.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Odborný pohled je složitější, vždyť například její současná měnová politika Česko dlouhodobě spíše přiblíží euru než samo další zvedání úrokových sazeb.
Rezignovala Česká národní banka na boj s inflací, jak v týdnu zaznělo v rámci prezidentské kampaně? Laikovi se to zdát může, odborný pohled je složitější. Vždyť jen za posledních šest měsíců vydala na boj s inflací ze svých devizových rezerv v přepočtu více než 700 miliard korun. To se tedy rozhodně nejeví jako rezignace.
ČNB pod novým vedením prostě přijala ten pohled, že inflace v Česku je z rozhodující míry dovážená. Proti takovému typu inflace obecně zabírá zvyšování úrokových sazeb mnohem omezeněji než proti inflaci „vyrobené doma“. Neexistuje žádné spolehlivé vyčíslení toho, na kolik je současná inflace v Česku dovezená a na kolik jsme si ji tu způsobili sami, resp. naši politici svým zejména pandemickým rozhazováním.
Část odborné ekonomické obce míní, jako většina bankovní rady ČNB, že inflace je převážně dovezená a že už by tedy další zvyšování úrokových sazeb nemělo moc jiných efektů než dodatečné přidušení domácí ekonomické aktivity. Druhá část odborné ekonomické obce míní, že úroky by se ještě zvedat měly, aby se tak více krotily tuzemské inflační tlaky a inflační očekávání.
Většina bankovní rady ČNB – tedy ti radní, kteří sazby zvedat za stávajících podmínek nechtějí – říká, že další růst úroků by měl význam teprve tehdy, když se výrazně navýší tempo růstu mezd nebo spotřebitelských výdajů. Což se podle hodnocení této většiny neděje.
To, že se ČNB zbavuje svých rezerv ve stovkách miliard korun, aby tak snížila ceny dováženého zboží, včetně plynu či ropy a ropných produktů typu pohonných hmot, se na první pohled může jevit jako záležitost, jež českou ekonomiku jednoznačně poškozuje. Ale opět: tak snadné to ale není. Snižování objemu devizových rezerv, které byly letos začátkem roku po přepočtu na velikost ekonomiky jedněmi z největších na světě, je do jisté míry žádoucí. Příliš objemné devizové rezervy totiž trvaleji oslabují příslušnou měnu, v tomto případě tedy korunu. To proto, že v případě ČNB byly z velké části nahromaděny za nově vytvářené stovky, ba tisíce miliard korun, zejména v době intervence ČNB za slabší korunu v letech 2013 až 2017. To, že nyní ČNB své devizy rozprodává, a stahuje tedy tehdy nově vytvořené koruny z ekonomiky, je tak vlastně návratem k normálu, k situaci před rokem 2013, a cestou k dlouhodobě výraznějšímu posilování koruny.
Vzhledem k tomu, že třeba odbory si jako podmínku pro souhlas s přijetím eura kladou to, aby koruna vykazovala citelně silnější kursovou úroveň vůči euru, lze rozprodej devizových rezerv vidět jako krok, který Česko v dlouhodobém pohledu přibližuje přijetí eura více než politika zvyšování úrokových sazeb. Příznivci přijetí eura v ČR by tak měli současné politice ČNB spíše tleskat.
Pohled na data Eurostatu nyní opravdu nenasvědčuje tomu, že si Česko z většiny inflaci „vyrobilo doma“. Vždyť ČR má až sedmou nejvyšší inflaci v EU. Vyšší ji má také třeba Nizozemsko. Znamená to tedy, že Nizozemsko rozhazovalo v pandemii ještě více než Česko?
Mnohem spíše platí, že inflace je opravdu převážně mezinárodním fenoménem, který si hlavně malé a otevřené ekonomiky, a energetičtí importéři, z velké části prostě opravdu dovážejí – a zdaleka nejen Nizozemsko nebo Česko. Čímž není řečeno, že třeba zvýšení základní sazby ČNB z nynějších sedmi na osm procent by bylo fatální chybou. Zároveň si ale od dalšího zvyšování úroku nelze slibovat mnoho. Jestliže k tomu navíc připočteme to, že se při nynějším postupu žádoucím způsobem snižují rezervy ČNB, což dlouhodobě zpevní korunu, a dokonce Česko přiblíží euru, nelze současné jednání ČNB odsoudit kategoricky jako rezignaci na boj s inflací. To je spíše populistický výrok, jehož pravým důvodem je arbitrárně najít a ukázat na „viníka“ inflace, která nyní tolik domácností trápí, a líbivě, i když odborně sporně, se vůči tomuto údajnému viníkovi vymezovat, svést na něj tudíž hněv veřejnosti a sama sebe tak ve výsledku vykreslit – byť falešně – jako povstalého bojovníka za zájmy veřejnosti, tedy voličů.
S tím souvisí i návrh kontrasignace. O něm lze odborně debatovat. Nicméně nejprve je třeba prokázat, že současné nastavení selhalo a že ČNB provádí jednoznačně špatnou měnovou politiku. To však, jak plyne z výše uvedeného, říci nelze. Takže požadavek kontrasignace vlastně v tuto chvíli nemá opodstatnění. Je proto tedy spíše jen politickým aktem. Je totiž zastřenou snahou ve své podstatě se vymezit hlavně vůči současnému prezidentovi, jenž přece bankovní radní – kteří údajně na boj s inflací rezignovali – sám a jediný jmenoval. Vlastně se tím říká, že za současnou rapidní inflaci a tedy výrazné reálné chudnutí obyvatelstva může bankovní rada a hlavně právě prezident, jenž ji jmenoval. A říká se tím i to, že nový prezident(ka) by toto nedopustil. Čímž pádem by tedy ani nenastala tak rapidní inflace a tak citelné chudnutí veřejnosti. Zkrátka, veřejnost si tak má podprahově ze sdělení vzít to, že zatímco s nynějším prezidentem se má špatně a chudne, s tím novým bude líp.
Konec EET je finanční injekcí restauracím a gastropodnikům
Vždyť díky EET jim DPH spadla z 21 na 10 %, kde zůstává. Česko je tak jedinou zemí EU, kde je daň z piva nižší než ta z ovoce.
Poslanci 25. 11. na mimořádné schůzi schválili totální zrušení elektronické evidence tržeb (EET). Tedy jakési „vlajkové lodi“ opatření z éry, kdy se na vládnutí tak či onak podílelo hnutí ANO. Právě hnutí ANO je s projektem EET spojeno nejvíc.
Podle odhadu ministerstva financí připraví zrušení EET veřejné rozpočty celkem o 4,2 miliardy korun ročně. Ministerstvo odhad uvádí v důvodové zprávě k legislativě, kterou se EET ruší. Pozoruhodné je, že tento odhad současného ministerstva, vedeného Zbyňkem Stanjurou, vyčísluje tedy přínos EET jako zhruba třikrát nižší, než jaký uvádělo to samé ministerstvo v době zavádění EET, tedy když mu šéfoval Andrej Babiš. Tehdy vyčíslilo přínos opatření při realizaci dvou jeho prvních fází zavádění na 12,7 miliard ročně. To by kvůli inflaci, jež od té doby nastala, odpovídalo dnes zhruba 16 miliardám korun, tedy takřka čtyřnásobku sumy, kterou spočítalo Stanjurovo ministerstvo.
Zapojování podnikatelů do EET započalo takřka přesně před šesti lety. Od 1. prosince 2016 se v první fázi zapojili do EET provozovatelé ubytovacích a stravovacích služeb, tedy hotelů, kempů, restaurací, kaváren či hospod. O tři měsíce později, 1. března 2017, se pak rozjela také druhá fáze EET, jež se týkala maloobchodu a velkoobchodu, tedy také stánkového prodeje, prodeje na tržištích či obchodu s motorovými vozidly. Zbylé dvě další fáze zavádění, původně plánované na březen a červen 2018, nikdy nebyly uskutečněny. Nejprve plánovaný náběh zrušil Ústavní soud, pak zase plány zhatila pandemie. A kvůli změně vlády tedy dnes definitivně padá i náhradní plán Babišovy vlády spustit zbylé dvě fáze v roce 2023.
Společně s nástupem první vlny EET byla k 1. prosinci 2016 snížena provozovatelům restaurací a dalších gastronomických podniků DPH z 21 na 15 procent (s výjimkou prodeje alkoholu a tabáku, kterým zůstala základní sazba 21 procent). Ministerstvo financí, jemuž tehdy šéfoval Babiš, tímto způsobem zamýšlelo provozovatelům gastropodniků kompenzovat náklady spojené se zavedením EET (typu těch na pořízení elektronické registrační pokladny nebo zajištění online připojení).
V květnu 2020 přitom došlo k dalšímu snížení DPH pro provozovatele restaurací a dalších gastronomických zařízení, tentokrát z 15 na 10 procent (sazba 10 procent se tentokrát vztáhla třeba i na čepované pivo, jemuž se tak zdanění snížilo naráz z 21 na právě 10 procent). Toto snížení ministerstvo původně zamýšlelo jako kompenzaci dalších vln zavádění EET, třetí a čtvrté. K jejich uskutečnění, jak víme, však už nedošlo. Přesto i tak ministerstvo financí, už pod vedením Aleny Schillerové, DPH snížilo. Zdůvodnilo to tehdy jako další střípek do mozaiky pomoci podnikatelům a spotřebitelům v době první pandemické vlny. Tu doprovázely rozsáhlé restrikce a uzavírky, včetně uzavírek právě gastropodniků.
Rozhodnutí Sněmovny EET definitivně „odpískat“ je tak vítězstvím pro celou řadu podnikatelů v pohostinství. Vždyť ve finále se jim DPH snížila z 21 procent na 10 procent, aniž by toto snížení nyní, po zrušení EET, muselo cokoli kompenzovat. Závidět mohou provozovatelům restaurací či hospod třeba i ovocnáři. Česko je totiž zřejmě jedinou zemí EU, kde je DPH na čepované pivo nižší než na ovoce. (27.11.2022)
Krok Sněmovny je vlastně finanční injekcí podnikatelům v gastronomii. A to nejen čistě z pohledu sazby DPH. U některých je totiž třeba připočíst i „injekci“ další, spočívající v tom, že se z části vrátí do výdělečnější šedé zóny, odkud je roku 2016 stát zavedením EET vypudil. Zdražení, jehož se kvůli zavedení EET roku 2016 restaurace a gastropodniky dopustily, pochopitelně už odmazáno nebude. To je tedy další, třetí injekce. A nebylo to tehdy žádné úplně zanedbatelné zdražení. Vždyť navýšilo i celkovou inflaci, takže zásadně přispělo k tomu, že Česká národní banka o přibližně čtyři měsíce později mohla konečně ukončit svůj několik let trvající intervenční boj za výraznější inflaci, který prováděla umělým oslabováním české měny a na který vydala přes 2000 miliard nově vytvořených korun.
Kubík palivového dříví vyjde rekordně draho, na skoro 1100 korun
Kvůli energetické drahotě i odeznění kůrovcové kalamity
Cena palivového dříví z jehličnanů je nyní nejvyšší za posledních minimálně jedenáct let, vyplývá z dat ČSÚ. Během první tří čtvrtletí letošního roku činila cena palivového dřeva z jehličnanů průměrně 953 korun za metr krychlový (viz graf níže). Pokud bychom ale brali v potaz pouze třetí čtvrtletí, tedy měsíce červenec až září, činila jeho cena průměrně dokonce 1099 korun za metr krychlový.
V letošním třetím čtvrtletí byla tedy cena na více než dvojnásobku celoroční loňské úrovně (499 Kč za metr krychlový), meziročně – oproti loňskému třetímu čtvrtletí – dokonce o 113 procent výše.
Důvodem rekordního růstu cen palivového dříví je plynová krize a odeznění kůrovcové kalamity. Plynová krize zdražuje plyn a elektřinu a zprostředkovaně vede k růstu cen také tuhých paliv, jako je uhlí nebo právě dřevo, protože lidé těmito tuhými palivy nahrazují právě plyn a elektřinu, jejichž zdražení je ještě dramatičtější.
Odeznění kůrovcové kalamity, jež vrcholila roku 2018, navíc způsobuje, že kalamitní napadené dřevo je již vytěžené. To omezuje nabídku palivového dřeva na trhu a rovněž tedy tlačí cenu nahoru. Růst cen palivového dříví bude pokračovat i ve zbytku letošního roku a v roce příštím, byt tempo růstu zmírní – dřevo už je tak drahé, že pro řadu zájemců přestává být cenově přijatelné.
