povlaku v podobě černých, kovově lesklých částic. Tyto částice, často popisované jako podobné grafitu, mohou být za určitých podmínek přesouvány proudem plynu. Takové částice se shromažďují ve filtrech či sítkách spotřebičů. V důsledku tohoto zanesení se může snížit průtok plynu a následně docházet k odstávce spotřebičů z důvodu poruchy.
Opatření a doporučení
  1. Při projektování instalací z mědi lze obecně doporučit větší dimenze potrubí OPZ (větší světlost instalací = menší rychlost proudění, která má vliv na výskyt Cu2S).
  2. V případě provozní poruchy z důvodu poklesu tlaku by se měla zkontrolovat sítka a filtry.
  3. Pokud se potvrdí v určitém místě jedné instalace provozní porucha z důvodu výskytu Cu2S, měla by se zkontrolovat a vyčistit všechna sítka a filtry na této instalaci.
  4. Profouknutí instalace vzduchem se doporučuje po každé odstávce zařízení z provozu kvůli úsadám Cu2S. Je nutno dodržet všechna bezpečnostní ustanovení.
  5. U plynových instalací, kde se problém tvorby sulfidu měďnatého vyskytl, se doporučuje zabudovat dodatečný filtr za připojovací šroubení spotřebiče.
  6. Částice Cu2S mohou spolehlivě odfiltrovat plynové filtry s filtrační membránou z netkané textilie, které jsou na trhu běžně dostupné. Velikost filtru závisí na tlakové ztrátě a požadovaném objemu. Pokud to dovolí prostorové instalace, doporučují se spíš větší filtry.
  7. U intenzivně využívaných plynových spotřebičů na měděných instalacích se doporučuje filtry vřadit preventivně, pokud již nejsou součástí instalace.
  8. Při pravidelné údržbě spotřebičů by se měla provádět také kontrola filtrů a sítek spojená s jejich vyčištěním (provozní revize odběrného plynového zařízení se provádí podle § 19 nařízení vlády č. 191/2022 Sb. jedenkrát za 3 roky).
  9. Lze doporučit uzavření smlouvy s odbornou firmou na plynové instalace a servis spotřebičů, v případě potřeby potom zkrátit údržbové cykly.
Na základě těchto informací a ubezpečení ČKAIT a ČPS se lze domnívat, že při dodržení norem a revizních kontrol jsou plynové spotřebiče i nadále bezpečné. (15.3.2023)

 

Štítky:

| | |