Pohled Rolanda Hofmana, předsedy dozorčí rady skupiny M.L. Moran
V roce 2016 dosáhl celosvětový prodej robotů 300 000 kusů, z čehož 200 000 bylo prodáno v Asii, 60 000 v celé oblasti EMEA a 40 000 v Americe. Dalších 1,7 mil. robotů bude do roku 2020 aktivně zapojeno nejen ve výrobě v průmyslových zařízeních po celém světě. Otázkou není kdy a zdali vůbec robotizace nastane. Otázkou zůstává, jak přesně zformuje ekonomický a politický život v globální perspektivě.
S robotizací a automatizací se setkáváme již nyní takřka denně, aniž by nás to jakkoliv obtěžovalo. Jedním z mnoha příkladů jsou bankomaty na výběry papírových peněz (ATM - Automated Teller Machines). Na každém letišti, včetně toho pražského, samoobslužné check-in kiosky zefektivňují a zrychlují odbavení cestujících, čímž dávají pracovníkům letiště prostor pro řešení sofistikovanějších požadavků cestujících.
Automatizací roboti zlevňují výrobní proces, tedy i finální produkt. Mohou být levnější než agenturní pracovníci. Což je přesně to, co chceme my coby spotřebitelé. A coby pracovní síla? Také. Až příliš lidí má z robotů přehnaný, možná až panický strach. Přitom strašákem není robotizace, nýbrž umělá inteligence. Lidé se obávají, že jim roboti vezmou práci, peníze i uplatnění. Paradoxně to bývají ti, kteří si sveřepě přejí lepší budoucnost pro své děti. Bez postávání u výrobního pásu. Nočních služeb. I tohle může být výsledkem robotizace. Musíme si uvědomit tu skvělou šanci re-specializace, šance vyhnutí se nudné, rutinní, opakující se práci. Exponenciálně akcelerující a čím dál více masivnější instalace robotů jednoznačně redefinuje pracovní pozice. Naskladnění, vyskladnění, nakládky, vykládky zboží se obejdou bez lidských rukou, času a úsilí. Přepravovány a doručovány budou následně samořídícími dopravními prostředky. Vznikne prostor pro pracovní místa kreativnější, vyžadující práci s emocemi, fantazií, hravostí, schopností se vzdělávat, zapůsobit lidsky. Zkrátka aktivně užívat a prodávat svůj lidský faktor. Nedělat ze sebe robota.
Technologie mění náš životní styl, názory, priority. Tušil před pěti lety někdo, jakým marketingovým nástrojem se stane Instagram a kolik peněz dokáží vydělat tzv. instagramoví influenceři? Těžko. Velké množství pracovních míst generace „Z“ v tuto chvíli ještě ani neexistuje. Pravděpodobně budeme všichni ještě překvapeni. A velice pravděpodobně budeme potřebovat zásadní strukturální změny ve vzdělávacím systému, státní a firemní podporu kurzů rekvalifikace, speciální oborová školení. V oblasti infrastruktury ožijí sci-fi filmové scénáře: orbitální internet, létající vozidla. Nutně budeme potřebovat přilákat výrobu s vysokou přidanou hodnotou a opustit status montovny. Montovat budou roboti, my se musíme posunout o úroveň výš. Pro dobro všech.
Nezapomínejme ani na fenomén stárnoucí populace; lidí starších 65 let je v současnosti zhruba 7 % celkové populace, ovšem v roce 2050 jejich počet pravděpodobně převýší 21 % v necelé stovce zemí, zejména v Evropě a Asii. V Evropě momentálně připadají 4 pracující na jednoho důchodce. V roce 2050 to budou dva pracující na jednoho důchodce. V Asii bude relativní pokles ještě drastičtější. Z 9 pracujících zbydou pouze 4 pracující na jednoho důchodce. K masivně stárnoucí populaci přičtěme rostoucí náklady práce – a výsledkem je značně omezená kapacita globální ekonomiky růst.[1] Problémem nebude „jen” získání a udržení perspektivních, talentovaných, aktivních jedinců (jako dnes), ale i pracovníků ochotných tahat krabice se zbožím, vybalovat, zařazovat, zabalovat. Robotizace a automatizace bude jedním z pilířů dlouhodobě udržitelného stabilního růstu globální ekonomiky generující nová, komfortnější pracovní místa.
Robotizace bude rozmělňovat globalizaci na regionalizaci díky přesunu výroby a skladů blíž ke spotřebiteli. Logicky. Proč udržovat výrobu, sklady a call centra po Asii a Pacifiku, když náklady robotizace budou všude stejné? Již dnes jsou výroba a sklady ovládané roboty v Kalifornii, v jedné z oblastí s nejdražší pracovní silou. K životu se mohou probudit i regiony trpící deindustrializací v důsledku přesunu výroby a zpracování do Číny. Což nahrává Trumpově administrativě a vice versa.
Realita všedního dne je ovšem výrazně neautomatická. Bohužel. Globálně je 80 % skladových prostor provozováno bez špetky automatizace, 15 % je zmechanizováno na úrovni přesunu a manipulace se zbožím a v pouhých 5 % operují sofistikovanější automatické systémy, včetně těch robotických. Není divu. Kolik firem je ochotno a schopno vynaložit nemalou část svých výnosů na nákup a zavedení nákladných robotických mechanismů? Znalost řízení a ovládání robotů také není vrozená, přičtěme si náklady na speciální proškolení zaměstnanců.
Z pozice výrobce je úprava průmyslových prostor nejjednodušší a v konečném důsledku v podstatě zanedbatelnou nákladovou položkou. Robotizace předpokládá budovy vyšší, s rychlejším, bezpečnějším připojením k internetu a dostatečným energetickým zabezpečením. Bezchybně rovné, hladké podlahy a vyšší míru denního i umělého osvětlení. Vše nasnadě. S poklesem množství lidské pracovní síly v průmyslových parcích se navíc bude moci zrušit a zastavět část parkoviště, užívat se budou autonomní, sdílené a elektrické automobily s internetovým připojením. O podzemních, několikapodlažních industriálních prostorách nemusíme u nás v Evropě zatím uvažovat. Místa pro další výstavbu máme oproti asijským či americkým megapolis dost. Ale robotů? Minimum.
Denně jezdí robotická ramena skrze celou halu Tesly, pečlivě kontrolují jednotlivé vybrané součástky a následně je přivážejí k vozidlům, které prakticky smontují. V hale Amazonu roboti přesouvají regály plné zboží a kompletují jednotlivé objednávky. V americkém Applu je například precizní výroba a zpracování krytů na iPhone plně „v rukou” robotů. Další průmysloví titáni se v užití robotů nenechají zahanbit. Převelice rychle budou celosvětoví lídři upevňovat své postavení – a ostatní budou cupitající followeři. Evropa se musí rychle probrat, zaklapnout zlověstně bzučící budík a nebýt kulhajícím následovníkem. Míra robotizace roste exponenciálně, nemáme času nazbyt.
Manažerská a investiční skupina M.L. Moran byla založena roku 1996 a specializuje se na dlouhodobé investice zejména ve výrobním průmyslu. Její majitelé působili mnoho let v krizovém managementu, kde osobně řídili mnoho úspěšných restrukturalizací podniků. Expertízu řízení výroby doplňuje o aplikaci nových technologií, správu a development průmyslových nemovitostí a budování komunit. Vytváří tak unikátní synergetický prvek v českém podnikatelském prostředí. V současné době má ve svém portfoliu rovněž průmyslové parky v Tachově, Bruntále a Žirovnici. (22.11.2018)