Řetězce testují, co zákazník snese. Proto ta oživlá inflace

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Výraznější inflace se vrací do Česka. Nákupní náladou spotřebitelů ale zatím příliš neotřásla, dokonce ani ve spojení s dopady konsolidačního balíčku. To ovšem znamená, že obchodní řetězce se svojí habaďůrou na zákazníka jen tak neskončí. Přitom právě ta představuje klíčovou příčinu opětovného vzedmutí inflace.

Letos v dubnu inflace dosáhla 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Jedná se o nejvyšší letošní údaj, který je při samé vrchní mezi tolerančního pásma cílování inflace České národní banky. Centrální banka přitom ve své aktuální prognóze počítala s dubnovou inflací pouze ve výši 2,5 procenta. Analytici čekali ještě méně – 2,4 procenta.

O tom, že dubnová inflace svojí výší trh zaskočila, svědčí citelné posilování koruny, k němuž po pondělním zveřejnění údaje dochází. Koruna totiž včera uzavřela pod úrovní 24,70 za euro, plyne z dat Bloombergu. Jde o její nejsilnější hodnotu od poloviny letošního ledna.

Devizoví investoři totiž přehodnocují své sázky na další letošní pokles úrokových sazeb ČNB. Ten bude ještě pomalejší, než se dosud mínilo, a mnohem pomalejší, než se předpokládalo začátkem letošního roku. Důsledkem bude třeba ještě pomalejší než dosud předpokládané letošní zlevňování hypoték, které může ochromit probíhající oživování tuzemského nemovitostního trhu a zbrzdit růst cen realit.

Za výraznější než očekávaný růst hladiny spotřebitelských cen mohou v meziročním pohledu zejména vyšší než předpokládané ceny potravin.  Ty jsou sice meziročně zhusta stále níže, ale o méně, než se čekalo. Položky jako zelenina nebo čokoláda přešly z březnového meziročního poklesu už přímo do růstu. V případě čokolády jde o důsledek celosvětového historicky rekordního vzestupu cen burzovních cen kakaových bobů, který je dán mimořádně slabou úrodou v zemích typu Pobřeží slonoviny či Ghany.

Klíčovým důvodem vyšší než očekávané dubnové inflace je ale v plošnějším pohledu jednání obchodních řetězců. Ty po Novém roce držely ceny potravin poměrně nízko, aby dokázaly, že do koncových cen promítly nižší DPH. To vydržely do Velikonoc. Když pak tlak médií a veřejnosti na ně polevil, ceny potichu zvedly a vrací se do zaběhnutých kolejí. Samozřejmě, v případě zmíněné čokolády, jež mezi březnem a dubnem zdražila o mimořádných takřka jedenáct procent, je na vině nejen cenotvorba řetězců, leč i zmíněné dění v zemích ve velkém pěstujících kakaové boby.

Je ovšem i tak zřejmé, že řetězce zkouší na veřejnost novou habaďůru. Dramatický pokles cen zemědělců, k němuž hlavně na přelomu roku docházelo, si totiž říká o další zlevňování potravin, ne o růst jejich cen. To by si ovšem řetězce nesměly navyšovat marže. Je tedy otázkou, zda jim je nyní zákazníci budou tolerovat. A zatím tolerují.

Spotřebitelům v Česku se totiž rychle vrací důvěra v ekonomiku. V dubnu byla jejich nálada v tomto směru lepší, než odpovídá dlouhodobému průměru let 2003 až 2023; přitom lepší než dlouhodobě průměrnou náladu měli čeští spotřebitelé poprvé za celé období od podzimu 2021.

Klíčovým důvodem optimismu spotřebitelů je nižší než loňská či předloňská inflace. I když inflace tedy v dubnu, jak víme, o něco vzrostla, spotřebitele to tedy zatím nezneklidňuje. Takže i řetězcům vyšší marže tolerují. Kromě meziročně nižší inflace spotřebitelům náladu zlepšuje také pokles cen energií. To vše při setrvání míry nezaměstnanosti na nejnižší úrovni v rámci EU. Konsolidační balíček nemá na jejich finanční možnosti zjevně tak nepříznivý vliv, jak někteří – například odbory – varovali.

Přitom už letos v březnu byli spotřebitelé v Česku nečekaně silně při chuti utrácet. Březnové tržby maloobchodu reálně stouply meziročně o více než šest procent. Experti přitom čekali růst ani ne poloviční.

Češi navyšují své reálné útraty za vše: potraviny, nepotravinářské zboží i pohonné hmoty. Za kosmetiku dokonce utrácejí meziročně o bezmála třicet procent více. Nárůst celkových tržeb o zmíněných více než šest procent je nejvyšší od ledna 2022, tedy ještě od doby před invazí Ruska na Ukrajinu, jejíž dopady – v podobě inflace či drahých energií – dramaticky omezily možnosti Čechů utrácet.

V dalších měsících roku může ale spotřebitelům náladu přece jenom pokazit nejen uvedená habaďůra řetězců, ale i to, že úrokové sazby v ekonomice – včetně tedy těch na hypotékách – budou klesat jen pomalu. Pomaleji než se dosud předpokládalo.

Podle trhu do konce letoška klesne základní sazba ČNB z nynější úrovně 5,25 procenta nejspíše jen na 4,5 procenta. Bankovní rada ČNB by tak snižovala sazbu nejpravděpodobněji jen na tří z pěti svých letošních zbývajících měnověpolitických zasedání. Dvakrát by si dala „pauzu“. Ještě v pátek před minulým víkendem přitom trh předpokládal, že koncem roku bude sazba 4,25 procenta. Na začátku letošního roku přitom trh předpokládal, že do konce roku 2024 základní sazba ČNB klesne na 3,25 procenta. Což je více než procentní bod nižší úroveň, než kde ji pro konec letoška vyhlíží dnes.

Praská realitní bublina v Číně, Peking v obavě stupňuje svoji odezvu. Ohrožené je i Česko

Na čínském realitním trhu jde do tuhého. Peking totiž přišel s dosud nejrazantnějšími zásahy, jež mají zvrátit zrychlující – a vlastně již rekordní – propad cen nemovitostí. Zejména dochází k odstranění administrativně vynucované spodní hranice – jakési „podlahy“ – hypotečních sazeb. Současně se Peking snaží podnítit místní vlády v jednotlivých čínských provinciích, aby domy vykupovaly a přetvářely je v sociálně dostupné bydlení.

Čínská centrální banka v pátek rozhodla zrušit celostátní minimální úrokovou sazbu hypoték, přičemž současně snižuje – z 20 na 15 procent – podíl ceny první kupované nemovitosti, který musí příjemce hypotéky určené k jejímu financování hradit ze svého. U druhé nemovitosti dochází k redukci téhož podílu z 30 na 25 procent.

Jedná se tedy vskutku o dosud nejsilnější opatření zavedená za účelem podpory čínského nemovitostního trhu. Peking se zjevně značně – a v rostoucí míře – obává důsledků nedostatečné poptávky po čínských nemovitostech. Tu potvrzují i zveřejněná dubnová data. Meziměsíčně se ceny nemovitostí v Číně propadají vůbec nejvýrazněji za posledních více než deset let, od roku 2011, tedy za celou dobou, po niž se používá současná metodika sledování jejich cen. V případě nemovitostí „z druhé ruky“ jde o historicky rekordní propad rovněž v meziročním pohledu.

Problémy nemovitostního sektoru přitom již nyní ochromují čínský ekonomický růst jako nic jiného. Poměrně chabý čínský ekonomický růst je pak problémem pro celý svět, i pro Česko.

Přitom propad cen čínských realit bude podle všeho pokračovat i v příštích čtvrtletích. Zásoba neprodaných nemovitostí je totiž již nyní na svém osmiletém maximu. Stavební práce napříč Čínou se tak zastavují a mnohé developerské společnosti se ocitají ve finančních těžkostech, ne-li přímo na pokraji bankrotu. Zhruba pět milionů Číňanů tudíž může rychle přijít o práci, což by ohrozilo sociální stabilitu země, již nyní narušovanou právě v souvislosti s neblahým vývojem na poli realit. Růst počtu lidí bez práce by vedl k ochromení čínské poptávky, třeba i po automobilech německých značek. Zhoršení odbytové situace německých automobilek následně negativně poznamená také třeba jejich české subdodavatele.

Opatření prováděná Pekingem za účelem stabilizace na čínském realitním trhu jsou tak i v zájmu Česka. Otázkou však je, zda zaúčinkují. Vždyť – například – Peking začal celonárodní „podlahu“ úrokových sazeb hypoték redukovat již v roce 2022. Takže letos v prvním čtvrtletí byla průměrná sazba nových hypoték v Číně historicky rekordně nejnižší – 3,69 procenta. Přesto to, jak vidno, na uspokojivé nastartování poptávky po nemovitostech stále nestačilo. (18.5.2024)